1. Korinťanům 14

prorokovali: Viz studijní poznámku k 1Ko 12:10 a Slovníček, „Proroctví“.

mluví nějakým jazykem: Viz studijní poznámku k 1Ko 12:10.

povzbuzuje a utěšuje: Řecká slova pa·raʹkle·sis (přeložené jako „povzbuzuje“) a pa·ra·my·thiʹa (přeložené jako „utěšuje“) obě vyjadřují myšlenku „povzbuzení“, ale slovo pa·ra·my·thiʹa označuje ještě větší míru něhy a útěchy. Příbuzné sloveso pa·ra·my·theʹo·mai je použito v Jan 11:19, 31 v souvislosti s Židy, kteří šli utěšit Marii a Martu po smrti jejich bratra Lazara. — Viz také 1Te 5:14, kde je toto sloveso přeloženo jako „mluvte utěšujícím způsobem“.

překládal: Nebo „tlumočil“. Řecké slovo je tady použité ve významu „přeložit z jednoho jazyka do druhého“. (Sk 9:36; 1Ko 12:30; 14:13, 27) Může ale také znamenat „objasnit význam; důkladně vysvětlit“. (Viz studijní poznámky k Lk 24:27; 1Ko 12:10).

zjevení: Viz studijní poznámku k Ří 16:25.

neživými věcmi: Nebo „neživými předměty“. Tady se tím myslí hudební nástroje.

trubka: Mojžíšův zákon nařizoval, aby izraelští kněží používali troubení na trubky jako znamení důležitých oznámení. (4Mo 10:2-10) Například když nastal čas jít do boje, trubky zazněly jako válečný signál. (4Mo 10:9) Kdyby voják slyšel nezřetelné troubení, možná by nevěděl, jak přesně má zareagovat. Podobně i ve sboru může nejasné vedení nebo nezřetelná komunikace způsobit zmatek, nepořádek a sklíčenost.

překládat: Nebo „tlumočit“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 14:5).

se svou myslí: Nebo „se svým porozuměním“. V tomto verši je dvakrát použito řecké slovo nous (často překládané jako „mysl“). Je použito také v 1Ko 14:14, 19.

říct „amen“ na tvé vzdávání díků: Řecké slovo a·menʹ je přepis hebrejského ʼa·menʹ, které znamená „ať se tak stane“ nebo „jistě“. Z řady biblických veršů je vidět, že ti, kdo poslouchali veřejnou modlitbu, na jejím konci říkali amen. (1Pa 16:36; Ne 5:13; 8:6) Pavlova slova ukazují, že se křesťané ve shromáždění zřejmě dál drželi tohoto zvyku a k modlitbě se připojovali tím, že na konci řekli amen. Pavel ale výslovně neřekl, jestli to amen bylo slyšitelně, nebo potichu, jen v srdci. — Viz Slovníček, „Amen“, a studijní poznámku k Ří 1:25.

srozumitelných: Doslova „svou myslí“ nebo „se svým porozuměním“. Řecké slovo nous, které je tady použité, se vztahuje na schopnost myslet a chápat. Pavel pod inspirací zařadil mluvení jazyky mezi méně významné dary. Řekl, že by ve sboru radši promluvil „pět srozumitelných slov“, kterým rozumí on i ostatní, než „deset tisíc slov nějakým jazykem“, tedy jazykem, kterému by nerozuměli. (1Ko 14:11, 13–18)

poučil i druhé: Nebo „poučil druhé ústně“. Řecké sloveso ka·te·kheʹo doslova znamená „znít dolů“ a může v sobě zahrnovat myšlenku ústního vyučování. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:25.)

buďte jako malé děti: Pavel nejdřív Korinťany vybízí, aby nebyli „jako malé děti“, tedy nezralí nebo dětinští, pokud jde o jejich chápání duchovních věcí. Zároveň je ale povzbuzuje, aby „byli jako malé děti“, tedy aby byli dětinsky prostí, nezkušení a nevinní, „pokud jde o špatnost“.

V Zákoně se píše: Následující citát je převzatý z Iz 28:11, 12, takže výraz „Zákon“ je tady použitý v širším smyslu a vztahuje se na celé Hebrejské Písmo. (Viz studijní poznámky k Jan 10:34; Ří 2:12).

říká Jehova: Pavel tady cituje Iz 28:11, 12, aby ukázal, že Bůh bude k lidem mluvit „jazyky a rty cizinců“, ale oni ho nebudou poslouchat. I když Izajášovo proroctví říká, že „on [Bůh] bude mluvit“, Pavel ta slova cituje tak, jako by je Bůh říkal v první osobě: „budu mluvit“. Aby bylo jasné, kdo to prohlášení udělal, Pavel přidává výraz, který se v Septuagintě vyskytuje stovkykrát jako překlad hebrejských obratů ve významu „prohlašuje Jehova“, „říká Jehova“ a „toto říká Jehova“. Některé příklady jsou v Iz 1:11; 22:25; 28:16; 30:1; 31:9; 33:10; 43:10; 48:17; 49:18 (citováno v Ří 14:11); 52:4, 5; Am 1:5; Mi 2:3; Na 1:12; Mal 1:2. Z důvodů uvedených v Dodatku C tedy souvislosti z Hebrejských písem silně naznačují, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno, které bylo později nahrazeno titulem Pán. (Viz úvod k Dodatku C3; 1Ko 14:21).

prorokování: Viz studijní poznámku k 1Ko 12:10.

vejde nevěřící nebo obyčejný člověk: Kromě „věřících“, tedy těch, kdo přijali Krista a dali se pokřtít (Sk 8:13; 16:31-34; 18:8), byli na křesťanských shromážděních vítáni i „nevěřící“ (1Ko 14:22). „Nevěřící“ (řecky aʹpi·stos) a „obyčejný člověk“ (řecky i·di·oʹtes), kteří na tato shromáždění chodili, nepochybně postupovali ve studiu a uplatňování Božího slova různým tempem. Přesto z toho měli užitek, protože slyšeli pravdy, které je „pokár[a]ly“ a díky nimž se „důkladně prozkoum[al]y“ i „tajnosti jejich srdce“ a „staly se zjevnými“. (1Ko 14:23-25; 2Ko 6:14)

žalmy: Řecké slovo psal·mosʹ, které je tady použité, se vztahuje na posvátnou píseň nebo skladbu a dalo by se přeložit jako „píseň chvály“.

překládá: Nebo „tlumočí“. (V tomto verši: „ať někdo překládá.“) (Viz studijní poznámku k 1Ko 14:5).

překladatel: Nebo „tlumočník“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 14:5).

Bůh totiž není Bohem nepořádku, ale pokoje: Pavel tady staví do protikladu nepořádek a pokoj. Jehovu označuje jako „Boha pokoje“ ve Fil 4:9, 1Te 5:23 a Heb 13:20 a jako „Boha, který dává pokoj“ v Ří 15:33 a 16:20. Pokoj od Boha tvoří základ pro pořádek a jednotu v křesťanském sboru. Pavel tím nenaznačoval, že když se věci budou dělat organizovaně, samo o sobě to automaticky povede k pokoji. Spíš šlo o to, že když budou Korinťané vést uctívání „pořádně“, budou mít shromáždění v pokojném prostředí, které bude sloužit „k budování“, aby „všichni byli povzbuzeni“. (1Ko 14:26-32) Uspořádaná shromáždění k uctívání by tak odrážela vlastnosti a osobnost Boha pokoje a přinášela mu čest.

ať ženy ve sborech mlčí: Pavel už předtím dal pokyn „mlčet“ těm, kdo mluvili jazyky bez tlumočníka, a také těm, kdo prorokovali, když někdo jiný dostal zjevení. V tomto kontextu dává pokyn ženám, které během shromáždění sboru mluvily nevhodně nebo mimo pořadí. (1Ko 14:28, 30, 34) Je možné, že některé ženy přerušovaly nebo zpochybňovaly muže, kteří vedli vyučování. Pavel takové ženy povzbudil, aby pokud mají otázky nebo nějaké obavy, „ptaly se doma svých manželů“, místo aby narušovaly shromáždění. (1Ko 14:35) Pavel je tu navíc pod inspirací vedený k tomu, aby podpořil biblický pokyn, že Bůh svěřuje mužům dozorčí odpovědnost mezi svým lidem. (1Ti 2:12) Apoštol přitom jasně ukázal, že si žen velmi vážil jako spolupracovnic ve službě, tedy jako kazatelek dobré zprávy. (Ří 16:1, 2; Fil 4:2, 3) Jeho inspirovaný pokyn neznamenal, že by se ženy neměly shromáždění sboru nijak účastnit. (1Ko 11:5; Heb 10:23-25).

Pochází snad Boží slovo od vás? . . . ?: Pavel tady položil řečnickou otázku, aby Korinťanům připomněl, že jejich sbor nebyl první, který vznikl, a že „Boží slovo“ nebylo hlásáno jen jim. Byli součástí velkého společenství věřících. Místo toho, aby ve sboru zaváděli nové způsoby jednání, měli se řídit pokyny apoštolů. To by podporovalo pořádek, jednotu a duchovní růst.

má dar ducha: Všichni křesťané můžou prosit o vedení a pomoc svatého ducha a také je dostávat. (Lk 11:13) Křesťané s nebeským povoláním jsou navíc svatým duchem pomazáni. (2Ko 1:21, 22) Tento výraz se ale vztahuje na někoho, kdo dostal zvláštní, zázračný dar svatého ducha. Je překladem řeckého slova pneu·ma·ti·kosʹ, které v základním významu znamená „týkající se ducha; duchovní“. V 1Ko 14:1 je přeloženo jako „duchovní dary“. Tady v 1Ko 14:37, ke konci své rozpravy o zázračných darech, Pavel zmiňuje jak prorokování, tak to, že někdo „má dar ducha“, a tím – stejně jako v 37. verši – ukazuje, že pořád mluví o zázračných darech svatého ducha.

má to řád: Nebo „spořádaně“. Doslova „podle pořádku“. V tomto kontextu Pavel povzbuzuje křesťany, aby jejich shromáždění k uctívání byla spořádaná. (1Ko 14:26-33) Řecké slovo použité na tomto místě je přeloženo jako „služební úkol“ v Lk 1:8, kde se popisují spořádané postupy chrámové služby. V Septuagintě, je použito v 4Mo 1:52 k popisu dobře zorganizovaného izraelského tábora.