Hebrejcům 10

Zákon má stín: Mojžíšův zákon obsahoval stín neboli vzor „nebeských věcí“. (Heb 8:5 a studijní poznámka; 9:23; Kol 2:16, 17 a studijní poznámka) Různé aspekty Zákona​—jako například stan, kněžství, oběti a zejména každoroční Den smíření​—představovaly mnohem větší duchovní chrám a jeho uspořádání pro uctívání a spásu. Například zvířecí oběti, které Izraelité přinášeli, aby dosáhli odpuštění hříchů, předobrazovaly větší oběť Ježíše Krista, která lidstvu poskytne „věčné vysvobození“. (Heb 9:12-14, 28; 3Mo 17:11) Některé úkony uctívání, které se odehrávaly v doslovném stanu, předobrazovaly Ježíšův životní běh, jeho smírnou smrt a jeho nanebevstoupení.​—3Mo 16:14, 15; Heb 9:11, 12, 24 a studijní poznámka.

stín: Ve starověku se řecký výraz označující stín mohl používat v obrazném smyslu. Například se používal pro označení předběžné kresby nebo siluety, kterou si umělec připravil jako vzor skutečného obrazu, který hodlal vytvořit.

dobrých věcí, které mají přijít: Mnohé aspekty Zákona nejenže vedly věrné Izraelity ke Kristu Ježíši, ale také předobrazovaly mnohé „dobré věci“, které Bůh zamýšlel uskutečnit prostřednictvím Ježíše. (Ga 3:23-25) Pavel chápal, že Ježíšovo velekněžství a nová smlouva budou lidstvu prospěšné způsoby, jakými Zákon nikdy nemohl. Prostřednictvím své oběti Ježíš odstraní hřích a jeho následky a obnoví na zemi pokoj a spravedlnost.​—Jan 1:29; Ří 8:3, 4; 10:4; Ef 1:7; 2Pe 3:13.

samu podstatu: V tomto kontextu řecké slovo přeložené jako „podstata“ odkazuje na skutečný objekt na rozdíl od „stínu“, který vrhá. (Viz studijní poznámka ke Kol 2:17.) Duchovní chrám a všechna jeho uspořádání, včetně velekněžství Krista Ježíše, jsou velkou realitou, která přináší smíření za hříchy a pravé smíření s Bohem.​—1Ja 2:2; 4:10; viz také studijní poznámka k Heb 9:24.

on: Tedy Zákon. Některé rukopisy mají „oni“, odkazující na muže, kteří oběti přinášejí. Avšak čtení v hlavním textu dobře zapadá do Pavlova směru úvahy a toto znění má silnou podporu v rukopisech.

nikdy nemůže . . . učinit dokonalými ty, kdo přistupují: Navzdory všem obětem, které vyžadoval, Mojžíšův zákon nebyl schopen odstranit lidský hřích a nedokonalost. Zákon tedy nemohl učinit svědomí Izraelitů dokonalými. (Ga 3:19; viz studijní poznámky k Heb 7:11; 9:9.) Pouze Kristova oběť a služba jako Velekněze mohla poskytnout pravé odpuštění hříchů.​—Ří 8:3 a studijní poznámka; Heb 9:14; 10:1-4, 12-22.

tytéž oběti: Kontext naznačuje, že oběti zmíněné zde jsou primárně ty, které byly přinášeny v Den smíření, protože v ten den byly přinášeny tytéž oběti „rok co rok“.​—Heb 9:7, 12, 24, 25.

ti, kdo přistupují: Tedy ti, kdo se přibližují k Bohu v uctívání.​—Viz studijní poznámka k Heb 10:22.

ti, kdo konají posvátnou službu: Či „uctívači“.​—Viz studijní poznámku k Lk 1:74.

neměli by už vědomí hříchů: Řecké slovo pro „vědomí“ (sy·neiʹde·sis) je v jiných kontextech překládáno jako „svědomí“. (Viz studijní poznámku k Ř 2:15.) Kdyby oběti přinášené v Den smíření podle Mojžíšova Zákona skutečně poskytly úplné smíření za hříchy, lidé by byli zbaveni pocitu viny ohledně svého hříšného stavu.​—Heb 9:9, 13, 14; 10:22.

krev býků a kozlů: Zvířecí oběti nemohly plně odejmout hříchy Adamových potomků, protože lidský život je mnohem cennější než život zvířat. (Ž 8:4-8) Ve skutečnosti by ani život nedokonalého člověka nebyl zdaleka dostatečný, aby pokryl to, co Adam ztratil; taková oběť by nikdy nemohla vykoupit lidskou rodinu. (Ž 49:7-9) Pouze dokonalý člověk mohl sloužit jako „odpovídající výkupné“.​—1Tm 2:6 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k Ř 5:14.

když přichází na svět, říká: Pavel zde odkazuje na dobu, kdy se Ježíš představil ke křtu v roce 29 n. l. Toto tvrzení se nemohlo vztahovat k Ježíšovu narození, protože nemluvně by nemohlo přečíst ani vyslovit zde citovaná slova. Při svém křtu však byl Ježíš pomazán svatým duchem a stal se Kristem. Tehdy přišel „na svět“, aby zahájil svou pozemskou službu. (Mr 1:9-11; srovnej studijní poznámku k Jan 1:9.) Jak je zde použito, termín „svět“ se zjevně vztahuje k organizované lidské společnosti, ve které Ježíš vykonával své dílo. (Viz Slovníček, „Svět“.) Toto chápání je v souladu s Pavlovými slovy v 1Ti 1:15, kde říká, že „Kristus [tj. „Pomazaný“] Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky“.

říká: Pod vlivem inspirace cituje Pavel z Ža 40:6 podle Septuaginty, a naznačuje, že Ježíš tato slova pronesl „když se modlil“ v době svého křtu.​—Lk 3:21 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k Mt 3:15.

ale ty jsi mi připravil tělo: Pavel cituje z Ža 40:6 („ale ty jsi mi otevřel uši, abych slyšel“), ačkoli používá formulaci, která se liší od té, která se nachází v tomto verši. (Viz studijní poznámka tělo pro mě v tomto verši.) Oba verše však sdělují základní myšlenku, že slíbený Mesiáš bude ochoten konat vůli svého Otce. Ža 40:6 popisuje Mesiáše jako toho, kdo má Bohem dané uši, aby slyšel, tj. poslouchal Boží vůli. (Srovnej 1Sa 15:22.) Heb 10:5 ho popisuje jako toho, kdo má Bohem dané tělo, které může použít k poslušnosti Boží vůli​—zejména k tomu, aby je nabídl jako oběť.

tělo pro mě: Byly předloženy různé návrhy, jak vysvětlit rozdíl ve formulaci mezi Ža 40:6 (kde dostupné hebrejské rukopisy lze přeložit „uši jsi mi otevřel“) a Pavlovou citací zde. Je možné, že Pavel cituje z verze Septuaginty, která byla založena na raném hebrejském textu obsahujícím výraz „tělo pro mě“. Nebo překladatelé Septuaginty mohli považovat hebrejskou frázi za formu obrazného vyjádření​—druh, ve kterém část představuje celek. Mohli tedy chápat „uši“ jako výraz, který sloužil k reprezentaci celého těla. Ať už je to jakkoli, Pavel tato slova citoval pod vlivem inspirace; proto se stala nedílnou součástí Božího inspirovaného Slova.​—Viz Slovníček, „Septuaginta“.

oběti zápalné: Viz studijní poznámku k Mr 12:33.

Tehdy jsem řekl: „Hle, přišel jsem . . . abych konal, Bože, tvou vůli“: Pavel znovu připisuje slova z Žalmu 40 Ježíšovi, tentokrát čerpá z veršů 7 a 8, aby zdůraznil ochotu a odhodlání, které Mesiáš vyjádřil při svém křtu. (Viz studijní poznámku k He 10:5.) V té době se Ježíš představil, aby konal Boží vůli, a později se nabídl jako „jedna oběť“, která měla odstranit hřích.​—Heb 10:12; viz studijní poznámku k He 10:10.

(ve svitku je o mně napsáno): Toto tvrzení je součástí Pavlova citátu z Žalmu 40:7. Autorem tohoto žalmu byl David​—král. Svitok Mojžíšova Zákona obsahoval zvláštní pokyny pro krále. (Viz například 5Mo 17:14-20.) Když však Pavel pod vlivem inspirace připisuje tato slova Ježíšovi, to, co bylo napsáno ve „svitku“, by odkazovalo na vše, co bylo předpověděno o Mesiášském Králi v celých Hebrejských písmech.​—Ža 2:6; 45:1; Lk 24:44; srovnej 2Ko 1:20 a studijní poznámky.

Jsi nechtěl ani sis nepřál: Cituje z Žalmu 40:6-8, Pavel ukazuje, že tento oddíl byl prorocký. (Heb 10:5-10) Poté, co Ježíš nabídl sám sebe jako výkupné, už nebyly oběti podle Mojžíšova Zákona vyžadovány; Jehova je už nechtěl ani v nich neměl zalíbení. To byla převratná změna po zhruba 15 stoletích schválené bohoslužby, která vyžadovala oběti přinášené podle požadavků Zákona. Všechny tyto oběti předobrazovaly tu větší oběť, která měla přijít. Navíc tyto zvířecí oběti nebyly součástí Jehovova původního záměru. Nikdy by nebyly potřeba, kdyby první lidé splnili tento základní požadavek​—poslušnost motivovanou láskou. (1Mo 3:2-7; 5Mo 6:5; 1Sa 15:22; Mt 22:37-40) Podle Zákona byly oběti, které Izraelité přinášeli, bezcenné, dokonce urážlivé, pokud ti, kdo je přinášeli, neprojevovali upřímnou poslušnost a správný postoj.​—Př 28:9; Iz 1:10-17.

co je první . . . co je druhé: Když říká „co je první“, Pavel odkazuje na oběti přinášené pod Mojžíšovým zákonem. Když říká „co je druhé“, odkazuje na klíčový prvek Jehovova záměru​—výkupní oběť. (Heb 10:10) Tím, že přinesl tuto oběť, Ježíš zrušil všechny tyto zvířecí oběti. (Viz studijní poznámku ke Kol 2:14.) Tímto činem ustanovil, že jeho vlastní oběť je jediným prostředkem ke spasení.

Tou „vůlí“: Pavel zde odkazuje na Boží svatou vůli zmíněnou v Ža 40:8, kterou právě citoval. Ježíš toto proroctví z onoho žalmu naplnil, když se při svém křtu představil Jehovovi, aby konal Boží vůli. (Viz studijní poznámky k Heb 10:5, 7; srovnej Lk 24:44.) Ježíš věděl, že Jehovova vůle pro něj znamenala obětovat svůj vlastní život jako výkupné. (Ga 1:4) Tato oběť byla předobrazena zvířecími oběťmi přinášenými na fyzickém oltáři umístěném na nádvoří svatostánku a později chrámu. Ve velkém duchovním chrámu tento oltář představuje Boží vůli, tedy jeho ochotu přijmout dokonalou lidskou oběť svého jediného zplozeného Syna. Pouze vírou v Krista a jeho oběť mohli být služebníci Boha posvěceni, neboli očištěni od svých hříchů.​—Jan 1:29.

konat svatou službu: Či „vykonávat veřejnou službu“.​—Viz studijní poznámku k Lk 1:23.

a usedl po pravici Boží: Ježíš usedl „po pravici Boží“ poté, co byl v roce 33 n. l. vzkříšen k nebeskému životu. Pavel zde naráží na prorocká slova z Žalmu 110:1. Na tento verš se ve svém dopise Hebrejům již třikrát odvolal a znovu se na něj odvolává v kapitole 12. (Heb 1:3 a studijní poznámka, 13 a studijní poznámka; 8:1; 12:2) Ve skutečnosti je Žalm 110:1 verš, na který se v křesťanských řeckých písmech odkazuje nejčastěji​—přímo či nepřímo.​—Pro význam výrazu „po pravici Boží“ viz studijní poznámku ke Sk 7:55.

od té doby čeká: Pavel zde dále odkazuje na Žalm 110, který popisuje Mesiáše, jenž po období čekání po Boží pravici, na místě přízně, začne vládnout jako král „uprostřed [svých] nepřátel“. (Ž 110:2) Heb 10:13 naznačuje, že v době, kdy byl napsán dopis Hebrejským​—téměř 30 let po Ježíšově vzkříšení​—ještě nenastal čas pro Ježíšovo dosazení za Krále Božího Království.

položeni jako podnož jeho nohou: Tento slovní obraz zde naznačuje dobytí. Ve starověku válečník položil nohu na šíji poraženého nepřítele jako znamení vítězství. (Srovnej Joz 10:22-25; viz také studijní poznámku k Heb 1:13.) Tento verš odkazuje na Ježíšovo podmanění všech národů, jak je prorocky popsáno v Ž 110:1. Tento žalm ukazuje, že po období čekání bude Ježíš dosazen jako mesiášský Král a začne podmaňovat národy. Stanou se „podnoží jeho nohou“ v tom smyslu, že přijdou pod jeho kontrolu. (Ž 2:1-9; 110:2) V Bohem určený čas Ježíš dokončí své podmanění zničením všech nepřátelských vlád.​—Ž 110:5, 6; Da 2:44; Zj 6:2; 19:15-18.

přivedl . . . k dokonalosti navždy: O těch, kdo jsou přijati do nové smlouvy, se říká, že jsou „přivedeni . . . k dokonalosti navždy“, i když jsou stále nedokonalými lidmi. Na základě jejich víry v Ježíšovu výkupní oběť je Jehova rozhodl prohlásit za zcela spravedlivé. (Ří 5:1, 2, 8–11; 1Ko 6:11; viz studijní poznámku k Ří 3:24.) Jejich hříchy jsou odpuštěny, nejsou jim přičítány. (Ří 4:6–8; 8:1, 2, 10–12) Smlouva Zákona je nikdy nemohla přivést k dokonalosti. (Viz studijní poznámky k Heb 7:19; 10:1.) Jsou posvěceni „krví [nové] smlouvy“. Prostředník této smlouvy, Kristus Ježíš, jim pomáhá plnit její podmínky. Aby zůstali posvěceni, musí být poslušní a čistí.​—Heb 10:29.

o tom nám také vydává svědectví svatý duch: V následujících verších (Heb 10:16, 17) Pavel znovu cituje z Jeremjášova proroctví. (Jer 31:31-34; viz studijní poznámku k Heb 8:8.) Tato slova připisuje Božímu svatému duchu neboli činné síle.​—Srovnej Heb 3:7 (a studijní poznámku), kde podobně připisuje svatému duchu slova citovaná z hebrejských Písem.

říká Jehova: V tomto citátu z Jer 31:33 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (transliterovanými jako JHVH). Proto je Boží jméno použito zde v hlavním textu.​—Viz Př. C1 a C2.

Dám své zákony do jejich srdce a napíšu jim je na jejich mysl: Viz studijní poznámku k Žd 8:10.

Už nebudu vzpomínat na jejich hříchy: Bible předpověděla, že nová smlouva se bude od smlouvy Zákona výrazně lišit. Oběti vyžadované Zákonem Božímu lidu připomínaly jejich hříchy, zatímco nová smlouva nabízela úplné odpuštění hříchů. (Jer 31:31-34; Ří 3:19, 20; Ga 3:10-13) Ti, kdo opravdově projevovali víru v Ježíše Krista a jeho oběť, mohli mít své hříchy „vymazány“, setřeny beze stopy.​—Sk 3:19 a studijní poznámka.

cesta vstupu do svatého místa: Tato „cesta vstupu“ se primárně vztahuje k možnosti vstoupit do Boží přítomnosti v modlitbě, a to na základě Ježíšovy služby jako velekněze a jeho dokonalé oběti. Jeho následovníci nyní mohli přistupovat k Jehovovi s odvahou, neboli důvěrou, a modlit se k němu svobodně, bez bázně nebo váhání. (Heb 10:21, 22; viz studijní poznámku k Heb 4:16; srovnej Ef 3:12 a studijní poznámku.) Kromě toho Ježíšova oběť otevřela cestu k nebeskému životu pro jeho pomazané následovníky.​—Jan 14:2, 3; viz studijní poznámku k Heb 6:20; srovnej studijní poznámku k Heb 9:8.

kterou nám otevřel jako novou a živou cestu: Tím, že vystoupil do nebe, aby předložil Jehovovi hodnotu své výkupní oběti, Ježíš „otevřel“ (dosl., „zahájil“) „cestu vstupu do svatého místa“. (Heb 10:19) Kristus Ježíš byl prvním člověkem, který vystoupil ze země „do nebe“, vstoupil prostřednictvím „nové . . . cesty“, kterou žádný člověk předtím neprošel. (Jan 3:13; Heb 9:24; viz studijní poznámku k 1Ko 15:20.) Byla to „nová a živá cesta“, která předtím neexistovala. Tento obrat může popisovat něco, co nestárne ani se neopotřebovává. Kromě toho se Ježíš popsal jako „cesta a . . . život“. To znamená, že se stal prostředkem, kterým se jiní mohou přiblížit k Bohu a získat život. (Jan 14:6 a studijní poznámka) Tato „živá cesta“ vede k nesmrtelnému nebeskému životu pro zduchem zplozené členy jeho sboru.

skrze oponu, to jest své tělo: Pavel přirovnává „oponu“​—překážku, která oddělovala Svatou část od Nejsvětější části​—ke Kristovu tělu. (Viz Slovníček, „Opona“.) Ježíšovo lidské tělo bylo překážkou, protože tělo a krev nemohou zdědit Boží nebeské Království. (1Ko 15:44, 50) Poté, co ho Bůh vzkřísil jako ducha, mohl Ježíš vstoupit do samotného nebe​—do Nejsvětější části Božího duchovního chrámu.​—1Pe 3:18; viz studijní poznámku k Heb 6:19.

Boží dům: To znamená národ neboli sbor duchovního Izraele, který tvoří pomazaní křesťané.​—Viz studijní poznámku k He 3:6.

přistupujme: To znamená, přibližujme se k Bohu v uctívání.​—Viz studijní poznámky k Heb 4:16; 11:6; 12:18, 22.

přistupujme s upřímnými srdci a úplnou vírou: Křesťané, kteří se přibližují k Bohu v modlitbě nebo uctívání, tak musí činit „s upřímnými srdci“, tedy se srdci s čistými pohnutkami a prostými pokrytectví. (1Ti 1:5) Musí se také přibližovat k Bohu s „úplnou vírou“ neboli s „plnou jistotou, kterou víra dává“, jak by se tento výraz také dal přeložit. Víra dodává silnou důvěru, že Kristus otevřel cestu přístupu k Bohu, jak je zmíněno v Heb 10:20.

protože jsme měli svá srdce pokropena, aby byla čistá: Výraz, který zde Pavel používá, odráží to, co se dělalo u mnoha obětí přinášených podle Mojžíšova Zákona. Podle Zákona měli být všichni, kdo se přibližovali k Jehovovi v uctívání, obřadně a mravně čistí. (3Mo 5:1-6, 17; 19:2; viz Slovníček, „Čistý.“) Krev byla někdy pokropena na nečisté věci nebo lidi, aby se stali vhodnými pro uctívání. Křesťané měli svá srdce obrazně „pokropena, aby byla čistá“ Kristovou krví, což jim dalo čisté svědomí.​—2Mo 24:6-8; 29:21; Heb 9:13, 19; 12:23, 24.

naše těla omytá čistou vodou: Viz studijní poznámka k Ef 5:26.

Držme se pevně . . . bez otřesení: Odpůrci vyvíjeli na hebrejské křesťany tlak, aby zavrhli křesťanství a vrátili se k dodržování Mojžíšova Zákona. Aby se Pavelovi čtenáři v takovém tlaku neotřásli nebo nezeslábli, potřebovali odmítnout falešná učení odpůrců a zůstat odhodláni vytrvat ve vyznávání křesťanské naděje.​—Srovnej Heb 3:6.

veřejné vyznání naší naděje: Křesťané prvního století veřejně vyznávali svou naději tím, že projevovali svou víru před spoluvěřícími, stejně jako tím, že hlásali dobrou zprávu o spasení nevěřícím.​—Ža 40:9, 10; Mt 28:19, 20; Sk 1:8; viz studijní poznámka k Ří 10:9.

neboť ten, kdo slíbil, je věrný: Bůh, který nemůže lhát, slibuje věčný život těm, kdo mu věrně slouží. (Ří 6:23; Tit 1:2 a studijní poznámka; Heb 6:18 a studijní poznámka) Je plně schopen uskutečnit i ty nejmimořádnější ze svých slibů. (1Mo 18:13, 14; Ří 4:19-21; Heb 11:11 a studijní poznámka) A považoval by za nevěrnost ze své strany, kdyby nedokázal splnit své slovo. (5Mo 7:9; Ža 146:5, 6) Křesťané prvního století tedy mohli s důvěrou prohlašovat, že Bůh splní všechny své sliby, včetně naděje na nekonečný život; věděli, že taková naděje není pouhým přáním nebo možností​—byla jistotou.

vzájemně se povzbuzujte: Nebo „mějte zájem jeden o druhého; věnujte si vzájemnou pozornost.“ Dříve Pavel použil stejné řecké sloveso, když vybízel hebrejské křesťany, aby „pozorně uvažovali“ o Ježíšovi, neboli pečlivě studovali jeho příklad. (Heb 3:1 a studijní poznámka) Zde apoštol vybízí je, aby projevovali upřímný zájem o blaho svých duchovních bratrů a sester. Samozřejmě nemá na mysli, aby se vměšovali do záležitostí druhých. (1Te 4:11; 2Te 3:11; 1Ti 5:13) Spíše chce, aby křesťané projevovali opravdovou starost o fyzické, citové a duchovní potřeby jeden druhého. (Fp 2:4) Pěstováním upřímného osobního zájmu o druhé by byli schopni se vzájemně povzbuzovat a motivovat, jak Pavel dále doporučuje.

pobízet k lásce a znamenitým skutkům: Tato fráze by se také dala přeložit jako „motivovat [nebo „povzbuzovat“] k lásce a znamenitým skutkům.“ Pavel zde vybízí hebrejské křestany, aby se navzájem neustále motivovali k projevování pravé, nesobecké lásky a k vykonávání znamenitých skutků, které se od Kristových následovníků vyžadují. (1Ti 6:18; Tit 3:8) Řecké podstatné jméno zde přeložené jako „pobízet“ doslova znamená „naostření“. Slovesná forma tohoto slova je použita v Septuagintě v Př 27:17 ve smyslu naostření, neboli pobídnutí, svého bližního. Stojí za povšimnutí, že jak podstatné jméno, tak sloveso mají často negativní význam, jako v „popouzení“ nebo „rozdráždění k hněvu“. Například podstatné jméno je použito v souvislosti s „prudkým výbuchem hněvu“, který vzplanul mezi Pavlem a Barnabášem. (Sk 15:39) Zde v Heb 10:24 však Pavel používá řecké slovo v pozitivním smyslu. Někteří učenci naznačují, že použitím tohoto slova tímto neobvyklým způsobem jej činí ještě zapamatovatelnějším.

naše shromažďování: V mnoha případech se křesťané prvního století scházeli k uctívání v soukromých domech. (Viz studijní poznámka k 1Ko 16:19.) Pro některé hebrejské křesťany, kteří byli slabí ve víře, mohla taková skromná shromáždění působit neokázale ve srovnání se shromážděními v synagogách nebo v nádherném jeruzalémském chrámu. (Mr 13:1) Bohužel někteří křesťanská shromáždění opouštěli. Myšlenka zde není, že by občas nějaké shromáždění vynechali; spíše si z toho udělali zvyk nebo návyk se jim vyhýbat. Slovo zde přeložené jako „opouštění“ odkazuje na záměrný postup, kdy někoho nebo něco někdo opustí. (Srovnej 2Ti 4:10, 16, kde je použito stejné řecké slovo.) Jedna referenční práce uvádí: „Někteří měli ve zvyku zanedbávat tato shromáždění, ať už ze strachu z pronásledování . . . nebo [kvůli] pracovním povinnostem.“ Ti, kdo si osvojili takový zvyk ohledně křesťanských shromáždění, byli v nebezpečí, že svou víru zcela ztratí.​—Heb 10:38, 39; srovnej studijní poznámku k Jak 2:2.

povzbuzujíce se navzájem: Pavel zde zdůrazňuje, že povzbuzování je životně důležitou povinností všech křesťanů a jednou z velkých výhod společného shromažďování. (Ří 1:12; pro význam zde použitého řeckého slova viz studijní poznámka k Ří 12:8.) Dříve v tomto dopise vybízel hebrejské křesťany, aby „se navzájem povzbuzovali každý den“. (Heb 3:13) Zde ukazuje, že potřeba povzbuzení by vzrostla, jak se bude přibližovat den Božího soudu. O mnoho let dříve, když psal křesťanům v Soluni, Pavel vyjádřil naději, že Jehova a Ježíš „potěší [jejich] srdce“. Tam použil stejné řecké sloveso, které je zde přeloženo jako „povzbuzování“.​—2Te 2:2, 16 a studijní poznámka, 17 a studijní poznámka.

jak vidíte, že se den přibližuje: Pavel zde odkazuje na blížící se čas soudu. Desetiletí předtím Ježíš Kristus předpověděl, že na město Jeruzalém přijde pohroma. (Mt 24:1, 2; Lk 19:41-44) Když Pavel psal tento dopis kolem roku 61 n. l., nevěděl přesně, jak blízko ten den je; věděl jen, že se rychle přibližuje. Proto považoval za naléhavé, aby hebrejští křesťané pokračovali ve společném shromažďování k uctívání Jehovy a k vzájemnému povzbuzování. Asi pět let poté, co apoštol napsal tato slova, římské legie pod velením generála Cestia Galla oblehly Jeruzalém a začaly podkopávat jeho hradby. Město bylo zcela zničeno o čtyři roky později, v roce 70 n. l. Samozřejmě, když mluvil o „tom dni“, Pavel odkazoval také na velký Jehovův den, který by odpovídal „velkému soužení“, které Ježíš předpověděl v souvislosti se svou budoucí přítomností.​—Mt 24:21; 2Pe 3:10; viz studijní poznámka k 1Te 5:2.

pokud hřešíme úmyslně: V tomto kontextu se Pavel zjevně odkazuje na ty, kdo zhřešili proti Božímu svatému duchu. (Viz studijní poznámky k Mr 3:29.) Dříve ve svém dopise řekl, že takoví jedinci se „stali podílníky svatého ducha“ a „okusili výtečné Boží slovo“, ale „odpadli“. V takovém případě bylo „nemožné obnovit je opět k pokání“, protože v podstatě „znovu přibíjeli Božího Syna na kůl“. (Heb 6:4-6 a studijní poznámky) Takoví úmyslní hříšníci se vědomě a záměrně vydávají na vzpurnou cestu, a to nejen kvůli lidské slabosti nebo nedokonalosti.

soud a žár horlivosti: Úmyslný a nekájející se hříšník, kterého Pavel právě popsal, přivádí na sebe nepříznivý soud od Boha. (Heb 10:26 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k Heb 10:31.) Tím, že se stane „viníkem věčného hříchu“, dělá z sebe Božího nepřítele a přivádí na sebe „žár“, neboli intenzivní, horlivost. (Mr 3:29 a studijní poznámka; srovnej Iz 26:11; Sof 1:18.) Takový člověk směřuje k „druhé smrti“, věčné záhubě.​—Zj 21:8.

zemře bez slitování: Pod Mojžíšovým zákonem byl člověk, který se dopustil závažného přestupku​—jako je spiritismus, rouhání, vražda nebo modlářství​—odsouzen k smrti. (3Mo 20:27; 24:14-16; 4Mo 15:30, 31; 35:31; 5Mo 13:6-9) K prokázání viny bylo vyžadováno dva nebo tři očití svědkové. Jehova nařídil, že by bylo nesprávné projevovat soucit tím, že by se vinný člověk chránil před trestem, který si zasloužil za to, že se vydal na špatnou cestu.​—5Mo 17:6.

člověk . . . který pošlapal Syna Božího: V tomto verši Pavel používá tři živé slovní obrazy, aby ukázal, proč jsou ti, kdo „zhřeší úmyslně“​—tedy ti, kdo hřeší proti Božímu duchu​—vinni nejvyšším přestupkem a zaslouží si Boží nejpřísnější trest. (Heb 10:26 a studijní poznámka) V tomto prvním slovním obraze, „pošlapal Syna Božího“, Pavel používá sloveso, které znamená „zacházet s opovržením, pohrdat, projevovat pohrdání“, zejména s ohledem na něco cenného. (Srovnej 2Kr 9:33; Iz 14:19; 63:18; Mi 7:10; Mt 7:6.) Takoví lidé svými činy ukazují, že na Ježíše pohlížejí s naprostým opovržením. Ztratili veškeré ocenění pro neocenitelné výhody, které plynou z Ježíšovy smrti na mučednickém kůlu.​—Srovnej Heb 6:4-6 a studijní poznámky k veršům 4 a 6.

který považoval za obyčejnou krev smlouvy: Vylitá Ježíšova krev potvrdila novou smlouvu a posvětila ty, kdo jsou v této smlouvě, oddělila je jako očištěné od hříchu. Přesto však nevděčný, úmyslný hříšník zmíněný v Heb 10:26 (viz studijní poznámka) tuto smlouvu nevěrně opustil. Jak popisuje druhý slovní obraz v tomto verši, takový hříšník ukazuje, že na Kristovu drahocennou krev pohlíží jako na něco obyčejného, běžného, ne posvátného. Ve skutečnosti je stejný řecký výraz zde přeložený jako „obyčejný“ použit i pro věci považované za „nečisté“ nebo „poskvrněné“.​—Ří 14:14; Zj 21:27.

který s opovržením potupil ducha nezasloužené laskavosti: Poslední výraz v tomto verši, „potupil . . . s opovržením“, popisuje, jak nekájející se, úmyslný hříšník arogantně uráží Božího svatého ducha, skrze nějž Jehova projevuje svou velkorysou lásku a laskavost. (Viz Slovníček, „Nezasloužená laskavost“.) Takový hříšník opovržlivě vzdoruje Jehovovi tím, že jde proti působení Jeho ducha a spravedlivých zákonů.​—Heb 10:26 a studijní poznámka; Juda 4.

„Pomsta patří mně; já odplatím“: Pavel zde cituje z 5Mo 32:35, stejně jako to činí i v Ř 12:19. (Viz studijní poznámky.) Některé řecké rukopisy zde dodávají „říká [Pán]“ a některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny uvádějí: „říká Jehova.“

Jehova: V tomto citátu z 5Mo 32:36 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Proto je v hlavním textu zde použito Boží jméno.​—Viz Příloha C1 a C2; viz také Ž 135:14 (134:14, LXX), kde se stejná řecká fráze objevuje v Septuagintě.

„Jehova bude soudit svůj lid“: Pavel cituje z 5Mo 32:36, což původně poskytovalo útěchu Božímu lidu starověkého Izraele tím, že je ujišťovalo, že Jehova je ochrání před jejich nepřáteli. Implikované varování však bylo, že tentýž nestranný Soudce přinese nepříznivý soud i na svůj vlastní lid, pokud by se ukázal být vzpurným nebo nevěrným. Pavel zde tato slova aplikuje, nikoli na nevěřící, ale na křesťany, kteří sešli z cesty.​—Srovnej Heb 6:4-6.

Je hrozná věc upadnout do rukou živého Boha: To znamená čelit Jehovovu nepříznivému soudu. Pavel věděl, že Jehova je hluboce milosrdný Bůh, který si přeje, aby se k němu lidé přibližovali. (Viz studijní poznámku k He 4:16.) Apoštol však také chtěl, aby jeho čtenáři pochopili, že jako Univerzální Svrchovaný je Jehova „ničivým ohněm“, kterému je třeba sloužit „s posvátnou bázní a úctou“. (Heb 12:28, 29) V tomto textu proto zdůrazňuje, že Jehova je spravedlivý Soudce, který vykoná pomstu nad těmi, kteří si úmyslně zvolí cestu vzpoury. (Heb 10:26-30; srovnej Am 4:12.) Tito by zjistili, že čelit Božímu soudu by byla opravdu „hrozná věc“, protože Bůh má jak pravomoc, tak moc potrestat úmyslné hříšníky věčnou záhubou.​—Mt 10:28; viz studijní poznámku k He 3:12.

stále si připomínejte dřívější dny: Pavel navazuje na své varování hebrejským křesťanům (verše 26-31) povzbudivými slovy tohoto verše. Povzbuzuje je, aby stále pamatovali​—tedy pečlivě rozjímali o​—tom, jak věrně snášeli předchozí zkoušky, jako bylo „velké pronásledování“, které narušilo život většiny křesťanů v Jeruzalémě. (Sk 8:1; viz studijní poznámka k He 10:34.) Takové rozjímání by je posílilo, aby zůstali věrní i při zkouškách, kterým v té době čelili. Řecké slovo přeložené jako boj se někdy používalo k popsání intenzivního úsilí atleta, což naznačuje, že zkoušky, které hebrejští křesťané dříve snášeli, byly těžké.

byli jste veřejně vystaveni: Použité řecké sloveso (the·a·triʹzo·mai, související se slovem theʹa·tron, „divadlo“) původně zřejmě odkazovalo na to, být přiveden na jeviště, ale postupem času získalo obrazný význam „vystavit někoho na odiv“. Mezi Řeky a Římany byli v některých případech zločinci odsouzení k smrti prováděni otevřenými divadly, aby se jim posměšně vysmívaly shromážděné davy. Sám Pavel byl vystaven posměchu a možná čelil nebezpečí v takovém divadle. (Viz studijní poznámku k 1Ko 15:32; Galerie médií, „Divadlo a okolí v Efezu“; srovnej 1Ko 4:9 a studijní poznámku.) Neexistuje záznam, že by byli hebrejští křesťané doslova vlečeni do divadla nebo arény, ale snášeli urážky a pronásledování, což je podobně učinilo veřejnou podívanou.

jindy jste se stali účastníky: Zatímco někteří hebrejští křesťané procházeli potupou a pronásledováním, jiní se „stali účastníky“ nebo „stáli bok po boku“ těm, kdo trpěli. Jako věrní společníci loajálně stáli po boku svých pronásledovaných bratrů a sester a poskytovali jim podporu a pomoc, možná je navštěvovali ve vězení nebo jim dodávali jídlo. Tím, že se spojili s těmi, kdo trpěli pronásledováním, vystavovali se riziku, že se jim dostane podobného zacházení.​—Heb 10:34 a studijní poznámka; srovnej 2Ti 1:16, 17.

projevili jste soucit: Pavel zde používá stejné řecké sloveso pro projevování soucitu, jaké použil při popisu toho, jak Ježíš jako nebeský velekněz pečuje o své nedokonalé následovníky. (Heb 4:15 a studijní poznámka) Hebrejští křesťané napodobovali Ježíše tím, že projevovali takový soucit, neboli soucítění, nejen slovy, ale i činy. (Srovnej 1Ko 12:26.) Například štědře sdíleli to, co měli, s potřebnými. (Sk 2:44, 45) A když byl Petr uvězněn, „sbor se za něj intenzivně modlil k Bohu“. (Sk 12:5) Dále projevovali soucit s těmi ve vězení tím, že je navštěvovali a pomáhali uspokojovat jejich potřeby. Při tom pravděpodobně riskovali vlastní bezpečí. (Heb 13:3 a studijní poznámky) Někteří možná dokonce navštívili Pavla během jeho dvouletého věznění v Caesareji.​—Sk 24:23, 27; srovnej studijní poznámky ke Kol 4:11; 2Ti 1:16.

zabavování vašeho majetku: Hebrejští křesťané během desetiletí snášeli mnoho pronásledování, část možná ze strany samotného Pavla. (Sk 8:1-3; 9:1, 2) Jeho obrácení tuto zlou cestu zastavilo, ale pronásledování pokračovalo. „Majetek“, o jehož zabavení Pavel zde mluví, může zahrnovat domy, pozemky a další majetek. Zdá se pravděpodobné, že pronásledovatelé i nadále vyvlékali rodiny z jejich domovů, věznili je a nespravedlivě zabavovali jejich majetek. Není pochyb, že někteří křesťané v důsledku těchto zneužití upadli do chudoby. Pavel si takových situací byl dobře vědom. Kolem roku 49 n. l. mu jeruzalémský sbor starších spolu s Barnabášem uložil, aby měli na paměti potřeby chudých křesťanů. Tento pokyn vedl k pomoci pro ty v Jeruzalémě.​—Viz studijní poznámka k Ga 2:10.

lepší a trvalý majetek: Hebrejští křesťané věděli, že mají dědictví, které nikdo nemůže zabavit​—věčnost nebeského života. (Ef 1:18-20) Tento „trvalý majetek“ byl jedním z důvodů, proč byli křesťané schopni zachovat si radost, i když čelili ztrátě svých hmotných statků.​—Viz také Ří 5:3-5.

neodhazujte svou smělost: Hebrejští křesťané by vzhledem ke své drahocenné naději nikdy neměli dovolit, aby strach způsobil, že „odhodí“ nebo „zahodí“ svou „smělost“ či „otevřenost v řeči“. Měli se jí naopak pevně držet. (Heb 10:32-34) Ježíš jim prostřednictvím své výkupné oběti umožnil vybudovat si dobrý vztah s Jehovou. Mohli se cítit svobodně jak při přibližování se k Bohu v modlitbě, tak při přesvědčivém mluvení o něm.​—Heb 3:6 a studijní poznámka; 4:16; 10:19 a studijní poznámka.

vytrvalost: Viz studijní poznámka k Římanům 5:3.

„Ještě totiž velmi krátkou chvíli“: Pavel zde uvádí sérii citací, které jsou zjevně převzaty z řecké verze hebrejských Písem, zvané Septuaginta. Nejprve cituje Iz 26:20 („na okamžik“). Kontext Iz 26:20 popisuje, jak bude Boží lid zachráněn před svými nepřáteli. Další citace nalezené v Heb 10:37, 38 jsou převzaty z knihy Abakuk. Pavel se na tato posilující víru vyprávění pravděpodobně odvolává, aby své čtenáře ujistil, že budou muset snášet zkoušky a pronásledování jen po omezenou dobu.​—Heb 10:32-36.

„ten, který přichází, přijde a nebude otálet“: Pavel tuto citaci zjevně založil na Ab 2:3, jak je uvedeno v řecké verzi Septuaginty. Hebrejský text zní: „Neboť to [vidění] se jistě splní. Neopozdí se!“ Text Septuaginty však lze přeložit: „Neboť on jistě přijde a nebude otálet,“ čímž se pozornost soustřeďuje na přicházející osobu, nikoli na vidění. V tomto kontextu může „ten, který přichází“ odkazovat na Boha Jehovu, který ve splnění Abakukova vidění přijde, aby vykonal soud, neboli pomstu, nad utlačovateli svého lidu. (Srovnej Zj 1:8.) Je však také možné, že tento výraz odkazuje na Mesiáše, Ježíše Krista, kterého Jehova použije k vykonání svého soudu. V jiných písmech je Ježíš nazýván „Ten, který má přijít“ a „ten, který přichází v Jehovově jménu“.​—Mt 11:3 a studijní poznámka; 23:39; Lk 7:19; srovnej Zj 22:20.

„Můj spravedlivý však bude žít na základě víry“: Pavel zde cituje z Ab 2:4, stejně jako ve dvou svých dalších dopisech. (Viz studijní poznámky k Ř 1:17; Ga 3:11.) Hebrejští křesťané byli nepochybně s Abakukovým proroctvím obeznámeni. Abakuk zřejmě prorokoval přibližně dvě desetiletí před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Během tohoto období se rozmáhala ničemnost a ctitelé Jehovy nevěděli, kdy Bůh přinese spravedlnost, takže potřebovali silnou víru. (Ab 1:1-4; 3:17, 18) Podobně i hebrejští křesťané žijící v Jeruzalémě a Judeji kolem roku 61 n. l.​—blízko úplného konce židovského systému věcí​—potřebovali udržovat svou víru silnou.

na základě víry: Viz studijní poznámka k Ř 1:17.

„ale jestliže couvne, nemám v něm zalíbení“: Pavel zde cituje z první části Ab 2:4. Používá znění řecké Septuaginty, které lze přeložit: „Jestliže kdokoli couvne, nemám [nebo „má má duše“] v něm zalíbení.“ Toto znění se v žádném dostupném hebrejském rukopise nenachází. Někteří učenci navrhli, že Septuaginta byla založena na starších hebrejských rukopisech, které již neexistují. V každém případě Pavel pod vlivem Božího svatého ducha toto znění zde zahrnul.

nemám: Nebo „má má duše“.​—Viz Slovníček, „Duše“.

my jsme . . . ti, kdo mají víru: Těmito povzbudivými slovy Pavel uvádí své zásadní pojednání o kvalitě víry a o tom, jak ji v minulosti projevovali muži a ženy. (Heb 11:1–12:3) Ačkoli Pavel musel ve svém dopise hebrejským křesťanům podat silné napomenutí, stále vyjadřuje upřímnou důvěru v ně. (Srovnej studijní poznámku k Heb 6:9.) Jeho důvěra byla založena na vědomí, že Jehova, Zdroj víry, jim může pomoci následovat příklad Ježíše, „původce a zdokonalovatele“ víry každého křesťana.​—Heb 12:2 a studijní poznámky; Ef 2:8.

couvat: Řecké slovo přeložené jako „couvat“ může někdy odkazovat k váhavosti nebo bázlivosti. Zde však Pavel nemá na mysli ten druh dočasného poklesu odvahy, který postihl proroka Elijáše nebo apoštola Petra. (1Kr 19:1-5; Mt 26:69-75; Lk 24:33, 34) Spíše výraz „couvat“ popisuje člověka, který si vyvine „zlé srdce, jemuž chybí víra“ a který se vzdaluje „od živého Boha“.​—Heb 3:12 a studijní poznámky.

k zničení: Tato fráze objasňuje, co čeká ty, kdo nevěrně „couvají“ a „dopouštějí se hříchu svévolně“. (Heb 10:26 a studijní poznámka, 27) Stejné řecké slovo přeložené jako „zničení“ bylo použito na Jidáše Iškariotského. (Viz studijní poznámku k Jan 17:12.) Křesťan, který si zvolí takovou svévolnou cestu hříchu, čelí Jehovovu soudu věčného zničení. Naproti tomu křesťan, který pěstuje a uplatňuje víru, dostává od Jehovy svou odměnu – věčné zachování svého života.

životy: Nebo „duše“.​—Viz Slovníček, „Duše“.