Římanům 3

byli pověřeni: To znamená Židé. (Viz Slovníček, „Žid.“) Mojžíš napsal v Dt 29:29: „Zjevené věci patří nám [Izraelitům] a našim potomkům navždy.“ V Ža 147:19, 20 se říká, že Bůh oznamuje „své slovo... Izraeli“, což neudělal „s žádným jiným národem“. Ježíš narážel na to, že Židé byli pověřeni Božím slovem o spáse a pravém uctívání, když řekl: „Spása pochází od Židů.“ (Jan 4:22; viz studijní poznámka.) Pavel zde potvrzuje, že Jehova pověřil Židy sepsáním hebrejsko-aramejské části inspirovaných Písem. Také knihy křesťanských řeckých písem byly sepsány židovskými učedníky Ježíše. Židé tedy byli strážci písemných znalostí a byli zodpovědní za sepsání knih celého biblického kánonu.​—Viz studijní poznámky k Lk Titul a 24:44.

posvátná prohlášení: Tento výraz se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze čtyřikrát a překládá množné číslo řeckého slova loʹgi·on (což znamená „malé slovo“), což je zdrobnělina slova loʹgos (slovo). Původně loʹgi·on znamenalo pouze krátké posvátné tvrzení, ale časem začalo označovat jakékoli božské sdělení. Pavel zde odkazoval na celé hebrejské Písmo a zřejmě také na tu část křesťanských řeckých písem, která byla do té doby sepsána. Sepisování tohoto souboru inspirovaných Písem bylo svěřeno Židům, kteří psali „jak je vedl svatý duch“. (2Pt 1:20, 21) V Septuagintě, se slovo loʹgi·on často používá k překladu hebrejských výrazů odkazujících na Boží prohlášení, jako například v Ža 12:6 (11:7 [6], LXX): „Výroky Jehovovy jsou ryzí.“

V žádném případě!: Tento výraz překládá řecké spojení, které Pavel používá desetkrát ve svém dopise Římanům. Je také přeloženo jako „Rozhodně ne!“ a „Ani náhodou!“ (Ří 3:4, 6, 31; 6:2, 15; 7:7, 13; 9:14; 11:1, 11) Doslovnější překlad by zněl „Ať se to nikdy nestane.“ Jedná se o důrazné vyjádření negativní odpovědi na otázky, které jsou často řečnické. Vyjadřuje silný odpor k dané myšlence, jako by říkal: „Pryč s tímto názorem.“

Bůh ať je shledán pravdivým: Pavlův výkřik „V žádném případě!“ na začátku tohoto verše je odpovědí na otázku, kterou položil v předchozím verši: „Jestliže někteří neprojevili víru, zruší jejich nevěra věrnost Boží?“ Většina Židů té doby projevovala nedostatek víry, zejména když odmítali proroctví Hebrejských písem, která ukazovala na Ježíše jako na Mesiáše. (Ří 3:21) Tím, že zaujali tento postoj, oni – lidé, kterým Bůh svěřil tato „posvátná prohlášení“ (Ří 3:2) – vytvořili dojem, jako by Jehova nedodržel svá sliby. Ale Jehova tato prohlášení věrně naplnil skrze Krista. Aby dokázal, že Bůh je důvěryhodný, Pavel citoval slova krále Davida, jak jsou uvedena v Septuagintě: „Aby ses [Bože] ukázal spravedlivý ve svých slovech.“ (Ža 51:4 [50:6, LXX]) V tomto verši David přiznal svou chybu a uznal, že Bůh je pravdivý a spravedlivý. Nesnažil se ospravedlňovat a znevažovat Boha. Pavel použil Davidova slova, aby ukázal, že Bůh je vždy loajální a pravdivý, bez ohledu na to, kdo nebo kolik lidí tvrdí opak.

pod hříchem: To znamená pod mocí hříchu. Řecká předložka hy·poʹ, „pod“, zde vyjadřuje myšlenku být pod kontrolou někoho nebo něčeho. V Bibli je hřích personifikován jako panovačný pán, který drží lidi v otroctví. (Jan 8:34; Ř 6:16-20; 7:14) Podobným způsobem Pavel popisuje hřích jako toho, kdo „kraluje“.​—Ř 5:21.

hřích: Základní řecký výraz pro „hřích“ v Písmech je ha·mar·tiʹa. Toto je první výskyt tohoto slova v listu Římanům. Související sloveso ha·mar·taʹno doslova znamená „minout“, ve smyslu minout cíl nebo nedosáhnout cíle. Například světscí řečtí autoři používali ha·mar·taʹno v souvislosti s oštěpařem, který mine cíl. Odpovídající hebrejské výrazy chat·taʼthʹ, „hřích“, a cha·taʼʹ, „hřešit“, nesou podobný význam. V Sd 20:16 je cha·taʼʹ použito se záporem k popisu Benjamínců, kteří „dovedli vrhat kameny prakem na vlas přesně a neminuli“. Hebrejské i řecké termíny mohou odkazovat na minutí nebo nedosažení nejen fyzických cílů, ale také morálních nebo intelektuálních. V Písmech však tyto termíny odkazují hlavně na lidský hřích, tedy selhání žít nebo jednat v souladu s morálními standardy stanovenými Stvořitelem. (1Mo 39:9; 1Sa 7:6; Ža 51:4; Da 9:8; Lk 15:18; Ř 2:12; 5:12) Septuaginta často používá sloveso ha·mar·taʹno k překladu hebrejského slovesa cha·taʼʹ.​—Viz studijní poznámku k Ř 3:23.

jak je napsáno: V verších 10 až 18 Pavel používá několik citátů z hebrejských Písem, aby dokázal svou tezi, že „Židé i Řekové jsou všichni pod hříchem.“ (Ří 3:9) V verších 10 až 12 jsou citáty převzaty z Ža 14:1-3 a Ža 53:1-3; Ří 3:13 je převzat z Ža 5:9 a Ža 140:3; Ří 3:14 z Ža 10:7; Ří 3:15-17 z Př 1:16 a Iz 59:7, 8; a Ří 3:18 z Ža 36:1.​—Viz studijní poznámku k Ří 1:17.

Zákon: Viz studijní poznámku k Ří 2:12.

jeden: Dosl., „tělo“. Řecké slovo sarx je zde použito ve významu člověka, bytosti z masa a krve.​—Viz studijní poznámky k Jan 3:6; 17:2.

všichni zhřešili: Pavel uvádí podobnou myšlenku v Ří 3:9, 12; 5:12. Řecké slovo přeložené jako nedosahují by se také dalo přeložit jako „nedokážou dosáhnout“ nebo „jsou nedostateční“. Bůh stvořil lidi „ke svému obrazu“ tím, že jim dal schopnost odrážet jeho osobnost a vlastnosti. (1Mo 1:26, 27) Když však první lidé, Adam a Eva, neuposlechli Boží příkaz (1Mo 2:15-17; 3:1-6), nedokázali plně odrážet Boží slávu, včetně jeho skvělých vlastností. Protože všichni Adamovi potomci zdědili hřích a jeho následek, smrt, každý člen lidské rodiny nedosahuje toho, aby správně odrážel Boží vznešené vlastnosti.

jsou prohlašováni za spravedlivé: V křesťanských řeckých písmech řecké sloveso di·kai·oʹo a související podstatná jména di·kaiʹo·ma a di·kaiʹo·sis, tradičně překládaná jako „ospravedlnit“ a „ospravedlnění“, nesou základní význam očištění od obvinění, považování za nevinné a tedy prohlášení a zacházení jako se spravedlivým. Například apoštol Pavel napsal, že člověk, který zemřel, byl „zproštěn [tvar slova di·kai·oʹo] svého hříchu“, když zaplatil trest, smrt. (Ří 6:7, 23) Kromě tohoto použití mají tato řecká slova v Písmu i zvláštní význam. Odkazují na to, že Bůh považuje nedokonalého člověka, který projevuje víru, za nevinného.​—Sk 13:38, 39; Ří 8:33.

osvobození výkupným zaplaceným Kristem Ježíšem: Nebo „vykoupení, které je v (skrze) Krista Ježíše“. Řecké slovo a·po·lyʹtro·sis souvisí s několika dalšími slovy, která se týkají výkupného.​—Viz studijní poznámku k Mt 20:28.

oběť smíření: Nebo „oběť za usmíření (smíření).“ Řecké slovo hi·la·steʹri·on, zde přeložené jako „oběť smíření“, a příbuzné slovo hi·la·smosʹ, přeložené jako „smírčí oběť“ v 1J 2:2 a 4:10, může znamenat prostředek k usmíření. V Písmu se tyto termíny používají k označení obnovení dobrých vztahů mezi Bohem a člověkem. Když byl Adam stvořen jako pozemský „syn Boží“, těšil se pokojnému vztahu se svým Stvořitelem. (Lk 3:38) Neuposlechnutím Boha a hříchem Adam ztratil svůj příznivý vztah a svůj dokonalý lidský život. Také prodal své potomky do otroctví hříchu a smrti. (Ř 5:12) Boží dokonalá spravedlnost vyžadovala odplatu stejnou měrou, aby mohl být obnoven vztah lidstva s Bohem. (Ex 21:23-25; 5. Mojžíšova 19:21) Když Ježíš obětoval svůj dokonalý lidský život, jeho oběť usmířila neboli uspokojila Jehovův standard spravedlnosti tím, že poskytla spravedlivý a oprávněný základ k odpuštění hříchů. Poté mohl Bůh „být spravedlivý, i když ospravedlňuje [od přírody hříšného] člověka, který má víru v Ježíše.“ (Ř 3:26) Ježíšova oběť učinila pro lidi příhodným neboli příznivým hledat a přijmout obnovení pokojného vztahu s Jehovou. (Ef 1:7) V Heb 9:4, 5 je řecké slovo hi·la·steʹri·on použito ve spojení s víkem truhly zvané „archa úmluvy“ a je přeloženo jako „smírčí víko“ nebo, jak je uvedeno v poznámce pod čarou, „místo smíření“.

shovívavost: Nebo „tolerance.“​—Viz studijní poznámku k Ř 2:4.

odpouštěl hříchy, které se staly v minulosti: Jehova začal odpouštět hříchy ještě předtím, než Ježíš poskytl výkupné, aby vykoupil Adamovy potomky z nedokonalosti, hříchu a smrti. To se stalo možné od chvíle, kdy Jehova začal zjevovat svůj záměr poskytnout „potomstvo“, které zachrání věřící lidstvo. (1. Mojžíšova 3:15; 22:18; Iz 53:5, 6, 10-12; Mt 20:28; Ga 3:19) Z pohledu Všemohoucího Boha bylo výkupné jako by již bylo zaplaceno; měl naprostou důvěru v ochotu svého Syna poskytnout tuto oběť. (Ž 40:6-8; Heb 10:7-10) Nic nemohlo Bohu zabránit v naplnění jeho záměru. (4. Mojžíšova 23:19; Iz 46:10; Tit 1:2) Bůh tedy mohl kajícné hříšníky odpustit a zároveň zachovat svou vlastní spravedlnost. (5. Mojžíšova 32:4; Ž 32:1, 2, 5; Iz 1:18) Mohl také prohlásit věrné lidi za spravedlivé v relativním smyslu, aniž by tím snížil své standardy spravedlnosti. (1. Mojžíšova 15:1, 6; Eze 14:14; Mt 23:35; Jk 2:23-25) Stejně tak Ježíš, když byl na zemi jako Boží zástupce, měl moc odpouštět hříchy předem na základě výkupné tím, že uplatnil hodnotu své budoucí oběti u jednotlivců s vírou.​—Mt 9:2-6; Lk 7:36-50; Heb 2:9; viz Slovníček, „Výkupné“, „Spravedlnost.“