2. Korinťanům 10

laskavostí Krista: Pavel nebyl tvrdý, když křesťanům v Korintu psal o některých jejich nedostatcích. Místo toho je vybízel mírně, laskavě, po vzoru Krista. Řecké slovo přeložené jako „laskavostí“ doslova znamená „ústupnost“ a dá se přeložit i jako „rozumnost“. Tato vlastnost je pro Krista Ježíše mimořádně typická. Když byl Ježíš na zemi, dokonale odrážel vznešený příklad rozumnosti, který dává jeho Otec. (Jan 14:9) Podobně i když Korinťané potřebovali důrazné rady, Pavel se je snažil vybízet laskavě, a ne jim jen vydávat příkazy.

kdo se na nás dívají, jako bychom jednali tělesně: Zdá se, že někteří členové sboru v Korintu ztratili duchovní pohled a na Pavla a jeho spolupracovníky se dívali kriticky. Možná Pavla a ostatní posuzovali podle toho, jak vypadali, podle jejich přirozených schopností, osobnosti a podobně, místo aby je považovali za duchovní muže. Ti, kdo je kritizovali, si neuvědomovali, že ve sboru působí Boží duch a že muži jako Pavel a Apollos dokázali to, co dokázali, díky Božímu duchu a k Boží slávě.

i když žijeme v těle: V jednom smyslu Pavel a jeho spolupracovníci, například Apollos a Kéfas (Petr), žili svůj život jako každý jiný člověk a podléhali omezením, která jsou společná nedokonalým lidem. (1Ko 1:11, 12; 3:4, 5) Nevedli ale svou křesťanskou válku „tělesně“, tedy tak, že by se řídili tělesnými sklony, pohnutkami a nedokonalým lidským uvažováním.

neválčíme: Doslova „nevykonáváme vojenskou službu“. Jak je vidět z 2Ko 10:3-6, Pavel často používal vojenské výrazy, aby popsal duchovní boj, který musel vést on i jeho spoluvěřící. Tím chránili sbor před škodlivými, falešnými úvahami a naukami. (1Ko 9:7; Ef 6:11-18; 2Ti 2:4; viz studijní poznámky k 2Ko 10:4 5).

vyvracet silně zakořeněné věci: Řecké sloveso, které je tady přeložené jako „vyvracet“, je v 2Ko 10:8 a 2Ko 13:10 přeložené jako „bořit“. V Septuagintě, se toto řecké sloveso používá jako překlad hebrejského slova přeloženého jako „zbořit“. (2Mo 23:24)

Pro výraz „silně zakořeněné věci“ Pavel používá řecké slovo (o·khyʹro·ma), které se nikde jinde v Křesťanských řeckých písmech nevyskytuje. I když ho Pavel používá obrazně, obecně označuje pevnost nebo opevněné město. Septuaginta ho používá v Př 21:22 a někteří badatelé říkají, že Pavel na tento verš tady naráží. Septuaginta tento výraz používá také ve spojitosti se slavně opevněným městem Týrem a s dalšími pevnostmi. (Joz 19:29; Ná 2:5; Mi 5:11; Ze 9:3) Představa, kterou to vyvolává, je tedy taková, že se „vyvrací“ nebo „boří“ mohutná pevnost — podobně jako když se dobývá opevněné město.

vyvracíme totiž mylné uvažování a všechno povýšené: Když křesťané vedou v sboru duchovní boj, potřebují vyvracet neboli ničit každé nesprávné uvažování nebo falešné učení. Tyto a další překážky stojí jako impozantní zdi v cestě těm, kdo se snaží získat přesné „poznání Boha“. Dokonce i v křesťanském sboru by „škodlivé uvažování“ mohlo někomu bránit v tom, aby měl s Bohem vztah. (Mr 7:21) Proti takovému uvažování jsou doslovné meče a kopí k ničemu, a proto „zbraně našeho boje“ zahrnují „meč ducha, to je Boží slovo“. (2Ko 10:4; Ef 6:17) Když křesťané tento meč používají, dokážou odhalit falešné nauky, škodlivé zvyklosti a filozofie, které odrážejí lidské myšlení. (1Ko 2:6-8; Ef 6:11-13).

Někteří totiž říkají: Pavel tady uvádí citát, který zřejmě pochází od některých jeho kritiků v Korintu, možná od „nadmíru vynikajících apoštolů“ nebo od těch, kdo byli pod jejich vlivem. (Viz studijní poznámku k 2Ko 11:5.) Tvrdí, že „když je přítomný osobně, je to slabé a jeho řeč nestojí za nic“. V Lystře si ale Lykaoňané Pavla spletli s Hermem, mytickým řeckým bohem výřečnosti. (Viz studijní poznámku ke Sk 14:12.) A Pavlovy proslovy zaznamenané ve Skutcích ukazují, že byl vynikající řečník. (Sk 13:15-43; 17:22-34; 26:1-29) Kritika Pavlových odpůrců v Korintu tedy mohla být stejně nepodložená jako nelaskavá a neuctivá.

když je přítomný osobně: Pavel dal do protikladu „když je přítomný osobně“ (řecky pa·rou·siʹa) s tím, že je „nepřítomný“. (2Ko 10:11) Slovo pa·rou·siʹa tady použil ve smyslu, že je s bratry osobně přítomný, a ne ve smyslu, že se k nim blíží nebo že právě přichází. Stejné řecké slovo je v podobném významu použito ještě pětkrát v Křesťanských řeckých písmech. (1Ko 16:17; 2Ko 7:6, 7; Fil 1:26; 2:12) Toto řecké slovo se používá také v souvislosti s neviditelnou přítomností Ježíše Krista. (Mt 24:3; 1Ko 15:23) I když ho mnoho překladů v souvislosti s Ježíšovou přítomností překládá jako „příchod“ nebo „přijití“, překlad „přítomnost“ podporuje způsob, jakým Pavel toto řecké slovo používá. (Viz studijní poznámky k 1Ko 15:23; 16:17).

území: Tady je slovo „území“ překladem řeckého slova ka·nonʹ. Toto slovo je odvozené z hebrejského výrazu pro „rákos“ (qa·nehʹ), který sloužil jako pravítko neboli měřicí pomůcka. (Ez 40:3-8; 41:8; 42:16-19; viz Slovníček, „Kánon [biblický kánon]“.) V 2Ko 10:13, 15, 16 Pavel toto slovo použil ve vztahu k pověření, které mu Bůh „vyměřil“. Pavel se chtěl chlubit jen tím, co mohl vykonat „v rámci území“, tedy v oblasti své činnosti, která spadala do jeho pověření od Boha.

ať se chlubí v Jehovovi: V Křesťanských řeckých písmech by se řecké sloveso přeložené jako „chlubit se“ (kau·khaʹo·mai) dalo přeložit také jako „být na něco hrdý; radovat se; jásat“. Používá se jak v negativním, tak v pozitivním smyslu. Pavel například říká, že se můžeme „radovat [nebo „chlubit“] na základě naděje na Boží slávu“. (Ří 5:2) „Chlubit se v Jehovovi“ znamená být hrdý na Jehovu jako na svého Boha a radovat se z jeho dobrého jména a pověsti. (Jer 9:23, 24).

Jehovovi: V tomto citátu z Jer 9:24 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Pavel cituje stejný verš také v 1Ko 1:31. (Viz Dodatek C1 a C2).

ale ten, koho doporučuje Jehova: Pavlova slova tady navazují na předchozí verš, kde odkazuje na slova z Jer 9:23, 24. Jeremjáš tam ukázal, že není správné, aby se člověk chlubil svou vlastní moudrostí, silou nebo bohatstvím. Jediné, čím by se měl člověk chlubit, je to, že „má pochopení a poznání o mně, . . . prohlašuje Jehova“. Pavel tady ten citát rozvíjí a říká, že Bůh schvaluje neboli uznává ne ty, kdo se sami doporučují a chlubí se sami sebou (Př 27:2), ale ty, „koho doporučuje Jehova“. Protože se božské jméno vyskytuje v původním hebrejském textu Jer 9:24, je použito jak v předchozím verši (2Ko 10:17), tak i tady. — K použití božského jména v tomto verši viz App. C3 introduction; 2Co 10:18.