Lukáš 22

Svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pesach: Přesně vzato byl Pesach, slavený 14. nisanu, odlišný od Svátku nekvašených chlebů, který trval od 15. do 21. nisanu. (3Mo 23:5, 6; 4Mo 28:16, 17; viz Dodatek B15.) V Ježíšově době ale tyto dva svátky natolik splynuly, že všech osm dní včetně 14. nisanu se považovalo za jeden svátek. Josephus mluví o „svátku na osm dní, který se nazývá svátek nekvašených chlebů“. Události popsané v Lk 22:1-6 se odehrály 12. nisanu roku 33 n. l. (Viz Dodatek B12).

Iškariotský: Viz studijní poznámku k Mt 10:4.

veliteli chrámové stráže: Řecký text tady doslova říká „velitelé“, ale Lk 22:52 dodává „chrámu“, aby bylo jasné, o jaké velitele šlo. Proto bylo pro upřesnění doplněno slovo „chrámové“. O těchto úřednících se zmiňuje jen Lukáš. (Sk 4:1; 5:24, 26) Byli to velitelé chrámových stráží. Je možné, že byli do rozhovoru s Jidášem zahrnuti, aby plánované zatčení Ježíše působilo jako zákonné.

stříbrné peníze: Doslova „stříbro“, tedy stříbro používané jako platidlo. Podle Mt 26:15 ta částka byla „30 stříbrných mincí“. Matouš je jediný pisatel evangelia, který uvádí, za jakou částku byl Ježíš zrazen. Možná šlo o 30 stříbrných šekelů ražených v Týru. Tato suma zřejmě ukazuje, jak moc velekněží Ježíšem pohrdali, protože podle Zákona to byla cena otroka. (2Mo 21:32) Podobně když prorok Zecharjáš žádal od nevěrných Izraelitů mzdu za svou prorockou službu mezi Božím lidem, odvážili mu „30 stříbrných mincí“, což naznačuje, že ho považovali za někoho, kdo nemá větší cenu než otrok. (Ze 11:12, 13).

Nastal den Nekvašených chlebů: Jak je uvedeno ve studijní poznámce k Lk 22:1, pesach (nisan 14) a Svátek nekvašených chlebů (nisan 15–21) spolu byly v Ježíšově době tak úzce spojené, že se všech osm dní, včetně nisanu 14, někdy označovalo jako „Svátek nekvašených chlebů“. (Viz Dodatek B15.) Den, o kterém se tady mluví, se vztahuje na nisan 14, protože je o něm řečeno, že je to den, „ve kterém se musí obětovat pesachová oběť“. (2Mo 12:6, 15, 17, 18;3Mo 23:5;5Mo 16:1–7) To, co je popsáno v verších 7–13, se pravděpodobně odehrálo odpoledne 13. nisanu jako příprava na pesachové jídlo večer, tedy při západu slunce, kdy začal 14. nisan. (Viz Dodatek B12).

když přišel čas: To znamená, když nastal večer, čímž začal 14. nisanu. (Viz Dodatek A7 a B12).

když si vzal pohár: Pohár, o kterém se tady mluví, byl součástí slavení Pesachu v Ježíšově době. (Lk 22:15) Bible neříká, že by se při Pesachu v Egyptě používalo víno, ani Jehova nenařídil, aby se během tohoto svátku používalo. Zvyk podávat si mezi účastníky Pesachu několik pohárů vína tedy zřejmě vznikl až později. Ježíš používání vína při jídle neodsoudil. Naopak, po tom, co Bohu vzdal díky, pil se svými apoštoly pesachové víno. Později jim podal pohár k pití, když ustanovil Památnou slavnost na připomínku své smrti. (Lk 22:20).

vzal chléb . . . rozlámal ho: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

znamená: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

večeři: Zjevně se tím myslí pesachová večeře, kterou Ježíš jedl se svými učedníky, než zavedl Pánovu večeři. Ježíš tedy slavil Pesach podle tehdy uznávaného zvyku. Nijak ho neměnil ani nepřerušoval tím, že by do slavení zavedl něco nového. Tímto způsobem dodržel Zákon jako ten, kdo se narodil jako Žid. Když ale byl Pesach slaven v souladu s mojžíšským Zákonem, Ježíš už mohl zavést novou večeři, která měla připomínat jeho blížící se smrt, a to v tentýž den Pesachu.

novou smlouvu uvedenou v platnost mou krví: Lukáš je jediný pisatel evangelia, který zaznamenal, že Ježíš při této příležitosti mluvil o „nové smlouvě“, čímž narážel na Jer 31:31. Nová smlouva mezi Jehovou a pomazanými křesťany byla uvedena v platnost Ježíšovou obětí. (Heb 8:10) Ježíš tady používá výrazy „smlouva“ a „krev“ podobně jako Mojžíš, když působil jako prostředník a uváděl v platnost smlouvu Zákona s Izraelem u hory Sinaj. (2Mo 24:8; Heb 9:19-21) Stejně jako krev býků a kozlů potvrdila smlouvu Zákona mezi Bohem a izraelským národem, Ježíšova krev potvrdila novou smlouvu, kterou Jehova uzavřel s duchovním Izraelem. Tato smlouva vstoupila v platnost o Letnicích roku 33 n. l. (Heb 9:14, 15).

. . . která má být vylita za vás: Slova od prostředku 19. verše („které má být dáno . . .“) až do konce 20. verše v některých rukopisech chybí, ale tento úsek má silnou oporu v raných autoritativních rukopisech. – Další informace o tom, jak se starověké rukopisy používají k určení řeckého textu, najdete v Dodatku A3.

Ale můj zrádce je se mnou: To, co je popsáno ve verších 21–23, zjevně nenásleduje v přísně chronologickém pořadí. Srovnání Mt 26:20-29 a Mr 14:17-25 s Jan 13:21-30 ukazuje, že Jidáš odešel dřív, než Ježíš ustanovil Památnou večeři. V době, kdy Kristus pochválil skupinu za to, že s ním „vytrvali v jeho zkouškách“, už Jidáš určitě pryč byl — o Jidášovi by se to totiž říct nedalo. A ani by Jidáš nebyl zahrnut do „smlouvy . . . o království“. (Lk 22:28-30).

odchází: Podle některých badatelů je to eufemismus pro „jde na smrt“.

dobrodinci: Řecké slovo eu·er·geʹtes (doslova „ten, kdo dělá dobro [druhým]“) se často používalo jako čestný titul pro knížata nebo významné osoby, zvlášť pro ty, kteří byli uznáváni za svůj přínos pro obec. Ti, kdo mezi Kristovými následovníky „přebírají vedení“, by se neměli považovat za „dobrodince“, vůči kterým jsou jejich spoluvěřící nějak zavázáni, protože nemají být jako vládci tohoto světa. (Lk 22:26).

ten, kdo vede: Řecké slovo he·geʹo·mai, které je tady použité, se objevuje také v Heb 13:7, 17, 24, kde popisuje práci dohlížitelů v křesťanském sboru.

kdo slouží: Nebo „kdo obsluhuje“. Se zde použitým řeckým slovesem di·a·ko·neʹo souvisí podstatné jméno di·aʹko·nos (služebník; sluha). Označuje někoho, kdo nepolevuje v pokorné službě pro druhé. Tento výraz se používá pro Krista (Ří 15:8); pro Kristovy služebníky, muže i ženy (Ří 16:1; 1Ko 3:5-7; Kol 1:23); pro služební pomocníky (Fil 1:1; 1Ti 3:8); a také pro domácí sluhy (Jan 2:5, 9) i pro vládní úředníky. (Ří 13:4).

obsluhuje: Nebo „slouží“. Řecké sloveso di·a·ko·neʹo se v tomto verši vyskytuje dvakrát. (Viz studijní poznámku k Lk 22:26.)

Uzavírám s vámi smlouvu . . . o kralování: Řecké sloveso di·a·tiʹthe·mai, které je tady přeložené jako „uzavírám smlouvu“, souvisí s podstatným jménem di·a·theʹke, „smlouva“. Ve Sk 3:25, Heb 8:10 a 10:16 se sloveso i podstatné jméno používají ve spojení „uzavřít [nebo „uzavřít“ (dosl. „smlouvu“)] smlouvu“. Ježíš tady odkazuje na dvě smlouvy: jednu mezi ním a jeho Otcem a druhou mezi ním a jeho pomazanými následovníky, kteří se k němu mají připojit jako spoluvládci v Království.

abyste jedli a pili u mého stolu: Jíst s někým znamenalo přátelství a pokoj mezi zúčastněnými. Proto ten, kdo měl výsadu pravidelně jíst u stolu krále, byl zvlášť v jeho přízni a těšil se velmi blízkému vztahu s panovníkem. (1Kr 2:7) Právě takový vztah tady Ježíš slíbil svým věrným učedníkům. (Lk 22:28-30; viz také Lk 13:29; Zj 19:9).

aby vás proséval jako pšenici: V biblických dobách se pšenice po vymlácení a vyfoukání prosévala neboli prudce protřásala, aby propadla sítem. Proséváním se oddělovala sláma a plevy od zrna. (Viz studijní poznámku k Mt 3:12.) Kvůli zkouškám, kterými měl Ježíš brzy projít, měli být vyzkoušeni i jeho učedníci. Ježíš tuto zkoušku přirovnal k prosévání pšenice.

vrátíš: Nebo „obrátíš se (zpátky)“. Zdá se, že Ježíš tady mluví o tom, že se Petr „vrátí“ neboli vzpamatuje ze svého pádu, který bude z velké části způsoben jeho přehnaným sebevědomím v kombinaci se strachem z lidí. – Srovnej Př 29:25.

kohout: Všechna čtyři evangelia zmiňují, že kohout zakokrhá, ale jen Markova zpráva dodává podrobnost, že kohout zakokrhá dvakrát. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:30, 72; Lk 22:60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna naznačuje, že v Ježíšově době se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblickou zprávu. Toto kokrhání pravděpodobně zaznělo velmi brzy ráno. (Viz studijní poznámku k Mr 13:35).

Modlete se: Nebo „Stále se modlete“. Tato výzva, kterou zřejmě zaznamenal jen Lukáš, je zřejmě určena 11 věrným apoštolům. (Srovnej paralelní zprávu v Mt 26:36, 37.) Druhá, podobná výzva je zaznamenána v Lk 22:46, což odpovídá Mt 26:41 a Mr 14:38. Druhá výzva byla určena jen třem učedníkům, kteří Ježíše doprovázeli, když se modlil v zahradě. (Mt 26:37-39; Mr 14:33-35) Skutečnost, že Lukáš uvádí obě výzvy (Lk 22:40, 46), je příkladem toho, jak jeho evangelium zdůrazňuje otázku modlitby. Některé případy, kdy Lukáš jako jediný zmiňuje modlitbu nebo to, že se Ježíš modlil, jsou Lk 3:21; 5:16; 6:12; 9:18, 28; 11:1; 23:46.

odeber mi tento pohár: Viz studijní poznámku k Mr 14:36.

anděl: Ze čtyř pisatelů evangelií jen Lukáš zmiňuje, že se Ježíšovi „objevil anděl z nebe“ a „posílil ho“.

jeho pot stékající na zem byl jako kapky krve: Lukáš možná použil přirovnání a naznačil buď to, že Kristův pot se tvořil jako kapky krve, nebo to, že stékání Ježíšova potu připomínalo stékání krve z rány. Na druhou stranu někteří naznačují, že Ježíšovi mohla krev prosakovat kůží a mohla se mísit s potem – podle zpráv k tomu v některých případech dochází při extrémním duševním stresu. Krev nebo její složky mohou prosakovat neporušenými stěnami krevních cév při stavu zvaném diapedéza. Při stavu známém jako hematidróza se vylučuje pot zbarvený krevním barvivem nebo krví, případně tělní tekutina smíšená s krví, a výsledkem je takzvané „pocení krve“. To jsou ovšem jen možná vysvětlení toho, co se v Ježíšově případě mohlo odehrát.

stékající na zem: Verše 43, 44 se objevují v některých raných rukopisech, ale jiné je vynechávají. Jsou však uvedeny ve většině biblických překladů.

Jeden z nich: Paralelní zpráva v Jan 18:10 ukazuje, že to byl Šimon Petr, kdo „zasáhl veleknězova otroka“, a že ten otrok se jmenoval Malchus. (Viz studijní poznámku k Jan 18:10).

zasáhl veleknězova otroka: Viz studijní poznámku k Jan 18:10.

a uzdravil ho: Ze čtyř pisatelů evangelií jen Lukáš zmiňuje, že Ježíš uzdravil otroka velekněze. (Mt 26:51; Mr 14:47; Jan 18:10).

hodina: Řecké slovo hoʹra je tady použité v přeneseném významu a označuje poměrně krátké časové období.

vládne temnota: Nebo „moc temnoty“, tedy moc těch, kdo jsou v duchovní temnotě. (Srovnej Kol 1:13.) Ve Sk 26:18 je temnota zmíněná spolu s „mocí Satana“. Satan uplatňoval svou moc tak, že ovlivňoval lidské nástroje, aby páchali skutky temnoty, které vedly k Ježíšově popravě. Například zpráva v Lk 22:3 říká, že „Satan vstoupil do Judy, kterému se říkalo Iškariotský“, a ten pak Ježíše zradil. (1Mo 3:15; Jan 13:27-30).

zakokrhal kohout: Viz studijní poznámku k Mr 14:72.

Dokaž, že jsi prorok!: Tady výraz „dokaž, že jsi prorok“ neznamená předpovídat budoucnost, ale spíš určit něco na základě božského zjevení. Ze souvislostí je vidět, že Ježíšovi pronásledovatelé mu „zakryli … obličej“. Tím vlastně vyzývali Ježíše, který měl zakryté oči, aby určil, kdo ho uhodil. (Viz studijní poznámku k Mt 26:68).

shromáždění starších: Nebo „rada (sbor) starších“. Řecké slovo pre·sby·teʹri·on, které je tady použité, souvisí s výrazem pre·sbyʹte·ros (doslova „starší muž“). V Bibli se tímto výrazem obvykle označují ti, kdo mají v nějaké komunitě nebo v národě autoritu a odpovědnost. I když se někdy vztahuje na fyzický věk (jako v Lk 15:25 a Sk 2:17), není omezené jen na lidi ve vysokém věku. Výraz „shromáždili se starší lidu“ tady zjevně odkazuje na Sanhedrin, židovský nejvyšší soud v Jeruzalémě, který tvořili přední kněží, znalci Zákona a starší. Tyto tři skupiny se často zmiňují společně.—Mt 16:21; 27:41; Mr 8:31; 11:27; 14:43, 53; 15:1; Lk 9:22; 20:1; viz Slovníček „Starší; starší muž“ a studijní poznámku k výrazu do Sanhedrinu v tomto verši.

do Sanhedrinu: Nebo „do jejich Sanhedrinu“. Sanhedrin byl židovský nejvyšší soud v Jeruzalémě. Řecké slovo přeložené jako „Sanhedrin“ (sy·neʹdri·on) doslova znamená „zasedání spolu“. I když to byl obecný výraz pro shromáždění nebo schůzi, v Izraeli se mohl vztahovat na náboženský soudní orgán neboli soud. Toto řecké slovo může označovat buď osoby, které soud tvořily, nebo budovu či místo, kde soud zasedal. (Viz studijní poznámku k Mt 5:22 a Slovníček „Sanhedrin“; možné umístění zasedací síně Sanhedrinu viz také Dodatek B12).

Syn člověka: Viz studijní poznámku k Mt 8:20.

po mocné Boží pravici: Nebo „po pravici Boží moci“. Být po pravici vládce znamenalo být druhý nejdůležitější hned po něm. (Ža 110:1; Sk 7:55, 56) Řecký výraz přeložený jako „mocná pravice“ se objevuje i v paralelních zprávách v Mt 26:64 a Mr 14:62, kde je přeložen jako „pravice moci“. To, že Syn člověka bude sedět „po mocné Boží pravici“, naznačuje, že Ježíš dostane moc neboli autoritu. (Mr 14:62; viz studijní poznámku k Mt 26:64).