1. Korinťanům 15

jestliže pevně držíte dobrou zprávu: Vzkříšení, jako součást „základního učení“ křesťanství, bylo v Korintu napadáno. (Heb 6:1, 2) Někteří tvrdili, že „není vzkříšení mrtvých“. (1Ko 15:12) Pavel upozornil na ty, kteří říkali: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme.“ (1Ko 15:32) Možná citoval Iz 22:13, ale tato slova dobře odrážela myšlení lidí ovlivněných řeckými filozofy, jako byl Epikuros, který popíral život po smrti. (Sk 17:32; viz studijní poznámka k 1Ko 15:32.) Nebo někteří ve sboru, kteří měli židovské pozadí, mohli být ovlivněni učením saduceů, kteří vzkříšení popírali. (Mr 12:18) Další možností je, že někteří měli pocit, že žijící křesťané již zažili jakési duchovní vzkříšení. (2Tm 2:16-18) Pokud by Korinťané nepevně „drželi dobrou zprávu“, stali by se věřícími nadarmo – jejich naděje by se nenaplnila. – Viz studijní poznámka k 1Ko 15:12.

Kéfas: Kéfas je další jméno pro Petra. (Viz studijní poznámku k 1Ko 1:12.) Než se Ježíš ukázal učedníkům jako skupině, zjevil se Petrovi​—zřejmě když byl Petr sám. (Lk 24:34) Petr musel být touto osobní návštěvou hluboce potěšen, během níž nepochybně obdržel potřebné vedení a ujištění, že mu bylo odpuštěno za trojí zapření Ježíše.​—Viz studijní poznámku k Mr 16:7.

Dvanácti: Zjevení „Dvanácti“ zmíněné zde se zdá být to, které je zaznamenáno v J 20:26-29 a které zahrnovalo Tomáše. Pokud tomu tak je, „Dvanáct“ zde bylo označení odkazující na apoštoly jako skupinu, i když jeden nebo dva chyběli. (J 20:24; Sk 6:1-6) Ježíšovo zjevení jim nepochybně pomohlo překonat strach a stát se odvážnými svědky Ježíšova vzkříšení.

ukázal se více než 500 bratrům najednou: Vzhledem k tomu, že většina Ježíšových následovníků byla v Galileji, mohlo se jednat o příležitost popsanou v Mt 28:16-20, kdy vzkříšený Ježíš ukázal „více než 500 bratrům“. (Viz studijní poznámka k Mt 28:16.) Tato skupina zjevně zahrnovala i ženy, kterým anděl řekl, že se jim vzkříšený Ježíš ukáže v Galileji. (Mt 28:7) Většina těch, kteří byli přítomni, byla stále naživu v roce 55 n. l., kdy Pavel napsal tento první inspirovaný dopis Korinťanům. Pavel tedy těm, kteří pochybovali o Ježíšově vzkříšení, říkal, že existují živí očití svědkové, kteří mohou osobně potvrdit, že se jedná o prokázanou skutečnost.

usnuli ve smrti: Viz studijní poznámka k Sk 7:60.

Jakub: Zde zmíněný Jakub je pravděpodobně syn Ježíšova adoptivního otce Josefa a Ježíšovy přirozené matky Marie. Před Ježíšovým vzkříšením Jakub zjevně nebyl věřícím. (Jan 7:5) Pavel zde pravděpodobně odkazuje na osobní zjevení, které Ježíš učinil Jakubovi a které zřejmě pomohlo Jakubovi přesvědčit se, že jeho starší bratr skutečně byl Mesiáš. Jakub se stal věřícím a možná hrál roli při obrácení svých dalších bratrů.​—Sk 1:13, 14.

jako by předčasně narozenému: Řecké slovo přeložené jako „předčasně narozený“ může označovat dítě, jehož narození nastalo náhle, traumaticky a v nevhodnou dobu. Pavel tento výraz používá obrazně, aby popsal, co se stalo při jeho obrácení, když mu vzkříšený Ježíš zjevil na cestě do Damašku. Pavlovo použití tohoto termínu však lze chápat více způsoby. Možná tím chtěl vyjádřit, že jeho obrácení, během něhož dočasně ztratil zrak, bylo nečekané a traumatické nejen pro něj, ale i pro ostatní. (Sk 9:3–9, 17–19) Nebo možná měl na mysli, že byl obrazně řečeno „narozen“ jako křesťan (nebo obrácen) v nevhodnou dobu ve srovnání s těmi, které zmiňuje v předchozích verších, tedy poté, co se Ježíš již vrátil do nebe. Případně Pavel mohl o sobě mluvit pokorně a uznat, že si nezasloužil výsadu, která mu byla dána. To by bylo v souladu s tím, co říká v 1Ko 15:9, 10. Ať už měl Pavel na mysli cokoli, zjevně si zážitek spatření vzkříšeného Ježíše nesmírně vážil. Byl pro něj nezvratným důkazem, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých.​—Sk 22:6–11; 26:13–18.

z Boží nezasloužené laskavosti jsem tím, čím jsem: Pavel zde pokorně uznává, že si nemůže přivlastňovat zásluhy za to, čeho dosáhl v Jehovově službě. Tento bod zdůrazňuje tím, že v tomto verši třikrát zmiňuje Boží „nezaslouženou laskavost“. (Viz Slovníček, „Nezasloužená laskavost.“) Tento důraz vytváří kontext pro Pavlovo tvrzení, že pracoval usilovněji než oni všichni, tedy než ostatní apoštolové. Pavel si vážil Božího milosrdenství, že si vybral jeho, bývalého pronásledovatele křesťanů, aby se stal apoštolem. (1Tm 1:12-16) Aby projevil svou vděčnost, pracoval s maximálním nasazením, aby splnil svůj úkol. Cestoval obrovské vzdálenosti po souši i po moři, aby šířil dobrou zprávu a založil četné sbory. V souvislosti se svou službou byl inspirován k napsání 14 dopisů, které se staly součástí křesťanských řeckých písem. Jehova ho také obdařil darem mluvení jazyky; viděními; a schopností konat další zázraky, včetně vzkříšení. (Sk 20:7-10; 1K 14:18; 2K 12:1-5) Pavel považoval veškerou svou službu a tato požehnání za nezaslouženou laskavost od Jehovy.

někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých: Kdyby toto učení bylo pravdivé, ti, kdo zemřeli s nadějí na život znovu na zemi, by zůstali mrtví navždy. (Mt 22:31, 32; Jan 11:23, 24; viz studijní poznámka k 1Ko 15:2.) Pomazaní křesťané by nemohli jít do nebe, protože nejprve museli zemřít, aby mohli být vzkříšeni jako duchovní osoby. (1Ko 15:35-38; viz studijní poznámky k 1Ko 15:36, 38.) Pavel poznamenal, že pokud by vzkříšení nebylo skutečností, křesťanská víra by pak byla marná, bez účelu. (1Ko 15:13, 14) Proto pevně hájil naději na vzkříšení, přičemž se zde zaměřil na naději pomazaných křesťanů.

vzkříšení: Viz studijní poznámka k Mt 22:23.

není-li Kristus vzkříšen: Naděje na vzkříšení je součástí základu křesťanské víry, „základního učení“. (Heb 6:1, 2) Kdyby Ježíš nebyl vzkříšen, nemohl by splnit jeden velmi důležitý aspekt své práce jako velekněz – předložit v nebi Jehovovi hodnotu své výkupní oběti. (Heb 9:24) Kristovo vzkříšení je také neoddělitelně spojeno s dalšími základními biblickými naukami, včetně těch o Boží svrchovanosti, Jeho jménu, Jeho Království a o spasení lidí.​—Ža 83:18; Mt 6:9, 10; Heb 5:8, 9.

ukazuje se také, že jsme falešní svědkové Boží: Pavel zde zdůrazňuje další důsledek popírání vzkříšení. Pokud by toto učení bylo nepravdivé, pak Pavel a jeho spolupracovníci kázali lži – nejen o vzkříšení Ježíše, ale také o tom, kdo tento zázrak způsobil, o Jehovovi Bohu.

zůstáváte ve svých hříších: Dalším důsledkem popírání vzkříšení je, že pokud by Kristus nebyl vzkříšen, znamenalo by to, že nebyla zaplacena výkupní cena Bohu. V takovém případě by nedokonalí lidé zůstali ve svých hříších, bez jakékoli naděje na vykoupení nebo spásu.​—Ří 3:23, 24; 1Ko 15:3; Heb 9:11-14.

zahynuli: Kdyby naděje na vzkříšení nebyla pravdivá, znamenalo by to, že křesťané, kteří zemřeli​—v některých případech jako mučedníci​—navždy zahynuli, oklamáni falešnou nadějí, že budou vzkříšeni.

jsme nejubožejší ze všech lidí: Apoštol Pavel a další křesťané ztratili majetek, zažili pronásledování, snášeli útrapy a čelili smrti, protože věřili ve vzkříšení. Kdyby naděje na vzkříšení neměla žádný základ, pak by křesťané byli ze všech lidí nejubožejší. Pavlova slova zde jsou na konci řady negativních tvrzení, která by byla pravdivá, kdyby Kristus nebyl vzkříšen. (1Ko 15:13-19) Pavel však zjevně nevěřil, že tyto body platí, neboť pokračuje ve verši 20: „Ale nyní byl Kristus vzkříšen z mrtvých.“

první ovoce těch, kteří usnuli ve smrti: Ježíš byl vzkříšen 16. nisanu 33 n. l., v den, kdy židovský velekněz předložil před Jehovu část prvních plodů z první obilné sklizně. Velekněz mával prvotinami ječmenné sklizně, což by se dalo nazvat prvními plody země. (3Mo 23:6-14) Tento snop předobrazoval vzkříšeného Ježíše Krista​—prvního, kdo byl kdy vzkříšen z mrtvých k věčnému životu v nebi. Označení Ježíše jako „prvních plodů“ naznačovalo, že bude následovat další sklizeň jednotlivců, kteří budou vzkříšeni k nebeskému životu.​—1Ko 15:23.

první plody: Viz Slovníček.

při jeho přítomnosti: Tento výraz je poprvé použit v Mt 24:3, kde se někteří Ježíšovi učedníci ptají na „znamení [jeho] přítomnosti“. Odkazuje na královskou přítomnost Ježíše Krista od chvíle jeho neviditelného uvedení na trůn jako Mesiánského Krále na počátku posledních dnů tohoto systému věcí. Řecké slovo přeložené jako „přítomnost“ je parousia, a zatímco mnoho překladů jej vykládá jako „příchod“, doslova znamená „být po boku“. Jeho přítomnost by zahrnovala určité časové období, nikoli pouze okamžitý příchod nebo příjezd. Tento význam slova parousia je naznačen v Mt 24:37-39, kde jsou „dny Noeho... před potopou“ přirovnávány k „přítomnosti Syna člověka“. Také v Fp 2:12 Pavel použil parousia k popsání své „přítomnosti“ v protikladu ke své „nepřítomnosti“. (Viz studijní poznámka k 1K 16:17.) Pavel tedy vysvětluje, že vzkříšení k životu v nebi pro ty, kdo patří Kristu, tedy Kristovy pomazané bratry a spoludědice, nastane nějaký čas poté, co byl Ježíš ustanoven nebeským Králem v Božím Království.

konec: Nebo „úplný (dokonaný) konec“. (Viz studijní poznámku k Mt 24:6.) „Konec“ (řecky teʹlos), o kterém se zde mluví, je zřejmě koncem Tisíciletého panování (Zj 20:4), kdy Ježíš pokorně a věrně „odevzdá království svému Bohu a Otci“. Tisíciletá vláda Kristova Království bude plně dosahovat svého cíle. Už nebude potřeba, aby tato podřízená vláda zůstávala mezi Jehovou a lidstvem. A protože Adamův hřích a smrt budou úplně odstraněny a lidstvo bude vykoupeno, přestane být zapotřebí Ježíšovy role Vykupitele.​—1K 15:26, 28.

smrt . . . bude zničena: Nebo „smrt bude odstraněna.“ Doslova „smrt je učiněna neúčinnou.“ Zde Pavel mluví o konci Adamovy smrti a jejích důsledcích. Podstatnou součástí odstranění smrti je vzkříšení mrtvých (Jan 5:28), což je učení, které Pavel v tomto kontextu důrazně obhajuje. Aby však byla smrt zcela odstraněna, musí být odstraněny i všechny stopy Adamova hříchu. Proto Pavel dále vysvětluje, že hřích, „žihadlo přinášející smrt“, má být odstraněn prostřednictvím výkupní oběti Ježíše Krista. Oba tyto prostředky – vzkříšení a výkupní oběť – Bůh používá k zničení smrti, čímž ji činí neúčinnou. Pavel později říká: „Smrt je navždy pohltována.“​—1Ko 15:54-57.

sám se podřídí: Syn, Kristus Ježíš, pokorně předá vládu svému Otci a podřídí se Jehovově svrchované svrchovanosti. Tímto činem vzdává Ježíš nejvyšší možnou poctu oprávněnosti vlády svého Otce. Kristus také ukazuje, že na konci svého úspěšného Tisíciletého panování je stále stejně pokorný, jako když chodil po zemi jako člověk.​—Fp 2:5-11; Žd 13:8.

aby Bůh byl všechno ve všem: Když Kristus předá veškerou vládu svému Otci, Jehova bude opět přímo vládnout nad všemi svými stvořeními. Dokonalé lidstvo již nebude potřebovat pomocnou vládu, Mesiášské Království, aby napravilo škody způsobené vzpourou v Edenu. Už nebude potřeba výkupné, prostředník ani kněžství. Jako synové a dcery Jehovy budou lidé užívat velké svobody a přímé komunikace s Otcem. (Ř 8:21) Pavlův inspirovaný pohled se vztahuje na dobu poté, co Ježíš „odevzdá království svému Bohu a Otci, až zruší všechnu vládu a všechnu moc i sílu.“​—1K 15:24.

křtí se pro mrtvé: V 15. kapitole 1. Korinťanům Pavel pojednává o jistotě vzkříšení. V tomto kontextu uvádí, že pomazaní křesťané jsou pokřtěni, ponořeni do způsobu života, který povede k smrti v zachování věrnosti, podobně jako u Krista. Poté budou vzkříšeni k duchovnímu životu, jako byl Ježíš. Tento křest zahrnuje zkoušky podobné těm, kterým čelil sám Ježíš, a často vede k smrti jako byla ta jeho. (1Ko 15:30-34) Věrní pomazaní křesťané mají naději na vzkříšení k životu v nebi. Tento křest tedy zřejmě souvisí s křtem, o kterém mluvil Ježíš v Mr 10:38 a Pavel v Ř 6:3.​—Viz studijní poznámky k Mr 10:38; Ř 6:3.

pro: Tento výraz je přeložen z řecké předložky hy·perʹ, která doslova znamená „nad“, ale může mít i další významy, které je třeba určit z kontextu. Některé Bible překládají frázi jako „křtí se za mrtvé“ nebo podobně. Tento překlad vedl některé k závěru, že verš odkazuje na křtění živých lidí jako náhradníků za mrtvé a v jejich zastoupení. Bible však nikde nezmiňuje takový křest; ani neexistuje důkaz, že by tato praxe existovala v Pavlově době. Navíc toto chápání by nebylo v souladu s pasážemi, které jasně uvádějí, že ti, kdo se nechávají pokřtít, byli „učedníci“, kteří sami „s radostí přijali“ Boží poselství a osobně „uvěřili“.​—Mt 28:19; Sk 2:41; 8:12.

Bojoval jsem v Efezu s divokými zvířaty: Římané často házeli zločince na pospas divokým zvířatům v arénách. Ačkoli někteří badatelé naznačují, že tento trest se nevztahoval na římské občany, jako byl Pavel, existují historické důkazy, že někteří římský občané byli přece jen předhozeni zvířatům nebo s nimi museli bojovat. To, co Pavel napsal ve 2. Korinťanům, by mohlo popisovat setkání s doslovnými divokými zvířaty v aréně. (2K 1:8-10) Pokud byl Pavel skutečně předhozen zvířatům, pak jeho záchrana byla pravděpodobně výsledkem Božího zásahu. (Srovnej Da 6:22.) Tato zkušenost tak mohla být jedním z několika „setkání se smrtí“, které Pavel během své služby zažil. (2K 11:23) Jiní badatelé se domnívají, že Pavel zde mluví o divokých zvířatech obrazně, popisuje tak odpor svých zvířeckých protivníků v Efezu.​—Sk 19:23-41.

jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme: Pavel zde cituje Iz 22:13, což vystihovalo postoj neposlušných obyvatel Jeruzaléma. Místo pokání, když čelili hrozbě zničení, oddávali se hledání potěšení. Pavel možná tato slova citoval, protože odrážela myšlení těch, kdo popírali naději na vzkříšení. Například skupiny jako epikurejci nevěřili ve vzkříšení; soustředili se na život v přítomnosti. Ale jak Pavel zdůrazňuje, vzkříšení je skutečnost, která dává křesťanům dostatečný důvod a motivaci, aby vytrvali v obětavé cestě.​—1K 15:58.

Špatné společenství kazí dobré mravy: Nebo „Špatná společnost kazí dobré návyky.“ Toto se zdá být příslovím nebo výrokem používaným v Pavlově době, který vyjadřuje základní princip nacházející se i v dalších biblických verších. (Př 13:20; 14:7; 22:24, 25) Pavel citoval toto rčení, aby vyzval své spolukřesťany, aby se vyhýbali nevhodnému stýkání s těmi, kdo nesouhlasili s biblickým učením o vzkříšení. (1K 15:3-8; viz studijní poznámku k 1K 15:12.) Pavel věděl, že styk s těmi, kdo odmítali toto i další dobře podložená křesťanská učení, by byl škodlivý pro víru a mohl by „kazit“ (řecky phtheiʹro, což znamená „ničit, rozvracet“) dobré návyky a smýšlení druhých. (Sk 20:30; 1Tm 4:1; 2Pt 2:1) Sbor v Korintu sužovala řada vážných problémů, které mohly být, alespoň zčásti, také důsledkem nerozumného výběru společníků.​—1K 1:11; 5:1; 6:1; 11:20-22.

Vzbuďte se k správnému smýšlení: Pavel zde používá řecké slovo, které doslova znamená „probrat se z opilosti“. Protože někteří korintští křesťané naslouchali odpadlickým naukám, jako bylo popírání vzkříšení, byli v jakémsi duchovním omámení, zmatení a dezorientovaní, jako by byli opilí. Pavel je proto vybízí, aby se probrali, aby setřásli své zmatky tím, že si jasně osvojí nauku o vzkříšení. Museli tak učinit dříve, než jejich omámení povede k duchovní nemoci a dokonce smrti.​—1K 11:30.

pokud nejprve nezemře: Když Pavel mluví o vzkříšení pomazaného křesťana k životu jako duchovní osoby, přirovnává pohřbení fyzického těla k zasetí semene. Semeno umírá v tom smyslu, že po zasazení se rozloží. Poté se stane rostlinou, která se od semene zcela liší formou i vzhledem. (Srovnej Jan 12:24.) Podobně křesťan, který je Bohem vybrán, aby se stal spoludědicem jeho Syna a získal neporušitelnost a nesmrtelnost v nebi, musí nejprve zemřít. V 1Ko 15:42-44 Pavel čtyřikrát používá obraz setí v přeneseném smyslu. Popisuje, jak pomazaný křesťan zanechává fyzické tělo a skrze vzkříšení získává nebeské tělo.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 15:38.

Bůh mu dává tělo: Pavel zde pokračuje v přirovnání vzkříšení pomazaného křesťana ke klíčení semene. (Viz studijní poznámku k 1Ko 15:36.) Používá příklad drobného zrnka pšenice, které nemá žádnou podobnost s rostlinou, která z něj vyroste. Jako semeno „umírá“ a stává se z něj rostoucí rostlina. (1Ko 15:36, 37) Podobně pomazaní křesťané nejprve umírají jako lidé. Poté v určený čas je Bůh vzkřísí k životu v zcela nových tělech. (2Ko 5:1, 2; Fp 3:20, 21) Jsou vzkříšeni v duchovních tělech, aby žili v duchovní říši.​—1Ko 15:44; 1J 3:2.

jedna hvězda se liší od druhé hvězdy svou slávou: Někteří Korinťané považovali za neuvěřitelné, že by člověk z masa a kostí mohl zemřít a být vzkříšen s jiným druhem těla, s duchovním tělem, a tak jim Pavel poskytuje názorné příklady. Například odkazuje na hvězdy. Pozorovatelé v prvním století mohli snadno potvrdit, že hvězdy se liší jasem a barvou. Pavlův argument je, že Bůh, který stvořil takovou rozmanitost, by byl schopen vzkřísit člověka a vytvořit duchovní tělo.

nezkaženost: Nezkaženost (řecky a·phthar·siʹa) označuje to, co nemůže podléhat zkáze nebo porušení, co je nepomíjivé. Věrně žijící a sloužící pomazaní, kteří zemřeli ve smrtelných, porušitelných lidských tělech, při vzkříšení dostanou neporušitelné duchovní tělo. (1K 15:44) Takové tělo „vzkříšené v neporušitelnosti“ bude ze své podstaty nedotčeno zkázou nebo zničením a zřejmě bude soběstačné.​—Srovnej studijní poznámku k 1K 15:53.

tělesné: Řecké slovo psy·khi·kosʹ použité zde je odvozeno od slova psy·kheʹ, tradičně překládaného jako „duše“. (Srovnej překlad „duševní“ v Království interlineárním překladu.) Zde je použito k popsání těl pozemských tvorů v protikladu k duchovním tělům; odkazuje na to, co je hmotné, hmatatelné, viditelné a smrtelné.​—Viz Slovníček, „Duše“.

První člověk Adam . . . Poslední Adam: V první části verše Pavel cituje 1Mo 2:7 („člověk se stal živou duší“), ale přidává slova „první“ a „Adam“. Ve druhé části verše nazývá Ježíše „posledním Adamem“. Poté v 1K 15:47 Pavel nazývá Adama „prvním člověkem“ a Ježíše „druhým člověkem“. První Adam neposlechl svého Otce a Dárce života; poslední Adam projevil naprostou poslušnost vůči Němu. První Adam rozšířil hřích na své potomstvo; poslední Adam obětoval svůj lidský život jako smírnou oběť za hřích. (Ří 5:12, 18, 19) Jehova poté Ježíše vzkřísil jako ducha. (1Pe 3:18) Stejně jako Adam byl Ježíš dokonalým člověkem, takže v souladu se svou spravedlností mohl Jehova přijmout Ježíšovu oběť jako „odpovídající výkupné“, aby vykoupil Adamovy potomky. Toto výkupné by lidem vrátilo životní vyhlídky, které první Adam ztratil. (1Tm 2:5, 6) Proto mohl Ježíš právem být nazýván „posledním Adamem“, což označuje, že po něm již nebude potřeba dalšího Adama.​—Srovnej studijní poznámky k Lk 3:38; Ří 5:14.

živou duší: Nebo „živou osobou“. Pavel zde cituje 1Mo 2:7, kde je hebrejské slovo nefeš přeloženo jako „duše“ nebo podle poznámky pod čarou jako „osoba“. Toto hebrejské slovo doslova znamená „dýchající stvoření“.​—Viz Slovníček, „Duše“.

ten nebeský: To znamená Kristus Ježíš, „poslední Adam“.​—1K 15:45.

okamžik: Nebo „mrknutí oka“. Řecké slovo přeložené jako „okamžik“ (řecky, rhi·peʹ) naznačuje rychlý pohyb. V tomto kontextu může odkazovat na mrknutí nebo rychlý pohled oka, což naznačuje, že až zazní poslední trouba, pomazaní křesťané budou vzkříšeni okamžitě k nesmrtelnému životu v nebi.​—1Te 4:17; Zj 14:12, 13.

nesmrtelnost: Řecké slovo pro „nesmrtelnost“ (a·tha·na·siʹa) se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje třikrát, v 1Ko 15:53, 54 a 1Ti 6:16. Základní význam je „ne podléhající smrti“. Odkazuje na kvalitu života, který je užíván, jeho nekonečnost a nezničitelnost. Pomazaní následovníci Krista, kteří jako smrtelní lidé věrně slouží Bohu, jsou vzkříšeni jako něco více než duchovní bytosti s věčným životem. Jehova jim dává „nezničitelný život“​—výjimečnou demonstraci své důvěry v ně.​—Heb 7:16; srovnej studijní poznámku k 1Ko 15:42.

Smrt je navždy pohltována: Citujíc slova, která napsal Izajáš v osmém století př. n. l., Pavel ukazuje, že Bůh již dávno slíbil konec Adamově smrti. Hebrejský text Iz 25:8 říká: „On [tedy Bůh] navždy pohltí smrt.“ Když Pavel cituje tato slova, používá řecký výraz (zde přeložený jako „navždy“), který doslova znamená „k vítězství“. Tento doslovný význam odrážejí některé biblické překlady, které uvádějí: „Smrt je pohltována ve vítězství“ nebo „Smrt je pohltována; vítězství je dosaženo!“ Řecký termín však v některých kontextech mohl znamenat „trvale; navždy“. Byl použit v Septuagintě k překladu hebrejského termínu znamenajícího „navždy“, například v Iz 25:8 a Pl 5:20. Proto existuje solidní základ pro překlad tohoto řeckého výrazu slovem „navždy“ v 1K 15:54, zvláště s ohledem na původní znění hebrejského textu, z něhož je tento citát převzat.

„Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvůj bodec?“: Pavel zde cituje Oz 13:14. Hóšeaovo proroctví nenaznačovalo, že by ti neposlušní Izraelité byli v té době vzkříšeni z mrtvých. Pavlovo použití Oz 13:14 však ukazuje, že toto proroctví směřovalo k době, kdy budou mrtví vzkříšeni k životu a Hrob (Šeol neboli Hádes) bude zbaven moci. Pavlova citace částečně vychází z Septuaginty, kde stojí: „Kde je tvůj trest [nebo „trestání“], smrti? Háde, kde je tvůj bodec?“ Těmito řečnickými otázkami adresovanými nepříteli Smrti (1Ko 15:25, 26) Pavel v podstatě říká: „Smrti, už znovu nezvítězíš! Smrti, tvůj bodec už nemá žádný účinek!“

bodec: Řecké slovo kenʹtron může označovat žihadlo zvířete, například štíra. Používá se v Zj 9:10, kde jsou symbolické kobylky popsány jako mající „ocasy s bodci jako štíři“. Zde v 1Ko 15:55 je tento termín použit obrazně pro bolest a utrpení, které nepřítel smrt způsobuje milionům lidí. (1Ko 15:26) Stejně jako štír zbavený žihadla nemůže bodat, smrt nebude mít moc nad pomazanými duchem, kteří byli vzkříšeni, aby zdědili Boží Království a získali nesmrtelnost. (1Ko 15:57; Zj 20:6) Během Tisíciletého Kristova panování Bůh zcela odstraní bodec Adamovy smrti, když budou miliony lidí vzkříšeny a smrt bude obrazně uvržena do „ohnivého jezera“.​—Zj 20:12-14; 21:4; Jan 5:28, 29.

a moc hříchu je Zákon: Nebo „a Zákon dává hříchu jeho moc.“ Pavel zde odkazuje na Mojžíšův Zákon. Ten jasně vymezoval, co představuje hřích, identifikoval mnoho činů i postojů jako hříšné. (Ří 3:19, 20; Ga 3:19) V tomto smyslu Zákon dával hříchu moc. V důsledku toho si Izraelité uvědomovali svou hříšnost, svou odpovědnost před Bohem a svou potřebu Mesiáše.​—Ří 6:23.

Proto buďte pevní, nepohnutelní: Řecké slovo přeložené jako „pevní“ vyjadřuje myšlenku být usazení, neochvějní, pevně na svém místě. V Ko 1:23 je stejný výraz přeložen jako „pevní“ a použit paralelně s obratem „založení na základu“. Zahrnuje to stání na svém stanovisku prostřednictvím neochvějné víry v Boha a jeho sliby. (1Pt 5:9) Výraz „nepohnutelní“ má podobný význam a odkazuje na něco, co je neotřesitelné, co se nehýbá ze svého místa. Tváří v tvář obtížím a útokům na svou víru má křesťan naději, která je jako „kotva“, jež drží loď pevně, aby se nehnula ze svého místa. (Heb 6:19) Pavel používá oba výrazy „pevní“ a „nepohnutelní“ společně, aby vyjádřil své přání, aby jeho korintští bratři byli naprosto odhodláni držet se své naděje a víry, s důvěrou, že jejich práce „v Pánově díle“ nikdy není marná.

Pánovo dílo ... ve spojení s Pánem: V tomto kontextu může řecký termín Kyʹri·os („Pán“) odkazovat buď na Jehovu Boha, nebo na Ježíše Krista. Zde „Pán“ pravděpodobně odkazuje na Jehovu, protože Pavel o křesťanské službě říká: „jsme Boží spolupracovníci“ a nazývá tuto službu „Jehovovým dílem“. (1K 3:9; 16:10; Iz 61:1, 2; Lk 4:18, 19; J 5:17; Ř 12:11) Také, když Ježíš mluvil o duchovní sklizni, odkazoval na Jehovu Boha jako na „Pána [řecky Kyʹri·os] žně“. (Mt 9:38) Je však možné, že Pavel měl na mysli dílo neboli službu, kterou Ježíš vedl, když byl na zemi. (Mt 28:19, 20) Ať tak či onak, křesťanští služebníci mají velkou výsadu být spolupracovníky jak svrchovaného Pána Jehovy, tak Pána Ježíše Krista při oznamování dobré zprávy.