2. Korinťanům 6

Working together with him: Tedy s Bohem, jak ukazuje souvislost s 2Ko 5:20, kde je Pavlova práce popsána jako „jako by Bůh prostřednictvím nás naléhavě prosil“. Řecké sloveso přeložené jako „naléhavě prosil“ (pa·ra·ka·leʹo) se v tom verši používá v souvislosti s tím, že lidé spolupracují s Bohem. Stejné sloveso se objevuje i tady v 2Ko 6:1 ve spojení „vás také vybízíme“ (nebo „apelujeme na vás; naléhavě vás prosíme“). To dál podporuje myšlenku, že Bůh je spolupracovníkem pravých křesťanských služebníků, včetně Pavla a jeho společníků. (Viz studijní poznámku k 1Ko 3:9).

undeserved kindness: Viz Slovníček.

and miss its purpose: Řecké vyjádření přeložené jako „abyste nezapomínali na účel“ obsahuje slovo, které doslova znamená „prázdný“. To slovo se překládá také jako „nadarmo; zbytečně“. Ze souvislosti je vidět, že pomazaní křesťané přijali Boží nezaslouženou laskavost a měli výsadu vykonávat „službu smíření“ a sloužit jako „velvyslanci zastupující Krista“. (2Ko 5:18-20) Kdyby tito křesťané tu službu neplnili a během „přijatelného času“ a „dne záchrany“ dál neusilovali o Boží přízeň, minuli by účel Boží nezasloužené laskavosti. (2Ko 6:2).

V příznivém čase jsem tě vyslyšel: Pavel cituje proroctví z Iz 49:8. Tento výrok byl zřejmě určen Izajášovi, který zastupoval izraelský národ a ztělesňoval ho jako „služebníka“. (Iz 49:3) Bylo to proroctví o obnově, které se poprvé splnilo, když byl Izrael osvobozen z Babylona. Izajáš ale také říká, že tento Jehovův „služebník“ bude dán jako „smlouva pro lid“ (Iz 49:8) a jako „světlo národů, aby [Boží] záchrana dosáhla až na konec země“. (Iz 49:6) To ukazuje, že jde o mesiášské proroctví, které se vztahuje i na Krista Ježíše jako na Božího „služebníka“. (Srovnej Iz 42:1-4, 6, 7 s Mt 12:18-21.) „Příznivý čas“ byl dobou, kdy Jehova svého služebníka vyslyší a pomůže mu. Proto během Ježíšova života na zemi „přinášel naléhavé prosby i žádosti . . . tomu, který ho mohl zachránit ze smrti, a byl příznivě vyslyšen pro svou bohabojnost“. (Heb 5:7-9; srovnej Lk 22:41-44; 23:46; Jan 12:27, 28; 17:1-5.) Pro Božího vlastního Syna, předpovězeného „služebníka“, to tedy byl „den záchrany“ a „příznivý čas [neboli ‚čas přízně‘]“.—Srovnej studijní poznámku k Lk 4:19.

A teď je zvlášť příznivý čas! Právě teď je den záchrany!: Proroctví z Iz 49:8, které Pavel cituje, je jak proroctvím o obnově, tak mesiášským proroctvím. I když se jeho splnění týkalo Ježíše Krista, Pavel ho cituje, aby ukázal, že se vztahuje i na křesťany. Vybízel je, aby „nepřijali nezaslouženou Boží laskavost a neminuli její účel“. (2Ko 6:1) Od Letnic roku 33 n. l. se tito křesťané stali duchovním „Božím Izraelem“. (Ga 6:16) Museli ale prokázat, že jsou hodni Boží nezasloužené laskavosti, aby pro ně „příznivý čas“, neboli čas přízně, mohl být „dnem záchrany“.

doporučujeme jako Boží služebníci: Ve svých dopisech křesťanům v Korintu Pavel už dříve o sobě a svých spolupracovnících mluvil jako o „služebnících“. (Viz studijní poznámky k 1Ko 3:5; 2Ko 3:6.) V tomto kontextu řecké sloveso přeložené jako „doporučujeme“ vyjadřuje myšlenku „prokazujeme (ukazujeme), že jsme“. Někteří muži spojení se sborem v Korintu neprokazovali, že si zaslouží Boží nezaslouženou laskavost. (2Ko 6:1, 3) Pavel a jeho spolupracovníci se tedy „ve všem“ doporučovali, neboli obhajovali, jako Boží služebníci.

v pravici i v levici: Zdá se pravděpodobné, že Pavel tady používá obraz vycházející z toho, jak voják zacházel se svými zbraněmi. Voják obvykle držel meč, útočnou zbraň, v pravé ruce a v levé nesl štít na obranu. Pavel používal tyto „zbraněmi správného jednání“, včetně Božího slova, aby prosazoval věc pravdy a bránil čisté uctívání před útoky. (2Ko 10:4, 5; Ef 6:16, 17; Heb 4:12) Na rozdíl od svých nepřátel se Pavel neuchyloval ke zneužívání moci, podvodu, pomluvám ani k trikům, aby dosáhl svých cílů. (2Ko 1:24; 10:9; 11:3, 13-15; 12:16, 17) Naopak se snažil používat jen takové prostředky, které jsou v Božích očích správné, neboli spravedlivé. (Viz Slovníček, „Spravedlnost“.) Pavel chtěl, aby všichni křesťanští služebníci byli pro svou životně důležitou práci plně vybaveni.

umírající: Nebo „považovaní za hodné smrti“. Během své služby Pavel a jeho spolupracovníci čelili mnoha zkouškám, které je neustále přiváděly na pokraj smrti. (Sk 14:19; 1Ko 15:30, 31; 2Ko 1:8; 4:11; 11:23-27) Přesto mohli zvolat: „a přesto jsme naživu“. Navzdory všem útrapám a pronásledování, které zažívali, byli zachováni při životě.

Mluvíme k vám otevřeně: Nebo „mluvili jsme k vám otevřeně“. Řecké spojení „naše ústa se vám otevřela“ je idiom, který znamená „mluvit upřímně“.

We are not restricted in our affections for you: Nebo „U nás nemáte málo místa.“ Řecké slovo ste·no·kho·reʹo·mai, které je v tomhle verši použité dvakrát, doslova znamená „dát do úzkého prostoru“. Jeden slovník vysvětluje význam tohoto vyjádření ve vztahu ke korintským křesťanům takto: „Nejsou uzavření v úzkém prostoru Pavlovy náklonnosti.“ Pavel tím v podstatě říká, že jeho náklonnost ke korintským křesťanům nemá žádné hranice.

tender affections: Řecký výraz, který je tady použitý, splagkhʹnon, se v doslovném smyslu vztahuje na vnitřní orgány těla. Ve Sk 1:18 je přeložený jako „vnitřnosti [střeva]“. V tomto kontextu („Máme pro vás ve svém srdci dost místa, ale vy ve svém srdci nemáte dost místa pro nás.“) se to slovo vztahuje na hluboce prožívané, silné emoce. Je to jedno z nejsilnějších řeckých slov pro soucit.

i vy otevřete doširoka své srdce: Nebo „i vy se rozšiřte“. Řecké sloveso použité na tomto místě doslova znamená „udělat široké; rozšířit; zvětšit“. (Mt 23:5) Pavel to slovo používá v přeneseném smyslu ve spojitosti s projevováním vřelé náklonnosti. Jeden odborný zdroj uvádí, že tento výraz popisuje projevování „štědré, velkorysé náklonnosti“.

Nevstupujte do nerovného svazku: Toto přirovnání vychází ze zásady ze zemědělského života. Farmář nezapřáhne, neboli nespojí do jednoho jha, dvě zvířata, která se od sebe výrazně liší velikostí nebo silou, aby spolu pracovala na poli. Kdyby to udělal, slabší zvíře by se muselo namáhat, aby udrželo tempo, a silnější zvíře by neslo větší zátěž. Pavel měl pravděpodobně na mysli 5Mo 22:10, kde Mojžíšův zákon Izraelitům zakazoval orat s býkem a oslem zapřaženými dohromady. Tento zemědělský princip použil, aby ukázal, jak duchovně škodlivé by pro křesťany bylo vytvářet spojenectví s lidmi, kteří nejsou součástí křesťanského sboru. Například když se křesťan ožení nebo vdá za nevěřícího, jsou „v nerovném svazku“. V duchovních věcech by nebyli jednotní v myšlení ani v jednání.

v nerovném svazku: Řecké slovo přeložené jako „v nerovném svazku“ (he·te·ro·zy·geʹo), které se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady, doslova znamená „být zapřažen (spojen) odlišně“. Příbuzné sloveso syn·zeuʹgny·mi je použito v Mt 19:6 a Mr 10:9 ve spojení „co Bůh spojil [doslova „zapřáhl“] dohromady“. Obě tato slovesa souvisejí s řeckým slovem pro „jho“, zy·gosʹ.

soulad: Nebo „shoda“. Řecké slovo použité na tomto místě, sym·phoʹne·sis, doslova znamená „znít společně“. V doslovném smyslu může odkazovat na soulad, který vzniká při hře na hudební nástroje. Jeden slovník toto slovo definuje jako „stav sdílených zájmů“. Očekávaná odpověď na první řečnickou otázku v tomto verši je: „Mezi ‚Kristem a Belijalem‘ samozřejmě není vůbec žádný soulad ani shoda.“

Belijal: Tento výraz, který se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen tady, se používá jako označení pro Satana. Řecké rukopisy mají pravopis Be·liʹar, což se odráží v některých překladech. Řecký výraz ale odpovídá hebrejskému výrazu beli·yaʹʽal, který znamená „k ničemu; bezcenný“. Používá se pro myšlenky, slova a rady (5Mo 15:9, kde je tento výraz přeložen jako „zlé“; Ža 101:3; Na 1:11) a také pro „hrozné“ okolnosti (Ža 41:8). Nejčastěji se vztahuje na bezcenné lidi toho nejhoršího druhu – například na ty, kdo by Jehovův lid sváděli k uctívání jiných bohů. (5Mo 13:13) Tento výraz se v řadě dalších veršů používá i k popisu ničemných lidí. (Sd 19:22-27; 20:13; 1Sa 25:17, 25; 2Sa 20:1; 22:5; 1Kr 21:10, 13) V prvním století n. l. se Belijal používal jako popisné jméno pro Satana. Syrská Pešitta má na tomto místě v 2Ko 6:15 „Satan“. Pavel obvykle Božího protivníka nazývá Satan (Ří 16:20; 2Ko 2:11), ale používá i označení „Ďábel“ (Ef 6:11; 1Ti 3:6), „ten ničemný“ (2Te 3:3) a „bůh tohoto systému věcí“ (2Ko 4:4).

nebo co má společného věřící s nevěřícím?: Nebo „jaký podíl má věřící s nevěřícím?“ Řecké slovo me·risʹ, které znamená „podíl; díl“, je v podobném smyslu použito ve Sk 8:21, kde je přeloženo jako „díl“.

věřící: Nebo „věrný člověk“. Řecké slovo pi·stosʹ může popisovat někoho, kdo někomu nebo něčemu důvěřuje, tedy věřícího člověka. Zároveň ale může označovat člověka, kterého druzí považují za důvěryhodného, věrného, spolehlivého. V některých případech, jako je tento verš, jsou možné oba významy.

jak Bůh řekl: Tím, že Pavel cituje nebo naráží na několik textů z Hebrejských písem, ukazuje, že Boží postoj k duchovní čistotě byl vždycky stejný. Tady ve verši 16 Pavel odkazuje na 3Mo 26:11, 12 a Ez 37:27.

Proto „vyjděte z jejich středu“: V tomto kontextu (2Ko 6:14–7:1) Pavel napomíná křesťany v Korintu, aby se nedali „do nerovného jha“ s nevěřícími a zůstali čistí. Tady ve verši 17 cituje Iz 52:11, což byl prorocký příkaz Židům, kteří se v roce 537 př. n. l. vrátili z Babylona do Jeruzaléma. Ti Židé s sebou nesli svaté náčiní, které král Nebukadnecar odnesl z chrámu v Jeruzalémě. Nejenže se museli udržovat čistí navenek po obřadní stránce, ale museli mít i čisté srdce a zbavit se veškerého falešného uctívání. Podobně se křesťané v Korintu museli vyhýbat nečistým chrámům falešného náboženství a oddělit se od všech nečistých skutků modlářství. Museli se „očistit od každé poskvrny těla i ducha“. (2Ko 7:1).

říká Jehova: V tomto verši Pavel cituje několik částí z Iz 52:11, kde z kontextu jasně vyplývá, že zdrojem poselství je Jehova Bůh. (Iz 52:4, 5) Pavel ty citace spojuje výrazem, který se v Septuagintě vyskytuje stovkykrát jako překlad hebrejských obratů ve významu „prohlašuje Jehova“, „říká Jehova“ a „toto říká Jehova“. Některé příklady jsou v Iz 1:11; 48:17; 49:18 (citováno v Ří 14:11); 52:4, 5. (Viz Dodatek C3, úvod; 2Ko 6:17).

a já vás přijmu: Nebo „a přijmu vás [přivítám]“. Tato věta je zřejmě citací založenou na znění Septuaginty v Ez 20:34, 41.

říká Jehova, Všemohoucí: Výroky, které Pavel v tomto verši cituje, jsou zřejmě převzaté z 2Sa 7:14 a Iz 43:6. Zdá se, že slovní spojení „říká Jehova, Všemohoucí“ je citované z verze Septuaginty u 2Sa 7:8, kde původní hebrejský text zní: „Toto říká Jehova vojsk.“ Těmito citáty z Hebrejských písem Pavel křesťany vybízí, aby se vyhýbali falešnému uctívání a používání neživých, bezmocných model. Když to budou dělat, můžou být uznáni jako „synové a dcery“ „Jehovy, Všemohoucího“. (Viz Dodatek C1 a C2).

Všemohoucí: Řecké slovo Pan·to·kraʹtor, které je tady přeložené jako „Všemohoucí“, by se dalo přeložit také jako „Vládce nade vším; Ten, kdo má veškerou moc“. V tomto kontextu Pavel křesťany vybízí, aby se vyhýbali falešnému uctívání a používání neživých, bezmocných model (2Ko 6:16), aby tak mohli být považováni za děti „Všemohoucího“. V Křesťanských řeckých písmech je to první z deseti výskytů výrazu přeloženého jako „Všemohoucí“. Zbývajících devět je v knize Zjevení. (Zj 1:8; 4:8; 11:17; 15:3; 16:7, 14; 19:6, 15; 21:22).