Marek 1

dobrá zpráva: Viz studijní poznámky k Mt 4:23; 24:14 a Slovníček.

dobrá zpráva o Ježíši Kristu: Tento řecký výraz se dá přeložit i jako „dobrá zpráva Ježíše Krista“, tedy dobrá zpráva, kterou Ježíš oznamoval.

Božím Synu: I když některé rukopisy slova „Božím Synu“ vynechávají, delší znění má silnou oporu v rukopisných dokladech.

proroka Izajáše: Následující citát je kombinací proroctví z Mal 3:1 a Iz 40:3. Obě proroctví se vztahují na Jana Křtitele. Závorky slouží k odlišení citátu z Malachiáše od citátu z Izajáše, který začíná ve 3. verši a zdůrazňuje obsah Janova poselství. Citát z Malachiáše se zaměřuje na Janovu úlohu posla. Celý citát je připsán Izajášovi, možná proto, že citát z Izajáše obsahuje tu část, na kterou je potřeba klást důraz.

Vysílám: Řecké slovo i·douʹ, které je tady přeloženo jako „Vysílám“, se často používá k upoutání pozornosti na to, co následuje. Povzbuzuje čtenáře, aby si situaci živě představil nebo aby si všiml nějakého detailu ve vyprávění. Používá se také k zesílení důrazu nebo k uvedení něčeho nového či překvapivého. V Křesťanských řeckých písmech se tento výraz objevuje nejčastěji v evangeliích Matouše a Lukáše a v knize Zjevení. Odpovídající výraz se často používá i v Hebrejských písmech.

Jehova: V tomto citátu z Iz 40:3 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisuje se jako JHVH). (Viz Dodatek C.) Marek toto proroctví vztahuje na to, co dělal „Jan Křtitel“ (Mr 1:4), když připravoval cestu pro Ježíše. (Viz studijní poznámky k Mt 3:3; Jan 1:23).

Vyrovnejte jeho silnice: Viz studijní poznámku k Mt 3:3.

Křtitel: Nebo „ten, kdo ponořuje; ten, kdo namáčí“. Řecké příčestí přeložené jako „Křtitel“ tady a v Mr 6:14, 24 by se dalo přeložit také jako „ten, kdo křtí“. Tento tvar se trochu liší od řeckého podstatného jména Ba·pti·stesʹ, které je přeložené jako „Křtitel“ v Mr 6:25; 8:28 a také v Matoušovi a Lukášovi. Obě označení, „Křtitel“ a „Křtitel“, se v Mr 6:24, 25 používají zaměnitelně. (Viz studijní poznámku k Mt 3:1).

pustině: Tedy v judské pustině. (Viz studijní poznámku k Mt 3:1).

pokřtít na znamení svého pokání: Doslova „křest pokání“. Křest sám o sobě hříchy nesmýval. Ti, kdo se nechali pokřtít od Jana, veřejně činili pokání ze hříchů proti Zákonu a dávali tím najevo, že jsou rozhodnutí změnit své chování. Takový kající postoj jim pomáhal dovést je ke Kristu. (Ga 3:24) Jan tak připravoval lid, aby rozpoznal „záchranu“, kterou Bůh poskytl. — Lk 3:3-6; viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8, 11 a Slovníček „Křest; křtít“; „Pokání“.

celé území . . . všichni obyvatelé: Použití slova „všichni“ je tady nadsázka; zdůrazňuje, jak velký zájem vyvolalo Janovo kázání. Neznamená to, že se na něj šel podívat úplně každý obyvatel Judeje nebo Jeruzaléma.

křtít: Nebo „ponořit; potopit“.—Viz studijní poznámku k Mt 3:11 a Slovníček „Křest; křtít“.

otevřeně vyznávali své hříchy: Viz studijní poznámku k Mt 3:6.

oděv z velbloudí srsti: Viz studijní poznámku k Mt 3:4.

sarančata: Viz studijní poznámku k Mt 3:4.

med divokých včel: Viz studijní poznámku k Mt 3:4.

mocnější: Viz studijní poznámku k Mt 3:11.

sandálů: Viz studijní poznámku k Mt 3:11.

křtil jsem vás: Nebo „ponořil jsem vás“.—Viz studijní poznámku k Mt 3:11 a Slovníček „Křest; křtít“.

bude křtít svatým duchem: Nebo „ponoří vás do svaté působící síly“. Křtitel Jan tady oznamuje, že Ježíš zavede nové uspořádání, křest svatým duchem. Ti, kdo jsou pokřtěni Božím duchem, se stávají jeho duchem zplozenými syny a mají vyhlídku žít v nebi a vládnout jako králové nad zemí. (Zj 5:9, 10).

v té době: Podle Lk 3:1-3 začal Jan Křtitel svou službu „v 15. roce vlády císaře Tiberia“, tedy na jaře roku 29 n. l. (Viz studijní poznámku k Lk 3:1.) Asi o šest měsíců později, na podzim roku 29 n. l., přišel Ježíš k Janovi, aby byl pokřtěn. (Viz Dodatek A7).

okamžitě: První z 11 výskytů řeckého slova eu·thysʹ v 1. kapitole Marka. (Mr 1:10, 12, 18, 20, 21, 23, 28, 29, 30, 42, 43) Podle kontextu se tento řecký výraz překládá jako „okamžitě; hned; bez prodlení; jakmile“. Markovo časté používání tohoto výrazu — ve svém evangeliu více než 40krát — dodává jeho vyprávění živost a naléhavost.

on: Zjevně se vztahuje na Ježíše. Jak je vidět z Jan 1:32, 33, byl toho svědkem i Jan Křtitel, ale Markovo líčení je zřejmě podané z Ježíšova pohledu.

nebesa: Viz studijní poznámka k Mt 3:16.

jak se rozdělují nebesa: Bůh zřejmě způsobil, že Ježíš dokázal vnímat nebeské záležitosti, a možná mu v této chvíli dovolil, aby si vybavil vzpomínky na svůj předlidský život. Ježíšova vlastní vyjádření po křtu, zvlášť jeho důvěrná modlitba v noci Pesachu roku 33 n. l., ukazují, že tehdy věděl o své předlidské existenci. Tato modlitba také ukazuje, že si vybavil, co slyšel svého Otce říkat a co ho viděl dělat, a že si pamatoval slávu, kterou měl v nebi. (Jan 6:46; 7:28, 29; 8:26, 28, 38; 14:2; 17:5) Je možné, že tyto vzpomínky byly Ježíšovi navráceny v době jeho křtu a pomazání.

jako holubice: Holubice se používaly při posvátných úkonech a měly i symbolický význam. Přinášely se jako oběti. (Mr 11:15; Jan 2:14-16) Symbolizovaly nevinnost a čistotu. (Mt 10:16) Holubice, kterou Noe vypustil, přinesla do archy olivový list, což ukazovalo, že vody potopy opadávají (1Mo 8:11) a že nastává doba odpočinku a pokoje (1Mo 5:29). Takže při Ježíšově křtu mohl Jehova použít holubici, aby upozornil na Ježíšovu úlohu jako Mesiáše, čistého a bezhříšného Božího Syna, který obětuje svůj život za lidstvo a položí základ pro období odpočinku a pokoje během své vlády jako Král. To, že na Ježíše sestupuje Boží duch neboli činná síla, mohlo vypadat jako třepotání holubice, když se blíží k místu, kde usedne.

na: Nebo „do“, tedy že do něj vstoupil.

a voice came out of the heavens: První ze tří případů v evangeliích, kdy je uvedeno, že Jehova promluvil přímo k lidem. (Viz studijní poznámky k Mr 9:7 a Jan 12:28).

You are my Son: Jako duchovní tvor byl Ježíš Božím Synem. (Jan 3:16) Od svého narození jako člověk byl Ježíš „Božím synem“ stejně jako dokonalý Adam. (Lk 1:35; 3:38) Je ale rozumné se domnívat, že Boží slova „Ty jsi můj Syn“ tady znamenají víc než jen prosté prohlášení o Ježíšově totožnosti. Tímto prohlášením, které doprovázelo vylití svatého ducha, Bůh zjevně ukázal, že člověk Ježíš je jeho duchem zplozený Syn, „znovuzrozený“ s nadějí, že se vrátí k životu v nebi, a pomazaný duchem jako Bohem ustanovený Král a Velekněz. (Jan 3:3–6; 6:51; srovnej Lk 1:31–33; Heb 2:17; 5:1, 4–10; 7:1–3).

I have approved you: Nebo „mám v tobě zalíbení; mám z tebe velkou radost“. Stejný výraz je použit v Mt 12:18, kde je citát z Iz 42:1 o slíbeném Mesiášovi neboli Kristu. Vylití svatého ducha a Boží prohlášení o jeho Synovi jasně ztotožnily Ježíše se slíbeným Mesiášem. (Viz studijní poznámky k Mt 3:17 a 12:18).

duch ho přiměl, aby šel: Nebo „činná síla ho pohnula, aby šel“. Řecké slovo pneuʹma se tady vztahuje na Božího ducha, který může působit jako hnací síla a člověka vést a pobízet k tomu, aby dělal věci v souladu s Boží vůlí. (Lk 4:1) Viz Slovníček, „Duch“.

Satan: Viz studijní poznámku k Mt 4:10.

divokými zvířaty: V Ježíšově době bylo v této části světa mnohem víc divokých zvířat než dnes. Pustina byla prostředím, kde žili divočáci, hyeny, leopardi, lvi a vlci. Marek je jediný pisatel evangelia, který zmiňuje, že v této oblasti byla „divoká zvířata“. Zjevně psal hlavně pro nežidovské čtenáře, včetně Římanů a dalších, kteří možná nebyli obeznámeni s izraelskou zeměpisnou situací.

Stanovený čas se naplnil: V tomto kontextu „stanovený čas“ (řecky kai·rosʹ) označuje dobu, kterou Písma předpověděla jako čas, kdy má začít Ježíšova pozemská služba. Ta lidem dávala příležitost věřit dobré zprávě. Stejné řecké slovo se používá pro „čas“ prohlídky, který Ježíšova služba přinesla (Lk 12:56; 19:44), a také pro „stanovený čas“ jeho smrti. (Mt 26:18).

Boží království: Tento výraz se v Markově evangeliu objevuje 14krát. Matouš ho používá jen čtyřikrát (Mt 12:28; 19:24; 21:31; 21:43), ale asi 30krát používá paralelní výraz „nebeské království“. (Srovnej Mr 10:23 s Mt 19:23, 24.) Ježíš udělal z Království hlavní téma svého kázání. (Lk 4:43) Ve čtyřech evangeliích je přes 100 zmínek o Království, přičemž většina z nich je ve výrocích, které řekl Ježíš. (Viz studijní poznámky k Mt 3:2; 4:17; 25:34).

Galilejské moře: Viz studijní poznámku k Mt 4:18.

jak házejí do moře sítě: Viz studijní poznámku k Mt 4:18.

rybáři: Viz studijní poznámku k Mt 4:18.

rybáře lidí: Viz studijní poznámku k Mt 4:19.

následovali ho: Viz studijní poznámku k Mt 4:20.

Jakuba a jeho bratra Jana: Viz studijní poznámku k Mt 4:21.

Zebedeova: Viz studijní poznámku k Mt 4:21.

s nádeníky: Jen Marek zmiňuje, že rybářský podnik Zebedea a jeho synů měl „nádeníky“. Zdrojem této informace mohl být Petr, který byl zjevně jejich společníkem v podnikání a očitým svědkem většiny toho, co Marek zaznamenal. (Lk 5:5-11; viz také „Úvod k Markovi“.) Skutečnost, že Zebedeus a jeho synové najímali nádeníky a že podle Lukášova záznamu měli víc než jednu loď, naznačuje, že se jejich podnikání dařilo. (Viz studijní poznámku k Mt 4:18).

Kafarnaum: Viz studijní poznámku k Mt 4:13.

synagogy: Viz Slovníček.

jak vyučoval: Tento výraz se vztahuje k tomu, jak Ježíš vyučoval, k jeho způsobu vyučování. Zahrnuje to i to, co vyučoval.

ne jako znalci Zákona: Znalci Zákona měli ve zvyku odvolávat se na vážené rabíny jako na autoritu. Ježíš ale mluví jako Jehovův zástupce, jako ten, kdo má autoritu, a své učení zakládá na Božím Slově. (Jan 7:16).

nečistý duch: Marek používá tento výraz zaměnitelně s pojmem „démon“. (Srovnej Mr 1:23, 26, 27 s 1:34, 39; také Mr 3:11, 30 s 3:15, 22.) Použití tohoto výrazu zdůrazňuje morální a duchovní nečistotu démonů i jejich nečistý vliv na lidi.

křičel: Když muž křičel slova zaznamenaná ve 24. verši, Ježíš pokáral nečistého ducha, který byl zdrojem mužových slov. (Mr 1:25; Lk 4:35).

Co po nás chceš, . . . ?: Viz studijní poznámku k Mt 8:29.

po nás . . . vím: Protože je v 23. verši zmíněn jen jeden nečistý duch, duch, který toho muže ovládal, zjevně mluví nejdřív v množném čísle („Co po nás chceš“) s odkazem na své spoludémony a potom v jednotném čísle („Vím přesně, kdo jsi“) s odkazem na sebe samotného.

Mlč: Dosl. „Buď umlčen.“ I když nečistý duch věděl, že Ježíš je Kristus neboli Mesiáš, a oslovil ho jako „Svatý Boží“ (verš 24), Ježíš nedovolil, aby o něm démoni vydávali svědectví. (Mr 1:34; 3:11, 12).

Šimonova tchyně: Viz studijní poznámku k Lk 4:38.

ležela s horečkou: Viz studijní poznámku k Lk 4:38.

když zapadlo slunce: Západ slunce znamenal konec sabatního dne. (3Mo 23:32; Mr 1:21; viz studijní poznámky k Mt 8:16; 26:20.) Teď, když už se nemuseli bát kritiky, mohli všichni Židé začít přivádět své nemocné, aby byli uzdraveni. – Srovnej Mr 2:1-5; Lk 4:31-40.

nemocní a posedlí démony: Démoni někdy způsobovali, že lidé, které ovládali, trpěli nějakou tělesnou poruchou. (Mt 12:22; 17:15-18) Písmo ale rozlišuje mezi běžnou nemocí a škodou způsobenou posedlostí démonem. Ať už byla příčina jejich utrpení jakákoli, Ježíš je uzdravil. (Mt 4:24; 8:16; Mr 1:34).

celé město: Podobně jako použití slova „všichni“ v Mr 1:5 je i použití výrazu „celé“ zjevně hyperbola; živě tak popisuje velký počet lidí, kteří se shromáždili, jak říká verš: „a celé město se shromáždilo u dveří“.

protože věděli, že je Kristus: Některé řecké rukopisy uvádějí „protože ho znali“, což by se dalo přeložit také jako „protože věděli, kdo je“. Paralelní zpráva v Lk 4:41 říká: „Věděli, že je Kristus.“

Všichni: Zjevně hyperbola, která zdůrazňuje, že Ježíše hledalo velké množství lidí.

kázal . . . po celé Galileji: Tím začíná Ježíšovo první kazatelské turné po Galileji se čtyřmi nedávno vybranými učedníky — Petrem, Ondřejem, Jakubem a Janem. (Mr 1:16-20; viz Dodatek A7).

malomocný: Viz studijní poznámku k Mt 8:2 a Slovníček, „Malomocenství; malomocný“.

na kolenou: Na starověkém Blízkém východě bylo klečení postojem, kterým člověk vyjadřoval úctu, zvlášť když něco naléhavě žádal někoho, kdo měl vyšší postavení. Marek je jediný pisatel evangelia, který v souvislosti s touto událostí používá tento konkrétní výraz.

bylo mu ho líto: Nebo „byl pohnut soucitem“. (Viz studijní poznámku k Mt 9:36.) Několik moderních překladů Bible uvádí „rozhněval se (rozzlobil se)“. Čtení „bylo mu ho líto (měl soucit)“ se ale nachází ve většině starověkých rukopisů, včetně těch nejstarších a nejspolehlivějších. Navíc z kontextu vyplývá, že Ježíše nevede hněv, ale soucit.

dotkl se ho: Viz studijní poznámku k Mt 8:3.

Chci!: Viz studijní poznámku k Mt 8:3.

Nikomu nic neříkej: Ježíš tento příkaz pravděpodobně dal proto, že nechtěl vyzdvihovat své vlastní jméno ani dělat cokoli, co by odvádělo pozornost od Jehovy Boha a dobré zprávy o Království. Jeho přístup splnil prorocká slova z Iz 42:1, 2, kde se říká, že Jehovův služebník „nedá slyšet svůj hlas na ulici“, tedy nějakým senzačním způsobem. (Mt 12:15-19) Ježíšův pokorný postoj je osvěžujícím protikladem k postoji pokrytců, které odsuzuje za to, že se modlí „na rozích hlavních ulic, aby je lidé viděli“. (Mt 6:5) Ježíš zjevně chtěl, aby lidi přesvědčily pádné důkazy, ne senzační zprávy o jeho zázracích, že je Kristus.

jdi se ukázat knězi: V souladu s Mojžíšovým zákonem musel kněz ověřit, že malomocný byl uzdraven. Uzdravený malomocný musel jít do chrámu a přinést jako oběť „to, co přikázal Mojžíš“, jak je to popsáno v 3Mo 14:2-32.