Hebrejcům 8

hlavní myšlenka toho, co říkáme: Pavel zde zdůrazňuje hlavní myšlenku toho, co podrobně rozebíral​—že Ježíš Kristus jako nebeský Král-Kněz je daleko nadřazenější jakémukoli veleknězi, který sloužil pod Mojžíšovskou smlouvou Zákona. (Heb 4:14–7:28) Apoštol dále vysvětluje, že posvátná služba levitských kněží byla „stínem“ nebeských věcí. (Heb 8:3-5) Poté, od Heb 8:6 do 10:21, vyvozuje, že protože je Ježíš nadřazený Velekněz, smlouva, kterou zprostředkovává, musí být „o to lepší“ než Mojžíšovská smlouva Zákona. (Heb 8:6 a studijní poznámka) Následně se Pavel zaměřuje na důležitost víry, vytrvalosti a křesťanského jednání, aby pomohl hebrejským křesťanům pochopit, jak mohou tyto hluboké pravdy uplatnit ve svém životě.​—Heb 10:22–13:22.

po pravici trůnu Velebnosti: Viz studijní poznámka k Heb 1:3.

služebník: Použitý řecký výraz (lei·tour·gosʹ), který lze také přeložit jako „veřejný služebník“, souvisí s výrazem použitým v Heb 8:6 (a studijní poznámce) ohledně Ježíšovy „služby“ neboli „veřejné služby“ (lei·tour·giʹa). Tyto výrazy byly v Septuagintě používány pro označení „kněží“ (Iz 61:6) nebo „povinností“ (4M 7:5) a „služby“ (4M 4:28; 1Pa 6:32 [6:17, LXX]), které kněží vykonávali ve stanu setkávání a v Jehovově chrámu v Jeruzalémě. (Více podrobností o překladech „veřejná služba“ a „veřejný služebník“ viz studijní poznámky k Lk 1:23; Ř 15:16.) Jako velký velekněz v nebi Kristus Ježíš slouží k prospěchu lidstva. Zastupuje je a uplatňuje na ně prospěch své výkupní oběti.​—Heb 7:23-25; 9:11-14.

pravý stan: Tuto frázi lze také přeložit jako „pravý [nebo „skutečný“] příbytek“. „Pravý stan“ představuje Jehovovo uspořádání pro čisté uctívání založené na výkupní oběti Ježíše Krista. Prostřednictvím tohoto uspořádání mohou hříšní lidé uctívat Boha správným, svatým způsobem. Pavel dále vysvětluje (v 9. kapitole), že svaté místo neboli Nejsvětější tohoto příbytku představuje něco skutečně působivého: samotnou Jehovovu přítomnost v nebi. (Heb 9:24) Použitím fráze „pravý stan“ se Pavel snaží pomoci židovským křesťanům, kteří zápasí s touto otázkou: Je křesťanské uctívání skutečně nadřazené tomu, které se konalo v působivém jeruzalémském chrámu? (Heb 7:22-28) Tato budova byla všeobecně uctívána a Židé byli velmi hrdí na obřady, které tam kněží vykonávali. Je tedy vhodné, že Pavel křesťanům připomíná, že Velký velekněz Ježíš slouží na nesrovnatelně lepším místě, ve velkém duchovním chrámu.

který postavil Jehova, a ne člověk: Jak je vysvětleno v předchozí poznámce, Pavel zde odkazuje na duchovní stan, který má původ u samotného Boha Jehovy. (Viz studijní poznámka k Heb 9:11.) Naproti tomu hmotný stan setkávání na poušti postavili lidé. I tak však postupovali podle podrobných pokynů, které Jehova dal Mojžíšovi.​—2M 25:9, 40; 4M 8:4; Heb 8:5 a studijní poznámka; srovnej studijní poznámku k Sk 7:44; pro použití Božího jména zde viz Úvod k Dodatku C3; Heb 8:2.

dary a oběti: Viz studijní poznámku k Heb 5:1.

aby měl co obětovat: Tím, že zařídil, aby se jeho Syn narodil jako člověk, dal Jehova Ježíši něco k obětování​—dokonalý lidský život​—čímž mohl vykoupit Adamovo potomstvo z hříchu a smrti. (Heb 10:5) Zatímco izraelští velekněží museli opakovaně přinášet zvířecí oběti, Ježíš obětoval své lidské tělo „jednou provždy“.​—Heb 7:27; 9:12, 28; 10:1-4, 11, 12; 1Pe 3:18.

typické znázornění: Řecké slovo pro tento výraz, vyskytující se také v Heb 9:23, znamená „náčrt, skica, symbol“​—něco, co je odrazem či obrazem originálu. Posvátná služba, kterou kněží konali ve stanu a později v chrámu, symbolizovala a předobrazovala větší nebeské skutečnosti. Výraz „typické znázornění“ se vztahuje i na prvky stanu a chrámu.​—Heb 9:2-10, 23-28.

stín: Různé aspekty Mojžíšova Zákona, včetně stanu, obětí a svátků, byly jako stíny, které naznačovaly větší věci, jež měly přijít. (Heb 10:1) Izraelité, kteří těmto stínům věnovali pozornost, byli lépe schopni potvrdit, že Ježíš je Mesiáš, a porozumět tomu, co vykonal. (Viz studijní poznámku ke Kol 2:17.) Stín však poskytuje pouze obecný obrys nebo naznačení celkového tvaru předmětu, který jej vrhá. Podobně toto „typické znázornění“ podávalo jen zmenšenou představu o nebeských skutečnostech a „pravém stanu“, který tento stín představoval.​—Heb 8:2.

bylo dáno božské nařízení: Nebo „bylo dáno božské varování“. V Písmech se zde použitý řecký slovesný výraz často vztahuje k varováním a pokynům přicházejícím od Boha. (Mt 2:12; Heb 11:7; 12:25) Podle jednoho slovníku má toto slovo v daném použití „důraz na přísné poučení“. Některé překlady Heb 8:5 používají frázi „byl Bohem varován“ nebo „byl Bohem poučen“. (Viz studijní poznámku ke Sk 10:22.) Pavel pak cituje Jehovova slova Mojžíšovi zaznamenaná v 2Mo 25:40.

vzor: Nebo „návrh; typ“.​—Viz studijní poznámku ke Sk 7:44.

služba: Čili „veřejná služba“.​—Viz studijní poznámku k Heb 8:2.

prostředník: Viz studijní poznámku k 1Ti 2:5 a Slovníček.

o to vynikající smlouva: Toto je odkaz na novou smlouvu. (Jer 31:31-34; Heb 7:22; 8:8; 9:15) Slovo „o to“ ukazuje, že stejně jako je Ježíš větším veleknězem, je i smlouva, kterou zprostředkovává, lepší smlouvou. Stará smlouva byla základem Jehovova vztahu se starověkým Izraelem a sloužila k odhalení hříšnosti nedokonalých lidí. Ale nová smlouva je základem Jehovova vztahu s novým národem, duchovním Izraelem. Tato smlouva je lepší, neboť byla právně ustavena na základě lepších slibů. Bůh slíbil, že tato smlouva bude zapsána do srdcí jeho oddaných služebníků, že jejich hříchy budou odpuštěny a že ho všichni budou skutečně znát. Tato smlouva tak nabízela „lepší naději“.​—Heb 7:19 a studijní poznámka.

lepší: Toto je jedno z klíčových slov v listu Hebrejským. Jak je tomu zde, používá se opakovaně k zdůraznění nadřazenosti křesťanského způsobu uctívání.​—Heb 7:22; 9:23; viz „Úvod k Hebrejským“ a studijní poznámku k Heb 1:4.

Kdyby ta první smlouva byla bez vady: Pavel zde ukazuje, že „první smlouva“ uzavřená s Izraelem nebyla bez vady. Klíčový důvod uvádí v následujícím verši: „Neboť on [Bůh] nachází vinu na lidu.“ (Heb 8:8 a studijní poznámka) Izraelité byli odpovědní za dodržování své strany smlouvy, ale většina z nich nedokázala přijmout ducha té smlouvy za své. Proto smlouvu opakovaně „porušili“. (Jer 31:32) Pavel v tomto dopise také ukazuje, že první smlouva nebyla bez vady v dalším ohledu: Neumožňovala úplné odpuštění hříchů. Ve skutečnosti to ani nebylo jejím účelem. (Heb 7:11, 19; 9:9; 10:1, 2; srovnej Ří 8:3 a studijní poznámku.) Ten Zákon byl určen „aby se provinění ukázala“ (Ga 3:19), aby ukazoval na lepší uspořádání uctívání (Kol 2:17) a aby vedl lidi k Mesiáši (Ga 3:24). Tyto cíle skutečně splnil. Pavel tedy neodporuje tomu, co uvádí v Ří 7:12.

Neboť on vytýká lidu: Někteří učenci doporučují zde jiný překlad, který naznačuje, že Bůh nacházel vadu na samotné smlouvě Zákona daného skrze Mojžíše. Kontext a následný citát z proroka Jeremjáše však ukazují, že skutečná vada nebyla na Boží smlouvě, ale na jeho lidu, který tuto smlouvu porušil. Překlad „vytýká lidu“ je v souladu s touto myšlenkou.​—Jer 31:32.

„Hle, přicházejí dny“: Pavel zde začíná citovat proroka Jeremjáše. (Jer 31:31-34) Citát končí veršem 12. Jde o nejdelší úryvek z hebrejských Písem citovaný v křesťanských řeckých písmech.​—Viz Úvod k Hebrejským.

praví Jehova: V tomto citátu z Jer 31:31 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Proto je Boží jméno použito zde v hlavním textu.​—Viz Příloha C1 a C2.

s domem izraelským a s domem judským novou smlouvu: Jeremjášovo prorocké prohlášení o „nové smlouvě“ bylo původně určeno přirozenému Izraeli a Judovi, ale Pavel zde ukazuje, že Jehova svůj slib naplňuje tím, že tuto smlouvu uzavírá s pomazanými křesťany, neboli duchovním Izraelem.​—Jer 31:31; Heb 8:6 a studijní poznámka; viz také studijní poznámku ke 2Ko 3:6.

přestal jsem o ně pečovat: Po celá staletí Jehova trpělivě projevoval velkou péči o svůj lid a zůstával věrný své straně Zákona smlouvy. Izrael však „nezůstal v [té] smlouvě“; znovu a znovu se bouřili proti Jehovovi. Opakovaně jim odpouštěl, ale v jistém smyslu o ně přestal pečovat, když v roce 607 př. n. l. dovolil Babyloňanům zničit Jeruzalém a jeho chrám. (2Pa 36:17; Ez 16:59; Mal 3:6, 7; srovnej Ne 9:16-19, 26-31.) Později projevil výjimečné milosrdenství tím, že svůj lid znovu shromáždil, a oni poté znovu vybudovali jeho místo uctívání. (Iz 54:6-8; Jr 29:10; Za 1:16) Ačkoli jim Jehova projevil tolik milosrdenství, Izraelité odmítli jeho vlastního Syna. (Mt 21:43; 23:38) Tehdy Jehova o ně definitivně „přestal pečovat“. Učinil konec své smlouvě s tělesným Izraelem jako svým vyvoleným národem. Přesto Jehova dál pečoval o jednotlivce z toho národa, kteří usilovali o dobrý vztah s ním. Od Letnic roku 33 n. l. mohli být takoví věrní přijati do nové smlouvy.​—Srovnej Heb 2:16 a studijní poznámku.

přestal pečovat: Pavel cituje z Jer 31:32, kde masoretský hebrejský text uvádí „ačkoli jsem byl jejich pravým pánem [jejich manželem]“. Septuaginta však čte „a přestal jsem o ně pečovat“ a Pavel zjevně cituje z tohoto překladu. Bylo navrženo několik možností, jak tento rozdíl vysvětlit. Někteří se domnívají, že překladatelé Septuaginty prostě použili to, co považovali za alternativní význam hebrejského slovesa. Jiní navrhují, že tito překladatelé používali mírně odlišný hebrejský text. V každém případě je význam, který Pavel připisuje řeckému textu, jasný a zapadá do kontextu jeho výkladu.

praví Jehova: V tomto citátu z Jer 31:32 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (transliterováno JHVH). Proto je Boží jméno použito zde v hlavním textu.​—Viz Příloha C1 a C2.

říká Jehova: V tomto citátu z Jer 31:33 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno.​—Viz Příloha C1 a C2.

Dám své zákony do jejich mysli a napíšu je na jejich srdce: Jak bylo předpověděno v Jer 31:31-34, nová smlouva měla ustanovit formu uctívání, která se výrazně lišila od uctívání pod Mojžíšovou smlouvou Zákona. (Heb 8:6) Deset přikázání bylo vytesáno do kamene a celý Zákon byl zapsán ručně do dokumentů. Přesto hebrejská Písma zdůrazňovala důležitost přijmout Boží slova do srdce. (5Mo 5:6, 7; Př 3:3) Smutné je, že na srdcích většiny Izraelitů byla spíše zapsána hříšnost než Boží Zákon. (Jer 17:1) Na rozdíl od Mojžíšovy smlouvy Zákona, která sestávala z dlouhého seznamu požadavků a trestů za neposlušnost, měla být nová smlouva založena na „zákonu Krista“. Muži a ženy víry by tento zákon poslouchali dobrovolně a horlivě, jako by jim byl vepsán do srdce.​—Ga 6:2 a studijní poznámka.

stanou se mým lidem: Pavel zde cituje z Jer 31:33. Tam Jehova vyjádřil svůj záměr uzavřít se svým lidem novou smlouvu. Po staletí byl Božím lidem národ Izrael. (Ex 3:7; 19:5, 6; 5Mo 7:7, 8) Ale v prvním století n. l. Jehova tento neposlušný národ zavrhl a za svůj lid přijal nový národ, sestávající z pomazaných křesťanů s vyhlídkou na nebe. (Mt 21:43; Ř 2:28; 9:6; Ga 6:16 a studijní poznámka) Pavel tedy Jeremjášova slova o nové smlouvě vztahuje na duchovní Izrael. Podobný bod učinil apoštol Petr, když slova původně určená tělesnému Izraeli vztáhl na Izrael duchovní.​—1Pe 2:9, 10.

svého spolukrajan: Pavel odkazuje na proroctví o obnově v Jer 31:34, které bylo původně určeno starověkému izraelskému národu. Zde Pavel cituje tento verš z překladu Septuaginty a vztahuje jej na „Boží Izrael“, jehož „občanství je v nebesích“. (Ga 6:16; Fp 3:20 a studijní poznámka) Některé biblické překlady používají výraz „bližní“, což je založeno na znění tohoto verše v některých pozdních řeckých rukopisech. Většina řeckých textů však používá slovo pro „spolukrajan“.

„Poznejte Jehovu!“: Jedním z charakteristických rysů „nové smlouvy“, kterou předpověděl Jeremjáš, bylo, že „všichni . . . od nejmenšího z nich až po největšího“ budou „znát Jehovu“. (Jer 31:31, 34) Hebrejské i řecké slovo pro „znát“ zahrnuje základní myšlenku znalosti faktů, ale zde jde o mnohem víc. Jedna příručka uvádí, že v kontextu smlouvy výraz „znát“ Boha „zahrnuje uznání jeho svrchovanosti a celosrdečné oddání se poslušnosti vůči němu“. V hebrejštině i v řečtině může „znát“ také odkazovat na osobní známost s někým a na blízký vztah s ním.​—Srovnej studijní poznámky k Jan 17:3; Ga 4:9.

Jehova: V tomto citátu z Jer 31:34 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno.​—Viz Příloha C1 a C2.

od nejmenšího z nich až po největšího: Bibličtí pisatelé používali tento a podobné výrazy, aby důrazně vyjádřili, že jsou zahrnuti všichni bez výjimky. (1Mo 19:11; Jer 6:11-13; 8:10; 16:6; 42:1, 8; 44:12; Sk 8:10; Zj 13:16; 19:5, 18) Zde Pavel cituje Jehovova slova z Jer 31:34 a zdůrazňuje, že všichni, kdo jsou přijati do nové smlouvy, poznají Jehovu, jeho vlastnosti a jeho způsoby.

učinil první zastaralým: V jistém smyslu Jehova učinil starou smlouvu zastaralou (řecké sloveso doslova znamená „učinit starým“) v sedmém století př. n. l. Tehdy Bůh zjevil, že starou smlouvu nahradí novou. (Jer 31:31-34; Heb 7:12) Od té chvíle byly dny staré smlouvy sečteny. Zůstávala v platnosti po staletí, ale po celou tu dobu byl Zákon blízko zániku. Nakonec skutečně zanikl, neboli pozbyl platnosti, když byla v roce 33 n. l. nahrazena novou smlouvou. (Ef 2:15) Proto Pavel v následujícím verši píše, že „bývalá smlouva mívala právní ustanovení.“ (Heb 9:1) Když tento dopis psal, kolem roku 61 n. l., byla právní ustanovení staré smlouvy neplatná již asi 28 let. (Da 9:27) Židé té doby stále uctívali jeruzalémský chrám a konali tam bohoslužby, přesvědčeni, že stará smlouva je stále v platnosti. Když však byl v roce 70 n. l. chrám a jeho rodopisné záznamy zničeny, levitské kněžství již nemohlo být nikdy obnoveno. Takže veškerá tvrzení, že stará smlouva je stále platná, nebylo možné nadále obhájit.