Filemonovi 1

Pavel . . . a Timoteus: Nebo „Od Pavla . . . a Timotea“. Pavel je pisatelem tohoto dopisu Filemonovi, ale do úvodního pozdravu zahrnuje i Timotea, stejně jako to dělá v jiných dopisech. (2Ko 1:1; Kol 1:1; 1Te 1:1; 2Te 1:1) Když Pavel psal tento dopis během svého prvního věznění v Římě, Timoteus byl s ním. (Viz studijní poznámku k Fil 1:1.) Filemon Timotea možná znal. Timoteus byl s Pavlem v Efezu, když se dobrá zpráva šířila do měst ve stejném kraji, včetně Kolos. (Sk 19:22; 1Ko 4:17; 16:8-10; viz Dodatek B13; viz také studijní poznámku k 1Ko 16:9).

vězeň: V mnoha svých dopisech se Pavel označuje jako „apoštol“ Krista Ježíše. (Viz například 1Ko 1:1; Ef 1:1; Kol 1:1; 1Ti 1:1; Tit 1:1.) Tady ale tento titul nezmiňuje. Zřejmě se chtěl vyhnout tomu, aby na Filemona tlačil, aby ho poslechl kvůli jeho postavení. Pavel výstižně volí slovo „vězeň“, které je v jednom odborném díle popsáno jako „označení, které by se dotklo srdce jeho přítele“. Filemonovi by to připomnělo Pavlovu náročnou situaci a možná ho to připravilo na to, aby soucitně zareagoval na osobní prosbu, kterou Pavel později v dopise přednese. (Fm 9-12, 17).

vězeň pro Krista Ježíše: Doslova „vězeň Krista Ježíše“. Pavel je v Římě vězněn proto, že je Kristovým následovníkem. (Fm 9; viz studijní poznámku k 2Ti 1:8).

našemu milovanému spolupracovníku Filemonovi: Filemon byl křesťan ve sboru v Kolosech, městě v provincii Asie. (Kol 4:9) Je možné, že ho Pavel přivedl ke křesťanství. (Fm 19) I když Pavel v Kolosech nekázal, mohl se s Filemonem setkat v Efezu, když „všichni, kdo žili v provincii Asie, slyšeli slovo Pána“. (Sk 19:10) Filemon sice apoštola na jeho misionářských cestách nedoprovázel, ale Pavel ho považoval za spolupracovníka, protože pomáhal šířit dobrou zprávu. (Viz studijní poznámky k Ří 16:3; 1Ko 3:9).

Apfii . . . Archippovi: Kromě Filemona jsou v tomhle dopise jménem zmíněni už jen tito dva členové sboru, který se scházel v Filemonově domě. Mnozí badatelé proto navrhují, že Apfie byla Filemonova manželka a Archippos jejich syn. Někteří navíc říkají, že je Pavel zmiňuje proto, že Onezimos byl jejich domácí otrok. V takovém případě by se záležitost, o které Pavel psal, týkala všech tří. Ať už byl jejich rodinný vztah jakýkoli, jak Apfie, tak Archippos byli považováni za hodné zmínky. Pavel Apfii prokazuje čest tím, že ji nazývá „naší sestrou“. Archippos je pravděpodobně ten samý muž, který je jmenován v Pavlově dopise Kolosanům. (Viz studijní poznámku k Kol 4:17.) A tady Pavel Archippa nazývá „naším spolubojovníkem“, čímž zdůrazňuje jejich blízký vztah i Archippovu věrnou a odvážnou službu Kristu.—Srovnej Fil 2:25.

a sboru, který se schází ve tvém domě: Pavel adresuje tento dopis především Filemonovi, ale také Apfii, Archippovi a celému sboru. Křesťané v prvním století se často scházeli v soukromých domech. (Kol 4:15; viz studijní poznámku k 1Ko 16:19.) I když Pavel v celém dopise mluví nejpřímočařeji k Filemonovi, je pozoruhodné, že v 3. verši, 22 a 25 používá řecká zájmena v množném čísle pro „vy“ a „váš“. Je tedy možné, že Pavel chtěl, aby byl dopis přečten nahlas celému sboru. Cenné myšlenky a zásady v dopise by jim všem určitě prospěly.

Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj: Viz studijní poznámku k Ří 1:7.

když se o tobě zmiňuji ve svých modlitbách: Tato slova hodně prozrazují o Pavlovi jako o člověku, který se modlil. Jeho modlitby týkající se Filemona byly plné vděčnosti („Vždycky když se o tobě zmiňuji ve svých modlitbách, děkuji svému Bohu“), byly časté („vždycky“) a byly osobní („zmiňuji se o tobě“). Pavel používá „tobě“ v jednotném čísle, což ukazuje, že se modlil konkrétně za svého přítele Filemona. – Srovnej Ří 1:9; 1Ko 1:4; Ef 1:16; Fil 1:3-5; 1Te 1:2.

tvé víře a o lásce, kterou máš: Vlastnosti víry a lásky jsou v tomto osobním dopise důležitým tématem. Pavel tyto dvě vlastnosti často dává do souvislosti. (Ef 1:15; Kol 1:4) Tady chválí Filemona (jehož jméno znamená „Milující“) za to, že je příkladem v obou těchto vlastnostech. Filemon dává najevo svou víru a lásku k Ježíšovi tím, jak jedná se „všemi svatými“, tedy se svými spoluvěřícími.

srdce: Nebo „něžné city“. Řecký výraz, který Pavel používá (splagkhʹnon) a který je tady přeložen jako „srdce“, doslova označuje vnitřní orgány těla. V přeneseném významu vyjadřuje myšlenku hluboce prožívaných, silných emocí nebo „sídla“ takových emocí. (Viz také studijní poznámku k 2Ko 6:12.) Stejné řecké slovo Pavel používá znovu i ve 12. verši a v 20. verši. Jeden odborný zdroj uvádí: „Časté použití tohoto slova v tomto krátkém dopise ukazuje, jak osobně byl Pavel do celé záležitosti zapojen.“

bratře: První křesťané o sobě často mluvili jako o „bratrovi“ a „sestře“. (Ří 16:1; 1Ko 7:15; Fm 1, 2) Těmito láskyplnými osloveními dávali najevo nejen svou křesťanskou jednotu, ale i blízký vztah, protože jako duchovní rodina měli jednoho Otce, Jehovu. (Mt 6:9; 23:9; Ef 2:19 a studijní poznámku; 1Pe 3:8) Podle některých badatelů, když Pavel Filemona tady a ve 20. verši oslovuje „bratře“, používá přímé oslovení, které odráží vřelost jejich přátelství. Některé překlady proto volí znění „můj bratr“ nebo „drahý bratr.

bez zábran: Nebo „otevřeně; směle“. Řecké slovo par·re·siʹa má základní význam „smělost v řeči“. Tím, že Pavel dodává v Kristově jménu, možná naráží na autoritu, kterou mu Ježíš jako apoštolovi dal. Jak ale Pavel vysvětluje v následujícím verši, tuto autoritu by nevyužil k tomu, aby Filemonovi rozkazoval; ani by nezneužil jejich vztah jako spolukřesťanů tím, že by Filemona nutil udělat něco proti jeho vůli. (Fm 9, 14) V tomto kontextu tedy Pavel nejspíš používá výraz přeložený jako „bez zábran“ ve smyslu upřímné, přímé řeči mezi přáteli.

raději se dovolávám tvé lásky: Pavel už zmínil, že Filemonova láska ke Kristu a k jeho spolukřesťanům byla dobře známá. (Fm 5, 7) Apoštol věřil, že právě taková láska Filemona povede k tomu, aby zvolil to nejlaskavější řešení. (Phm 21) Pavel ale věděl, že Filemona nemůže k projevování lásky donutit. Jak uvádí jedno odborné dílo k tomuto verši: „lásku je možné vyprosit, ale ne vynutit“.

starý muž: Když Pavel psal tento dopis, mohlo mu být kolem 50 nebo 60 let. Podle některých zdrojů by řecké slovo, které tu Pavel použil, mohlo označovat „muže ve věku 50–56 let“. V řecké Septuagintě, se ale stejný výraz používá o Abrahamovi a Elím, když byli mnohem starší. (1Mo 25:8; 1Sa 2:22; LXX) Pavelovo použití tohoto slova proto samo o sobě neposkytuje dostatečný podklad k tomu, aby se dalo určit, kolik mu bylo, když Filemonovi psal. Užitečnější jsou obecné údaje z jeho života. Ke křesťanství se obrátil asi v roce 34 n. l. a tento dopis Filemonovi napsal přibližně o 25 let později, v letech 60–61 n. l. V době svého obrácení už byl dost starý na to, aby ho velekněz znal a důvěřoval mu. Někteří se domnívají, že se narodil přibližně ve stejné době jako Ježíš nebo krátce po něm. Řecké slovo, které je tu použité, se v některých překladech Bible překládá jako „vyslanec“. Většina badatelů ale dává přednost překladu „starý muž“, což odpovídá tomu, jak je to přeloženo v Lk 1:18 a Tit 2:2.—Srovnej 2Ko 5:20 a studijní poznámku; Ef 6:20 a studijní poznámku.

vězeň pro Krista Ježíše: Viz studijní poznámky k Phm 1.

Onesimus: Onesimus byl otrok, který možná okradl svého křesťanského pána Filemona, než utekl do Říma, kde se Onesimus stal křesťanem. (Fm 18; viz studijní poznámku k Kol 4:9.) I když je Onesimus hlavním tématem Pavlova krátkého dopisu, tady je o něm první zmínka. Pavel vysvětluje, že když byl uvězněný v Římě, stal se Onesimovi jako otec. Dokonce ho nazývá „své dítě, kterému jsem se ve vězení stal otcem“, což naznačuje, že apoštol mohl sehrát roli v jeho obrácení ke křesťanství. – Srovnej 1Ko 4:15; Ga 4:19.

Dřív ti nebyl užitečný . . . , ale teď je užitečný: Pavel tady popisuje radikální změnu, ke které došlo v Onesimově životě. Tenhle otrok „dřív ti nebyl užitečný“; utekl od svého pána a už předtím možná nebyl spolehlivý pracovník. (Viz studijní poznámku k Fm 18.) Ale když přijal křesťanství, stal se „užitečný“ jak pro apoštola Pavla, tak i pro Filemona.

nebyl užitečný . . . užitečný: Jméno Onesimos znamená „Užitečný; Prospěšný“ a podle některých pramenů to bylo v 1. století n. l. běžné jméno, zvlášť mezi otroky. V tomhle verši Pavel zjevně používá slovní hříčku; slovo, které používá pro „užitečný“, má podobný význam jako jméno Onesimos. Pavel si také pohrává s řeckými slovy přeloženými jako „nebyl užitečný“ (aʹkhre·stos) a „užitečný“ (euʹkhre·stos). Ten, kdo se jmenoval „užitečný“, byl dlouho „neužitečný“, ale teď se opravdu stal „užitečný“.—Viz také studijní poznámky ke Kol 4:9; Fm 10.

Posílám ti ho zpátky: Tím, že Pavel poslal Onezima zpátky k Filemonovi, projevil správnou podřízenost vládním autoritám. (Ří 13:1) Apoštol sice povzbuzoval otroky, aby „využili příležitost“ získat zákonné propuštění. (1Ko 7:21) Přesto si uvědomoval, že Kristus svým následovníkům nedal oprávnění vzdorovat zákonům země tím, že by se stavěli proti instituci otroctví. (Jan 17:15, 16; 18:36 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k 1Ti 6:1.)

toho, který mi přirostl k srdci: Nebo „moje něžné city“. (Viz studijní poznámka k Filemonovi 7).

sloužil mi: Pavel možná myslí na širokou škálu způsobů, jakými mu mohl Onezimos pomáhat. Řecké slovo di·a·ko·neʹo („sloužit“; „poskytovat službu“) v podstatě vyjadřuje myšlenku pokorně sloužit druhým. V tomto kontextu se může vztahovat na takové služby, jako je obstarání nebo příprava jídla nebo pomoc Pavlovi v jiných praktických věcech. Onezimos tím, že Pavlovi pomáhal, nakonec pokorně pracoval „kvůli dobré zprávě“. (Viz studijní poznámky k Lk 8:3; 22:26).

z tvé vlastní vůle: Nebo „ochotně; dobrovolně“. Pavel uznával, že je na Filemonovi, jak se situací s Onesimem naloží, jak uzná za vhodné. Proto říká: „Nechci ale nic dělat bez tvého souhlasu.“ Místo toho důvěřoval, že Filemon dobře využije svou svobodnou vůli a rozhodne se jednat z lásky. (2Ko 9:7) Myšlenka uplatňovat svobodnou vůli – tedy dělat osobní rozhodnutí o tom, jakým směrem se bude člověk v životě ubírat – je důležitým biblickým pojmem. (5Mo 30:19, 20; Joz 24:15; Ga 5:13; 1Pe 2:16) Řecké slovo přeložené v tomto verši jako „svobodná vůle“ se také několikrát používá v Septuagintě k popisu dobrovolných obětí. (3Mo 7:16; 23:38; 4Mo 15:3; 29:39) Jehova takové oběti ani nevyžadoval, ani netrestal ty, kdo je do jeho domu nepřinášeli. Měly být projevem lásky a vděčnosti, a to se nikdy nedá vynutit.

Možná proto byl chvíli pryč: Pavel tady zřejmě naznačuje, že Jehova měl na tom, co se stalo s Onezimem, určitý podíl. Onezimos utekl od svého pána, ale potom se stal křesťanem. Filemon ho teď mohl přijmout zpátky ne jako otroka, ale jako duchovního bratra. Pavel také poukazuje na to, že jakékoli potíže způsobené Onezimovou nepřítomností trvaly jen poměrně chvíli (doslova „hodinu“). Naproti tomu duchovní vztah mezi těmito muži měl trvat navždy; teď by sloužili „s vyhlídkou na věčný život“. (Juda 21; Zj 22:5).

jako víc než otroka, jako milovaného bratra: Pavel tady poukazuje na to, že hlavní vztah mezi Filemonem a Onezimem by teď byl vztahem křesťanských bratrů a spolupracovníků ve službě. (Mt 23:8; 28:19, 20) Onezimos se možná vrátil k životu otroka ve Filemonově domácnosti, ale je také možné, jak naznačují někteří badatelé, že se Filemon rozhodl ho z otroctví propustit. (Viz studijní poznámku k Fm 12.) I kdyby Onezimos zůstal otrokem, jeho křesťanská víra by z něj udělala lepšího pracovníka, protože jeho chování by se teď řídilo zbožnými zásadami. (Ef 6:5-8; Kol 3:22, 23; Tit 2:9, 10; viz studijní poznámku k 1Ti 6:2).

přítele: Řecké slovo, které je tady přeložené jako „přítele“ (v textu: „Pokud mě tedy považuješ za přítele“), doslova znamená „ten, kdo se s někým o něco dělí“, tedy „společník“. Pavel se v tomhle dopise nikdy neoznačuje jako apoštol. Místo toho se staví na stejnou úroveň jako Filemon a používá výraz, který by se dal přeložit také jako „společník; partner“. To slovo vyjadřuje myšlenku sounáležitosti a používalo se i o obchodních partnerech. (Lk 5:10; 2Ko 8:23; 1Pe 5:1) V tomhle kontextu ale působí ještě srdečněji. Jeden odborný zdroj popisuje blízké pouto mezi Pavlem a Filemonem takto: „Jejich ‚společenství‘ . . . vychází z toho, že patří jednomu Pánu. Tenhle hluboce zavazující vztah je spojuje ke společným činnostem, ve víře a lásce.“ Za zmínku stojí i to, že starověký řecký autor Aristoteles použil tenhle výraz k definici toho, kdo je přítel, když řekl: „Přítel je ten, kdo se dělí.“

přijmi ho tak, jako bys přijal mě: Pavel Filemonovi opravdu hodně důvěřoval. V té době někteří majitelé otroků trestali neposlušné otroky bičováním, cejchováním, nebo je dokonce zabíjeli — i jen proto, aby si udrželi pořádek mezi ostatními otroky v domácnosti.

připiš to na můj účet: Toto vyjádření se běžně používalo, když někdo souhlasil, že splatí dluh, jak dokazují i jiné dokumenty z prvního století n. l. Na základě slov „A pokud ti způsobil nějakou škodu nebo ti něco dluží, připiš to na můj účet“ někteří komentátoři naznačují, že Onesimos mohl před útěkem svého pána okrást, možná s tím, že by bez nějakých prostředků dlouho nepřežil — potřeboval by si koupit jídlo nebo zaplatit cestu na lodi. Pavlova touha usmířit tyto dva křesťany byla tak silná, že byl ochotný to udělat i na vlastní náklady.

Já, Pavel, píšu vlastní rukou: Zdá se pravděpodobné, že Pavel napsal tento krátký dopis vlastní rukou, i když to obvykle nedělal. Pokud Pavel trpěl špatným zrakem, psaní pro něj muselo být obtížné. (Viz studijní poznámky k Ga 4:15; 6:11.) Někteří badatelé ale navrhují jinou možnost: Pavel tu možná připojuje jakýsi podpis a vlastní rukou napsal jen několik slov. V každém případě ten osobní prvek dodal Pavlově prosbě větší váhu a potvrdil pravost jeho slibu, že uhradí jakýkoli dluh, který by Onesimos mohl způsobit.

ty mi dlužíš dokonce sám sebe: Toto vyjádření naznačuje, že Pavel pomohl Filemonovi stát se křesťanem. (Viz studijní poznámku k Fm 1.) Pavel tady Filemonovi připomíná, že jakákoli hmotná ztráta, kterou utrpěl, je zanedbatelná ve srovnání se vším, co získal. (Fm 18; srovnej Ef 1:18; 2:12).

mé srdce: Nebo „mé něžné city“. (Viz studijní poznámku k Fm 7).

jsem přesvědčený: Pavlova důvěra ve Filemona není jen zbožné přání. Používá řecké slovo, které vyjadřuje silnou jistotu nebo důvěru, a ve svých dopisech ho používá často. Například ho použil o své vlastní důvěře, že Bůh uskuteční svůj záměr se svým lidem (Fil 1:6), a také o Ježíšově důvěře v Boha (Heb 2:13). V Ří 8:38 je stejné slovo přeloženo jako „jsem přesvědčen“. Pavel si je jistý, že Filemon neudělá jen to, co po něm apoštol chce, a to ještě neochotně. Jak Pavel píše, „uděláš ještě víc, než o co prosím“. Jeho důvěra Filemona nejspíš povzbudila, aby spolupracoval rád a ochotně, možná dokonce udělal víc, než ho Pavel žádal.

Doufám totiž, že se k vám díky vašim modlitbám: Pavel používá množné číslo řeckého zájmena přeloženého jako „vašim“, takže možná mluví o společných modlitbách sboru, který se scházel u Filemona doma. (Viz studijní poznámku k Fm 2.) Pavel naznačuje, že takové modlitby můžou přispět k pozoruhodnému výsledku – k jeho propuštění z vězení v Římě. Tím uznává, že modlitby věrných křesťanů můžou pohnout Jehovu Boha k tomu, aby jednal dřív, než by jinak jednal, nebo aby udělal něco, co by jinak neudělal. (Heb 13:19).

vrátím: Nebo „budu pro vás propuštěn“. Pavel tady používá výraz, který doslova vyjadřuje myšlenku „budu vám laskavě darován“, tedy jako odpověď na modlitby těch, kdo byli ve sboru v Kolosech. Jeden odborný zdroj si všímá, že Pavel tu používá sloveso v trpném rodě, čímž dává najevo, že „jen Bůh může zajistit Pavlovo propuštění“.

Epafras: Křesťan z Kolos, který se pravděpodobně významně podílel na založení tamního sboru. (Viz studijní poznámky ke Kol 1:7; 4:12.) V době Pavlova prvního věznění přišel Epafras do Říma. Nejspíš tam zůstal, protože Pavel posílá jeho pozdrav a říká o něm: „můj spoluzajatec kvůli Kristu Ježíši“.

můj spoluzajatec: Nebo „můj spoluvězeň“. Pavel tento řecký výraz nepoužívá jen o Epafrasovi, ale v jiných dopisech také o Aristarchovi, Andronikovi a Juniasovi. (Ří 16:7; Kol 4:10) Je možné, že tito Pavlovi společníci byli skutečně uvězněni spolu s ním. Někteří ale naznačují, že Pavel tento výraz použil obrazně, aby vyjádřil, že tito spolukřesťané ho odvážně navštěvovali a trávili s ním čas, i když byl ve vězení.

Marek: Viz studijní poznámku ke Kol 4:10.

Aristarchos: Makedonec ze Soluně, který cestoval s Pavlem. Jeho původ byl pravděpodobně židovský. (Viz studijní poznámku ke Kol 4:11.) Zůstal s Pavlem i v nebezpečných situacích – přežil dokonce útok rozvášněného davu v Efezu a také spiknutí Židů v Řecku. (Sk 19:29; 20:2–4) Později, když byl Pavel poslán do Říma jako vězeň, tenhle věrný přítel ho doprovázel. Cestou ztroskotali. (Sk 27:1, 2, 41) Aristarchos zřejmě Pavlovi dál sloužil i během jeho domácího vězení v Římě. (Sk 28:16, 30) Nejspíš strávil nějaký čas ve vězení spolu s apoštolem, který o něm s vděčností napsal, že je „velkou útěchou“. (Kol 4:10, 11; viz také studijní poznámky k Fm 23; 2Ko 8:18).

Démas: Viz studijní poznámky ke Kol 4:14; 2Ti 4:10.

Lukáš: Viz studijní poznámku ke Kol 4:14.

duchem, kterého projevujete: V závěru Pavel používá řecké zájmeno „vy“ v množném čísle, a proto svá slova nejspíš adresuje všem, kdo jsou zmíněni ve verších 1 a 2, včetně „sboru, který je v [Filemonově] domě“. (Fm 2 a studijní poznámka) Pavel vyjadřuje naději, že nezasloužená laskavost Ježíše Krista bude s jejich „duchem“. Toto slovo se tady vztahuje na podněcující vnitřní sílu neboli převládající sklon mysli, který je vede k tomu, aby mluvili a jednali tak, jak mluví a jednají. (Viz Slovníček, „Duch“.) S Kristovým požehnáním budou moct dál mluvit a jednat v souladu s Boží vůlí a s Kristovým příkladem. (Ga 6:18 a studijní poznámka; Fil 4:23).