Římanům 2

shovívavost: Nebo „tolerance“. V křesťanských řeckých písmech se řecké podstatné jméno a·no·kheʹ vyskytuje pouze zde a v Římanům 3:25. Doslova znamená „zadržování“ a mohlo by být také přeloženo jako „zdrženlivost“. Příbuzné řecké sloveso je použito v několika verších, kde je překládáno jako „snášet“ nebo „trpělivě snášet“ v souvislosti s obtížnými okolnostmi. (Mt 17:17; 1K 4:12; Ef 4:2) Toto sloveso je také použito v řecké Septuagintě v souvislosti s Jehovovým projevováním zdrženlivosti. (Iz 42:14; 64:12; LXX) Během lidských dějin Bůh projevil mimořádnou laskavost, toleranci a trpělivost tím, že snášel rouhání svému jménu, kruté mučení a popravu svého Syna a špatné zacházení se svými věrnými ctiteli. Bůh tyto vlastnosti projevuje, protože „se [lidi] snaží přivést k pokání“. Apoštol Petr na to také poukázal.​—2Pt 3:9.

pokání: Doslova „změna smýšlení“. V biblickém použití tento termín odkazuje na změnu smýšlení doprovázenou upřímnou lítostí nad předchozím způsobem života, špatnými činy nebo tím, co člověk zanedbal. V tomto kontextu „pokání“ odkazuje na touhu člověka vybudovat nebo obnovit dobrý vztah s Bohem. Opravdové pokání přináší ovoce, změněný způsob jednání.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8; Sk 3:19; 26:20 a Slovníček.

každý člověk: Nebo „duše každého člověka.“​—Viz Slovníček, „Duše.“

řecký výraz: Zde odkazuje obecně na pohany, tedy ne-Židy.​—Viz studijní poznámku k Ří 1:16.

u Boha není stranickost: Řecký výraz pro „stranickost“ (pro·so·po·lem·psiʹa) by doslova mohl být přeložen jako „přijímání tváří“. (Související slovo je rozebráno v studijní poznámce ke Sk 10:34.) Tento výraz vychází z hebrejského obratu na·saʼʹ pa·nimʹ, který doslova znamená „pozvednout tvář“ a v Lv 19:15 je přeložen jako „projevovat stranickost“. Na Východě byl zvykem pozdravit nadřízeného pokornou úklonou s tváří obrácenou k zemi. Jako znamení uznání a přijetí nadřízený pozvedl nebo zvedl tvář toho, kdo se uklonil. Tento výraz začal být používáno hanlivě k označení stranickosti, když zkažení jedinci zneužívali tohoto zvyku k projevování zvýhodňování. Pavlův argument je, že Bůh nemá oblíbence, že nepozvedá tváře některých, ale jiných ne. Přijímá stejně Židy i Řeky. Toto je opakující se téma v Pavlových dopisech.​—Ef 6:9.

pod zákonem . . . zákonem: V Pavlově listu Římanům se jedná o první dva výskyty řeckého slova pro „zákon“ (noʹmos). Výraz bez zákona v tomto verši překládá řecké slovo a·noʹmos. V tomto kontextu se termín „zákon“ vztahuje k Mojžíšovu zákonu, stejně jako u většiny výskytů v knize Římanům. Jak je používáno v celých křesťanských řeckých písmech, termín „zákon“ může odkazovat na (1) jednotlivý nebo konkrétní zákon, (2) Boží Zákon daný skrze Mojžíše, (3) všechna inspirovaná hebrejská písma nebo jejich části, nebo (4) zákon jako vodící princip.​—Viz studijní poznámky k Mt 5:17; Jan 10:34; Ř 8:2.

svědomí: Řecké slovo sy·neiʹde·sis je odvozeno ze slov syn (s) a eiʹde·sis (vědění). Řecký termín tedy doslova znamená „spoluvědomí“ nebo „vědomí u sebe“. Zde Pavel vysvětluje, že i člověk, který nic neví o Božích zákonech, má svědomí, tedy schopnost podívat se na sebe a posoudit své vlastní chování. Jen svědomí, které je vycvičeno Božím Slovem a citlivé k Boží vůli, však může správně posuzovat věci. Písmo ukazuje, že ne všechna svědomí fungují správně. Člověk může mít slabé svědomí (1K 8:12), sežehnuté svědomí (1Tm 4:2) nebo poskvrněné svědomí (Tit 1:15). O fungování svého svědomí Pavel říká: „Moje svědomí mi dosvědčuje ve svatém duchu.“ (Ří 9:1) Pavlovým cílem bylo „mít čisté svědomí před Bohem i lidmi.“​—Sk 24:16.

vyučován: Nebo „ústně vyučován.“ Řecké sloveso ka·te·kheʹo doslova znamená „znít dolů“ a může zahrnovat myšlenku ústního poučování.​—Viz studijní poznámku ke Sk 18:25.

malé děti: V tomto kontextu může tento výraz odkazovat na lidi, kteří potřebují růst v poznání, porozumění a zralosti.

obrys: Řecký výraz morʹpho·sis, zde přeložený jako „obrys“, nese myšlenku formy, náčrtu nebo obrysu. V tomto kontextu se zřejmě vztahuje k základním nebo podstatným rysům poznání a pravdy obsaženým v Mojžíšově Zákoně. Zákon poskytoval pouze obrys, protože nebyl konečným slovem o Bohu, jeho vůli a jeho záměru. Mnohem více bylo poskytnuto později skrze Ježíše. (Jan 1:17) Přesto věrní Židé mohli poznat Jehovu a jeho spravedlivé cesty studováním zásad obsažených v Zákoně. Po mnoho století to jim dávalo výhodu oproti všem ostatním lidem. (5Mo 4:8; Ž 147:19, 20) I když Mojžíšův Zákon byl pouze „obrysem“, byl nezbytný k úplnému pochopení Jehovy a jeho záměrů.

cizoložíš: To znamená, dopouštíš se manželské nevěry. V Bibli se cizoložství vztahuje k dobrovolným činům „nemravnosti“ mezi ženatým nebo vdanou osobou a někým, kdo není jejich manželským druhem.​—Srovnej studijní poznámku k Mt 5:32, kde je rozebrán výraz „nemravnost“, přeložený z řeckého slova por·neiʹa, a studijní poznámku k Mr 10:11.

Obřízka: Mojžíšský zákon vyžadoval, aby byl mužský ctitel Jehovy obřezán. (3Mo 12:2, 3; viz Slovníček.) Dokonce i cizinci museli být obřezáni, než jim bylo dovoleno jíst velikonočního beránka. (2Mo 12:43-49) V roce 49 n. l., tedy pouhých sedm let předtím, než Pavel napsal svůj dopis Římanům, však řídící sbor v Jeruzalémě dospěl k závěru, že pohané, kteří přijali dobrou zprávu, se nemusí nechat obřezat a podřizovat se nařízením židovského Zákona. (Sk 15:1, 2, 28, 29) Když Pavel psal Římanům, podpořil toto rozhodnutí vnuknuté duchem, a pod vedením svatého ducha tuto záležitost dále objasnil zde a v následujících verších. Dokonce i pod Zákonnou smlouvou musela být obřízka doprovázena poslušností Zákona.​—3Mo 18:5; 5Mo 30:16; Jer 9:25; viz studijní poznámku k Ří 2:29.

Žid . . . obřízka: Pavel zde tyto výrazy používá obrazně, aby ukázal, že národnost nebo tělesný původ nemá v křesťanském sboru žádný význam.​—Viz Slovníček, „Žid“; „Obřízka“.

Žid: Řecký výraz I·ou·daiʹos odpovídá hebrejskému termínu Yehu·dhiʹ, což znamená „Z [Patřící k] Judovi“, který je v hebrejských Písmech překládán jako „Žid(ové); židovský“. Zejména po židovském exilu se slovo „Žid“ stalo synonymem pro člena izraelského národa. (Viz Slovníček, „Žid“.) V 1Mo 29:35 je jméno Juda spojeno s hebrejským slovesem překládaným jako „chválit“, takže se má za to, že toto jméno znamená „Chválený; Předmět chvály“. Nabízí se domněnka, že Pavel možná používá slovní hříčku založenou na významu hebrejského výrazu pro „Žid; Juda“. Mohl tak učinit, aby ukázal, že skutečný „Žid“ je ten, kdo přijímá chválu od Boha tím, že má obřezané srdce a slouží Mu s čistými a ryzími pohnutkami. (Viz studijní poznámka k obřízka . . . srdce v tomto verši.) Pavel říká, že Boží schválení, největší chvála, jakou může člověk obdržet, je udělováno nestranně; nezávisí na tělesném původu. Takový člověk mezi křesťany prvního století byl duchovním Židem, členem „Božího Izraele“.​—Ga 6:16.

obřízka . . . srdce: „Obřízka“ je obrazně použita jak v hebrejských, tak v křesťanských řeckých Písmech. (Viz Slovníček, „Obřízka“.) „Obřízka . . . srdce“ byla Božím požadavkem dokonce i pro Izraelity, kteří již byli tělesně obřezáni. Podle doslovného překladu 5Mo 10:16 a 30:6 (viz pozn. pod čarou) Mojžíš řekl Izraeli: „Musíte obřezat předkožku svých srdcí“ a „Jehova, váš Bůh, obřeže vaše srdce a srdce vašeho potomstva“. Ve své době Jeremjáš odbojnému národu připomněl, že by měl učinit totéž. (Jer 4:4) „Obřezat [srdce]“ znamená „očistit“ je tím, že se odstraní vše v myšlení, citech nebo pohnutkách, co je v Jehovových očích nečisté a nemilé a co činí srdce neochotným. Podobně se o uších, které nejsou citlivé nebo neodpovídají na Jehovovo vedení, mluví jako o „neobřezaných“.​—Jer 6:10, pozn. pod čarou; viz studijní poznámku ke Sk 7:51.