2. Korinťanům 1

Pavel . . . a Timoteus, náš bratr: Nebo „Od Pavla . . . a Timotea, našeho bratra.“ Pavel je autorem tohoto dopisu Korinťanům, ale v úvodním pozdravu zmiňuje i Timotea. Timoteus byl zřejmě s Pavlem v Makedonii, když byl tento dopis napsán kolem roku 55 n. l. (Sk 19:22) Pavel nazývá Timotea „naším bratrem“, čímž odkazuje na jejich duchovní vztah.

apoštol: Viz studijní poznámka k Římanům 1:1.

svatí: Viz studijní poznámka k Římanům 1:7.

Achaia: Viz studijní poznámka ke Skutkům 18:12.

Nechť máte nezaslouženou laskavost a pokoj: Pavel používá tento pozdrav v 11 svých dopisech. (Ří 1:7; 1K 1:3; Ga 1:3; Ef 1:2; Fp 1:2; Ko 1:2; 1Te 1:1; 2Te 1:2; Tit 1:4; Fm 3) Velmi podobný pozdrav používá i v dopisech Timoteovi, ale přidává vlastnost „milosrdenství“. (1Tm 1:2; 2Tm 1:2) Badatelé si všimli, že místo běžného slova „Pozdrav!“ (khaiʹrein) Pavel často používá podobně znějící řecký termín (khaʹris), čímž vyjadřuje svou touhu, aby sbory plně zakoušely „nezaslouženou laskavost“ neboli „přízeň“. (Viz studijní poznámku ke Sk 15:23.) Zmínka o „pokoji“ odráží běžný hebrejský pozdrav ša·lómʹ. (Viz studijní poznámku k Mk 5:34.) Použitím výrazů „nezasloužená laskavost a pokoj“ Pavel zjevně zdůrazňuje obnovený vztah, který křesťané mají s Jehovou Bohem prostřednictvím smíření. Když Pavel popisuje, odkud štědrá laskavost a pokoj pocházejí, zmiňuje Boha našeho Otce odděleně od Pána Ježíše Krista.

Otec něžného milosrdenství: Řecké podstatné jméno přeložené jako „něžné milosrdenství“ (oi·ktir·mosʹ) zde popisuje pocit soucitu nebo slitování vůči druhým. Bůh je nazýván Otcem, neboli Zdrojem, něžného milosrdenství, protože soucit vychází z něj a je součástí jeho podstaty. Takové něžné city ho podněcují k jednání v milosrdenství ve prospěch jeho věrných služebníků, kteří procházejí soužením.

Bůh veškeré útěchy: Řecké podstatné jméno pa·raʹkle·sis, zde přeložené jako „útěcha“, doslova znamená „povolání k něčí straně“. Předává myšlenku stát vedle člověka, pomáhat mu nebo ho povzbuzovat, když prochází zkouškami nebo cítí smutek. (Viz studijní poznámku k Římanům 12:8.) Někteří navrhují, že Pavlův důraz na útěchu od Boha odráží Izajáše 40:1, kde prorok píše: „‚Utěšujte, utěšujte můj lid,‘ říká váš Bůh.“ (Viz také Izajáše 51:12.) Kromě toho související řecký termín přeložený jako „pomocník“ (pa·raʹkle·tos) v Janovi 14:26 odkazuje na Jehovova svatého ducha. Bůh používá svou mocnou činnou sílu, aby poskytoval útěchu a pomoc v situacích, které z lidského pohledu vypadají beznadějně.​—Skutky 9:31; Efezanům 3:16.

potěšuje: Nebo „povzbuzuje.“​—Viz studijní poznámku k 2K 1:3.

zkoušky: Nebo „tísně; soužení.“ Použitý řecký výraz v zásadě znamená tíseň, útlak nebo utrpení vyplývající z tlaků okolností. Často se používá ve vztahu k útrapám spojeným s pronásledováním. (Mt 24:9; Sk 11:19; 20:23; 2K 1:8; Žd 10:33; Zj 1:9) Soužení může zahrnovat věznění a smrt jako důsledek jednání v souladu s poctivostí. (Zj 2:10) Avšak jiné okolnosti, jako hladomor (Sk 7:11), chudoba a nepřízeň osudu společná sirotkům a vdovám (Jk 1:27), dokonce i rodinný život a manželství, mohou přinášet různé stupně „soužení.“​—1K 7:28.

zkoušky: Nebo „soužení“.​—Viz studijní poznámku k 2Ko 1:4.

soužení, které jsme zažili v provincii Asii: Bible nespecifikuje událost, na kterou zde Pavel myslel. Mohlo jít o nepokoje v Efezu popsané v Sk 19:23-41. Nebo to mohlo být jeho setkání „s divokými zvířaty v Efezu“, zmíněné v 1K 15:32. (Viz studijní poznámka.) Každá z těchto zkušeností mohla Pavla stát život.​—2K 1:9.

vaší přímluvou za nás: Nebo „vaší vroucí modlitbou za nás.“ Řecké podstatné jméno deʹe·sis, přeložené jako „přímluva“, bylo definováno jako „pokorná a vroucí prosba“. V křesťanských řeckých písmech se toto podstatné jméno používá výhradně k popisu oslovování Boha. Bible pravidelně zdůrazňuje užitek modlitby za spoluvěřící, ať už se modlí jednotlivec nebo skupina. (Jak 5:14-20; srovnej 1Mo 20:7, 17; 2Te 3:1, 2; Žd 13:18, 19) Jehova naslouchá a jedná na základě upřímných, vroucích modliteb, které jsou v souladu s jeho vůlí. (Ža 10:17; Iz 30:19; Jan 9:31; 1Ja 5:14, 15) Přímluva může ovlivnit co Bůh udělá a kdy to udělá.​—Viz studijní poznámku ke Sk 4:31.

v odpověď na modlitby mnohých: Nebo „díky mnoha modlícím se tvářím.“ V tomto kontextu doslovný řecký výraz „z mnoha tváří“ může vyjadřovat myšlenku tváří obrácených vzhůru k Bohu v modlitbě. Pavel také naznačuje, že když Bůh odpoví na modlitby pronesené v jeho prospěch, mnoho křesťanů bude podníceno vzdávat Bohu díky. Pavel měl větší zájem o oslavení Jehovy než o svůj vlastní prospěch.

tělesná moudrost: To znamená lidská moudrost tohoto světa.​—Srovnej 1K 3:19.

co můžete číst: Nebo možná „co již dobře znáte“. Řecké slovo a·na·gi·noʹsko může být chápáno ve svém doslovnějším významu, „dobře znát“. Když se však používá ve vztahu k něčemu napsanému, znamená „rozpoznat“ a nejčastěji se překládá jako „číst“ nebo „číst nahlas“. Používá se jak pro soukromé, tak veřejné čtení Písem.​—Mt 12:3; Lk 4:16; Sk 8:28; 13:27.

úplně: Dosl. „až do konce“. V tomto kontextu tento řecký idiom zřejmě znamená „úplně; zcela“. Někteří však doslovný výklad chápou jako odkaz na čas, což znamená, že Pavel doufal, že budou dál chápat „až do konce“.

abyste měli podruhé důvod k radosti: Pavel poprvé navštívil Korint během své druhé misionářské cesty. Byl to rok 50 n. l. Založil tam sbor a zůstal rok a šest měsíců. (Sk 18:9-11) Chtěl Korint podruhé navštívit, když byl v Efezu během své třetí misionářské cesty. Jeho plán se však neuskutečnil. (1K 16:5; 2K 1:16, 23) „Podruhé důvod k radosti“ může odkazovat na druhou návštěvu, kterou Pavel plánoval. Nebo Pavel možná mluví o své naději na dvojí návštěvu, jak popisuje v následujícím verši.​—Viz studijní poznámku k 2K 1:16.

radost: V tomto verši některé řecké rukopisy používají slovo khaʹris, což znamená „nezasloužená laskavost; přízeň; prospěch“, místo řeckého slova pro „radost“ (kha·raʹ). Proto by se druhá část verše dala přeložit také jako „abyste měli podruhé prospěch“. Několik anglických překladů Bible tuto myšlenku zachycuje.

Chtěl jsem vás navštívit při cestě do Makedonie: V roce 55 n. l., když byl Pavel během své třetí misijní cesty v Efezu, zamýšlel přeplout Egejské moře do Korintu a odtud pokračovat do Makedonie. Poté, při zpáteční cestě do Jeruzaléma, plánoval znovu navštívit sbor v Korintu, zřejmě aby vybral dar pro bratry v Jeruzalémě, o kterém již dříve psal. (1K 16:3) Ačkoli to byl Pavlův původní záměr, měl pádné důvyny pro změnu plánu.​—Viz studijní poznámku k 2K 1:17.

Nezacházel jsem s tím lehkovážně, že ne?: Zřejmě v dopise napsaném před 1. Korinťanům (viz studijní poznámka k 1K 5:9) Pavel informoval křesťany v Korintu o svém plánu je navštívit cestou do Makedonie. Později, ve svém prvním inspirovaném dopise Korinťanům, jim sdělil, že změnil svůj itinerář a nenavštíví je, dokud neprojde Makedonií. (1K 16:5, 6) Následkem toho se zdá, že někteří, možná „ti mimořádní apoštolové“ v tamním sboru (2K 11:5), ho obvinili, že nedodržuje své sliby. Na svou obranu Pavel řekl, že „nezacházel s tím lehkovážně“. Řecké slovo přeložené jako „lehkovážně“ vyjadřuje myšlenku vrtkavosti. Popisuje člověka, který je nespolehlivý a nezodpovědně mění názor. Pavel však nebyl vrtkavý a neplánoval věci tělesným způsobem, tedy sobeckými pohnutkami nebo podle nedokonalého lidského uvažování. Svou návštěvu odložil z oprávněného důvodu. V 2K 1:23 uvedl, že změnil původní plán, „aby je ušetřil“. Chtěl jim dát čas na uplatnění jeho písemné rady, aby až nakonec přijede, mohla být jeho návštěva povzbudivější.

„ano“ a přece „ne“: Nebo „ano a ne v jednom dechu.“ Doslova „ano a ne.“​—Viz studijní poznámku k 2K 1:17.

Silvanus: Tento spolupracovník je zmíněn Pavlem v 1Te 1:1 a 2Te 1:1 a Petrem v 1Pe 5:12. Ve Skutcích apoštolů je nazýván Silas. Lukášovo vyprávění ukazuje, že byl předním členem křesťanského sboru v Jeruzalémě v prvním století, prorokem a Pavlovým společníkem na jeho druhé misijní cestě. Silvanus byl zřejmě římským občanem, což může vysvětlovat, proč je zde použito jeho římské jméno.​—Sk 15:22, 27, 32, 40; 16:19, 37; 17:14; 18:5.

v něm se stalo „ano“: To znamená, že Boží sliby byly v Ježíši potvrzeny, naplněny, uskutečněny. Prostřednictvím něj – vším, co učil a co vykonal – se naplnily všechny sliby zaznamenané v hebrejských Písmech. Ježíšova dokonalá bezúhonnost během jeho pobytu na zemi odstranila všechny možné pochybnosti ohledně Jehovových slibů.

skrze něj se říká Bohu „Amen“: Slovo přeložené jako „Amen“ je transliterace hebrejského slova, které znamená „ať se tak stane“ nebo „jistě“. V Zj 3:14 se Ježíš označuje jako „Amen“. Je to proto, že když byl na zemi, naplnil vše, co o něm bylo prorokováno. Také díky své věrné cestě a obětní smrti je osobní zárukou, „Amenem“, že všechna Boží prohlášení se stanou skutečností. Tato jistota dodává význam slovu „Amen“, které se pronáší na závěr modliteb k Bohu skrze Krista.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 14:16.

jeho pečeť: V biblických dobách se pečeť používala jako podpis k prokázání vlastnictví, pravosti nebo souhlasu. V případě pomazaných křesťanů je Bůh obrazně zapečetil svým svatým duchem, aby ukázal, že jsou jeho vlastnictvím a že mají vyhlídku na nebeský život.​—Ef 1:13, 14.

záruka toho, co přijde: Nebo „záloha; záruka (ručení) toho, co přijde“. Tři výskyty řeckého slova ar·ra·bonʹ v křesťanských řeckých písmech se všechny týkají Božího pomazání křesťanů duchem, tedy Božím svatým duchem neboli činnou silou. (2K 5:5; Ef 1:13, 14) Toto zvláštní působení svatého ducha je jako záloha toho, co přijde. Pomazaní křesťané jsou přesvědčeni o své naději právě díky této záruce, kterou přijímají. Jejich plná odměna zahrnuje oblečení neporušitelného nebeského těla. (2K 5:1-5) Zahrnuje také dar nesmrtelnosti.​—1K 15:48-54.

já: Nebo „moje duše.“​—Viz Slovníček, „Duše.“

Ne že bychom byli pány nad vaší vírou: Pavel byl přesvědčen, že jako věrní křesťané jeho bratři chtějí dělat, co je správné. Jejich víra je činila pevnými, ne Pavel ani žádný jiný člověk. Řecké sloveso přeložené jako „jsme pány nad“ (ky·ri·euʹo) může mít význam panovat nad druhými nebo být panovačný. Petr dokonce použil příbuzný výraz, když vybízel starší, aby nebyli „panovační vůči těm, kdo jsou Božím dědictvím.“ (1Pe 5:2, 3) Pavel si uvědomoval, že jakákoli autorita, kterou měl jako apoštol, mu nedávala právo vykonávat ji panovačným způsobem. Když dále řekl jsme spolupracovníci pro vaši radost, Pavel ukázal, že sebe a své spolupracovníky nevidí jako nadřízené, ale jako služebníky, kteří dělají vše pro to, aby Korinťanům pomohli uctívat Jehovu s radostí.