Efezanům 5

Staňte se tedy napodobiteli Boha: Pavel právě probral některé Boží vlastnosti, jako je laskavost, soucit a ochota odpouštět. (Ef 4:32) Proto zde slůvkem „tedy“ naznačuje, že rozjímání o Božích přitažlivých vlastnostech může křesťany motivovat k napodobování Toho, kdo tyto vlastnosti nejlépe ztělesňuje. (Ža 103:12, 13; Iz 49:15; Ef 1:3, 7) Pavlovo použití řeckého slova pro „napodobitele“ ve spojení s Bohem neznamená, že by se křesťané měli stát Boží přesnou kopií. Pavel říká, že křesťané mají napodobovat Jehovu „jako milované děti“. Dítě nedokáže svého dospělého rodiče napodobit dokonale. Přesto rodiče upřímné snahy dítěte jistě potěší.​—Srovnej Ža 147:11.

miloval nás: Některé rukopisy mají „miloval vás“, ale současné hlavní znění textu má silnou podporu v rukopisech.

za nás: Některé rukopisy mají „za vás“, ale současné hlavní znění textu má silnou podporu v rukopisech.

smilstvo: Jak je použito v Bibli, řecké slovo por·neiʹa je obecný termín pro určité sexuální aktivity zakázané Bohem, včetně cizoložství, sexuálních vztahů mezi nesezdanými jedinci, homosexuálních aktů a dalších závažných sexuálních hříchů.​—Viz Slovníček a studijní poznámku k Ga 5:19.

chtivost: Řecké slovo ple·o·ne·xiʹa označuje nenasytnou touhu mít více.​—Viz studijní poznámky k Lu 12:15; Ř 1:29; Ko 3:5.

ať se mezi vámi ani nezmiňuje: Vulgarismy a „sprosté žertování“ byly v Efezu považovány za společensky přijatelné. (Ef 5:4) Sprostá mluva byla slyšet v hrách uváděných v městských divadlech a dokonce i na náboženských festivalech, jako byly Thesmoforie, festival věnovaný řecké bohyni Démétér. Říkalo se, že sprosté vtipy rozesmívají bohyni. Pavel říká, že křesťané by takové nemravné řeči nikdy nezmiňovali, natož aby v nich nacházeli zalíbení. Řecké znění také připouští myšlenku, že nemravnost by nikdy neměla být křesťany praktikována.​—Ef 5:3-5.

nemravný člověk: Tento výraz překládá řecké podstatné jméno porʹnos, které souvisí s podstatným jménem por·neiʹa (nemravnost).​—Viz Slovníček, „Nemravnost“, a studijní poznámku k Efe 5:3.

lakomec, což znamená modlářství: Lakomec si z věci, po které touží, udělá boha, staví ji nad uctívání Jehovy. Jeho hlavním životním cílem je uspokojit své chamtivé touhy. (Ří 1:24, 25; Ko 3:5) Ačkoli lakota často zahrnuje nezdravou lásku k penězům a hmotným věcem, může zahrnovat i nepřiměřenou touhu po jídle a pití, po moci, po nezákonném sexu nebo po čemkoli jiném, co narušuje člověkovo uctívání Jehovy.​—Viz studijní poznámku k Ří 1:29.

Království Kristovo a Boží: Pavel říká, že Království je zároveň Boží i Kristovo. Jehova je Vševládný Svrchovaný Panovník díky svému Božství a protože je Stvořitelem. (Ža 103:19; Iz 33:22; Sk 4:24) Jehova zůstává navždy Králem. (Ža 145:13) Někdy však rozhodne, že svou autoritu deleguje a dá moc jiným. Ustanovil svého Syna, Krista Ježíše, aby vykonával jeho vůli, a dal mu „panství, čest a království“. (Da 7:13, 14) Rozsáhlou moc, kterou Kristus jako Král vykonává, dostává přímo od Jehovy Boha. (Mt 28:18) Ačkoli všichni ostatní ve vesmíru jsou podřízeni Synově vládě, sám Kristus zůstává podřízen svému Otci a Bohu.​—1Ko 15:27, 28; Ef 1:20-22.

synové neposlušnosti: Viz studijní poznámku ke Sk 4:36.

ne jako nemoudří, ale jako moudří: Pavel zde rozvíjí svou poznámku o tom, jak by měli „děti světla“ chodit, tedy jak by se měli chovat. (Ef 5:8) Osvíceni pravdou Božího Slova získávají moudrost, která je nadřazena pouhé intelektuální schopnosti nebo světské moudrosti, jež je v Božích očích pošetilostí. (1K 1:19, 20; 3:19) Boží moudrost je založena na hluboké úctě k Jehovovi. (Př 9:10) Pobízí křesťany, aby „rozpoznali, co je Jehovova vůle.“ Horlivě si ověřují, „co je Pánu příjemné.“ Uvědomují si naléhavost doby, v níž žijí. Jejich způsob života je tedy v ostrém kontrastu s tím, jak žijí „nemoudří“ a „nerozumní“ lidé.​—Ef 5:10, 15–17; Ko 4:5.

co nejlépe využívejte svůj čas: Dosl., „vykupujte vymezený čas“. Tento výraz se objevuje také v Ko 4:5. Aby bylo možné toto doporučení uplatnit, je třeba obětovat, protože to znamená nutnost vykoupit čas od jiných činností, vyměnit nepodstatné aktivity za duchovní. Pavel nemluvil o čase obecně, ale o konkrétním časovém období neboli období. Efezští křesťané tehdy prožívali období přízně, během kterého měli určitou míru svobody k vykonávání své křesťanské služby. Pavel je vybízel, aby tuto příznivou příležitost nepromarnili, ale využili ji, aby co nejlépe využili daný čas.

vůle Jehovova: Viz studijní poznámku ke Sk 21:14 a Úvod k dodatku C3; Ef 5:17.

neopíjejte se vínem: Pavlovo varování spojuje opilost s řeckým výrazem pro „nemravnost“, protože nadměrné pití alkoholu často vede k výstřednostem a bezhlavému nebo divokému chování. Tato rada byla obzvlášť vhodná v Efezu, kde se konaly festivaly na počest Dionýsa (nebo Bakcha), boha vína. Tyto oslavy se vyznačovaly nadměrným pitím, zběsilým tancem a sexuální nemravností.

nemravnost: Řecké slovo, které se vyskytuje také v Tit 1:6 a 1Pe 4:4, by mohlo být přeloženo jako „neposlušnost“ nebo „divokost“. Příbuzné řecké slovo je použito se stejným významem v Lu 15:13 (viz studijní poznámka) v souvislosti s chováním marnotratného syna.

žalmy, chvalozpěvy Bohu a duchovní písně: Křesťané prvního století nadále používali inspirované žalmy k chválení Jehovy. Řecké slovo pro „žalm“ (psal·mosʹ), použité také v Lk 20:42; 24:44 a Sk 13:33, odkazuje na žalmy z hebrejských Písem. Kromě toho se zdá, že existovaly křesťanské skladby – „chvalozpěvy Bohu“ neboli hymny a „duchovní písně“, tedy písně s duchovními texty. Ve svém dopise Kolosanům Pavel zmiňuje, že křesťané se navzájem vyučují a povzbuzují prostřednictvím „žalmů, chvalozpěvů Bohu, duchovních písní“. — Kol 3:16.

zpívání . . . Jehovovi: Tento a podobné výrazy, které se často vyskytují v hebrejských Písmech, vyjadřují myšlenku chválení Jehovy zpěvem. (2Mo 15:1; 1Pa 16:23; Ža 13:6; 96:1; 104:33; 149:1; Jer 20:13) Asi jedna desetina celé Bible se skládá z písní spojených s uctíváním Jehovy; nejvýznamnějšími příklady jsou Žalmy, Píseň Šalomounova a Pláč. Zpívání chval Bohu se zdá být zvykem Božích služebníků také v Ježíšově době. (Viz studijní poznámku k Mt 26:30.) Pavlovo vyjádření v 1Ko 14:15 naznačuje, že zpěv byl pravidelnou součástí křesťanského uctívání. — Sk 16:25; Kol 3:16; ohledně použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 úvod; Ef 5:19.

doprovázejíce se hudbou: Nebo „hrajíce na hudební nástroje“. Řecké sloveso použité zde (psalʹlo) původně znamenalo „hrát na strunný nástroj“. V Septuagintě často odpovídá hebrejskému výrazu znamenajícímu „hrát hudbu“ nebo „zpívat chvály“, ať už s doprovodem nástroje (Ža 33:2; 98:5) nebo bez něj (Ža 7:17; 9:11; 108:3). V křesťanských řeckých písmech se toto sloveso objevuje také v Ří 15:9; 1Ko 14:15 („zpívat chválu“) a Jk 5:13 („zpívat žalmy“). Jeden lexikon definuje tento výraz jako „v souladu [se starozákonním] užitím zpívat chvalozpěvy, s instrumentálním doprovodem nebo bez něj“.

ve svých srdcích: V Bibli termín „srdce“, když je použit obrazně, obecně odkazuje na vnitřního člověka, včetně všech myšlenek, záměrů, vlastností, pocitů a emocí. (Srovnej Ža 103:1, 2, 22.) Řecký výraz použitý zde a v Kol 3:16 má široký význam a mohl by být chápán tak, že zahrnuje myšlenku zpívání v sobě, tiše. Jinými slovy, srdce a mysl jsou naplněny duchovními pocity vyjádřenými v písních chvály Bohu, spolu s doprovodnými melodiemi. Řecký výraz by také mohl být přeložen jako „svými srdci“, což by zahrnovalo myšlenku zpívání upřímně, se správným postojem srdce.

Podřizujte se: Řecký výraz se chápe ve smyslu „podřizujte se dobrovolně“, což naznačuje, že toto podřízení není vynucené, ale dobrovolné. Pavel uvozuje následující pojednání o podřízení v manželství (Ef 5:22-33) tím, že poukazuje na to, že stejná zásada platí široce v křesťanském sboru. (Srovnej Žd 13:17; 1Pt 5:5.) Je tedy zřejmé, že Bůh pokoje chce, aby tato zásada platila i v rodinném uspořádání.​—1K 11:3; 14:33; Ef 5:22-24.

v bázni před Kristem: V Bibli se tento výraz vyskytuje pouze zde. Použitý výraz pro „bázeň“ odkazuje na „hlubokou úctu“ nebo úctivost. (1Pt 3:2, 15) Zjevně neodkazuje na chorobný strach nebo děs z Ježíše. (Srovnej Lk 5:9, 10.) Křesťané právem uctívají Jehovu i Ježíše, toho, kterého Jehova ustanovil jako nebeského Krále a Soudce. (Zj 19:13-15) Taková úcta by všechny motivovala k podřízení se.

dále milujte své manželky: V tomto verši je řecké sloveso a·ga·paʹo (milovat) v přítomném čase, proto bylo přeloženo jako „dále milujte“. V Kol 3:19 je stejný tvar přeložen jako „nepřestávejte milovat“. Manželé mají přikázáno projevovat trvalou lásku ke svým manželkám. (Ef 5:28, 33) Tím napodobují Ježíše, který neustále projevuje lásku ke křesťanskému sboru.

koupel vodou prostřednictvím slova: Pavel přirovnává Boží slovo pravdy k vodě, která očišťuje. Stejně jako se nevěsta v Izraeli vykoupala a ozdobila, tak i nevěsta Krista, křesťanské společenství, musí být očištěna. Ježíš Kristus dbá na to, aby při přípravě na sňatek bylo společenství mravně a duchovně čisté, bez poskvrny nebo vady. (Jan 15:3; Ef 5:22, 23, 27; 2Pt 3:11, 14) Kristovi učedníci jsou schopni rozpoznat poskvrny a vady ve svém jednání a myšlení, protože mají přesné poznání Božího Slova. Když uplatňují biblické zásady ve svém životě, Boží Slovo, podobně jako voda, jim pomůže být „očištěni“ i od vážných hříchů.​—1K 6:9-11; Žd 10:21, 22.

milovat: Pavel v tomto kontextu několikrát používá řecké sloveso a·ga·paʹo (milovat), aby popsal lásku, kterou by měl manžel projevovat své manželce. (Ef 5:25, 33) Pavel tuto lásku přirovnává k lásce, kterou Kristus projevuje ke sboru. (Viz studijní poznámku k Ef 5:25.) Odpovídající podstatné jméno a·gaʹpe (láska) je podrobně popsáno v 1K 13:4-8. Křesťanská láska projevovaná v rodině spojuje něžné city srdce s pevným rozhodnutím uplatňovat spravedlivé měřítka stanovená Jehovou Bohem.​—Viz studijní poznámku k 1K 13:4.

tělo: Dosl., „maso“. Řecké slovo sarx je zde použito ve významu fyzického těla.​—Srovnej studijní poznámku k Ř 3:20.

lpět na: Nebo „zůstat s.“​—Viz studijní poznámku k Mt 19:5, kde je použit příbuzný řecký slovesný tvar.

měl by mít hlubokou úctu: Řecké sloveso má široký význam a mnoho překladů zde volí „respektovat; ctít“. V jiných kontextech často znamená „bát se“ nebo „mít strach“. Protože manžel miluje svou manželku jako sebe sama, nechtěl by v ní vzbuzovat strach nebo děs. Kontext ukazuje, že milující křesťanský manžel nevyžaduje od své manželky úctu. Spíše si její hlubokou úctu zaslouží tím, že s ní jedná tak, jako Kristus s církví. (Ef 5:25) Kromě toho badatelé poznamenali, že Pavlova slova určená manželkám jsou formulována nikoli v rozkazovacím způsobu, ale jemnějším, mírnějším tónem než příkaz určený manželům.