Lukáš 19

Zacheus: Pochází z hebrejského jména, možná z kořenového slova s významem „čistý; ryzí“. Jako „vrchní výběrčí daní“ byl zřejmě nadřízený ostatním výběrčím daní v Jerichu a jeho okolí. Oblast kolem tohoto města byla úrodná a produktivní, a proto přinášela značné daňové příjmy. Zacheus „byl bohatý“ a z jeho vlastních slov (Lk 19:8) je vidět, že k nahromadění alespoň části svého majetku používal pochybné praktiky.

nepoctivě vymohl: Nebo „vymohl na základě falešného obvinění“. (Viz studijní poznámku k Lk 3:14).

čtyřnásobně: Zacheus si nejspíš dokázal ze svých daňových záznamů přesně spočítat, kolik od různých Židů získal, a slíbil, že škodu nahradí čtyřnásobně. To je dokonce víc, než vyžadoval Boží Zákon. V případech, kdy se člověk k činu kál a přiznal vinu, Zákon nařizoval, aby podvodník vrátil celou částku a „přidal k ní pětinu [tedy 20 procent] její hodnoty“, ale Zacheus řekl, že vrátí čtyřnásobek. Tím jako ovocem svého pokání ukázal nejen lásku k chudým, ale také smysl pro spravedlnost vůči utlačovaným. (3Mo 6:2-5; 4Mo 5:7).

podobenství: Nebo „přirovnání“. (Viz studijní poznámku k Mt 13:3).

aby získal královskou moc: Nebo „aby získal království“. Řecké slovo ba·si·leiʹa, které se nejčastěji překládá jako „království“, má široký význam a často se vztahuje jak na královskou vládu, tak na území a lidi pod vládou krále. (Viz studijní poznámky k Mt 3:2; 25:34.) Může také označovat královskou vládu v tom smyslu, že jde o královský úřad nebo postavení krále, se vším, co k tomu patří – důstojností, mocí a autoritou. V Římské říši nebylo neobvyklé, že člověk urozeného původu cestoval do Říma, aby usiloval o královskou moc. Ježíšovo podobenství mohlo jeho posluchačům připomenout Archelaa, syna Heroda Velikého. Než Herodes Veliký zemřel, určil Archelaa jako dědice vlády nad Judskem a dalšími oblastmi. Aby ale Archelaos získal právo vládnout, musel nejdřív podniknout dlouhou cestu do Říma a získat souhlas císaře Augusta.

miny: Řecká mina nebyla mince, ale jednotka hmotnosti o velikosti asi 340 g (10,9 oz t) a podle starověkých řeckých autorů se její peněžní hodnota počítala jako 100 drachem. Protože drachma měla hodnotu téměř stejnou jako denár, mina byla značná částka. (Viz Slovníček, „Denár“.) Řecká mina se lišila od hebrejské miny.—Viz Slovníček, „Mina“, a Dodatek B14.

královskou moc: Nebo „království“. (Viz studijní poznámku k Lk 19:12).

peníze: Viz studijní poznámku k Mt 25:18.

peníze: Viz studijní poznámku k Mt 25:18.

banka: V podobenství o minách v Lukášově evangeliu i v podobenství o talentech v Matoušově evangeliu Ježíš mluvil o bance a o bankéřích, kteří vyplácejí úrok z peněz, které u nich lidé uloží. (Mt 25:14-30; Lk 19:12-27) Řecké slovo traʹpe·za, které je tady přeložené jako „banka“, doslova znamená „stůl“. (Mt 15:27) Když se používá v souvislosti s finančními operacemi, například u směnárníků, označuje stůl nebo pult, na kterém jsou vystavené mince. (Mt 21:12; Mr 11:15; Jan 2:15) V prvním století n. l. byli v Izraeli i v okolních zemích peněžníci neboli bankéři běžnou součástí života.

úrok: Zákon Izraelitům zakazoval vybírat úrok z půjček, které poskytli svým potřebným židovským bratřím. (2Mo 22:25) Ale u půjček cizincům byl úrok výslovně povolen, pravděpodobně v souvislosti s obchodními podniky. (5Mo 23:20) Zdá se, že v Ježíšově době bylo běžné dostat úrok z peněz, které člověk uložil u peněžníků, jak naznačují jeho slova: „Proč jsi tedy nedal moje peníze do banky? Pak bych je při svém příchodu vybral i s úrokem.“

—: Dlouhá pomlčka pomáhá čtenáři poznat, že se mění mluvčí, protože to v textu není výslovně uvedeno. Ve verši 26 mluví pán otroků.

Betfage: Viz studijní poznámku k Mt 21:1.

Betanie: Viz studijní poznámku k Mt 21:17.

oslátko: Viz studijní poznámky k Mt 21:2; Mr 11:2.

Jehovově: V tomto citátu ze Ža 118:26 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

křičely by kameny: Jak ukazuje souvislost, Ježíš mluvil o konkrétním prohlášení, které tehdy dělali jeho učedníci a proti kterému farizeové protestovali. (Lk 19:37-39) Učedníci používali slova zapsaná v Ža 118:26. Tento prorocký žalm se při té příležitosti určitě musel splnit, protože Jehovova slova se k němu nevracejí „bez výsledků“. (Iz 55:11) Kdyby byli učedníci v té době donuceni mlčet, doslova by křičely kameny, aby se to proroctví splnilo.

zaplakal: Řecké slovo přeložené jako „zaplakal“ často vyjadřuje hlasitý pláč, tedy pláč doprovázený vzlykáním.

opevnění ze špičatých kůlů: Nebo „palisáda“. Řecké slovo khaʹrax se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady. Bylo definováno jako „špičatý klacek nebo kůl používaný k ohrazení nějakého prostoru; kůl“ a také jako „vojenské opevnění, při kterém se používají kůly; palisáda“. Ježíšova slova se splnila v roce 70 n. l., když Římané pod velením Tita postavili kolem Jeruzaléma obléhací val neboli palisádu. Titův cíl byl trojí: zabránit Židům v útěku, přimět je ke kapitulaci a vyhladovět obyvatele, aby se podrobili. Aby měli materiál na stavbu tohoto „opevnění ze špičatých kůlů“ kolem Jeruzaléma, římské vojsko zbavilo okolní krajinu stromů.

nenechají v tobě kámen na kameni: Viz studijní poznámku k Mt 24:2.

dobu, kdy jsi bylo zkoumáno: Nebo „určenou dobu tvého zkoumání“. Řecké slovo e·pi·sko·peʹ (zkoumání; navštívení) souvisí se slovy e·piʹsko·pos (dozorce) a e·pi·sko·peʹo (dohlížet; pečlivě sledovat) a může mít kladný i záporný význam. Pro nevěrné Židy, kteří „nerozpoznali dobu, kdy [město] bylo zkoumáno“ v souvislosti s Ježíšovou službou na zemi, to mělo vést k nepříznivému Božímu rozsudku. Ti, kdo tuto dobu zkoumání rozpoznali a využili ji k tomu, aby činili pokání a projevili víru v Boha, ale mohli získat Boží schválení. Stejné řecké slovo je použito v Septuagintě v Iz 10:3 a Jer 10:15 jako překlad hebrejského výrazu pro „den zúčtování (trestu)“.

chrám: Viz studijní poznámku k Mt 21:12.

začal vyhánět ty, kdo tam prodávali: 10. nisanu roku 33 n. l. Ježíš očistil chrám podruhé. Tato událost je popsána v evangeliích Matouše (21:12-17), Marka (11:15-18) a Lukáše. K prvnímu očištění došlo v souvislosti se svátkem Pesach v roce 30 n. l. a je popsáno v Jan 2:13-17.

lupičská jeskyně: Viz studijní poznámku k Mt 21:13.