Římanům 4

Co získal náš praotec Abraham?: Některé rukopisy uvádějí „co tedy řekneme o Abrahamovi, našem praotci“. Ale znění v hlavním textu má silnější oporu v rukopisech.

Jehova: V tomto citátu z 1Mo 15:6 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dod. C.) Dochované řecké rukopisy tu mají slovo The·osʹ (Bůh), což možná odráží výraz použitý v 1Mo 15:6 v opisech Septuaginty. To může vysvětlovat, proč většina překladů používá na tomto místě „Bůh“. Hebrejský text, ze kterého je ale tento citát převzat, obsahuje tetragram, a proto je v hlavním textu použito Boží jméno. Celá věta z 1Mo 15:6 je citována také v Ga 3:6 a Jk 2:23.

považován: Nebo „připsáno (k dobru)“, „započítáno“. V 4. kapitole Římanům je řecké slovo lo·giʹzo·mai desetkrát přeloženo jako „považován“ nebo „považuje“ (verše 3, 4, 5, 6, 9, 10, 11, 22, 23, 24) a jednou jako „vzít v úvahu“ (verš 8). Toto řecké sloveso se ve starověku používalo pro číselné výpočty, například v účetnictví. Mohlo se vztahovat na výpočty zapsané buď na stranu dluhu, nebo na stranu kreditu. Abrahamova víra spojená se skutky „byl proto považován za bezúhonného“ (dosl. „bylo mu to připsáno [započítáno, nebo přičteno] jako spravedlnost“). (Ří 4:20-22) Neznamená to, že on a další věrní muži a ženy z předkřesťanské doby byli bez hříchu. Bůh ale vzal v úvahu jejich víru v jeho slib a jejich snahu řídit se jeho přikázáními. (1Mo 3:15; Ža 119:2, 3) A tak je Bůh považoval za nevinné ve srovnání se zbytkem lidstva, které u něj nemělo žádné postavení. (Ža 32:1, 2; Ef 2:12) Věrní lidé jako Abraham si samozřejmě uvědomovali, že potřebují vykoupení z hříchu, a čekali na Boží určený čas, kdy ho poskytne. (Ža 49:7-9; Heb 9:26) Mezitím mohl Jehova díky jejich víře jednat s takovými nedokonalými lidmi a žehnat jim, aniž by tím slevil ze svých dokonalých měřítek spravedlnosti. (Ža 36:10).

z nezasloužené laskavosti: Nebo „jako dar“. Pracovník má nárok na svou mzdu. Nepovažuje ji za dar ani za nějakou zvláštní laskavost. Naproti tomu to, že Bůh osvobozuje nedokonalé lidi od odsouzení k smrti a na základě víry je prohlašuje za spravedlivé, je laskavost, kterou si vůbec nezaslouží. Nedá se nijak vydělat ani získat zásluhami a je motivovaná výhradně štědrostí Dárce.—Ří 3:23, 24; 5:17; 2Ko 6:1; Ef 1:7; viz Slovníček „Nezasloužená laskavost“.

ale z povinnosti: Nebo „jako dluh“. Pracovník má nárok na mzdu, kterou si odpracoval. Očekává ji jako své právo, jako dluh, který mu někdo dluží. Odměna za jeho práci se nepovažuje za dar ani za nějakou zvláštní laskavost.

Šťastní: Řecké slovo ma·kaʹri·os se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje 50krát. Pavel tady popisuje „štěstí člověka, kterému Bůh připisuje spravedlnost nezávisle na skutcích“. (Ří 4:6) Tento řecký výraz se používá pro Boha (1Ti 1:11) a také pro Ježíše v jeho nebeské slávě (1Ti 6:15). Je to také slovo, které se objevuje ve známých výrocích o štěstí v Kázání na hoře. (Mt 5:3-11; Lk 6:20-22) Tady v Ří 4:7, 8 je výraz „Šťastní“ citován z Ža 32:1, 2. Takovéto blahopřání je v Hebrejských písmech běžné. (5Mo 33:29; 1Kr 10:8; Job 5:17; Ža 1:1; 2:12; 33:12; 94:12; 128:1; 144:15; Da 12:12) Hebrejské i řecké výrazy přeložené jako „šťastní“ neoznačují jen bezstarostnou náladu, jako když se člověk prostě dobře baví. Z biblického hlediska je člověk skutečně šťastný tehdy, když si pěstuje lásku k Bohu, věrně mu slouží a těší se jeho přízni a požehnání.

byly prominuty: Nebo „byly odpuštěny“. Řecké slovo a·phiʹe·mi v podstatě znamená „nechat jít“ (Jan 11:44; 18:8), ale může mít také význam „zrušit dluh“ (Mt 18:27, 32) a v přeneseném smyslu „odpustit“ hříchy (Mt 6:12). (Viz studijní poznámky k Mt 6:12.) Tento výraz se používá i v Septuagintě v Ža 32:1 (31:1, LXX), odkud Pavel tento citát přebírá.

byly odpuštěny: Nebo „byly prominuty“. Řecké slovo e·pi·ka·lyʹpto se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen tady. Doslova znamená „přikrýt“ nebo „zakrýt“, ale tady je použité v přeneseném smyslu jako synonymum pro „odpustit“. Pavel tady cituje Ža 32:1 a v Septuagintě (Ža 31:1) je tímto stejným řeckým slovesem přeloženo hebrejské sloveso, které znamená „přikrýt“ ve smyslu odpustit hříchy.

Jehova: V tomto citátu ze Ža 32:2 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dod. C).

jako potvrzení: Nebo „jako záruku; jako potvrzení“. Výraz „potvrzení“ je tady použit v přeneseném smyslu jako značka, která ukazuje, komu někdo patří, nebo kdo je jeho vlastníkem. Abrahamova obřízka byla „jako potvrzení toho, že ho Bůh schválil díky víře“, kterou už měl. (Srovnej studijní poznámku k Jan 3:33.)

otcem všech, kdo mají víru: V duchovním smyslu je Abraham otcem nejen svých přirozených potomků, kteří byli Bohu věrní, ale i všech učedníků Ježíše Krista. Pavel zdůrazňuje, že Abraham začal projevovat víru ještě předtím, než byl obřezán. (Ří 4:10) Díky tomu se mohl stát „otcem všech, kdo mají víru, i když jsou neobřezaní“, tedy neobřezaných nežidů neboli pohanů, kteří uvěřili v Ježíše. Proto všichni v různorodém křesťanském sboru v Římě mohli na základě své víry a poslušnosti Abrahama nazývat svým otcem. (Viz studijní poznámku k Ří 4:17.)

potomstvo: Nebo „potomci“. Doslova „semeno“. (Viz Dodatek A2).

provinění: Řecké slovo pa·raʹba·sis v podstatě znamená „překročení“, tedy jít za určité meze nebo hranice, zvlášť ve smyslu porušení zákona.

potomstvo: Viz studijní poznámku k Ří 4:13.

tak je to i napsáno: Tedy v 1Mo 17:5, kde Jehova Abramovi řekl: „Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů.“ Tento slib byl základem pro to, že Jehova změnil Abramovo jméno na Abraham, což znamená „Otec zástupu (množství); Otec mnoha“. Slib se splnil následujícím způsobem: Abrahamův syn Išmael se stal otcem „12 náčelníků podle jejich rodů“. (1Mo 25:13-16; 17:20; 21:13, 18) Šest Abrahamových synů, které měl s Keturou, dalo vzniknout dalším národům, jež odvozují svůj původ od Abrahama. (1Mo 25:1-4; 1Pa 1:28-33; Ří 4:16-18) A z Abrahamova syna Izáka vzešli Izraelité a Edomité. (1Mo 25:21-26) Také v duchovním smyslu se Abraham stal otcem lidí z mnoha národnostních skupin, včetně těch z křesťanského sboru v Římě, kteří se „drží Abrahamovy víry“. (Ří 4:16).

který ... mluví o tom, co není, jako by to už bylo: Tedy proto, že Boží záměry se naprosto jistě splní. (Iz 55:10, 11) Pavel tu naráží na Boží slib Abramovi, že se stane „otcem mnoha národů“, i když Abram a Sára byli stále bezdětní. (1Mo 17:4-6) Bylo to, jako by Abrahamovi synové a jejich potomci existovali dávno předtím, než se narodili. Tuto řeckou frázi na konci verše 17 je také možné přeložit „který ... povolává k existenci to, co neexistuje“. Takový překlad by zdůraznil Boží tvořivou moc, která se určitě uplatnila, když se Abraham stal „otcem mnoha národů“.

potomků: Viz studijní poznámku k Ří 4:13.

mrtvé: Nebo „neplodné“. Řecké slovo neʹkro·sis souvisí se slovesem ne·kroʹo, které se v této větě objevuje dříve a je přeloženo jako „jeho tělo je už jakoby mrtvé“. Sára (Sáraj) byla neplodná, ale potom byly její reprodukční schopnosti zázračně oživeny, i když už byla po věku, kdy může mít děti. (1Mo 11:30; 18:11) Pavel také popsal Abrahama jako muže, „jehož tělo je už jakoby mrtvé“. (Heb 11:11, 12) V jistém smyslu tedy Abraham i Sára zažili něco podobného vzkříšení, když jim byly obnoveny reprodukční schopnosti a dostali možnost mít dítě. (1Mo 18:9-11; 21:1, 2, 12; Ří 4:20, 21).

nezapochyboval: Řecké slovo di·a·kriʹno vyjadřuje myšlenku nejistoty, vnitřního rozpolcení, nerozhodnosti. Toto řecké slovo se také překládá jako „pochybovat“. (Mt 21:21; Mr 11:23; Sk 10:20; 11:12; Jk 1:6).

považován: Viz studijní poznámku k Ří 4:3.