Marek 12

ilustrace: Viz studijní poznámku k Mt 13:3.

věž: Viz studijní poznámku k Mt 21:33.

pronajal: Viz studijní poznámku k Mt 21:33.

toto písmo: Jednotné číslo řeckého slova gra·pheʹ zde odkazuje na konkrétní pasáž Písma, Ž 118:22, 23.

hlavní kámen nárožní: Viz studijní poznámku k Mt 21:42.

Jehova: V tomto citátu z Žalmu 118:22, 23 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C.

stoupenci Herodovi strany: Viz Slovníček.

daň z hlavy: Viz studijní poznámka k Mt 22:17.

Caesar: Viz studijní poznámka k Mt 22:17.

denár: Tato římská stříbrná mince s nápisem císaře byla „daňovou“ mincí, kterou Římané vybírali od Židů. (Mr 12:14) V Ježíšových dobách běžně dostávali zemědělští dělníci denár za 12hodinový pracovní den a křesťanská řecká písma často používají denár k vyjádření ekvivalentní hodnoty. (Mt 20:2; Mr 6:37; 14:5; Zj 6:6) V Izraeli se používala řada měděných a stříbrných mincí, včetně stříbrných mincí ražených v Tyru, které sloužily k placení chrámové daně. Pro placení daní Římu však lidé zjevně používali stříbrný denár s obrazem císaře.​—Viz Slovníček a Příloha B14.

obraz a nápis: Viz studijní poznámku k Mt 22:20.

Odevzdejte: Viz studijní poznámku k Mt 22:21.

Co je císařovo, císaři: Ježíšova odpověď zde a v paralelních záznamech v Mt 22:21 a Lk 20:25 je jediným zaznamenaným odkazem na římského císaře. „Císařovy věci“ zahrnují platby za služby poskytované světskou vládou, stejně jako úctu a relativní podřízenost, která má být těmto autoritám projevována.​—Ř 13:1-7.

Co je Boží, Bohu: Viz studijní poznámku k Mt 22:21.

Saduceové: Toto je jediná zmínka o saducejích v evangeliu podle Marka. (Viz Slovníček.) Jméno (řecky Sad·dou·kaiʹos) pravděpodobně souvisí se Sádokem (často psáno Sad·doukʹ v Septuagintě), který byl ustanoven veleknězem za dnů Šalomounových a jehož potomci zřejmě po staletí sloužili jako kněží.​—1Kr 2:35.

vzkříšení: Řecké slovo a·naʹsta·sis doslova znamená „povstání; vstání“. V křesťanských řeckých písmech je použito asi 40krát v souvislosti se vzkříšením mrtvých. (Mt 22:23, 31; Sk 4:2; 24:15; 1K 15:12, 13) V Septuagintě na místě Iz 26:19 je slovesný tvar a·naʹsta·sis použit k překladu hebrejského slovesa „ožít“ ve výrazu „tví mrtví ožijí.“​—Viz Slovníček.

druhý si ji vzal: Mezi starověkými Hebrejci platilo, že pokud muž zemřel bez syna, očekávalo se, že se jeho bratr ožení s vdovou, aby zplodil potomka a zachoval tak rodovou linii zemřelého. (1Mo 38:8) Tento zvyk, později začleněný do Mojžíšova zákona, byl znám jako švagrovské nebo levirátní manželství. (5Mo 25:5, 6) Švagrovské manželství se praktikovalo i v Ježíšových dnech, jak dokládá zmínka saduceů v tomto textu. Zákon sice dovoloval příbuzným odmítnout uzavřít švagrovské manželství, ale pokud muž nechtěl „vybudovat domov svému bratru“, uváděl se do hanby. —5Mo 25:7-10; Rút 4:7, 8.

Písma: Viz studijní poznámku k Mt 22:29.

v knize Mojžíšově: Saduceové přijímali jako inspirované pouze Mojžíšovy spisy. Namítali proti Ježíšovu učení o vzkříšení, zjevně v domnění, že v Pentateuchu pro takové učení není žádný základ. Ježíš mohl citovat mnoho textů, jako Iz 26:19, Dan 12:13 a Oz 13:14, aby ukázal, že mrtví vstanou. Ale protože Ježíš věděl, které spisy saduceové přijímali, dokázal svůj názor pomocí slov, která Jehova promluvil k Mojžíšovi.​—Ex 3:2, 6.

že mu Bůh řekl: Ježíš zde odkazuje na rozhovor mezi Mojžíšem a Jehovou, který se odehrál kolem roku 1514 př. n. l. (Ex 3:2, 6) V té době byl Abraham po smrti již 329 let, Izák 224 let a Jákob 197 let. Přesto Jehova neřekl ‚já jsem byl jejich Bůh.‘ Řekl: ‚Já jsem jejich Bůh.‘​—Viz studijní poznámku k Mr 12:27.

ale živých: Podle paralelního záznamu v Lk 20:38 Ježíš zahrnuje poznámku: „Neboť všichni jsou mu [nebo „z jeho pohledu“] živí.“ Bible ukazuje, že živí lidé, kteří jsou odcizeni od Boha, jsou z jeho pohledu mrtví. (Ef 2:1; 1Tm 5:6) Stejně tak schválení služebníci Boží, kteří zemřou, jsou stále živí z Jehovova pohledu, protože jeho záměr vzkřísit je je tak jistý, že se naplní.​—Ří 4:16, 17.

Slyš, Izraeli: Tento citát z 5Mo 6:4, 5 je rozsáhlejší než v paralelních zprávách u Matouše a Lukáše. Zahrnuje také úvod k tzv. Šema, což je v podstatě židovské vyznání víry převzaté z 4Mo 15:37-41; 5Mo 6:4-9; 11:13-21. Název Šema je odvozen od prvního slova verše v hebrejštině, šemaʽʹ, což znamená „Poslouchej!; Slyš!“

Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova: Nebo „Jehova je náš Bůh; Jehova je jeden,“ či „Jehova je náš Bůh; existuje jeden Jehova.“ V hebrejském textu 5Mo 6:4, který je zde citován, slovo pro „jeden“ může znamenat jedinečnost, jediného a jedinečného. Jehova je jediný pravý Bůh; žádní falešní bohové se s ním nemohou srovnávat. (2Sa 7:22; Ža 96:5; Iz 2:18-20) V knize Deuteronomium Mojžíš Izraelitům připomínal, že jejich uctívání Jehovy musí být výlučné. Neměli následovat okolní národy, které uctívaly různé bohy a bohyně. Někteří z těchto falešných bohů byli považováni za vládce určitých částí přírody. Jiní byli oddělenými podobami konkrétního božstva. Hebrejské slovo pro „jeden“ také naznačuje jednotu a jednolitost účelu a činnosti. Bůh Jehova není rozdělený ani nepředvídatelný. Naopak, je vždy věrný, důsledný, loajální a pravdivý. Rozhovor zaznamenaný v Mr 12:28-34 je zmíněn v Mt 22:34-40, ale pouze Marek zahrnuje úvodní část: „Slyš, Izraeli, Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ Přikázání milovat Boha následuje po tomto prohlášení o Jehovově jedinečnosti, což naznačuje, že láska jeho uctívačů k němu musí být také nerozdělená.

Jehova . . . Jehova: V tomto citátu z 5Mo 6:4 se Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH), v původním hebrejském textu vyskytuje dvakrát.​—Viz Příloha C.

Jehova: V tomto citátu z 5Mo 6:5 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisované jako JHVH).​—Viz Příloha C.

srdce: Když je tento výraz použit v obrazném smyslu, obecně odkazuje na celou vnitřní bytost člověka. Když je však zmíněno spolu s „duší“ a „myslí“, zřejmě nabývá konkrétnějšího významu a odkazuje hlavně na emoce, touhy a pocity člověka. Čtyři výrazy použité zde (srdce, duše, mysl a síla) se vzájemně nevylučují; jsou použity v překrývajícím se smyslu, aby co nejvíce zdůraznily potřebu úplné a totální lásky k Bohu.​—Viz studijní poznámky k mysli a síle v tomto verši.

duše: Viz studijní poznámku k Mt 22:37.

mysl: Tedy intelektuální schopnosti. Člověk musí použít své duševní schopnosti, aby poznal Boha a rostl v lásce k němu. (Jan 17:3; Ří 12:1) V tomto citátu z 5Mo 6:5 původní hebrejský text používá tři výrazy: ‚srdce, duše a síla.‘ Podle Markova záznamu, napsaného v řečtině, jsou však zmíněny čtyři různé pojmy: srdce, duše, mysl a síla. Může existovat několik důvodů, proč jsou použity různé výrazy. Slovo „mysl“ mohlo být přidáno, aby doplnilo význam překrývajících se pojmů v hebrejštině. Ačkoli starověká hebrejština neměla konkrétní slovo pro „mysl“, tento pojem byl často zahrnut v hebrejském slově pro „srdce“, které obrazně odkazuje na celou vnitřní bytost člověka, včetně jeho myšlení, pocitů, postojů a motivací. (5Mo 29:4; Ža 26:2; 64:6; viz studijní poznámka k srdci v tomto verši.) Z tohoto důvodu, kde hebrejský text používá slovo „srdce“, řecká Septuaginta často používá řecký ekvivalent pro „mysl“. (1Mo 8:21; 17:17; Př 2:10; Iz 14:13) Markovo použití mysli může také naznačovat, že existuje určité překrytí významů mezi hebrejským výrazem pro „sílu“ a řeckým výrazem pro „mysl“. (Srovnej znění Mt 22:37, které používá „mysl“ místo „síly“.) Toto překrytí významů může pomoci vysvětlit, proč odpověď znalce Zákona Ježíšovi používá slovo „rozumění“. (Mr 12:33) Může také vysvětlit, proč pisatelé evangelií, když citují 5Mo 6:5, nepoužívají přesné výrazy nalezené v tomto verši.​—Viz studijní poznámku k síle v tomto verši a studijní poznámky k Mt 22:37; Lk 10:27.

síla: Jak je zmíněno ve studijní poznámce k mysli, v tomto citátu z 5Mo 6:5 původní hebrejský text používá tři výrazy: ‚srdce, duše a síla.‘ Hebrejské slovo přeložené jako „síla [nebo „životní síla“, pozn. pod čarou]“ může zahrnovat jak fyzickou sílu, tak duševní nebo intelektuální schopnosti. To může být dalším důvodem, proč byl pojem „mysl“ zahrnut, když je tento verš citován v křesťanských řeckých písmech. To může také vysvětlovat, proč Mt 22:37 používá „mysl“, ale nepoužívá „sílu“ ve stejném citátu. Ať už je to jakkoli, když znalec Zákona (podle Lukášova záznamu [10:27], napsaného v řečtině) cituje tentýž hebrejský verš, odkazuje na čtyři pojmy: srdce, duše, síla a mysl, což zřejmě ukazuje, že v Ježíšově době bylo běžně přijímáno, že všechny čtyři řecké pojmy jsou zahrnuty ve třech hebrejských slovech původního citátu.

Druhé: V Mr 12:29, 30 je zaznamenána Ježíšova přímá odpověď zákoníkovi. Ale Ježíš nyní jde nad rámec původní otázky a cituje druhé přikázání. (3Mo 19:18) Zdůrazňuje, že „dvě přikázání“ jsou neoddělitelně spojena a že celý Zákon i Proroci jsou v nich shrnuti.​—Mt 22:40.

bližní: Viz studijní poznámku k Mt 22:39.

celopalné oběti: Řecké slovo ho·lo·kauʹto·ma (odvozené od slova hoʹlos, což znamená „celý“, a kaiʹo, „pálit“) se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze třikrát, zde a v Žd 10:6, 8. Tento termín se používá v Septuagintě k překladu hebrejského slova pro oběti, které byly zcela spáleny ohněm a předloženy Bohu v celku, aniž by kteroukoli část zvířete snědl uctívač. Toto řecké slovo se v Septuagintě objevuje na 1Sa 15:22 a Oz 6:6, na které možná písař myslel, když mluvil s Ježíšem. (Mr 12:32) Jako obrazná „zápalná oběť“ se Ježíš vydal zcela, cele.

Jehova: V tomto citátu z Ž 110:1 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C.

tržiště: Viz studijní poznámku k Mt 23:7.

přední sedadla: Viz studijní poznámku k Mt 23:6.

pokladnice: Starověké židovské prameny uvádějí, že tyto schránky na dary měly tvar trubek či rohů, zřejmě s malými otvory nahoře. Lidé do nich vkládali různé obětní dary. Použitý řecký výraz se objevuje také v Jan 8:20, kde je přeložen jako „pokladnice“, pravděpodobně umístěná v prostoru zvaném Nádvoří žen. (Viz studijní poznámka k Mt 27:6 a Příloha B11.) Podle rabínských pramenů bylo kolem zdí tohoto nádvoří umístěno 13 pokladnic. Předpokládá se, že v chrámu existovala také hlavní pokladna, kam se peníze z těchto schránek přenášely.

peníze: Doslova „měď“, tedy měděné mince, ačkoli řecké slovo se používalo i jako obecný termín pro všechny peníze.​—Viz Příloha B14.

dva drobné peníze: Dosl., „dva lepta“, množné číslo řeckého slova le·ptonʹ, což znamená něco malého a tenkého. Lepton byla mince, která se rovnala 1/128 denáru a zjevně to byla nejmenší měděná nebo bronzová mince používaná v Izraeli.​—Viz Slovníček, „Lepton“, a Příloha B14.

velmi malé hodnoty: Dosl., „což je quadrans“. Řecké slovo ko·dranʹtes (z latinského slova quadrans) odkazuje na římskou měděnou nebo bronzovou minci v hodnotě 1/64 denáru. Marek zde používá římské peníze k vysvětlení hodnoty mincí běžně používaných Židy.​—Viz Příloha B14.