Matouš 12

obilnými poli: Možná šli po pěšinách, které oddělovaly jeden pozemek od druhého.

sabatu: Viz Slovníček.

co se o sabatu nesmí: Jehova přikázal, aby Izraelité o sabatu nepracovali. (2Mo 20:8-10) Židovští náboženští vůdci si osobovali právo přesně určovat, co se považuje za práci. Podle nich byli Ježíšovi učedníci vinni tím, že sklízeli (trhali) a mlátili (třeli) obilí. (Lk 6:1, 2) Takové vymezení ale překračovalo Jehovův příkaz.

Božího domu: Viz studijní poznámku k Mr 2:26.

chleby předložení: Nebo „předkladné chleby“. Hebrejský výraz doslova znamená „chléb tváře“. Chléb byl obrazně řečeno před Jehovou jako stálá oběť, která mu byla předkládána. (2Mo 25:30; viz Slovníček a Dodatek B5).

porušují sabat: To znamená, že se sabatem zacházejí jako s kterýmkoli jiným dnem. Dělali to tak, že pokračovali v porážení zvířat a v další práci související se zvířecími oběťmi. (4Mo 28:9, 10).

co to znamená: Dosl. „co je“. Řecké slovo e·stinʹ (doslova „je“) má v tomto verši význam „označuje; znamená“. (Viz studijní poznámku k Mt 26:26).

Chci milosrdenství, a ne oběti: Viz studijní poznámku k Mt 9:13.

Syn člověka: Viz studijní poznámku k Mt 8:20.

pánem sabatu: Ježíš tento výraz vztahuje na sebe (Mr 2:28; Lk 6:5), čímž ukazuje, že sabat mu byl k dispozici, aby mohl dělat dílo, které mu přikázal jeho nebeský Otec. (Srovnej Jan 5:19; 10:37, 38.) V sabatní den Ježíš udělal některé ze svých nejpozoruhodnějších zázraků, včetně uzdravení nemocných. (Lk 13:10-13; Jan 5:5-9; 9:1-14) To zjevně předznamenávalo, jakou úlevu přinese během své vlády v Království, která bude jako sabatní odpočinek. (Heb 10:1).

rukou: Řecké slovo přeložené jako „ruku“ má široký význam a může označovat paži, ruku i prsty člověka. – Viz také Mt 12:13.

O co mnohem cennější: Viz studijní poznámku k Mt 7:11.

aby o něm neříkali druhým: Viz studijní poznámku k Mr 3:12.

Tak se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše: Viz studijní poznámku k Mt 1:22.

Podívejte!: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

který má moje schválení: Doslova „v němž má zalíbení moje duše“. V tomto citátu z Iz 42:1 je řecké slovo psy·kheʹ použito jako překlad hebrejského slova neʹphesh. Obě tato slova se tradičně překládají jako „duše“. — Viz Slovníček, „Duše“.

který má moje schválení: Nebo „s nímž jsem spokojený“. (Viz studijní poznámku k Mt 3:17).

doutnající knot: Běžná domácí lampa byla malá hliněná nádobka naplněná olivovým olejem. Lněný knot nasával olej a přiváděl ho k plameni. Řecký výraz přeložený jako „doutnající knot“ může označovat knot, který kouří, protože v něm ještě zůstává žhavý uhlík, ale plamen slábne nebo už zhasíná. Proroctví z Iz 42:3 předpovědělo Ježíšův soucit; nikdy by neuhasil poslední jiskřičku naděje v pokorných a utlačovaných lidech.

k vítězství: Nebo „se zdarem“. Řecké slovo niʹkos je přeloženo jako „vítězství“ v 1Ko 15:55, 57.

Belzebub: Označení, které se používá pro Satana. (Viz studijní poznámku k Mt 10:25).

rodina: Tedy domácnost. Výraz v původním jazyce přeložený jako „rodina“ mohl označovat jednotlivou rodinu nebo širší domácnost, včetně té, která patřila ke královským palácům. (Sk 7:10; Fil 4:22) Tento výraz se používal i pro vládnoucí dynastie, například Herodovce a Caesary, u kterých byly vnitřní rozepře běžné a ničivé. V Matoušově záznamu je tady výraz „rodina“ použit paralelně s výrazem město v Ježíšových slovech: „žádné město ani rodina, které stojí samy proti sobě, nemůžou obstát“.

Satan: Viz studijní poznámku k Mt 4:10.

synové: Tady je to použito ve významu „následovníci; učedníci“.

oni: Tedy „vaši učedníci“ (doslova „vaši synové“).

budou proto vašimi soudci: To znamená, že to, co dělali jejich „synové“, vyvracelo argument farizeů.

Boží duch: Nebo „Boží činná síla“. V pozdějším, podobném rozhovoru, který je zaznamenaný v Lk 11:20, Ježíš mluví o vyhánění démonů „pomocí Božího prstu“. (Viz studijní poznámku k Lk 11:20).

rouhání: Označuje pomlouvačnou, urážlivou nebo znevažující řeč namířenou proti Bohu nebo proti posvátným věcem. Protože svatý duch vychází přímo od Boha, úmyslně se stavět proti jeho působení nebo ho popírat znamenalo rouhat se proti Bohu. Jak je vidět z Mt 12:24, 28, židovští náboženští vůdci viděli, že při Ježíšových zázracích působí Boží duch, a přesto tuto moc připisovali Satanovi Ďáblovi.

systém věcí: Řecké slovo ai·ónʹ, které má základní význam „věk“, se může vztahovat na určitý stav věcí nebo na rysy, které odlišují určité časové období, epochu či věk. Ježíš tady říká, že rouhání proti svatému duchu nebude odpuštěno ani v současném bezbožném systému věcí pod Satanovou vládou („ani v tomto systému“) (2Ko 4:4; Ef 2:2; Tit 2:12), ani v přicházejícím systému věcí pod Boží vládou („ani v budoucím“), ve kterém je slíben „věčný život“ (Lk 18:29, 30). (Viz Slovníček).

Potomci zmijí: Viz studijní poznámku k Mt 23:33.

nevěrná: Odkazuje na duchovní cizoložství neboli nevěrnost Bohu. (Viz studijní poznámku k Mr 8:38).

znamení proroka Jonáše: Jonáš přirovnal své vysvobození z břicha ryby asi po třech dnech k tomu, jako by byl vzkříšen z Hrobu. (Jon 1:17–2:2) Ježíšovo vzkříšení z doslovného hrobu mělo být stejně skutečné jako Jonášovo vysvobození z břicha ryby. Ale i když byl Ježíš vzkříšen poté, co byl mrtvý část tří dnů, jeho zatvrzelí kritici v něj neprojevili víru.

tři dny a tři noci: Jiné biblické zprávy ukazují, že tento výraz může znamenat části tří dnů a že i část jednoho dne se může počítat jako celý den. (1Mo 42:17, 18; 1Kr 12:5, 12; Mt 27:62-66; 28:1-6).

Ale tady: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

královna jihu: To znamená královna ze Šeby. Předpokládá se, že její království se nacházelo v jihozápadní Arábii. (1Kr 10:1).

bratři: Tedy Ježíšovi nevlastní bratři. Jejich jména jsou uvedena v Mt 13:55 a Mr 6:3. — Viz studijní poznámku k Mt 13:55, kde je vysvětlen význam výrazu „bratr“.

Někdo mu tedy řekl: ‚Podívej, venku stojí tvoje matka a tvoji bratři a chtějí s tebou mluvit.‘: Tento verš v některých starověkých rukopisech chybí.

To je má matka a moji bratři!: Ježíš tady rozlišuje mezi svými pokrevními bratry, kteří mu zjevně nevěřili (Jan 7:5), a svými duchovními bratry, tedy učedníky. Ukazuje, že bez ohledu na to, jak vzácná jsou pouta, která ho vážou k příbuzným, jeho vztah k těm, kdo činí „vůli [jeho] Otce“, je ještě vzácnější. (Mt 12:50).