Galaťanům 2

Potom po 14 letech: Někteří odborníci se domnívají, že Pavel mohl mít na mysli „ve 14. roce“, tedy částečný rok následovaný 12 celými roky a poté dalším částečným rokem. (Srovnej 1Kr 12:5, 12; viz studijní poznámku k Ga 1:18.) Toto období pravděpodobně trvalo od roku 36 n. l., kdy Pavel poprvé navštívil Jeruzalém jako křesťan, až do roku 49 n. l., kdy přišel do Jeruzaléma s Titém a Barnabášem, aby s apoštoly a staršími prodiskutoval otázku obřízky.​—Sk 15:2.

v důsledku zjevení: Pavel zde uvádí detail, který není zmíněn v Lukášově zprávě ve Skutcích apoštolů. (Sk 15:1, 2) Kristus jakožto hlava křesťanského sboru zjevně použil zjevení, aby nasměroval Pavla, aby předložil důležitou otázku obřízky apoštolům a starším v Jeruzalémě. (Ef 5:23) Toto historické setkání se konalo kolem roku 49 n. l. Tím, že Pavel zmiňuje toto zjevení, dále čelil judaizujícím, kteří trvali na tom, že není pravým apoštolem. Sám Ježíš nejenže Pavla pověřil, ale také mu dával pokyny prostřednictvím zjevení, což dokazuje, že Pavel byl skutečně pravým apoštolem.​—Ga 1:1, 15, 16.

kážu: Řecké slovo v zásadě znamená „veřejně oznamovat jako posel“. Zdůrazňuje způsob prohlášení, obvykle otevřené, veřejné prohlášení spíše než kázání skupině.​—Viz studijní poznámku k Mt 3:1.

Ani Titus . . . nebyl nucen, aby se dal obřezat: Když v Antiochii (kolem roku 49 n. l.) vyvstala otázka obřízky, Titus doprovázel Pavla a Barnabáše do Jeruzaléma. (Sk 15:1, 2; Ga 2:1) Byl „Řekem“, neobřezaným pohanem. (Viz studijní poznámka k Řek v tomto verši.) Použití slovesa „nutit“ v tomto verši může naznačovat, že někteří judaizátoři, tedy křesťané, kteří prosazovali dodržování židovských zvyků a přesvědčení, se snažili Tita přimět k obřízce. Na schůzce v Jeruzalémě však apoštolové a starší rozhodli, že pohané, kteří se stali křesťany, se nemusejí nechat obřezat. (Sk 15:23–29) Pavel zde zmiňuje Titův případ, protože dodával váhu jeho argumentu, že obrácení ke křesťanství nejsou pod Mojžíšovým zákonem. Titus sloužil především mezi neobřezanými lidmi z národů, takže jeho neobřezaný stav nepředstavoval problém. (2K 8:6; 2Tm 4:10; Tit 1:4, 5) Jeho případ se tedy lišil od případu Timotea, kterého Pavel nechal obřezat.​—Viz studijní poznámku ke Sk 16:3.

Řek: Titus je popsán jako Řek (Helʹlen). To může jednoduše znamenat, že byl řeckého původu. Někteří autoři prvního století však používali množné číslo (Helʹle·nes) v odkazu na ne-Řeky, kteří přijali řecký jazyk a kulturu. Je možné, že Titus byl Řekem v tomto širším smyslu.​—Viz studijní poznámku k Ř 1:16.

falešní bratři: Řecké slovo pro „falešného bratra“ (pseu·daʹdel·phos) se vyskytuje pouze zde a na 2K 11:26. Jeden lexikon toto slovo definuje jako „křesťana pouze jménem“. Judaizující v galatských sborech se vydávali za duchovní muže, zatímco ve skutečnosti se snažili sbor vrátit k přísnému dodržování Mojžíšova zákona. (Viz studijní poznámku ke Ga 1:6.) Pavel řekl, že takoví muži byli „tiše přivedeni“ a že „vklouzli, aby špehovali“ křesťanskou svobodu, což ukazuje, že tito muži používali rafinované taktiky k šíření svých nebezpečných nauk.​—Srovnej 2K 11:13-15.

pravdu dobré zprávy: Tento výraz, který se objevuje také v verši 14, odkazuje na celé spektrum křesťanských nauk v Božím Slově.

Bůh: Řecké rukopisy zde uvádějí „Bůh“, ale několik překladů křesťanských řeckých písem do hebrejštiny a dalších jazyků používá Boží jméno.

neobřezaným: Dosl., „těm, kteří jsou z neobřízky“, tedy pohanům.

stejně jako Petr: Pavel zde ukazuje, že ti, kdo vedou sbor, vzájemně spolupracovali. (Viz studijní poznámku k Ga 2:9.) Vedoucí sbor v Jeruzalémě uznal, že Pavlovi byla svěřena služba zaměřená na pohany, zatímco Petr se primárně soustředil na kázání Židům. Ani jedno ani druhé pověření však nebylo výlučné. Právě Petr jako první otevřel dílo kázání pohanům. (Sk 10:44–48; 11:18) A Pavel vydával svědectví mnoha Židům, protože jeho pověření od Krista zahrnovalo kázání „národům stejně jako . . . synům Izraele“. (Sk 9:15) Oba muži poslušně plnili svá pověření. Například Petr později cestoval na východ, aby sloužil v Babyloně, kde byla početná židovská populace a který byl proslulý jako centrum židovského učení. (1Pt 5:13) Pavel podnikal misijní cesty, které sahaly daleko na západ, možná až do Španělska.

obřezaným: Dosl., „těm, kteří jsou z obřízky“, tedy Židům.

zmocnil Petra k apoštolství... zmocnil mě: Řecké sloveso e·ner·geʹo je zde přeloženo jako „zmocnil“. V jiných výskytech bylo toto sloveso přeloženo jako „působit“, „pracovat“ nebo „dodávat sílu“. (Ef 2:2; 3:20; Fp 2:13; Ko 1:29) V tomto kontextu se zdá, že vyjadřuje myšlenku, že Bůh dal Petrovi i Pavlovi nejen autoritu jednat jako apoštolové, ale také schopnost plnit své povinnosti.

Kéfas: Jedno z jmen apoštola Petra.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 1:12.

sloupy: Stejně jako doslovný sloup podpírá stavbu, tak i muži zde popisovaní jako obrazné sloupy byli zdrojem opory a síly pro sbor. Stejné slovo je použito, když je křesťanský sbor nazván „sloupem a oporou pravdy“ (1Tm 3:15) a když jsou popsány ohnivé nohy anděla (Zj 10:1-3). Jakub, Kéfas a Jan byli známí jako sloupy​—pevně ukotvení, duchovně silní a spolehliví ve své podpoře sboru.

pravici společenství: Nebo „pravici partnerství“. Podání ruky nebo uchopení druhé ruky symbolizovalo společnou účast, společenství nebo partnerství. (2Kr 10:15) Kolem roku 49 n. l. navštívil apoštol Pavel Jeruzalém, aby se zúčastnil jednání prvokřesťanského vedoucího sboru o otázce obřízky. (Sk 15:6-29) Během této návštěvy se zřejmě setkal s Jakubem, Petrem a Janem, aby probrali pověření, které Pavel obdržel od Pána Ježíše Krista, aby kázal dobrou zprávu. (Sk 9:15; 13:2; 1Tm 1:12) Pavel zde vzpomíná na ducha jednoty a spolupráce, který byl patrný na tomto setkání i poté. Bratři jasně viděli, že všichni sdílejí stejné dílo. Shodli se, že Pavel a Barnabáš by měli jít k národům, tedy pohanům, ve své kazatelské činnosti, zatímco Jakub, Petr a Jan se zaměří na kázání obřezaným, tedy Židům.

pamatovat na chudé: Kolem roku 49 n. l. dali Petr, Jakub a Jan Pavlovi a jeho spolupracovníkovi Barnabášovi úkol. (Ga 2:9) Měli mít na paměti hmotné potřeby chudých křesťanů, když kázali národům. Zde Pavel uvádí, že se o to horlivě snažil. Když později křesťané v Judeji potřebovali pomoc, Pavel povzbuzoval sbory na jiných místech, aby se podělili o hmotné věci se svými potřebnými bratry v Jeruzalémě. Pavlovy dopisy ukazují, jakou pozornost této věci věnoval. V obou svých inspirovaných dopisech korintským křesťanům (kolem roku 55 n. l.) psal o sbírce; řekl, že již dal v této věci pokyny „sborům v Galácii“. (1K 16:1–3; 2K 8:1–8; 9:1–5; viz studijní poznámky k 1K 16:1, 3; 2K 8:2.) Kolem roku 56 n. l., když Pavel psal křesťanům v Římě, byla sbírka téměř dokončena. (Ří 15:25, 26) Pavel svůj úkol splnil krátce poté, neboť později řekl římskému místodržiteli Felixovi: „Přišel jsem, abych přinesl dary milosrdenství svému národu.“ (Sk 24:17) Taková láskyplná péče o potřeby spoluvěřících byla jedním z charakteristických rysů křesťanství prvního století.​—Jan 13:35.

Kéfas: Jedno z jmen apoštola Petra.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 1:12.

odporoval: Nebo „konfrontoval.“ Když si apoštol Pavel všiml, že apoštol Petr odmítá stýkat se s nežidovskými bratry kvůli strachu z lidí, vzal iniciativu do svých rukou a „odporoval mu tváří v tvář,“ když ho před všemi přítomnými pokáral. Řecké slovo přeložené jako „odporoval“ doslova znamená „postavil se proti.“​—Ga 2:11-14.

jídlo s lidmi z národů: Jídla byla příležitostmi k společenství, které obvykle zahrnovaly modlitby, takže je pochopitelné, že Židé obecně nesdíleli jídlo s pohany. Ve skutečnosti bylo Izraelitům přikázáno, aby se nikdy nemísili s národy, které zůstaly v Zaslíbené zemi, a dokonce ani nezmiňovali jejich bohy. (Joz 23:6, 7) Do 1. století n. l. židovští náboženští vůdci přidali svá vlastní omezení a trvali na tom, že vstup do pohanského domu vede k obřadní nečistotě.​—Jan 18:28.

přestal to dělat a oddělil se: V roce 36 n. l. Petr, který byl židovským křesťanem, použil třetí z „klíčů Království“, aby otevřel příležitost Kornéliovi a jeho domácnosti stát se prvními křesťany, kteří nebyli Židé ani židovští proselyté. (Viz studijní poznámka k Mt 16:19.) Petr zůstal v Kornéliově domě několik dní a nepochybně sdílel několik jídel se svými pohanskými hostiteli. (Sk 10:48; 11:1-17) Správně pokračoval v praxi stolování s pohanskými křesťany. Avšak asi o 13 let později, když byl v syrské Antiochii, Petr náhle „přestal to dělat“. Obával se reakce některých židovských křesťanů, kteří přišli z Jeruzaléma. Tito muži přišli od Jakuba, což zřejmě znamená, že se stýkali s Jakubem, který byl v Jeruzalémě. (Viz studijní poznámka k Sk 15:13.) Tito muži pomalu přijímali změny a stále trvali na přísném dodržování Mojžíšova zákona a určitých židovských zvyků. (Viz studijní poznámka k Sk 10:28.) Petrovo chování mohlo podkopat rozhodnutí, které učinil řídící sbor ve stejném roce jako Petrova návštěva, kolem roku 49 n. l. Toto rozhodnutí potvrdilo, že pohanští křesťané nejsou povinni dodržovat Mojžíšův zákon. (Sk 15:23-29) Pavel zde popisuje incident v Antiochii, ne aby Petra zesměšnil, ale aby napravil nesprávný názor, který měli Galatští.

ti z obřezaných: Doslova „ti z obřízky“, tedy někteří obřezaní židovští křesťané, kteří navštívili sbor v Jeruzalémě. V jiných případech je stejný řecký výraz přeložen jako „stoupenci obřízky“, „obřezaní“ a „ti, kteří lpí na obřízce“.​—Sk 11:2; Kol 4:11; Tit 1:10.

připojili se k němu v tomto předstírání . . . v jejich předstírání: V tomto verši se vyskytují dva související řecké výrazy – sloveso (sy·ny·po·kriʹno·mai) a podstatné jméno (hy·poʹkri·sis). Původně oba odkazovaly na řecké herce, kteří nosili masky při hraní svých rolí. Druhý výskyt slova „předstírání“ v tomto verši je přeložen z podstatného jména. Toto podstatné jméno se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje šestkrát a jinde je překládáno jako „pokrytectví“. (Mt 23:28; Mr 12:15; Lu 12:1; 1Ti 4:2; 1Pe 2:1; o souvisejícím slovu „pokrytec“ viz studijní poznámky k Mt 6:2; Lu 6:42.) Podle některých slovníků je řecké sloveso přeložené jako „připojili se . . . v tomto předstírání“ zde použito obrazně a znamená „spolupodílet se na hraní role nebo předstírání“ či „spolupodílet se na pokrytectví“.

Kéfas: Jedno z jmen apoštola Petra.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 1:12.

je prohlášen za spravedlivého: V křesťanských řeckých písmech sloveso di·kai·oʹo a související podstatná jména di·kaiʹo·ma a di·kaiʹo·sis, tradičně překládaná jako „ospravedlnit“ a „ospravedlnění“, nesou základní myšlenku, že člověk je zbaven obvinění, považován za nevinného, a proto je prohlášen za spravedlivého a takto s ním jednáno. (Viz studijní poznámku k Ř 3:24.) Někteří v galatských sborech byli ovlivněni judaizujícími, kteří se snažili dosáhnout vlastní spravedlnosti skutky zákona Mojžíšova. (Ga 5:4; viz studijní poznámku k Ga 1:6.) Pavel však zdůraznil, že pouze vírou v Ježíše Krista je možné získat spravedlivé postavení před Bohem. Ježíš obětoval svůj dokonalý život, čímž poskytl základ, aby Bůh mohl prohlásit za spravedlivé ty, kdo projevují víru v Krista.​—Ř 3:19-24; 10:3, 4; Ga 3:10-12, 24.

to, co jsem kdysi zbořil: Pavel byl kdysi horlivým zastáncem judaismu a věřil, že může dosáhnout spravedlivého postavení před Bohem dodržováním Mojžíšova zákona. (Viz studijní poznámku k Ga 1:13.) Toto přesvědčení však obrazně „zbořil“, když se stal křesťanem. (Ga 2:15, 16) Jeho odpůrci tvrdili, že křesťané mohou dosáhnout spásy pouze přísným dodržováním Zákona. (Ga 1:9; 5:2–12) Pavel zde vysvětluje, že pokud by se on sám – nebo kterýkoli z ostatních židovských křesťanů – opět podřídil Mojžíšovu zákonu, výsledkem by bylo znovu vybudování právě těchto „věcí“. Zároveň by se opět stal přestupníkem tohoto Zákona, podléhajícím jeho odsouzení. – Viz studijní poznámku k Ga 3:19.

skrze zákon jsem zemřel zákonu: Pavlova slova jsou součástí argumentu, který ukazuje, že nemohl dosáhnout spravedlivého postavení před Bohem „skrze skutky zákona“. (Ga 2:16) Mojžíšův zákon Pavla odsoudil jako hříšníka zasluhujícího smrt, protože nemohl zákon dokonale dodržovat. (Ř 7:7-11) Pavel však říká, že „zemřel zákonu“ v tom smyslu, že byl od zákona osvobozen. Tato smlouva Zákona byla právně ukončena na základě Ježíšovy smrti na mučednickém kůlu. (Ko 2:13, 14) Proto mohl Pavel křesťanům v Římě napsat, že byli „usmrceni vůči Zákonu skrze tělo Kristovo“. (Ř 7:4) Když křesťané projevili víru v Kristovu oběť, „zemřeli zákonu“. Protože zákon vedl Pavla ke Kristu, mohl Pavel říci, že to bylo „skrze zákon“, že „zemřel zákonu“.​—Viz studijní poznámky k Ga 3:24 a 3:25.

Jsem přibit na kůl spolu s Kristem: Evangelia používají řecké sloveso syn·stau·roʹo pro ty, kteří byli doslova přibiti na kůly vedle Ježíše. (Mt 27:44; Mr 15:32; Jan 19:32; viz studijní poznámka k Ř 6:6.) Stejně jako ostatní křesťané i Pavel žije z víry v Syna Božího. (Ga 3:13; Ko 2:14) Projevováním víry v popraveného Krista žije židovský křesťán jako následovník Krista, ne Zákona.​—Ř 10:4; 2K 5:15; viz studijní poznámka k Ga 2:19.

v těle: To znamená jako člověk.

který mě miloval a vydal sám sebe za mě: Zde Pavlovo použití zájmena „mě“ zdůrazňuje prospěch z Kristova daru pro každého jednotlivce, který se rozhodne projevovat víru v Ježíše. (Viz studijní poznámka k Jan 3:16.) Pavel chápal a přijímal Kristovu velkou lásku k němu jako jednotlivci, a proto byl motivován k tomu, aby byl láskyplný, vřelý a štědrý k druhým. (Viz studijní poznámka k 2K 5:14; srovnej 2K 6:11-13; 12:15.) Ocenil, že ho Ježíš povolal za učedníka, přestože předtím stál proti Kristovým následovníkům. Pavel chápal, že Ježíš jako výraz lásky vydal svůj život nejen pro spravedlivé, ale i pro ty, kteří byli obtíženi hříchem. (Srovnej Mt 9:12, 13.) Zatímco zdůrazňoval, že se Kristova oběť vztahuje na něj osobně, Pavel jasně věděl, že výkupné přinese užitek nespočtu lidí.

Kristus vlastně zemřel nadarmo: Pavel zdůrazňuje, že kdyby mohl být člověk prohlášen za spravedlivého skrze zákon, tedy plněním skutků Mojžíšova Zákona, Kristova smrt by byla zbytečná. V tomto verši Pavel také vysvětluje, že kdokoli se snaží zasloužit si dar života, v podstatě odmítá nezaslouženou Boží laskavost.​—Ří 11:5, 6; Ga 5:4.