Římanům 1

Pavel: Nebo „Od Pavla.“ Pavlův úvod, který pokračuje až do verše 7, následuje styl běžný v antických dopisech. Obvykle takové dopisy uváděly jméno odesílatele a zamýšleného příjemce (příjemců) a poté obsahovaly pozdrav. (Ří 1:7) Pavlova předmluva, v níž popisuje své povolání a své poselství, je neobvykle dlouhá (v řečtině tvoří jeden dlouhý souvětí verše 1 až 7). Někteří se domnívají, že je to proto, že Pavel ještě nenavštívil sbor v Římě, ačkoli ho tam mnoho křesťanů znalo. (Srovnej studijní poznámky ke Sk 15:23; 23:26.) Ačkoli byl do Písma uveden hebrejským jménem Saul, od Sk 13:9 dále je označován svým římským jménem (Pauʹlos, řecká podoba běžného latinského jména Paulus). Sám sebe označuje jako Pavla ve všech svých dopisech kromě dopisu Židům, kde jeho jméno není uvedeno. Možná se domníval, že bude přijatelnější pro pohany, kterým měl jako „apoštol národů“ oznamovat dobrou zprávu.​—Ří 11:13; Sk 9:15; Ga 2:7, 8; viz studijní poznámky ke Sk 7:58; 13:9.

otrok Krista Ježíše: Obecně řecký výraz douʹlos, přeložený jako „otrok“, označuje osobu, která je vlastněna někým jiným; často jde o koupeného otroka. (Mt 8:9; 10:24, 25; 13:27) Tento výraz se používá i obrazně, když odkazuje na oddané služebníky Boha a Ježíše Krista. (Sk 2:18; 4:29; Ga 1:10; Zj 19:10) Ježíš koupil životy všech křesťanů, když dal svůj život jako výkupné. V důsledku toho křesťané nepatří sami sobě, ale považují se za „Kristovy otroky“. (Ef 6:6; 1K 6:19, 20; 7:23; Ga 3:13) Jako projev své podřízenosti Kristu, svému Pánu a Učiteli, se všichni pisatelé inspirovaných dopisů v křesťanských řeckých písmech, kteří dávali sbory rady, alespoň jednou ve svých spisech označili za ‚otroky Kristovy‘.​—Ří 1:1; Ga 1:10; Jk 1:1; 2Pt 1:1; Ju 1; Zj 1:1.

apoštol: Řecké podstatné jméno a·poʹsto·los je odvozeno od slovesa a·po·stelʹlo, což znamená „poslat pryč (ven)“. (Mt 10:5; Lk 11:49; 14:32) Jeho základní význam je jasně ilustrován v Ježíšově výroku v Jan 13:16, kde je přeloženo jako „ten, kdo je poslán“. Pavel byl povolán být apoštolem národů, tedy pohanů, přímou volbou vzkříšeného Ježíše Krista. (Sk 9:1-22; 22:6-21; 26:12-23) Pavel své apoštolství potvrdil tím, že poukázal na to, že viděl vzkříšeného Pána Ježíše Krista (1K 9:1, 2) a konal zázraky (2K 12:12). Pavel také sloužil jako prostředník k udílení svatého ducha pokřtěným věřícím, což bylo dalším důkazem, že byl pravým apoštolem. (Sk 19:5, 6) Ačkoli se často zmiňuje o svém apoštolství, nikde se neřadí mezi „Dvanáct“.​—1K 15:5, 8-10; Ří 11:13; Ga 2:6-9; 2Tm 1:1, 11.

vyčleněn: Řecké slovo a·pho·riʹzo, „oddělit“, je zde použito ve smyslu vybrání nebo ustanovení osoby pro konkrétní účel. V tomto případě Pavel odkazuje na své pověření oznamovat Boží dobrou zprávu, poselství o Božím Království a spasení vírou v Ježíše Krista. (Lk 4:18, 43; Sk 5:42; Zj 14:6) V listu Římanům Pavel také používá výrazy „dobrá zpráva o jeho [Božím] Synu“ (Ří 1:9), „dobrá zpráva od Boha“ (Ří 15:16) a „dobrá zpráva o Kristu“ (Ří 15:19).

svatá Písma: Zde odkazuje na inspirovaná hebrejská Písma. V souladu s tímto veršem obsahuje Překlad nového světa ve svém názvu výraz „svatá Písma“. Další termíny používané v křesťanských řeckých písmech pro tento soubor inspirovaných spisů jsou „Písma“ a „svatá písma“. (Mt 21:42; Mr 14:49; Lu 24:32; Jan 5:39; Sk 18:24; Ř 15:4; 2Tm 3:15, 16) Někdy se také termíny „Zákon“ (Jan 10:34; 12:34; 15:25; 1K 14:21) a „Zákon a Proroci“ (Mt 7:12; Lu 16:16) používají v obecném smyslu pro označení celých hebrejských Písem.​—Mt 22:40; viz studijní poznámky k Mt 5:17; Jan 10:34.

potomstvo: Nebo „potomci“. Dosl. „semeno“.​—Viz Příloha A2.

podle těla: Řecké slovo pro „tělo“ (sarx) zde odkazuje na lidský původ, fyzický (pozemský) rodokmen, tedy na Ježíšův lidský původ. Marie byla z kmene Juda a potomkem Davida, takže o jejím synu Ježíšovi mohlo být řečeno, že se stal z potomstva Davidova podle těla. Jako „kořen i potomek Davidův“ skrze svou matku měl přirozené dědičné právo na „trůn Davida, svého otce“. (Zj 22:16; Lk 1:32) Skrze svého adoptivního otce Josefa, také potomka Davida, měl Ježíš právní nárok na Davidův trůn.​—Mt 1:1-16; Sk 13:22, 23; 2Tm 2:8; Zj 5:5.

prohlášen: Nebo „prokázáno, že je; stanoven jako.“ Zde Pavel říká, že Ježíš byl prohlášen Božím Synem prostřednictvím vzkříšení z mrtvých. V Sk 13:33 Pavel vysvětlil, že Ježíšovo vzkříšení naplnilo to, co je napsáno v Ža 2:7. Tento verš se také naplnil při Ježíšově křtu, když jeho Otec prohlásil: „Toto je můj Syn.“​—Viz studijní poznámku k Mt 3:17.

duch svatosti: To znamená Boží svatý duch. Řecký výraz přeložený jako „duch svatosti“ je podobný formou hebrejskému výrazu přeloženému jako „svatý duch“ v Ža 51:11 a Iz 63:10, 11 (doslova „duch [tvého nebo jeho] svatosti“). Jehovův duch neboli činná síla je pod jeho kontrolou a vždy plní jeho záměr. Je čistý, ryzí, posvátný a vyhrazený pro Boží dobré použití.

my: Nebo „já“. Pavel zde zřejmě používá „my“ ve smyslu autorského plurálu, který se vztahuje pouze na něj. Když zmiňuje své apoštolství, Pavel rozebírá své jedinečné poslání jako apoštola národů. Navíc jako odesílatele tohoto dopisu zmiňuje pouze sebe (Ří 1:1) a v Ří 1:8-16 používá první osobu jednotného čísla. Takže i když gramaticky by „my“ mohlo zahrnovat i další, zdá se rozumné usoudit, že mluví o sobě, ne o ostatních apoštolech.

všem v Římě: To znamená křesťanům v městě Římě. O letnicích roku 33 n. l. byli přítomni „přistěhovalci z Říma, jak Židé, tak proselyté“, kteří byli svědky výsledků vylití svatého ducha. Někteří z nich nepochybně patřili mezi 3 000 pokřtěných při té příležitosti. (Sk 2:1, 10, 41) Pravděpodobně po návratu do Říma vytvořili horlivé křesťanské shromáždění lidí, jejichž víru apoštol Pavel zmínil jako „rozhlášenou po celém světě“. (Ří 1:8) Dokonce i římští historikové Tacitus (Letopisy, XV, XLIV) a Suetonius (Životopisy císařů, Nero, XVI, 2), oba narození v prvním století n. l., se zmiňují o křesťanech v Římě.

svatí: Křesťanská řecká písma často označují duchovní bratry Krista ve sborech jako „svaté“. (Sk 9:13; 26:10; Ří 12:13; 2K 1:1; 13:13) Tento termín se vztahuje na ty, kteří jsou uvedeni do vztahu s Bohem skrze novou smlouvu „krví věčné smlouvy“, prolitou krví Ježíše. (Heb 10:29; 13:20) Jsou tak posvěceni, očištěni a ustanoveni Bohem za „svaté“. Bůh jim připisuje tento stav svatosti hned od začátku jejich posvěcené cesty na zemi, nikoli až po jejich smrti. Bible tedy neposkytuje žádný základ pro to, aby jednotlivec nebo organizace prohlašovali lidi za „svaté“ – nebo „světce“, jak tento výraz překládají některé bible. Petr říká, že „musí být svatí“, protože Bůh je svatý. (1Pt 1:15, 16; 3M 20:7, 26) Termín „svatí“ se vztahuje na všechny, kteří jsou uvedeni do jednoty a společného dědictví s Kristem. Více než pět století předtím, než Kristovi následovníci získali toto označení, Bůh zjevil, že lidé nazvaní „svatí Nejvyššího“ budou mít podíl na Kristově královské vládě. – Da 7:13, 14, 18, 27.

Nechť jste obdařeni nezaslouženou laskavostí a pokojem: Pavel používá tento pozdrav v 11 svých dopisech. (1K 1:3; 2K 1:2; Ga 1:3; Ef 1:2; Fp 1:2; Ko 1:2; 1Te 1:1; 2Te 1:2; Tit 1:4; Fm 3) Ve svých dopisech Timoteovi používá velmi podobný pozdrav, ale přidává vlastnost „milosrdenství“. (1Tm 1:2; 2Tm 1:2) Učenci si všimli, že místo běžného slova „Pozdrav!“ (khaiʹrein) Pavel často používá podobně znějící řecký termín (khaʹris), vyjadřující jeho přání, aby sbory užívaly plné míry „nezasloužené laskavosti“. (Viz studijní poznámku ke Sk 15:23.) Zmínka o „pokoji“ odráží běžný hebrejský pozdrav ša·lómʹ. (Viz studijní poznámku k Mk 5:34.) Použitím termínů „nezasloužená laskavost a pokoj“ Pavel zjevně zdůrazňuje obnovený vztah, který křesťané mají s Jehovou Bohem prostřednictvím výkupního výkupu. Když Pavel popisuje, odkud štědrá laskavost a pokoj pocházejí, zvlášť zmiňuje Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista.

nezasloužená laskavost: Nebo „štědrá laskavost“. (Viz Slovníček.) Ve svých 14 dopisech Pavel zmiňuje „nezaslouženou laskavost“ (řecky khaʹris) asi 90krát, což je mnohem častěji než kterýkoli jiný biblický pisatel. Například odkazuje na nezaslouženou laskavost Boha nebo Ježíše v úvodním pozdravu všech svých dopisů kromě dopisu Hebrejům a používá tento výraz v závěrečných poznámkách každého dopisu. Jiní pisatelé Bible podobně odkazují na „nezaslouženou laskavost“ v úvodu a závěru svých spisů. – 1Pt 1:2; 2Pt 1:2; 3:18; 2J 3; Zj 1:4; 22:21; viz studijní poznámku ke Sk 13:43.

komu prokazuji posvátnou službu: Nebo „komu sloužím (uctívám).“ Řecké sloveso la·treuʹo v zásadě popisuje čin služby. Jak je použito v Písmu, odkazuje na službu Bohu nebo vykonávání činnosti spojené s uctíváním Boha. (Mt 4:10; Lk 2:37; 4:8; Sk 7:7; Fp 3:3; 2Tm 1:3; Heb 9:14; 12:28; Zj 7:15; 22:3) Pavel zde spojuje svou posvátnou službu s dobrou zprávou o [Božím] Synovi. Když tedy Ježíšovi učedníci kážou tuto dobrou zprávu, představuje to posvátnou službu, tedy projev uctívání Jehovy Boha.

svým duchem: V tomto kontextu řecké slovo pro „duch“ (pneuʹma) zjevně odkazuje na hnací sílu, která vychází z obrazného srdce člověka a vede ho k tomu, aby říkal a dělal věci určitým způsobem. (Viz Slovníček, „Duch.“) Zde Pavel používá tento výraz k vyjádření myšlenky služby celou svou bytostí; mohlo by to být také přeloženo jako „celým srdcem“.

duchovní dar: Řecké slovo pro „dar“ zde je khaʹri·sma, související se slovem khaʹris, často překládaným jako „nezasloužená laskavost“. V křesťanských řeckých písmech se khaʹri·sma vyskytuje 17krát a označuje dar, přízeň nebo požehnání, které je přijato díky Boží štědré, neboli nezasloužené, laskavosti, aniž by bylo získáno zásluhou. Ačkoli khaʹri·sma může označovat nadpřirozené dary ducha (1Ko 12:4, 9, 28-31), kontext a Pavlovo použití přídavného jména „duchovní“ (řecky pneu·ma·ti·kosʹ) naznačují, že mluvil o duchovní pomoci svým bratrům a sestrám. Pavel chtěl pomoci, aby byli utvrzeni posílením jejich víry a prohloubením vztahu s Bohem. Schopnost křesťanů vzájemně posilovat svou víru prostřednictvím povzbuzování může být tedy považována za duchovní dar od Boha.​—Srovnej 1Pe 4:10, 11.

vzájemné povzbuzení: Dosl., „být povzbuzen (potěšen) společně (vzájemně).“ V křesťanských řeckých písmech se řecké sloveso syn·pa·ra·ka·leʹo·mai vyskytuje pouze zde. Pavel však často používal příbuzné sloveso pa·ra·ka·leʹo, které doslova znamená „povolat k sobě“, ve významu „povzbudit; potěšit“. (Ří 12:8; 2Ko 1:4; 2:7; 7:6; 1Te 3:2, 7; 4:18; 5:11; Heb 3:13; 10:25) Pavel zde zdůrazňuje, že nejenže by římští křesťané měli prospěch z jeho plánované návštěvy, ale on i sbor by byli vzájemně povzbuzeni projevy víry jeden druhého.

bratři: V některých kontextech je mužský křesťanský věřící označován jako „bratr“ a ženský jako „sestra“. (1K 7:14, 15) V tomto a dalších kontextech však Bible používá termín „bratři“ pro označení mužů i žen. Termín „bratři“ byl přijatý způsob oslovení skupin, které zahrnovaly obě pohlaví. (Sk 1:15; 1Te 1:4) Termín „bratři“ je v tomto smyslu používán ve většině inspirovaných křesťanských dopisů. Ve svém dopise Římanům Pavel několikrát používá termín „bratři“, když oslovuje své spoluvěřící obecně.​—Ř 7:1, 4; 8:12; 10:1; 11:25; 12:1; 15:14, 30; 16:17.

abych i mezi vámi získal nějaké ovoce: To znamená „aby moje práce (mé kázání) měla dobré výsledky i mezi vámi“. Pavel používá řecký zemědělský termín kar·posʹ, „ovoce; úroda“, který se v Písmu často objevuje. Když je použit obrazně, odkazuje na duchovní růst a prosperitu. (Mt 3:8; 13:8; J 15:8, 16; Fp 1:11, 22) Pavel možná doufal, že uvidí své spoluvěřící, jak se více rozvíjejí v „ovoci ducha“, ale zřejmě měl na mysli i něco víc. (Ga 5:22, 23; Ř 1:11, 12) Výrok jako mezi ostatními národy naznačuje, že Pavel doufal v získání dalších následovníků Ježíše Krista v Římě a možná i z míst za Římem.​—Ř 15:23, 24.

Řekové: V tomto kontextu termín „Řekové“, používaný v protikladu k „cizozemcům“, nemusí nutně odkazovat na rodáka z Řecka nebo osobu řeckého původu, ale na někoho, kdo mluví řecky a je ovlivněn řeckou kulturou, i když může být jiné národnosti. Pavel zjevně používá frázi „jak Řekům, tak cizozemcům“ jako vše zahrnující výraz. —Viz studijní poznámka k cizozemcům v tomto verši.

cizozemci: Nebo „ne-Řekové“. Některé starší překlady Bible překládají zde použité řecké slovo barʹba·ros jako „Barbaři“. Opakování „bar bar“ v tomto řeckém slově vyjadřovalo představu koktání, žvatlání nebo nesrozumitelné řeči, takže Řekové původně tento termín používali pro označení cizince, který mluvil jiným jazykem. V té době tento výraz neznamenal nedostatek civilizace, vytříbenosti nebo dobrých mravů; ani nevyjadřoval pohrdání. Slovo barʹba·ros jednoduše odlišovalo ne-Řeky od Řeků. Někteří židovští autoři, včetně Josefa, uznávali, že jsou tímto termínem označováni. Ve skutečnosti se Římané sami nazývali barbary, dokud nepřijali řeckou kulturu. V tomto neutrálním smyslu tedy Pavel použil řecký termín barʹba·ros ve výrazu zahrnujícím všechny lidi: „Jak Řekům, tak cizozemcům.“

Jsem dlužníkem: Nebo „Mám dluh; jsem zavázán.“ V Písmu řecké slovo pro „dlužník“ a další výrazy související s dluhem odkazují nejen na finanční dluhy, ale také na závazky nebo povinnosti obecně. V Jan 13:14 (viz studijní poznámka) je „měl by“ přeloženo z řeckého slovesa, které znamená „být v dluhu; být zavázán“. Pavel zde naznačuje, že každému, koho potkal, dlužil dluh, který mohl splatit pouze tím, že s ním sdílel dobrou zprávu. (Ří 1:15) Pavel byl tak hluboce vděčný za milosrdenství, které mu bylo prokázáno, že cítil povinnost pomáhat ostatním těžit z Boží nezasloužené laskavosti. (1Ti 1:12-16) V podstatě říkal: ‚To, co Bůh udělal pro lidstvo a pro mě osobně, mě zavazuje k tomu, abych horlivě kázal dobrou zprávu všem.‘

řecké slovo: V prvním století n. l. řecké slovo Helʹlen (význam „Řek“) nemuselo nutně odkazovat pouze na rodilé Řeky nebo lidi řeckého původu. Když Pavel zde mluví o každém, kdo má víru, a zmiňuje „Řeka“ spolu s „Židem“, zřejmě používá termín „Řek“ v širším smyslu, aby reprezentoval všechny nežidovské národy. (Ří 2:9, 10; 3:9; 10:12; 1Ko 10:32; 12:13) To bylo nepochybně způsobeno význačností a převahou řeckého jazyka a kultury v celé Římské říši.

jak je napsáno: Pavel často používal tuto frázi (řecky ka·thosʹ geʹgra·ptai, tvar slova graʹpho, „psát“), aby uvedl citáty z inspirovaných hebrejských Písem. (Ří 2:24; 3:10; 4:17; 8:36; 9:13, 33; 10:15; 11:26; 15:3, 9, 21; 1K 1:31; 2:9; 2K 8:15) Ve svém dopise Římanům Pavel citoval více než 50 pasáží z hebrejských Písem a učinil mnoho dalších odkazů nebo narážek na ně.

Spravedlivý však bude žít na základě víry: Někteří označují Ří 1:16, 17 jako klíčový text knihy Římanům, protože vyjadřuje její ústřední myšlenku: Bůh je nestranný a nabízí možnost záchrany „každému, kdo má víru“. (Ří 1:16) V celém dopise Římanům Pavel zdůrazňuje důležitost víry a používá řecké výrazy související s „vírou“ asi 60krát. (Některé příklady jsou: Ří 3:30; 4:5, 11, 16; 5:1; 9:30; 10:17; 11:20; 12:3; 16:26.) Zde v Ří 1:17 Pavel cituje z Ab 2:4. Také ve dvou dalších dopisech Pavel cituje z Ab 2:4 v souvislosti s povzbuzováním křesťanů, aby projevovali víru.​—Ga 3:11; Žd 10:38; viz studijní poznámku k na základě víry v tomto verši.

na základě víry: Zde Pavel cituje z Ab 2:4, kde stojí „bude žít svou věrností.“ V mnoha jazycích jsou pojmy věrnost a víra úzce spojeny. Hebrejské slovo přeložené jako „věrnost“ (ʼemu·nahʹ) souvisí s hebrejským výrazem ʼa·manʹ (být věrný; být důvěryhodný), který může také vyjadřovat myšlenku mít víru. (1M 15:6; 2M 14:31; Iz 28:16) Proto by Ab 2:4 (viz pozn. pod čarou) mohlo být také přeloženo jako „bude žít svou vírou.“ Pavel možná citoval řecký překlad Septuaginty z Ab 2:4, který používá řecké slovo piʹstis. Toto řecké slovo primárně vyjadřuje myšlenku důvěry, spolehnutí se, pevného přesvědčení. Nejčastěji je překládáno jako „víra“ (Mt 8:10; 17:20; Ří 1:8; 4:5), ale v závislosti na kontextu může také znamenat „věrnost“ nebo „důvěryhodnost“ (Mt 23:23, pozn. pod čarou; Ří 3:3; Tit 2:10). V Žd 11:1 Pavel podává Bohem inspirovanou definici termínu „víra“ (řecky piʹstis).​—Viz studijní poznámku k Spravedlivý však bude žít na základě víry v tomto verši.

bezbožnost: Nebo „neúcta“. Písmo používá řecké slovo a·seʹbei·a a příbuzné výrazy k označení nedostatku úcty k Bohu nebo dokonce vzdoru vůči němu. (Juda 14, 15) Je to antonymum výrazu eu·seʹbei·a, překládaného jako „zbožná oddanost; zbožnost“. Tato úcta se projevuje v člověku službou a oddaností Bohu a jeho uctívání.​—Sk 3:12; 1Tm 2:2; 4:7, 8; 2Tm 3:5, 12.

stvoření světa: V křesťanských řeckých písmech řecký výraz koʹsmos („svět“) obecně odkazuje na svět lidstva nebo jeho část. V tomto kontextu Pavel zjevně odkazuje na stvoření lidstva, protože teprve s příchodem lidstva se na zemi objevily mysli, které vnímají takové neviditelné vlastnosti pozorováním viditelného stvoření. Řecký termín byl také používán v sekulárních spisech k označení vesmíru a stvoření obecně, a Pavel jej možná použil v tomto smyslu v Sk 17:24, když oslovoval řecké publikum.​—Viz studijní poznámka ke Sk 17:24.

Božství: Nebo „božská přirozenost.“ Řecké slovo thei·oʹtes souvisí s řeckým termínem The·osʹ (Bůh). Jak ukazuje kontext, Pavel zde mluví o rozpoznatelných věcech ve fyzickém stvoření, které dokazují Boží existenci. Písma jsou nezbytná k pochopení Božího účelu, jeho jména a mnoha aspektů jeho osobnosti; avšak stvoření poskytuje důkaz o jeho neviditelných vlastnostech (dosl., „neviděných věcech jeho“), včetně jeho věčné moci, kterou použil k vytvoření a udržování vesmíru. Fyzické stvoření svědčí o jeho „Božství“, o tom, že Stvořitel je skutečně Bůh a je hoden naší úcty.​—Zj 4:11.

neomluvitelní: Nebo „bez výmluvy.“ Dosl., „bezbraní.“ Řecké slovo a·na·po·loʹge·tos byl právní termín používaný, když osoba nebyla schopna předložit žádné přesvědčivé důkazy na svou obhajobu. Zde je toto slovo použito k popisu lidí, kteří neuznávají Boha. Neustálé svědectví „od stvoření světa“ dokazuje, že Bůh existuje. Protože jeho vlastnosti jsou zřetelně vidět, ti, kdo popírají pravdu o Bohu, nemohou obhájit nebo zdůvodnit svůj postoj. Pavel dále říká, že Boží vlastnosti jsou vnímány skrze to, co je stvořeno. Řecký výraz přeložený jako „vnímat“ souvisí s termínem pro „mysl“ (řecky nous), což implikuje pochopení myslí. Jak uvádí jeden překlad, Boží vlastnosti jsou „viditelné... oku rozumu.“ Pozorováním Božích stvořitelských děl a přemýšlením o nich mohou lidé vyvodit mnohé z vlastností Stvořitele. Toto porozumění, spojené s podrobnou znalostí Stvořitelova myšlení a účelu získanou studiem Písem, může člověku pomoci vybudovat silnou víru.

Bůh . . . je vydal nečistotě: Pavel možná narážel na odpadlé Izraelity, kteří po staletí nedokázali následovat pravdu, kterou znali o Bohu a jeho spravedlivých nařízeních. „Vyměnili Boží pravdu za lež.“ (Ří 1:16, 21, 25, 28, 32) Bůh Izraelity výslovně varoval před modlářstvím a sexuální nemravností (3Mo 18:5-23; 19:29; 5Mo 4:15-19; 5:8, 9; 31:16-18), ale oni se opakovaně obraceli k pohanským bohům a bohyním, kteří byli vytvořeni k obrazu zvířat nebo lidí (4Mo 25:1-3; 1Kr 11:5, 33; 12:26-28; 2Kr 10:28, 29; srovnej Zj 2:14). V důsledku toho je Bůh „vydal nečistotě“, neboli opustil je, aby mohli následovat své nečisté praktiky. Pavlova slova také naznačují, že i lidé z národů měli pochopit, že uctívání zvířat a dokonce i lidí je naprosto nerozumné a přivolá Boží hněv.​—Ří 1:22.

lež: Odkazuje na faleš modloslužby. Modly jsou lež, neboli klam. (Jer 10:14) Boží stvořitelská díla svědčí o tom, že existuje, ale někteří, kdo „poznali Boha“, potlačovali pravdu o něm. (Ří 1:18, 21, 25) Nesloužili Bohu v souladu s pravdou o jeho věčné moci a Božství; místo toho vytvářeli modly a uctívali je. Jejich obrácení se ke lži modloslužby vedlo k různým zvrhlým praktikám.​—Ří 1:18-31.

Amen: Nebo „Ať se tak stane.“ Řecké slovo a·menʹ je transliterace hebrejského výrazu odvozeného od kořenového slova ’a·manʹ, což znamená „být věrný, být důvěryhodný“. (Viz Slovníček.) „Amen“ bylo vysloveno jako souhlas s přísahou, modlitbou nebo výrokem. Pisatelé křesťanských řeckých písem jej často používali k vyjádření souhlasu s nějakou formou chvály Boha, jako to zde činí Pavel. (Ří 16:27; Ef 3:21; 1Pe 4:11) V jiných případech se používá k zdůraznění pisatelova přání, aby Bůh projevil přízeň adresátům dopisu. (Ří 15:33; Heb 13:20, 21) Používá se také k vyjádření pisatelova upřímného souhlasu s vyjádřeným obsahem.​—Zj 1:7; 22:20.

hanebná sexuální vášeň: Řecké slovo paʹthos označuje silnou touhu nebo nekontrolovanou vášeň. Kontext jasně ukazuje, že se jedná o touhy sexuální povahy. Zde jsou tyto touhy popsány jako „hanebné“ (řecky a·ti·miʹa, „nečestnost; hanba“), protože člověka znevažují či znehodnocují.

přirozené užívání sebe sama: To znamená přirozený pohlavní styk. Řecké slovo přeložené jako „přirozený“ (phy·si·kosʹ) odkazuje na to, co je v souladu se základním a ustáleným řádem či funkcí věcí v přírodě. Aby podpořil svou argumentaci zde v Ří 1:26, 27, Pavel možná narážel na slova zprávy o stvoření v 1Mo 1:27. Místo obvyklých řeckých výrazů pro „muže“ a „ženu“ používá konkrétnější slova přeložená jako „samec“ a „samice“. Tato slova se také vyskytují v textu Septuaginty v 1Mo 1:27 a v citacích z tohoto verše v Mt 19:4 a Mr 10:6. Zpráva v Genesis říká, že Bůh první lidský pár požehnal a řekl jim, aby se množili a „naplnili zemi“. (1Mo 1:28) Homosexuální jednání je proti přírodě, protože taková sexuální aktivita nebyla součástí Stvořitelova původního uspořádání pro lidi a nemohla přivádět na svět potomky. Bible přirovnává homosexuální aktivitu k pohlavním stykům, které měli vzpurní andělé, později známí jako démoni, se ženami před potopou za Noemových dnů. (1Mo 6:4; 19:4, 5; Juda 6, 7) Bůh považuje takové činy za nepřirozené.​—Viz studijní poznámku k Ří 1:27.

přirozené užití: Nebo „přirozené pohlavní styky s“. Řecké slovo přeložené jako „přirozené“ (phy·si·kosʹ) odkazuje na to, co je v souladu se základním a ustaveným řádem nebo funkcí věcí v přírodě. Tento a předchozí verš ukazují, že homosexuální a lesbické činy jsou v rozporu s Božím záměrem pro lidi. (1Mo 1:27; viz studijní poznámka k Ří 1:26.) Boží pohled na homosexuální činy je jasně vyjádřen v hebrejských Písmech na 3Mo 18:22. Tento zákaz byl jedním z mnoha morálních zákonů daných izraelskému národu. Naproti tomu národy kolem Izraele volně praktikovaly homosexualitu, incest, zoofilii a další činy zakázané Mojžíšovým zákonem. (3Mo 18:23-25) Skutečnost, že Bůh v křesťanských řeckých písmech opakuje své odsouzení homosexuálních praktik, ukazuje, že tato přikázání vyjadřují jeho pohled na takové chování, ať už je praktikováno Židy nebo pohany.​—1Ko 6:9, 10.

páchání toho, co je obscénní: Nebo „páchání nemravných (nestoudných) činů“. Řecké slovo označuje hanebné chování.

plný trest: Nebo „plná odplata“. Řecké slovo znamená odměnu udělenou podle toho, co je zaslouženo. Zde je použito v negativním smyslu pro přiměřený trest, potrestání nebo nežádoucí následek. V 2Ko 6:13 označuje přiměřenou reakci.

chtivost: Nebo „lakomství“. Řecké slovo ple·o·ne·xiʹa doslova znamená „mít více“ a označuje nenasytnou touhu mít stále víc. Tento řecký výraz je použit také v Ef 4:19; 5:3. V Ko 3:5 Pavel po zmínce o „chtivosti“ dodává: „což je modlářství“.

šeptálové: Nebo „pomlouvači“. Řecké slovo zřejmě označuje někoho, kdo se zabývá škodlivými řečmi, možná šíří zlovolné pomluvy.​—Viz studijní poznámku k 2K 12:20.

nedodržující dohody: Nebo „odmítající jakoukoli dohodu“. Kromě myšlenky nedodržování dohod může řecký výraz použitý zde zahrnovat také představu někoho, kdo není spolehlivý nebo kdo nedodrží slib. Podle jednoho referenčního díla může také odkazovat na „toho, kdo není ochoten vyjednávat řešení problému zahrnujícího druhou stranu“.

bez přirozené náklonnosti: Tato fráze, v některých Biblích překládaná jako „bezcitní“, překládá řecké slovo aʹstor·gos, které se skládá z předpony a, což znamená „bez“, a stor·geʹ, což znamená „přirozená náklonnost“. Tento termín se používá k označení nedostatku přirozené náklonnosti mezi členy stejné rodiny, zejména rodičů k dětem a dětí k rodičům. Ti, kdo postrádají přirozenou náklonnost k členům rodiny, by stěží mohli udržovat dobré vztahy s ostatními. V souladu s Pavlovým tvrzením starověcí historikové v řecko-římském světě dokumentovali případy, kdy otcové opouštěli rodiny; děti zanedbávaly staré rodiče; a nechtěné děti, včetně slabých nebo postižených, byly rodiči usmrcovány. Pavel použil tento termín zde v Římanům 1:31 k popisu, jak daleko lidé klesli od své původní dokonalosti. V 2Timoteovi 3:3 jej použil k označení, jak se lidé budou chovat v těchto kritických posledních dnech.