Skutky 13

Herod oblastní vládce: Viz studijní poznámku k Mt 14:1.

uctívali: Nebo „veřejně sloužili“. Řecké slovo lei·tour·geʹo, které je tady použité, a související slova lei·tour·giʹa (veřejná služba neboli služba) a lei·tour·gosʹ (veřejný služebník neboli pracovník) používali starověcí Řekové pro práci nebo službu vykonávanou pro stát nebo pro civilní úřady a k prospěchu lidí. Například v Ří 13:6 jsou světské úřady nazvány Božími „veřejnými služebníky“ (množné číslo slova lei·tour·gosʹ) v tom smyslu, že lidem poskytují užitečné služby. V Lk 1:23 (viz studijní poznámku) je výraz lei·tour·giʹa přeložen jako „svatá služba“ (nebo „veřejná služba“) ve vztahu ke službě Zecharjáše, otce Jana Křtitele. V tom verši použití slova lei·tour·giʹa odráží, jak se ono i příbuzné výrazy používají v Septuagintě v souvislosti se službou, kterou vykonávali kněží a Levité u svatostánku (2Mo 28:35; 4Mo 1:50; 3:31; 8:22) a v chrámu (2Pa 31:2; 35:3; Joe 1:9, 13; 2:17). Taková služba v sobě zahrnovala myšlenku služby pro dobro lidí. V některých souvislostech se ale objevuje i myšlenka svatosti, protože levitští kněží vyučovali Boží Zákon (2Pa 15:3; Mal 2:7) a přinášeli oběti, které přikrývaly hříchy lidu (3Mo 1:3-5; 5Mo 18:1-5). Ve Sk 13:2 je řecké slovo lei·tour·geʹo použité v obecnějším smyslu a popisuje, jak křesťanští proroci a učitelé ve sboru v syrské Antiochii „uctívali Jehovu“. Toto slovo se vztahuje na různé projevy oddanosti a služby Bohu, včetně takových stránek křesťanské služby, jako jsou modlitba, kázání a vyučování. Služba, kterou tito proroci a učitelé vykonávali, bezpochyby zahrnovala i kázání na veřejnosti. (Sk 13:3).

uctívali Jehovu: Řecké slovo lei·tour·geʹo (sloužit; vykonávat službu), které je v tomto verši použité, se často objevuje v Septuagintě jako překlad hebrejských pasáží, kde se v původním hebrejském textu nachází Boží jméno. Například v 2Pa 13:10 je v Septuagintě použit stejný řecký výraz jako ve Sk 13:2, aby přeložil hebrejské spojení „slouží Jehovovi“. V 2Pa 35:3 jsou stejná řecká slova použita jako překlad hebrejského spojení „služte Jehovovi“. (1Sa 2:11; 3:1; Ez 45:4; Joe 2:17; viz Dodatek C3 – úvod; Sk 13:2).

Seleukie: Opevněné středomořské přístavní město, které sloužilo syrské Antiochii a leželo asi 20 km jihozápadně od ní. Obě místa byla spojena silnicí a také splavnou řekou Orontes, která protékala kolem Antiochie a ústila do Středozemního moře kousek jižně od Seleukie. Město založil Seleukos I. (Níkátór), jeden z generálů Alexandra Velikého, a pojmenoval ho po sobě. Pavel v doprovodu Barnabáše vyplul ze Seleukie na začátku své první misionářské cesty, asi v roce 47 n. l. Seleukie ležela kousek severně od Süveydiye neboli Samandagu v dnešním Turecku. Nánosy z Orontu proměnily starověký přístav Seleukie v močál. (Viz Dodatek B13).

odtamtud se plavili na Kypr: Cesta dlouhá asi 200 km. Pokud byl příznivý vítr, loď v prvním století mohla za den urazit asi 150 km. Za nepříznivých podmínek mohla taková plavba trvat mnohem déle. Kypr byl domovem Barnabáše. (Viz Dodatek B13).

Salamina: Salamina ležela na východní straně ostrova Kypr. Bylo rozumné začít kazatelskou cestu na Kypru právě tam, i když římským hlavním městem byl Pafos na západním pobřeží. Salamina byla blíž výchozímu bodu misionářů u syrské Antiochie a byla kulturním, vzdělávacím a obchodním centrem ostrova. Žila tam také početná židovská komunita a město mělo víc než jednu synagogu, což odpovídá tomu, že „začali oznamovat Boží slovo v židovských synagogách“. Barnabáš, který pocházel z Kypru, bezpochyby skupině dobře posloužil jako schopný průvodce. Podle toho, kudy šli, mohli při kázání po celém ostrově ujít nejméně 150 km (asi 100 mil). (Viz Dodatek B13).

Jan: Tím je myšlen Jan Marek, jeden z Ježíšových učedníků, „Barnabášův bratranec“ (Kol 4:10) a pisatel Markova evangelia. (Viz studijní poznámku k Mr Titulek.) Ve Sk 13:13 je označen jen jako Jan, ale na dalších třech místech ve Skutcích, kde je o něm zmínka, je doplněno „kterému se říkalo [nebo „který se také jmenoval“] Marek“, což bylo jeho římské příjmení. (Sk 12:12, 25; 15:37) Jméno Jan je český ekvivalent hebrejského jména Jehochanan neboli Jochanan a znamená „Jehova projevil přízeň; Jehova byl milostivý“. Jinde v Křesťanských řeckých písmech je označován jako „Marek“. (Kol 4:10; 2Ti 4:11; Fm 24; 1Pe 5:13).

prokonzul: Titul správce provincie, kterou spravoval římský senát. Některé římské provincie, například Judea, byly císařské provincie pod přímou vládou císaře, který jmenoval správce. Protože se Kypr v roce 22 př. n. l. stal senátorskou provincií, spravoval ho prokonzul. Na Kypru byla nalezena mince, která má na jedné straně hlavu a titul římského císaře Claudia (v latině) a na druhé straně nápis „Za Cominia Prokla, prokonzula Kypřanů“ (v řečtině). (Viz Slovníček).

Saula, zvaného také Pavel: Od tohoto místa se o Saulovi mluví jako o Pavlovi. Apoštol se narodil jako Hebrejec, ale měl římské občanství. (Sk 22:27, 28; Fil 3:5) Je proto pravděpodobné, že už od dětství měl jak hebrejské jméno Saul, tak římské jméno Pavel. Nebylo neobvyklé, že Židé v té době, zvlášť ti, kteří žili mimo Izrael, měli dvě jména. (Sk 12:12; 13:1) Také někteří Pavlovi příbuzní měli římská a řecká jména. (Ří 16:7, 21) Jako „apoštol pro národy“ byl Pavel pověřen oznamovat dobrou zprávu nežidům. (Ří 11:13) Zřejmě se rozhodl používat své římské jméno; možná měl pocit, že bude přijatelnější. (Sk 9:15; Ga 2:7, 8) Někteří naznačují, že přijal římské jméno na počest Sergia Paula, ale to se zdá nepravděpodobné, protože Pavel si to jméno ponechal i poté, co opustil Kypr. Jiní se domnívají, že se vyhýbal používání svého hebrejského jména, protože jeho řecká výslovnost zněla podobně jako jedno řecké slovo, které označovalo člověka (nebo zvíře), který se při chůzi naparuje. (Viz studijní poznámku ke Sk 7:58).

Pavel: V Křesťanských řeckých písmech se jméno Pauʹlos, odvozené z latiny Paulus, které znamená „Malý; Drobný“, používá 157krát ve vztahu k apoštolu Pavlovi a jednou ve vztahu k prokonzulovi Kypru jménem Sergius Paulus. (Sk 13:7).

Jehovovy přímé cesty: Pavlova odpověď židovskému kouzelníkovi Bar-Jesusovi (zapsaná ve verších 10 a 11) obsahuje několik výrazů, které mají pozadí v Hebrejských písmech. Několik příkladů: Řecké slovní spojení, které je tady přeloženo jako „překrucovat … cesty“, se v Septuagintě vyskytuje v Př 10:9 („dělat své cesty křivé“). Řecká slova, která jsou ve spojení „Jehovovy přímé cesty“, se objevují také v překladu Septuaginty u Oz 14:9. V tom verši původní hebrejský text používá Boží jméno („Vždyť Jehovovy cesty jsou přímé“). (Viz úvod k dodatku C3; Sk 13:10).

Jehovova ruka: Viz studijní poznámku ke Sk 11:21 a Dodatek C3 – úvod; Sk 13:11.

to, co se dozvěděl o Jehovovi: Výraz „to, co se dozvěděl o Jehovovi“ je významově stejný jako „Boží slovo“, které se používá ve Sk 13:5. V tom verši se píše, že když Pavel a jeho společníci dorazili na Kypr, „začali v židovských synagogách hlásat Boží slovo“. V důsledku toho prokonzul Sergius Paulus „chtěl slyšet Boží slovo“. (Sk 13:7) Když pak viděl, co Pavel řekl a udělal, byl Sergius Paulus ohromený tím, co se dozvěděl o Jehovovi Bohu a o učení, které od něj pocházelo. (Viz Dodatek C3 – úvod; Sk 13:12).

Antiochie v Pisidii: Město v římské provincii Galacie. Leželo na hranici oblastí Frygie a Pisidie, takže v různých obdobích dějin mohlo být považováno za součást jedné nebo druhé z těchto oblastí. Zříceniny města se nacházejí poblíž Yalvaç v dnešním Turecku. O pisidské Antiochii je řeč tady i ve Sk 14:19, 21. Každý, kdo cestoval z Pergé, města blízko středomořského pobřeží, do pisidské Antiochie, musel počítat s náročnou cestou; toto město leželo asi 1 100 m nad mořem (viz Dodatek B13) a v nebezpečných horských průsmycích se potulovali lupiči. „Antiochie v Pisidii“, kam se podle verše vydali („Oni se pak z Pergé vydali do Antiochie v Pisidii“), se nemá zaměňovat s Antiochií v Sýrii. (Sk 6:5; 11:19; 13:1; 14:26; 15:22; 18:22) Ve skutečnosti se většina výskytů názvu Antiochie ve Skutcích nevztahuje na pisidskou Antiochii, ale na syrskou Antiochii.

čtení Zákona a Proroků: V prvním století n. l. se toto veřejné čtení konalo „každou sobotu“. (Sk 15:21) Jednou součástí uctívání v synagoze bylo odříkávání Šema neboli něčeho, co odpovídalo židovskému vyznání víry. (5Mo 6:4-9; 11:13-21) Šema dostalo svůj název podle prvního slova prvního použitého úryvku z Písma: „Slyš [Šemaʽ], Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (5Mo 6:4) Nejdůležitější částí shromáždění bylo čtení Tóry neboli Pentateuchu. V mnoha synagogách bylo naplánované, že se celý Zákon přečte během jednoho roku; v jiných trval tento program tři roky. Četly se a vysvětlovaly také části z Proroků. Na závěr veřejného čtení následoval proslov. Právě po tomto veřejném čtení v synagoze v pisidské Antiochii byl Pavel vyzván, aby k přítomným promluvil „nějaká povzbudivá slova“. (Viz studijní poznámku k Lk 4:16).

asi 450 let: Pavel začíná svůj přehled izraelských dějin významnou událostí, totiž dobou, kdy Bůh „vyvolil naše předky“. (Sk 13:17) Pavel měl zřejmě na mysli čas, kdy se skutečně narodil Izák jako slíbený potomek. (1Mo 17:19; 21:1-3; 22:17, 18) Izákovo narození definitivně vyřešilo otázku, koho Bůh uzná jako tohoto potomka. Do té doby to totiž nebylo jasné kvůli neplodnosti Saraj (Sáry). (1Mo 11:30) Od tohoto výchozího bodu Pavel popisuje Boží skutky ve prospěch jeho vyvoleného národa až do doby, kdy „jim dával soudce až do proroka Samuela“. Období „asi 450 let“ tedy zřejmě zahrnuje dobu od Izákova narození v roce 1918 př. n. l. do roku 1467 př. n. l. Toto období sahá 46 let po začátku izraelského exodu z Egypta v roce 1513 př. n. l. Tento koncový bod dává smysl, protože Izraelité strávili 40 let putováním po pustině a 6 let dobýváním kanaánské země. (4Mo 9:1; 13:1, 2, 6; 5Mo 2:7; Joz 14:6, 7, 10).

potomstva: Nebo „potomků“. Dosl. „semene“. (Viz Dod. A2).

kůlu: Nebo „stromu“. (Viz studijní poznámku ke Sk 5:30).

hrobky: Nebo „pamětní hrobky“. – Viz Slovníček, „Pamětní hrobka“.

sloužil Bohu: Nebo „sloužil Boží vůli (záměru)“. (Viz studijní poznámku ke Sk 20:27).

kteří uctívali Boha: Řecké slovo seʹbo·mai, které je tady přeložené jako „kteří uctívali Boha“, znamená „uctívat; mít v úctě; projevovat úctu“. Dá se také přeložit jako „bohabojní; zbožní“. (Viz studijní poznámku ke Sk 13:50.) Syrská Pešitta to překládá jako „kteří se báli Boha“. Jeden překlad Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (v dodatku C4 označený jako J¹⁸) tady používá Boží jméno, a celý výraz se pak dá přeložit jako „kteří se báli Jehovy“.

Boží nezasloužené laskavosti: Vzhledem k tomu, že Pavel měl za sebou minulost odpůrce Ježíše a jeho následovníků (Sk 9:3-5), měl všechny důvody zdůrazňovat Jehovovu nezaslouženou laskavost. (Viz Slovníček, „Nezasloužená laskavost“.) Pavel si uvědomoval, že svou službu může vykonávat jedině díky Boží nezasloužené laskavosti. (1Ko 15:10; 1Ti 1:13, 14) Když se setkal se staršími z Efezu, mluví o této vlastnosti dvakrát. (Sk 20:24, 32) Ve svých 14 dopisech Pavel zmiňuje „nezaslouženou laskavost“ asi 90krát, mnohem častěji než kterýkoli jiný pisatel Bible. Například v úvodních pozdravech všech svých dopisů (kromě dopisu Hebrejcům) se zmiňuje o Boží nebo Ježíšově nezasloužené laskavosti a tento výraz používá i v závěrečných slovech každého dopisu.

Jehovovo slovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Dodatek C3 – úvod; Sk 13:44.

Jehova nám totiž dal tento příkaz: Následující citát v tomto verši je převzatý z Iz 49:6, kde kontext původního hebrejského textu jasně ukazuje, že mluví Jehova. (Iz 49:5; srovnej Iz 42:6.) Splnění tohoto proroctví souvisí s dílem, které bude vykonávat Jehovův Služebník, Ježíš Kristus, a jeho následovníci. (Iz 42:1; viz studijní poznámku k Lk 2:32 a úvod k dodatku C3; Sk 13:47).

až do nejvzdálenějších končin země: Nebo „do nejvzdálenější části země“. Toto proroctví je citované z Iz 49:6, kde se stejný řecký výraz objevuje v Septuagintě. Izajáš předpověděl, že Jehovův služebník bude „světlem pro národy“ a že záchrana od Boha „dosáhne až do nejvzdálenějších končin země“. Když Pavel a Barnabáš mluvili v pisidské Antiochii, ukázali, že tato prorocká slova jsou Jehovovým příkazem, aby Kristovi následovníci sloužili jako světlo pro národy. Řecký výraz, který je tady přeložený jako „až do nejvzdálenějších končin země“, se používá také ve Sk 1:8 (viz studijní poznámku) a ukazuje, do jaké míry budou Ježíšovi následovníci jeho svědky.

Jehovovo slovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a úvod k dodatku C3; Sk 13:48.

měli správný postoj vedoucí k: Tento výraz popisuje některé lidi z jiných národů v pisidské Antiochii, kteří uvěřili poté, co slyšeli kázat Pavla a Barnabáše. Řecké slovo přeložené jako „měli správný postoj vedoucí k“ (tvar slovesa tasʹso) má široký významový rozsah, mimo jiné „ustanovit; umístit; uspořádat; jmenovat“. O tom, jaký význam je myšlený, rozhoduje kontext. Sk 13:46 staví do protikladu některé Židy z pisidské Antiochie a lidi z jiných národů, o kterých se mluví tady ve 48. verši. O předchozím sabatu dal Pavel oběma skupinám důkladné svědectví v působivém veřejném projevu. (Sk 13:16-41) Podle Pavla a Barnabáše Židé tvrdohlavě odmítli „Boží slovo“ a svým postojem a jednáním ukázali, že se sami nepovažují za hodné „věčného života“. (Sk 13:46) Lidé z jiných národů v tom městě ale projevili úplně jiný postoj. Zpráva říká, že „začali se radovat a oslavovat Jehovovo slovo“. V tomhle kontextu tedy řecké sloveso tasʹso vyjadřuje myšlenku, že tito nežidé v Antiochii se „uvedli do postavení“, ve kterém mohli získat život — tím, že projevili postoj, sklon nebo rozpoložení, které mohlo vést k získání věčného života. Proto je vhodné, že je ten výraz přeložen jako „měli správný postoj vedoucí k“. Mnoho překladů Bible ale Sk 13:48 překládá výrazy jako „byli určeni k; byli ustanoveni k“, což může vyvolat dojem, že Bůh tyto lidi předurčil k životu. Ani bezprostřední kontext ani zbytek Bible ale nepodporují myšlenku, že tito lidé z jiných národů v Antiochii byli předurčeni k životu — stejně jako Židé v tom městě nebyli předurčeni k tomu, aby věčný život nezískali. Pavel se snažil Židy přesvědčit, aby přijali dobrou zprávu, ale oni se vědomě rozhodli poselství odmítnout. Nebyli k tomu předurčeni. Ježíš vysvětlil, že někteří svými skutky ukážou, že nejsou „vhodní pro Boží království“. (Lk 9:62) Naproti tomu tito lidé z jiných národů v Antiochii patřili k těm, o kterých Ježíš řekl, že svým postojem ukážou, že jsou „hodni“ dobré zprávy. (Mt 10:11, 13).

Jehovovo slovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Dodatek C3 – úvod; Sk 13:49.

bohabojné: Nebo „které uctívaly Boha“. Řecké slovo seʹbo·mai se dá přeložit také jako „mít v úctě; projevovat úctu“. Syrská Pešitta tento výraz překládá jako „které se bály Boha“. Některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označované jako J^{7, 8, 10, 18} v Dodatku C4) tady používají Boží jméno, a pak se dá tento výraz přeložit jako „které se bály Jehovy“.

setřásli prach z nohou na svědectví proti nim: Pavel a Barnabáš tady uplatnili Ježíšovy pokyny zaznamenané v Mt 10:14; Mr 6:11; Lk 9:5. Zbožní Židé, kteří cestovali pohanským územím, si před návratem na židovské území setřásali ze sandálů to, co považovali za nečistý prach. Ježíš ale zjevně myslel při dávání těchto pokynů svým učedníkům něco jiného. Toto gesto znamenalo, že se učedníci zříkají odpovědnosti za následky, které přijdou od Boha. Když Pavel udělal něco podobného v Korintu a vytřásl si šaty, dodal vysvětlující slova: „Vaše krev ať je na vaší vlastní hlavě. Já jsem čistý.“ (Viz studijní poznámku ke Sk 18:6).