Římanům 5

račme mít pokoj: Některé starověké rukopisy mají „máme pokoj“.

radujme se: Některé starověké rukopisy obsahují čtení „radujeme se“. Řecké sloveso použité zde může být také přeloženo jako „jásat; chlubit se“.

radujme se: Některé starověké rukopisy mají „radujeme se“. Použitý řecký slovesný tvar lze také přeložit jako „jásat; chlubit se“.

vytrvalost: Řecké podstatné jméno hy·po·mo·neʹ se v Písmu používá k označení statečné, neochvějné nebo trpělivé „vytrvalosti“ člověka, který neztrácí naději tváří v tvář překážkám, pronásledování, zkouškám nebo pokušením. Související sloveso hy·po·meʹno, přeložené jako „vytrvat“, doslova znamená „zůstat (setrvat) pod“. Často se používá ve smyslu „zůstat místo útěku; stát pevně na svém; vytrvat; zůstat neochvějný“. (Mt 10:22; Ř 12:12; Heb 10:32; Jak 5:11) Když křesťan trpělivě a neochvějně snáší zkoušky s Boží pomocí, dokazuje, že má vytrvalost.

naděje: V Bibli základní význam řeckého slova el·pisʹ, použitého zde, je „očekávání něčeho dobrého“. V tomto kontextu Pavel zmiňuje naději jako poslední v řadě – po soužení, vytrvalosti a osvědčeném stavu. Je tedy zřejmé, že nemluví o počáteční naději, kterou člověk získá přijetím dobré zprávy od Boha. Spíše odkazuje na posílenou naději, kterou křesťan může získat po vytrvání. Když křesťan věrně snáší zkoušky, uvědomuje si, že má Boží schválení. Toto poznání posiluje jeho počáteční naději.​—Heb 6:11.

nevede ke zklamání: Řecký výraz, který v podstatě znamená „neuvádí do hanby“, ukazuje, že člověk, jehož víra v Boha je upřímná, se nebude stydět ani zklamat. Pasivní forma téhož řeckého slovesa (přeloženo jako „být zklamán“) je použita v Ř 9:33; 10:11; 1Pt 2:6.

bezbožní lidé: Nebo „ti, kdo nemají úctu“. Ačkoli se tento výraz často používá o ničemných lidech (2Pt 2:5; Juda 4), zde zahrnuje všechny hříšné lidi, kteří jsou od Boha odcizeni, ale mohou být vykoupeni.​—Kol 1:21.

smířeni s Bohem: Řecké sloveso ka·tal·lasʹso, použité dvakrát v tomto verši a dvakrát v pasáži na 2K 5:18, 19, má základní význam „změnit; vyměnit“. Nabylo významu „změnit z nepřátelství na přátelský vztah“. V kontextu vztahu člověka k Bohu znamená uvést zpět do souladu nebo způsobit, aby byl opět přátelský. Pavel použil toto sloveso, když mluvil o ženě, která se má „smířit se svým manželem“, od něhož byla oddělena. (1K 7:11) Příbuzné sloveso di·al·lasʹso·mai se objevuje na Mt 5:24 v Ježíšově pokynu, abychom se „smířili se svým bratrem“, než přineseme obětní dar na oltář. (Viz studijní poznámku k Mt 5:24.) Lidstvo se potřebuje smířit s Bohem, protože první člověk Adam byl neposlušný a předal hřích a nedokonalost všem svým potomkům. V důsledku toho je lidstvo v stavu odcizení od Boha; jsou v nepřátelství s Bohem, jehož normy nedovolují, aby přehlížel špatné jednání.​—Ří 5:12; 8:7, 8.

protože všichni zhřešili​—: V tomto verši Pavel vysvětluje základní pravdu o tom, jak se hřích a smrt rozšířily na všechny lidi. Toto vysvětlení souhlasí s tématem knihy Římanům: Bůh je nestranný a nabízí možnost záchrany všem hříšným lidem, kteří mají víru v Ježíšovu výkupní oběť. Pavel vysvětluje, že jak Židé, tak pohané jsou hříšníci a potřebují projevit víru v Jehovu Boha a ve výkupné jeho Syna, aby získali spravedlivé postavení před Bohem. (Ří 1:16, 17) Svět, o kterém se zde mluví, odkazuje na svět lidstva. (Viz studijní poznámka k Jan 3:16.) Pomlčka na konci verše (některé odborné edice řeckého textu zde také mají pomlčku) naznačuje přerušení Pavlova uvažování, které se zdá pokračovat v verši 18. Zdá se tedy, že myšlenka je tato: V verši 12 Pavel začíná srovnání s Adamem („jako skrze jednoho člověka“ se všichni stali hříšníky) a dokončuje svou linii uvažování v verši 18 („tak i skrze jeden spravedlivý čin dochází všem lidem ospravedlnění k životu“) a v verši 19. Tedy skrze celý Ježíšův život věrnosti, který vyvrcholil jeho smrtí, bylo umožněno mnohým dosáhnout spravedlnosti a záchrany skrze jejich víru.

smrt kralovala: Smrt je zde popsána jako „král“, který vládne lidem od Adama; vládne spolu s dalším „králem“, hříchem. (Ř 6:12) Tito králové obrazně vynucují svůj „zákon“ neboli silný vliv nad lidstvem tím, že zděděná nedokonalost nutí lidi hřešit, což přináší smrt. (Ř 7:23; viz studijní poznámku k Ř 8:2.) S Kristovým příchodem na zem a poskytnutím výkupného začala nezasloužená laskavost vykonávat nadřazené království nad těmi, kdo přijímají Boží dar, a „vede k věčnému životu“.​—Ř 5:15–17, 21.

kralovala: Mnoho překladů překládá zde použité řecké sloveso ba·si·leuʹo jednoduše jako „vládnout“ nebo „panovat“. Ačkoli je to přijatelný překlad (Mt 2:22), toto sloveso souvisí s řeckým podstatným jménem pro „krále“, ba·si·leusʹ. Proto může být správně přeloženo jako „vládnout jako král; stát se králem“. (Lk 19:14, 27) Používá se o Ježíši Kristu (Lk 1:33; 1K 15:25) a o Jehovovi Bohu (Zj 11:15, 17; 19:6), kteří vládnou jako králové v nebi. Dále se používá ve spojení s věrnými pomazanými křesťany, kteří mají naději, že budou „kralovat nad zemí“. (Zj 5:10; 20:4, 6; 22:5; Ř 5:17b) V tomto kontextu však Pavel používá tento termín obrazně ve vztahu k hříchu, smrti a nezasloužené laskavosti.

který je předobrazem toho, který měl přijít: První člověk Adam je předobrazem Ježíše Krista, jehož příchod byl slíben v zahradě Eden, když Jehova Bůh chtěl odsoudit Adama a Evu. (1Mo 3:15) Adam i Ježíš byli dokonalí lidé. Oba byli také otci; Adam byl přirozeným otcem hříšného lidského pokolení. (1Mo 1:28) Ježíš je otcem v tom smyslu, že je Božím Hlavním Prostředníkem života a „Věčným Otcem“ poslušných lidí. (Iz 9:6; Sk 3:15) Adam neuposlechl Boha a stal se otcem pokolení hříšníků; jejich Vykupitel, Ježíš, musel být dokonalým člověkem jako Adam, aby zrušil jejich dluh hříchu. To je v souladu s principem „život za život“. (5Mo 19:21) Proto Pavel řekl v 1K 15:45: „Je napsáno: ‚První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam se stal životodárným duchem.“ Řecké slovo přeložené jako „předobraz“ je tyʹpos, doslova znamenající „typ“ nebo „vzor“, takže fráze „který je předobrazem toho“ by mohla být také přeložena jako „který je typem (vzorem) jeho“. Avšak Ježíšova naprostá poslušnost Jehovovi se nijak nepodobala Adamově vzpurné neposlušnosti.

prohlášení spravedlnosti: Nebo „akt ospravedlnění.“​—Viz studijní poznámku k Římanům 5:18.

jedním skutkem ospravedlnění: Nebo „jedním spravedlivým činem“. Řecké slovo di·kaiʹo·ma může označovat čin, který splňuje očekávání toho, co je správné nebo spravedlivé. V tomto kontextu odkazuje na celý Ježíšův životní běh bezchybné integrity vůči Bohu, včetně jeho oběti. Ježíš byl jediným člověkem, který díky zkoušce stál před Bohem spravedlivý na základě vlastní zásluhy. Jeho „skutek ospravedlnění“ vedl k tomu, že byl Bohem uznán za spravedlivého. Také ho opravňoval sloužit jako Boží pomazaný Král-Kněz v nebi a poskytl základ pro prohlášení spravedlivými těch, kdo v něj projevují víru.​—Ří 3:25, 26; 4:25; 5:17-19.