Hebrejcům 3

svatí bratři: Apoštol Pavel zde poprvé v tomto dopise oslovuje hebrejské křesťany přímo, užívaje jedinečného označení „svatí bratři“. Raní křesťané často označovali své spoluvěřící jako „bratry“. (Heb 10:19) V písemné formě také nazývali ostatní křesťany „svatými“. (Heb 6:10; 13:24) Zde Pavel tyto výrazy spojuje. On a jeho spolukřesťané byli bratry, protože patřili do stejné duchovní rodiny. (Viz studijní poznámka k Ří 1:13.) Byli svatí v tom smyslu, že byli posvěceni a odděleni pro Boha a jeho službu.​—Viz studijní poznámka k Ří 1:7.

účastníci nebeského povolání: Povolání neboli pozvání, které od Boha obdrželi pomazaní křesťané, jim dávalo vyhlídku na vládu s Kristem v nebi. (Ří 8:17, 30; 1K 1:26, 30; Zj 5:9, 10; viz studijní poznámka ke Kol 1:20.) Mojžíšův zákon na tuto naději poukazoval. (Ex 19:5, 6) Naplnění této „slibované věčné dědictví“ v nebi však bylo možné jen díky výkupní oběti Krista Ježíše. (Heb 9:14, 15 a studijní poznámka) Byla to nezasloužená Boží laskavost. Pouze ti, kdo projevovali víru v Ježíše, měli tuto nebeskou naději.​—Viz studijní poznámky k Fp 3:14; 2Tm 1:9.

uvažujte: Řecké sloveso zde přeložené jako „uvažujte“ vyjadřuje myšlenku „pečlivě o něčem přemýšlet“. Pavel vybízí hebrejské křesťany, aby přemýšleli a důkladně zvažovali roli, kterou Ježíš hrál jako „apoštol a velekněz“. Čím lépe tito křesťané tuto roli chápali, tím pevnější byla jejich rozhodnost zůstat věrní.​—Heb 3:6.

apoštol: Apoštol je osoba, která byla poslána, aby někoho zastupovala. (Viz studijní poznámka k Jan 13:16; Slovníček, „Apoštol“.) Ježíš mohl být nazýván apoštolem, protože ho Bůh poslal na zem jako svého zástupce. (Jan 3:17; 6:57; 7:29 a studijní poznámka; 1J 4:14) V Heb 3:2-6 Pavel dále ukazuje způsoby, jakými byl Ježíš nadřazen Mojžíšovi, který také mohl být považován za apoštola, protože byl poslán jako Boží zástupce k faraonovi.​—Ex 3:10; 4:28; 7:16.

vyznávejte: Nebo „přiznávejte“. Aby člověk vyznal Ježíše, musí veřejně projevit svou oddanost a víru v něj. (V Heb 4:14; 10:23 je totéž řecké slovo přeloženo jako „veřejné prohlášení“.) V tomto kontextu Pavel zdůrazňuje potřebu, aby křesťané rozpoznali Ježíšovu roli jako nadřazeného, trvalého a soucitného Velekněze.​—Heb 2:17; 4:14, 15; 7:24, 27.

jako Mojžíš: Aby připomněl hebrejským křesťanům nadřazenost křesťanství nad judaismem, Pavel zde začíná srovnávat Ježíše s Mojžíšem. Pavel ukazuje, že Kristus byl mnohem větší než tento nedokonalý člověk, v něhož Židé vkládali svou naději. (Jan 5:45) Mojžíš byl ustanoven jako služebník v domě Toho, Jehovy Boha. V tomto kontextu Boží dům neodkazuje na stan setkávání ani na chrám. (Srovnej 2Pa 6:18.) „Dům“, na který se zde Pavel odvolává, je pozemský národ neboli shromáždění Izraele. (Ex 40:38; Nu 12:7; Mt 10:6; 15:24) Mojžíš se ukázal být věrným služebníkem, který spravoval tuto domácnost. (1K 4:2) Stejně tak Ježíš se ukázal být věrným. Pavel však pokračuje vysvětlením, proč bylo Ježíšovo ustanovení a jeho role větší než ty Mojžíšovy.​—Heb 3:3, 5, 6.

je považován za hodného větší slávy než Mojžíš: Pavel zde ukazuje, proč „on“, tedy Ježíš, byl hodný větší slávy, neboli cti, než Mojžíš. Mojžíš sloužil jako služebník v domě, neboli shromáždění, které Bůh postavil. (Ex 40:38; 5. Mojžíšova 7:6) Ježíš však byl ustanoven nad domem – křesťanským shromážděním – který sám postavil pod Božím vedením. (Mt 9:35; 16:18 a studijní poznámka; Lk 6:13; Sk 2:1, 2, 33; Ef 2:20) Pavlův argument zahrnuje ještě působivější skutečnost: Syn již měl dlouhou historii budování pod vedením svého Otce. Pavel dále ukazuje, že Bůh „vybudoval všechny věci“. (Heb 3:4 a studijní poznámka) Jako Boží spolupracovník byl Ježíš nepochybně hodný mnohem větší slávy než Mojžíš.

Každý dům je přece stavěn někým: Pavel zde uvádí obecně platnou pravdu a používá úvahu, která byla známá již v jeho době: Každý dům​—ať už hmotný, nebo duchovní, jaký je popsán v tomto kontextu​—musí být postaven někým. (Viz studijní poznámky k Heb 3:2, 3.) Sloveso zde přeložené jako „stavěn“ může také odkazovat na přípravu něčeho k použití, například na vybavení stanu.​—Heb 9:2, 6.

ten, kdo postavil všechno, je Bůh: Jehova postavil „všechno“​—včetně celého fyzického vesmíru, všech živých tvorů a „nového stvoření“, tedy společenství pomazaných křesťanů. (Ga 6:15 a studijní poznámka) Řecký výraz pro „postavil“ je použit v Iz 40:28 v Septuagintě k překladu hebrejského výrazu pro „Stvořitele“. Jako Boží mistrovský dělník Ježíš pomáhal svému Otci ve všech těchto tvůrčích dílech.​—Př 8:30, 31; Ko 1:15, 16; Heb 1:10 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k Heb 3:3.

dům: Toto je odkaz na shromáždění pozemského Izraele.​—Viz studijní poznámku k He 3:2.

syn nad Božím domem: Ježíš byl mnohem víc než jen služebník v Božím domě, jako byl Mojžíš. (4Mo 12:7; Heb 3:2, 3, 5) Jehova ustanovil svého Syna, aby vládl jako Král „nad Božím domem“​—nově vytvořeným duchovním národem, „Božím Izraelem“, složeným z pomazaných křesťanů. (Viz studijní poznámky k Ga 6:16; Ko 1:13.) Ježíš měl tedy mnohem větší slávu než Mojžíš, kterého Židé v Pavlově době považovali za jednoho z největších Božích proroků.

naše otevřenost řeči: Nebo „naše smělost; naše důvěra“. Jak je použito v křesťanských řeckých písmech, výraz přeložený jako „otevřenost řeči“ může odkazovat jak na smělé promlouvání, tak na důvěrný přístup k Jehovovi v uctívání. Hebrejští křesťané byli obklopeni Židy, kteří lpěli na mojžíšském zákoně a jeho ustanoveních pro přístup k Bohu. Židé považovali svůj způsob uctívání za mnohem lepší než křesťanský způsob uctívání. Tyto křesťany tedy potřebovali smělost, aby kázali dobrou zprávu o Ježíšovi jako pravém Mesiáši. (Srovnej studijní poznámky k Sk 4:13; 28:31.) Také potřebovali zůstat přesvědčeni, že skrze Ježíše mají svobodu přistupovat k Jehovovi v uctívání a v modlitbě.​—Viz studijní poznámky k Ef 3:12; Heb 4:16.

právě jak říká svatý duch: Zde a v následujících verších (Heb 3:7-11) Pavel cituje z Ža 95:7-11, jak to napsal David (Heb 4:7 a studijní poznámka). Apoštol však tato slova připisuje svatému duchu, kterého Bůh použil, aby vedl Davida při psaní tohoto žalmu. (2Sa 23:2; viz studijní poznámky k 2Ti 3:16; 2Pe 1:21.) Podobné použití termínu „svatý duch“ apoštol uvádí i na Heb 10:15-17.

Dnes, jestliže uslyšíte jeho hlas: Viz studijní poznámka k Heb 3:13.

nezatvrzujte svá srdce: Obrazné vyjádření zatvrzelého srdce (nebo šíje) se v hebrejských Písmech používalo ve vztahu k jednotlivcům, kteří odmítali důvěřovat Jehovovi a poslouchat ho. (2Kr 17:14, pozn. pod čarou; Ne 9:16, 17, pozn. pod čarou; Př 28:14; Jr 17:23, pozn. pod čarou; Za 7:12, pozn. pod čarou) Když člověk stále odmítá poslouchat Jehovu, jeho srdce postupně zatvrzuje, to znamená, že se stává necitlivým a nereaguje na Boží vůli. (Ex 8:15, 32; 9:34) Pavel vybízí hebrejské křesťany, aby si vypěstovali citlivé srdce, to znamená, aby „naslouchali“ Božímu hlasu. (Heb 3:7, 12-15) Naslouchání zahrnuje poslušnost, nejen pouhé slyšení toho, co Bůh říká. Když to hebrejští křezťané budou dělat, zabrání tomu, aby se jejich citlivá srdce stala necitlivými a tvrdohlavými.​—5Mo 10:16.

jako při tom pobuřování, jako ve dni pokušení: Verš citovaný zde, Ža 95:8, odkazuje na to, co se stalo, když byl Izrael na poušti. V Refídimu Izraelité reptali kvůli nedostatku vody, takže Mojžíš to místo pojmenoval Meriba (což znamená „Hádka“) a Masa (což znamená „Zkouška; Pokušení“). (Ex 17:1-7; viz pozn. pod čarou k v. 7; 5Mo 6:16; 9:22; viz Příloha B3.) Nebylo to jediné příležitost, kdy Izraelité reptali. (4Mo 14:11, 22, 23) Například si stěžovali na nedostatek vody na dalším místě zvaném Meriba, tentokrát v oblasti Kádeše. (4Mo 20:1-13) V řeckém překladu Septuaginty Ža 95:8 (94:8, LXX), který Pavel zde cituje, hebrejské názvy míst nejsou transliterovány. Místo toho jsou „Meriba“ a „Masa“ přeloženy řeckými výrazy, které lze v tomto pořadí přeložit jako „pobuřování“ a „pokušení“. Toto znění může naznačovat, že Pavel nemá na mysli jen konkrétní událost, ale celou nevěrnou cestu Izraelitů během jejich 40 let putování po poušti.​—4Mo 32:13; Heb 3:9.

Pocítil jsem odpor: Pavel cituje z Žalmu 95, aby ukázal, jak Jehova vnímal Izraelity, kteří se proti němu vzbouřili na poušti. Ačkoli je Jehova chránil, zachovával a pečoval o ně mnoha zázračnými způsoby, oni ho stále zkoušeli a provokovali, čímž dokazovali, že „vždy [bloudili] ve svých srdcích“. Přivodili si Jehovův velký hněv, odpor a dokonce znechucení. (Ža 95:9-11; srovnej 4Mo 14:22, 23.) Pavel využívá tuto zprávu, aby hebrejské křesťany vybídl, aby nikdy nenásledovali nevěrnou, vzpurnou cestu svých předků.​—Viz studijní poznámku k Žid 3:12.

„Nevstoupí do mého odpočinku“: Mojžíš zaznamenal, že Jehova řekl vzpurným Izraelitům: „Nikdo z vás nevstoupí do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usídlím.“ (4Mo 14:30) Žalmista byl inspirován, aby doplnil Jehovova slova citovaná zde: „Nevstoupí do mého odpočinku.“ (Ža 95:11) Ta generace vzbouřenců byla vyloučena z vstupu do Kanaánu, a tak přišla o příležitost spolupracovat s Jehovou Bohem na naplnění jeho záměru. Pro izraelský národ byl jeho záměr usadit je v Zaslíbené zemi, kde by mohli žít v pokoji. (1Kr 8:56; 1Pa 22:9) Když se vzbouřili, přišli o možnost vstoupit do Božího odpočinku. Přesto Pavel dále ukazuje, jak mohou křesťané vstoupit do Božího odpočinku.​—Viz studijní poznámky k Heb 4:1, 3.

zlovolné srdce postrádající víru: Tento výraz neodkazuje na srdce, které se jen občas potýká s pochybnostmi nebo trpí nedostatkem víry kvůli nevědomosti. (Srovnej 1Tm 1:13.) Spíše poukazuje na srdce, které úmyslně odmítá věřit. Pavel měl na mysli Izraelity na poušti, kteří odmítli uvěřit Jehovovi, přestože viděli mnoho ohromujících zázraků. (Heb 3:9) Příliš pohlceni uspokojováním vlastních touh nedokázali rozjímat o Jehovových skutcích a nakonec se postavili proti jeho vedení tím, že vyjádřili přání vrátit se do Egypta. (Ex 17:2, 3; Nu 13:32–14:4) Jejich zatvrzelý, nevěřící postoj byl neomluvitelný a zlovolný. (Heb 3:13, 19; viz studijní poznámku k Heb 3:8.) Hebrejští křesťané se museli mít na pozoru před takovým stavem srdce, který by se mohl vyvinout u „kteréhokoli“ z nich.

odpadající: Řecké sloveso zde přeložené jako „odpadající“ (a·phiʹste·mi) má základní význam „stát stranou“. Může být také přeloženo jako „odstoupit; odpadnout; zříci se“. (Sk 19:9; 1Tm 4:1 a studijní poznámka; 2Tm 2:19) Souvisí s podstatným jménem přeloženým jako „odpadlictví“. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:3.) „Odpadnutí“ zahrnuje úmyslné a vědomé jednání. (Srovnej studijní poznámku k Heb 2:1, která popisuje odplývání kvůli nedbalosti nebo rozptýlení.) Člověk odpadá od Boha tím, že se proti němu bouří a úmyslně se vzdaluje od jeho uctívání. V tomto kontextu Pavel používá příklad Izraelitů, aby ukázal, že návrat z takové zlovolné cesty je nesmírně obtížný.​—Heb 3:7-11, 16-19.

živého Boha: Tento výraz byl jistě dobře známý židovským křesťanům. (Joz 3:10; Ža 42:2) Písmo staví Jehovu do kontrastu s neživými bohy národů. (Jr 10:5, 10) Když Bůh přísahal, že generace Izraelitů, která se vzbouřila na poušti, nevejde do Zaslíbené země, zaručil jistotu svého výroku slovy „jakože já živ jsem“. (Nu 14:21, 28) Výraz „živý Bůh“ v tomto kontextu zdůrazňuje vážné následky pro každého, kdo odpadá od Boha, jediného, kdo může dát věčný život nebo odebrat jakékoli vyhlídky na budoucí život.​—Viz studijní poznámku k Heb 10:31; viz také studijní poznámky k 1Tm 3:15; 4:10.

dokud trvá „Dnes“: Pavel znovu odkazuje na Ž 95:7, 8, kde se píše: „Dnes, jestliže uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.“ (Heb 3:7, 8) Tato slova připomínají mnohé Mojžíšovy inspirované výzvy. (5Mo 4:40; 6:6; 7:11; 15:5; 27:1, 10) Znění Ž 95:7, 8 zdůrazňuje, že ti Izraelité měli omezený čas, aby naslouchali Jehovovi a poslouchali pokyny, které jim dal skrze Mojžíše. Podobně i Pavlova zmínka o „Dnes“ pro hebrejské křesťany zdůrazňuje naléhavost, protože potřebovali dále „se navzájem povzbuzovat“, zvláště s ohledem na dobu, v níž žili. (Heb 10:25) Později Pavel ukazuje, že inspirované použití slova „Dnes“ v Ž 95:7 ve skutečnosti odkazuje na Boží den odpočinku, který je z lidského pohledu velmi dlouhý. (Heb 4:7; viz studijní poznámky k Heb 4:3, 4.) Krátkost lidského života však činila naléhavým, aby křesťané využívali každé příležitosti k vzájemnému povzbuzování, protože takové příležitosti mohou být pomíjivé a už se nemusí opakovat.​—Srovnej Ž 90:12; 144:4; Jk 4:14.

klamavá moc hříchu: Nebo „svůdnost (klamné potěšení) hříchu“. (Srovnej Mt 13:22, pozn. pod čarou; viz také studijní poznámku k 2Te 2:10.) Jeden odborný komentář k řeckému výrazu zde použitému uvádí: „Hřích je zde představován jako aktivní, agresivní síla.“ Jiný říká: „Hřích je svůdce, který nedodržuje své sliby.“​—Viz studijní poznámku k Ko 2:8; srovnej 1Mo 4:7.

stali se účastníky Krista: Nebo „mají podíl s Kristem.“ Řecké slovo přeložené jako „účastníci“ je na Heb 1:9 přeloženo jako „druhové“ a na Lk 5:7 jako „společníci“. V tomto kontextu však tento výraz zdůrazňuje to, co mají Kristovi bratři s ním společného. Například by na zemi trpěli pro zachování věrnosti a v nebi by navždy sloužili Jehovovi.​—Heb 3:1 a studijní poznámka; 12:28; 1Pt 4:13; Zj 3:21; 20:6.

jejichž mrtvá těla padla na poušti: Řecký výraz přeložený jako „mrtvá těla“ se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde, ale objevuje se v Septuagintě v překladu Nu 14:29, 32, což je záznam, na který Pavel naráží. Tento řecký výraz byl zjevně používán jako hanlivé označení pro lidi, kteří byli souzeni jako tak špatní, že si nezasloužili důstojný pohřeb. (Viz také Iz 66:24, kde Septuaginta používá stejné řecké slovo pro „mrtvoly“, v souvislosti s lidmi, kteří se bouří proti Jehovovi.) Pavel používá tento negativní výraz, aby varoval křesťany, aby nenásledovali špatný příklad těch vzpurných Izraelitů „tím, že by se odvrátili od živého Boha.“​—Heb 3:12 a studijní poznámka.