Matouš 26

Když: To, co je popsáno v Mt 26:1-5, se odehrálo 12. nisanu, protože 2. verš uvádí, že „za dva dny bude Pesach [14. nisanu]“. (Viz Dodatek A7, B12 a studijní poznámku k Mt 26:6).

Pesach: Tento svátek (řecky paʹskha, z hebrejského peʹsach, od slovesa pa·sachʹ, které znamená „přejít; přejít kolem“) byl ustanoven večer předtím, než Izraelité odešli z Egypta. Připomíná vysvobození Izraelitů z Egypta a „přejití“ kolem jejich prvorozených, když Jehova zničil prvorozené v Egyptě. (2Mo 12:14, 24-47; viz Slovníček).

Syn člověka: Viz studijní poznámku k Mt 8:20.

aby ho přibili na kůl: Nebo „aby ho připevnili na kůl (sloup)“.—Viz studijní poznámku k Mt 20:19 a Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.

přední kněží: Viz studijní poznámku k Mt 2:4 a Slovníček, „Přední kněz“.

starší: Viz studijní poznámku k Mt 16:21.

velekněze: Když Izrael fungoval jako nezávislý národ, velekněz zastával svůj úřad doživotně. (4Mo 35:25) Během římské okupace Izraele ale měli vládci dosazení Římem pravomoc velekněze jmenovat i sesadit. (Viz Slovníček).

Kaifáš: Tento velekněz, kterého jmenovali Římané, byl schopný diplomat a svůj úřad zastával déle než kdokoli z jeho bezprostředních předchůdců. Jmenován byl asi v roce 18 n. l. a ve funkci zůstal přibližně do roku 36 n. l. – Možné umístění Kaifášova domu viz Dodatek B12.

Když byl Ježíš v Betanii: Události popsané v Mt 26:6-13 se zřejmě odehrály po západu slunce, když začal 9. nisan. Na to ukazuje paralelní zpráva u Jana, kde se píše, že Ježíš přišel do Betanie „šest dní před Pesachem“. (Jan 12:1) Do Betanie tedy musel dorazit přibližně na začátku (po západu slunce) sabatu 8. nisanu, což byl den před jídlem u Šimona. (Jan 12:2-11; viz Dodatek A7 a B12).

Šimona, toho malomocného: O tomhle Šimonovi se mluví jen tady a v paralelní zprávě v Mr 14:3. Je možné, že to byl bývalý malomocný, kterého Ježíš uzdravil. – Viz studijní poznámku k Mt 8:2 a Slovníček, „Malomocenství; Malomocný“.

žena: Podle Jan 12:3 je tou ženou Marie, sestra Marty a Lazara.

alabastrová nádobka: Viz Slovníček, „Alabastr“.

drahý vonný olej: Markova a Janova zpráva upřesňují, že šlo o libru „pravého nardu“, který měl hodnotu 300 denárů. To odpovídalo zhruba roční mzdě obyčejného dělníka. (Mr 14:3-5; Jan 12:3-5) Obecně se má za to, že zdrojem takového vonného oleje byla aromatická rostlina (Nardostachys jatamansi) rostoucí v Himálaji. Nard se často ředil, a dokonce i padělal, ale jak Marek, tak Jan uvádějí, že tento olej byl „pravý“.

vylila mu ho na hlavu: Podle Matouše a Marka žena vylila olej Ježíšovi na hlavu. (Mr 14:3) Jan, který psal o několik let později, doplňuje, že ho vylila také na jeho nohy. (Jan 12:3) Ježíš vysvětluje, že tento projev lásky ho obrazně připravil na pohřeb. (Viz studijní poznámku k Mt 26:12).

učedníci: Pouze v Janově zprávě je jako ten, kdo namítal proti tomu, že Marie použila drahý olej, označen Jidáš Iškariotský. (Jan 12:4-7) Ostatní apoštolové zjevně jen souhlasili s tím, co se zdálo být oprávněnou připomínkou.

za hodně peněz: Viz studijní poznámku k Mr 14:5.

dala vonný olej na mé tělo: Ta žena (viz studijní poznámka k Mt 26:7) udělala tento štědrý skutek z lásky a vděčnosti k Ježíšovi. Vysvětlil, že tím nevědomky připravovala jeho tělo k pohřbu, protože takové vonné oleje a masti se často používaly na mrtvá těla. (2Pa 16:14).

Ujišťuji vás: Viz studijní poznámku k Mt 5:18.

se bude kázat … na světě: Podobně jako ve svém proroctví v Mt 24:14 Ježíš tady předpovídá, že dobrá zpráva se bude kázat po celém světě a že do ní bude zahrnuto i to, co tato žena z oddanosti udělala. Bůh inspiroval tři pisatele evangelií, aby se o tom, co udělala, zmínili. (Mr 14:8, 9; Jan 12:7; viz studijní poznámku k Mt 24:14).

Potom: Tedy 12. nisanu, ve stejný den, kdy se odehrály události popsané v Mt 26:1-5. (Viz Dodatek A7, B12 a studijní poznámky k Mt 26:1 6).

Jidáš Iškariotský: Viz studijní poznámku k Mt 10:4.

30 kousků stříbra: Matouš je jediný pisatel evangelia, který uvádí částku, za jakou byl Ježíš zrazen. Možná šlo o 30 stříbrných šekelů ražených v Týru. Tato suma zřejmě ukazuje, jaký pohrdavý postoj měli hlavní kněží k Ježíšovi, protože podle Zákona to byla cena otroka. (2Mo 21:32) Podobně když Zecharjáš žádal od nevěrných Izraelitů mzdu za svou prorockou službu mezi Božím lidem, „odvážili mu 30 kousků stříbra“, což naznačuje, že ho považovali za někoho, kdo nemá větší cenu než otrok. (Ze 11:12, 13).

První den Svátku nekvašených chlebů: Svátek nekvašených chlebů začínal 15. nisanu, den po pesachu (14. nisanu), a trval sedm dní. (Viz Dodatek B15.) V Ježíšově době se ale pesach s tímto svátkem natolik úzce spojoval, že se všech osm dní, včetně 14. nisanu, někdy označovalo jako „Svátek nekvašených chlebů“. (Lk 22:1) V této souvislosti by se výraz „První den“ ve verši „První den Svátku nekvašených chlebů“ dal přeložit jako „den předtím“. (Srovnej Jan 1:15, 30, kde je řecké slovo pro „první“ [proʹtos] v podobné vazbě přeloženo jako „před“, konkrétně ve vyjádření „existoval přede [proʹtos] mnou“.) Původní řečtina i židovský zvyk tedy umožňují chápat to tak, že učedníci položili Ježíšovi otázku „Kde chceš, abychom ti připravili pesachovou večeři?“ už 13. nisanu. Během dne 13. nisanu učedníci udělali přípravy na pesach, který se pak slavil „po setmění“ na začátku 14. nisanu. (Mr 14:16, 17).

Když nastal večer: Tedy večer, který označoval začátek 14. nisanu. (Viz Dodatek A7 a B12).

namáčí chléb v míse se mnou: Lidé obvykle jedli prsty nebo si vzali kousek chleba a používali ho trochu jako lžíci. Tento výraz může být také idiom ve významu „jíst spolu“, „sdílet společné jídlo“. Jíst s někým znamenalo mít s ním blízký vztah. Obrátit se proti tak důvěrnému společníkovi se považovalo za tu nejpodlejší formu zrady. (Ža 41:9; Jan 13:18).

mísa: Řecké slovo označuje poměrně hlubokou mísu, ze které se jedlo.

Sám jsi to řekl: Židovský idiom, který se tu používá k potvrzení pravdivosti výroku, jenž zazněl v otázce. Ježíš tím v podstatě říkal: „Řekl jsi to, a to, co říkáš, je pravda.“ Ježíšova odpověď zjevně poukázala na to, že Jidášova vlastní slova byla přiznáním odpovědnosti za Ježíšovu zradu. Někdy poté musel Jidáš odejít z místnosti dřív, než Ježíš zavedl připomínku Pánovy večeře, jak je vidět ze srovnání se zprávou v Jan 13:21-30. V Matoušově zprávě je Jidáš příště zmíněn v Mt 26:47, spolu se zástupem v getsemanské zahradě.

vzal chléb . . . rozlámal ho: Chleby, které byly běžné na starověkém Blízkém východě, byly tenké a pokud byly nekvašené, snadno se lámaly. To, že Ježíš chléb rozlámal, nemělo žádný duchovní význam; byl to normální způsob, jak takový chléb rozdělit. (Viz studijní poznámku k Mt 14:19).

když se pomodlil: Tento výraz se zjevně vztahuje na modlitbu, ve které Bůh dostává chválu a poděkování.

znamená: Řecké slovo e·stinʹ (doslova „je“) má v tomto verši význam „znamená; symbolizuje; představuje“. Apoštolům to muselo být jasné, protože Ježíšovo dokonalé tělo bylo v tu chvíli přímo před nimi a stejně tak i nekvašený chléb, který se chystali jíst. Chléb tedy nemohl být jeho doslovným tělem. Stojí za zmínku, že stejné řecké slovo je použito v Mt 12:7 a mnoho překladů Bible ho tam překládá jako „znamená“.

krev smlouvy: Nová smlouva mezi Jehovou a pomazanými křesťany začala platit na základě Ježíšovy oběti. („Toto je smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po těch dnech,“ Heb 8:10) Ježíš tu používá stejný výraz, jaký použil Mojžíš, když působil jako prostředník a uváděl v platnost Zákonní smlouvu s Izraelem u hory Sinaj. („To je krev smlouvy, kterou s vámi Jehova uzavřel,“ 2Mo 24:8; Heb 9:19-21) Stejně jako krev býků a kozlů potvrdila Zákonní smlouvu mezi Bohem a izraelským národem, Ježíšova krev potvrdila novou smlouvu, kterou Jehova uzavřel s duchovním Izraelem. Tato smlouva vstoupila v platnost o Letnicích roku 33 n. l. (Heb 9:14, 15).

pít ho nový: Tedy nový plod révy. V Písmu víno někdy symbolizuje radost. (Ža 104:15; Ka 10:19).

po zazpívání chvalozpěvů: Nebo „po zazpívání hymnů (žalmů)“. Podle jedné židovské tradice se během pesachového jídla zpívaly nebo přednášely první halelové žalmy (Ža 113, 114) a na jeho závěr poslední čtyři (Ža 115–118). Tyto poslední žalmy obsahují některá proroctví, která se vztahují na Mesiáše. Ža 118 začíná i končí slovy: „Děkujte Jehovovi, protože je dobrý; jeho věrná láska trvá navždy.“ (Ža 118:1, 29) Je docela možné, že to byla poslední slova chvály, která Ježíš v noci před svou smrtí zpíval se svými věrnými apoštoly.

dřív než kohout zakokrhá: Všechna čtyři evangelia zmiňují tento Ježíšův výrok, ale jen Markova zpráva doplňuje podrobnost, že kohout zakokrhá dvakrát. (Mt 26:74, 75; Mr 14:30, 72; Lk 22:34, 60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna naznačuje, že v Ježíšově době se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblickou zprávu. Toto kokrhání pravděpodobně zaznělo velmi brzy ráno.

Getsemane: Tato zahrada se zřejmě nacházela na Olivové hoře, naproti Jeruzalému přes údolí Kidron. Pravděpodobně tam byl lis na olivy, protože její název je odvozený z hebrejského nebo aramejského výrazu (gath shema·nehʹ) s významem „lis na olej“. I když se přesné místo nedá určit, podle jedné tradice se Getsemane ztotožňuje se zahradou, která leží u úpatí Olivové hory, na rozcestí cesty na jejím západním svahu. (Viz Dodatek B12).

dva Zebedeovi syny: Tedy apoštoly Jakuba a Jana. (Mt 4:21; 10:2).

Je mi: Nebo „Má duše je“. Řecké slovo psy·kheʹ, které se tradičně překládá jako „duše“, se tady vztahuje na celou existenci člověka. Proto se výraz „má duše“ dá přeložit jako „celá moje bytost“ nebo jednoduše „já“.—Viz Slovníček, „Duše“.

bděte: Doslova „zůstaňte vzhůru“. Ježíš zdůrazňoval, že jeho učedníci musí zůstávat duchovně bdělí, protože nevědí, v který den a hodinu přijde. (Viz studijní poznámky k Mt 24:42; 25:13.) Tuto výzvu opakuje i tady a znovu v Mt 26:41, kde duchovní bdělost spojuje s vytrvalostí v modlitbě. Podobné výzvy se objevují v celých Křesťanských řeckých písmech, což ukazuje, že duchovní ostražitost je pro pravé křesťany životně důležitá. (1Ko 16:13; Kol 4:2; 1Te 5:6; 1Pe 5:8; Zj 16:15).

padl tváří k zemi: Nebo „vrhl se tváří k zemi“, možná se přitom opřel o ruce nebo lokty. Bible zmiňuje několik postojů při modlitbě, včetně stání a klečení. Člověk, který se ale vroucně modlí, může dokonce ležet tváří k zemi s tělem nataženým.

ať mě tento pohár mine: V Bibli se „pohár“ často používá v přeneseném významu pro Boží vůli neboli „přidělený úděl“ pro určitého člověka. (Viz studijní poznámku k Mt 20:22.) Ježíš bezpochyby cítil velké znepokojení kvůli potupě, kterou by Boha mohla přivodit jeho smrt jako někoho obviněného z rouhání a pobuřování. To ho vedlo k modlitbě, aby ho tento „pohár“ minul.

To jste: V řeckém textu je použito sloveso ve 2. osobě množného čísla, což ukazuje, že Ježíš neoslovuje jen Petra, ale i další učedníky.

duch: Tady se tím myslí hybná síla, která vychází z obrazného srdce člověka a vede ho k tomu, aby určitým způsobem mluvil a jednal. („Duch je sice dychtivý…“) (Viz Slovníček).

tělo: V Bibli se tento výraz často používá jako označení člověka v jeho nedokonalém, hříšném stavu. („…ale tělo je slabé.“)

Přišel čas: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

něžně ho políbil: Řecké sloveso přeložené jako „něžně ho políbil“ je zesílená forma slovesa „políbit“, které je použité v Mt 26:48. Tím, že Ježíše pozdravil tak vřele a přátelsky, Jidáš ukázal, jak hluboká byla jeho zrádnost a pokrytectví.

jeden z těch, kdo byli s Ježíšem: Paralelní zpráva v Jan 18:10 ukazuje, že to byl Šimon Petr, kdo „vytasil ho“ (meč), a že „veleknězův otrok“ se jmenoval Malchus. Zprávy v Lk 22:50 a Jan 18:10 také doplňují podrobnost, že mu uřízl „pravé ucho“. (Viz studijní poznámku k Jan 18:10).

zasáhl veleknězova otroka: Viz studijní poznámku k Jan 18:10.

legie: Hlavní jednotky římské armády. V 1. století n. l. měla jedna legie obvykle asi 6 000 vojáků. Výraz „12 legií“ tady zřejmě označuje neurčitý, velký počet. Ježíš tím říká, že kdyby o to požádal, jeho Otec by mu poslal víc než dost andělů, aby ho ochránili.

Písma: Výraz, který se často používá jako označení pro inspirované hebrejské spisy jako celek.

aby se splnilo, co napsali proroci: Viz studijní poznámku k Mt 1:22.

veleknězi Kaifášovi: Viz studijní poznámku k Mt 26:3.

přední kněží: Tento výraz se vztahuje na přední muže z kněžstva.—Viz studijní poznámku k Mt 2:4 a Slovníček „Přední kněz“.

Sanhedrin: Tedy židovský nejvyšší soud v Jeruzalémě. Řecké slovo přeložené jako „Sanhedrin“ (sy·neʹdri·on) doslova znamená „zasedání“ (dosl. „sedět spolu“). I když to byl obecný výraz pro shromáždění nebo schůzi, v Izraeli se jím mohlo označovat náboženské soudní těleso neboli soud. (Viz studijní poznámku k Mt 5:22 a Slovníček; ohledně možného umístění zasedací síně Sanhedrinu viz také Dodatek B12).

Kristus: Viz studijní poznámku k Mt 11:2.

Sám jsi to řekl: Ježíš se Kaifášově otázce nevyhnul, protože uznával autoritu velekněze dát ho pod přísahu, aby řekl pravdu. (Mt 26:63) Tento výraz byl zřejmě židovský idiom, kterým se potvrzovalo, že nějaké tvrzení je pravdivé. To podporuje i paralelní zpráva u Marka, kde je Ježíšova odpověď podána slovy „Jsem“. (Mr 14:62; viz studijní poznámky k Mt 26:25; 27:11).

Syna člověka … přichází na nebeských oblacích: Ježíš tady naráží na mesiášské proroctví v Da 7:13, 14 a potvrzuje, že právě on bude ten, kdo získá přístup do Boží přítomnosti a dostane vládu v nebi. — Viz Slovníček, „Syn člověka“.

po pravici Mocného: Být po pravici vládce znamenalo být hned po něm druhý nejdůležitější. (Ža 110:1; Sk 7:55, 56) Řecké slovo přeložené v tomto kontextu jako „Mocného“ lze chápat jako odkaz na samotného Boha a dalo by se přeložit jako „Moc“ nebo „Mocný“. Řecké spojení odpovídající výrazu „po pravici Mocného“ se objevuje i v paralelní zprávě v Lk 22:69, ale navíc je tam přidáno slovo „Boha“. Je tam přeloženo jako „mocná pravice Boha“. Výraz „po pravici Mocného“ může také naznačovat, že Ježíš bude naplněn mocí neboli autoritou, protože je po pravici Mocného, Boha.

roztrhl svrchní oděv: Tohle gesto vyjadřovalo rozhořčení. Kaifáš si pravděpodobně roztrhl část oděvu, která mu zakrývala hruď, aby dramaticky zdůraznil své pokrytecké pobouření nad Ježíšovými slovy.

Dokaž, že jsi prorok… Kdo tě udeřil?: Slovo „prorok“ tady neznamená předpovídat budoucnost, ale na základě božského zjevení určit, kdo ho uhodil. Paralelní zprávy v Mr 14:65 a Lk 22:64 ukazují, že Ježíšovi pronásledovatelé mu zakryli obličej, což zřejmě vysvětluje jejich posměšnou výzvu: „Kdo tě udeřil?“

bráně: Doslova „brána“. Markova zpráva používá výraz, který může znamenat „vchod“ nebo „předsíň“, což naznačuje, že nešlo jen o obyčejnou bránu. (Mr 14:68) Zjevně to byla nějaká stavba, možná průchod nebo hala, která vedla z nádvoří k vnějším dveřím, jež se otevíraly do ulice.

tvoje nářečí: Nebo „tvůj přízvuk; způsob, jak mluvíš“. Petrovo galilejské nářečí nebo přízvuk mohlo prozrazovat, že používá místní slovní zásobu nebo výslovnost, které se lišily od hebrejštiny používané v Judeji. Někteří se domnívají, že výrazný galilejský přízvuk nebo slovní zásoba byly způsobené cizím vlivem.

zaklínat se: Petr si nejspíš přivolává prokletí sám na sebe. V podstatě tím říká, že „ať je prokletý, jestli lže a toho člověka ve skutečnosti zná“, i když tvrdí: „Neznám toho člověka!“

přísahat: Nebo „přísahat pod přísahou“. Ze strachu se Petr snaží přesvědčit lidi kolem sebe, že jeho zapírání je pravdivé. Tím, že na to přísahá, bere na sebe přísahu, že jeho slova jsou pravda, a že ho může postihnout neštěstí, pokud pravda nejsou.

zakokrhal kohout: Viz studijní poznámku k Mr 14:72.