Římanům 12

Proto: Pavel zřejmě používá tento výraz, aby propojil to, o čem psal v předchozí části dopisu, s tím, co chce říct dále. V podstatě říká: „Vzhledem k tomu, co jsem vám právě vysvětlil, vás vyzývám, abyste udělali to, co vám řeknu dále.“ Pavel zde mluvil o příležitosti, která se nabízí jak Židům, tak pohanům, být prohlášeni za spravedlivé před Bohem na základě víry, nikoli skutků, a být spoluvládci s Kristem. (Ří 1:16; 3:20–24; 11:13–36) Od 12. kapitoly Pavel vybízí křesťany, aby byli vděční a projevovali svou víru a vděčnost poslušností Bohu a životem sebeobětování.

bratři: Viz studijní poznámka k Ří 1:13.

představujte svá těla: Podle Mojžíšova zákona Izraelité zabíjeli zvířata a předkládali je jako oběti. Takové oběti mohly být přineseny pouze jednou. Naproti tomu křesťan neustále představuje své tělo, celou svou bytost, jako živou oběť. Tato „oběť“ zahrnuje mysl, srdce a sílu člověka – všechny jeho schopnosti. Je to akt úplného zasvěcení zahrnující každý aspekt jeho života. Pavel dodává, že křesťanova oběť sama sebe musí být svatá a přijatelná Bohu. To může odkazovat na skutečnost, že Izraelité nikdy neměli přinášet nepřijatelné oběti, jako například chromá nebo deformovaná zvířata. (3Mo 22:19, 20; 5Mo 15:21; Mal 1:8, 13) Stejně tak křesťané musí žít čistý život v souladu s tím, co Bůh schvaluje, aby jejich oběti byly přijatelné.

posvátná služba: Nebo „uctívání“. Použitý řecký výraz je la·treiʹa a odkazuje na projevy uctívání. V křesťanských řeckých písmech se toto podstatné jméno někdy používá ve spojení s židovským systémem uctívání založeným na Mojžíšově zákoně. (Ří 9:4; Heb 9:1, 6) Zde však Pavel tento výraz používá ve spojení s křesťanským uctíváním. Související řecké sloveso la·treuʹo („konat posvátnou službu“) se používá jak ve vztahu k uctívání podle Mojžíšova zákona (Lk 2:37; Heb 8:5; 9:9), tak křesťanského uctívání (Fp 3:3; 2Ti 1:3; Heb 9:14; Zj 7:15). V Ří 1:9 Pavel ukázal, že důležitou součástí jeho posvátné služby bylo „ve spojení s dobrou zprávou o [Božím] Synovi“, tedy kázání této dobré zprávy.

svou rozumnou službou: Výraz „rozumná služba“ je přeložen z řeckého slova lo·gi·kosʹ. V tomto kontextu vyjadřuje myšlenku posvátné služby konané „logickým“, „rozumným“ nebo „inteligentním“ způsobem. Jeden lexikon jej definuje jako „vztahující se k pečlivému promyšlení, promyšlený“. Křesťané jsou často vyzýváni, aby pečlivě zvažovali biblické zásady. Potřebují pochopit, jak spolu souvisejí biblické zásady a rozhodnutí, o kterých uvažují. Mohou použít svou Bohem danou schopnost rozumu, tedy myšlení, aby činili vyvážená rozhodnutí, která budou mít Jehovovo schválení a požehnání. Tento způsob uctívání byl změnou pro mnoho Židů, kteří se stali křesťany. Dříve žili podle mnoha pravidel diktovaných tradicí.

přestaňte se nechat formovat: Použité řecké slovo znamená „utvářet nebo formovat podle vzoru nebo formy“. Pavel oslovuje své pomazané spolukřesťany pomocí řeckého slovesného času, který naznačuje ukončení již probíhající činnosti. Tato formulace naznačuje, že někteří v římském sboru byli stále ovlivňováni tímto systémem věcí. (Ří 1:7) Pro křesťany v Římě v té době, kolem roku 56 n. l., zahrnoval systém věcí normy, zvyky, způsoby a styly, které charakterizovaly římský svět.​—Viz studijní poznámku k tomuto systému věcí v tomto verši.

tento systém věcí: Řecké slovo ai·onʹ, které má základní význam „věk“, může odkazovat na stav věcí nebo na rysy, které odlišují určité časové období, epochu nebo věk. V tomto kontextu odkazuje na normy, praktiky, způsoby, zvyky, názory, styly a další rysy charakterizující jakékoli dané časové období.​—Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.

proměňte se obnovou své mysli: Řecké sloveso pro „proměňte se“ je me·ta·mor·phoʹo. (Mnoho jazyků má termín „metamorfóza“, který je odvozen z tohoto řeckého slova.) Řecké slovo pro „mysl“ zde použitý v zásadě označuje schopnost myslet, ale může také odkazovat na způsob myšlení člověka nebo jeho postoj. Výraz „obnova [své] mysli“ naznačuje, že člověk mění své mentální sklony, nejvnitřnější postoje a pocity. Rozsah této změny ilustruje použití slovesa zde přeloženého jako „proměňte se“. Stejné sloveso je použito v Mt 17:2 a Mr 9:2, kde se říká, že Ježíš „byl proměněn“. (Viz studijní poznámku k Mt 17:2.) Tato proměna nebyla povrchní změnou. Spíše šlo o úplnou změnu Ježíše do té míry, že on, budoucí Král „Božího Království“, mohl být popsán jako „již přišel v moci“. (Mr 9:1, 2) Toto řecké slovo je také použito v 2K 3:18 ohledně duchovní proměny pomazaných křesťanů. Když tedy Pavel vyzýval křesťany, aby obnovili svou mysl, zdůrazňoval neustálou vnitřní proměnu, která by vedla k zcela novému způsobu myšlení, který by byl v souladu s Božími myšlenkami.

ověřujte si: Použitý řecký termín do·ki·maʹzo nese význam „ověřovat testováním“, často s pozitivním výsledkem. Ve skutečnosti je tento termín v některých kontextech překládán jako „schvalovat“. (Ří 2:18; 1K 11:28) Některé překlady jej překládají jako „rozpoznávat; rozlišovat“. Pavel tedy neradil slepé víře ani skepticismu. Spíše povzbuzoval křesťany, aby pozitivním způsobem testovali Boží požadavky, aby jim porozuměli, aplikovali je a zažili jejich dobrotu. Křesťan si tak ověřuje, že konání „Boží vůle“ je dobrá a dokonalá cesta.

povzbuzuje: Nebo „napomíná“. Řecké slovo pa·ra·ka·leʹo doslova znamená „přivolat k sobě“. Má široký význam a může vyjadřovat myšlenku „povzbudit“ (Sk 11:23; 14:22; 15:32; 1Te 5:11; Žd 10:25); „utěšit“ (2K 1:4; 2:7; 7:6; 2Te 2:17); a v některých kontextech „naléhavě vyzvat; napomenout“ (Sk 2:40; Ř 15:30; 1K 1:10; Fp 4:2; 1Te 5:14; 2Tm 4:2; Tit 1:9, pozn.). Úzký vztah mezi napomínáním, útěchou a povzbuzením naznačuje, že křesťan by nikdy neměl někoho napomínat tvrdým nebo nevlídným způsobem.

povzbuzení: Nebo „napomenutí“. Řecké podstatné jméno pa·raʹkle·sis, doslova „přivolání k sobě“, často vyjadřuje význam „povzbuzení“ (Sk 13:15; Fp 2:1) nebo „útěcha“ (Ř 15:4; 2K 1:3, 4; 2Te 2:16). Jak naznačuje alternativní překlad, tento termín a související sloveso pa·ra·ka·leʹo, použité v tomto verši, mohou také vyjadřovat myšlenku „napomenutí“, a v některých kontextech je tak v hlavním textu překládáno. (1Te 2:3; 1Tm 4:13; Žd 12:5) Skutečnost, že tato řecká slova mohou vyjadřovat všechny tři významy – napomenutí, útěchu a povzbuzení – naznačuje, že křesťan by nikdy neměl někoho napomínat tvrdým nebo nevlídným způsobem.

rozděluje: Nebo „přispívá“. Řecké sloveso použité zde bylo také přeloženo jako „předat“ (Ř 1:11; 1Te 2:8) a „sdílet“ (Lk 3:11; Ef 4:28).

ten, kdo předsedá: Nebo „ten, kdo vede“. Řecké slovo pro·iʹste·mi doslova znamená „stát před (v čele)“ ve smyslu vedení, řízení, usměrňování, projevování zájmu a péče o druhé.

Ošklivte si: Řecký výraz a·po·sty·geʹo se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. Jde o intenzivní formu řeckého slovesa znamenajícího „nenávidět“, a tedy znamená „intenzivně (silně) nenávidět“. Tento výraz vyjadřuje silný pocit hrůzy a odporu.

lněte: Řecké sloveso doslova znamenající „přilepit“ je zde použito obrazně. Křesťan, který má opravdovou lásku, je tak pevně přilepen, neboli připojen, k tomu, co je dobré, že se to stává nedílnou součástí jeho osobnosti. Stejné řecké slovo je použito k popsání silného pouta, které má spojovat manžela a manželku.​—Viz studijní poznámka k Mt 19:5.

bratrská láska: Řecký výraz phi·la·del·phiʹa doslova znamená „náklonnost k bratrovi“. Pavel jej používá třikrát​—v Ří 12:10, v 1Te 4:9 a v Heb 13:1. Petr tento termín používá třikrát ve svých dopisech (jednou v 1Pe 1:22 a dvakrát v 2Pe 1:7), kde je přeložen jako „bratrská náklonnost“. Použití tohoto termínu Pavlem a Petrem naznačuje, že vztahy mezi křesťany by měly být stejně blízké, silné a srdečné jako v přirozené rodině.

mít něžnou náklonnost: Řecké slovo použité zde, phi·loʹstor·gos, je složenina dvou výrazů označujících lásku a náklonnost. Základní slovo sterʹgo označuje přirozenou náklonnost, jako mezi členy rodiny. Druhý výraz souvisí s phiʹlos, blízký přítel. (Jan 15:13-15) Kombinace těchto výrazů označuje silnou náklonnost, jaká se projevuje v rodině. Ve skutečnosti obě slova použité v tomto kontextu (phi·la·del·phiʹa, přeloženo jako „bratrská láska“, a phi·loʹstor·gos, přeloženo jako „něžná náklonnost“) odkazují na náklonnost, která by přirozeně měla být projevována mezi členy rodiny. Taková je úroveň lásky a náklonnosti, kterou Pavel vyzývá spolukřesťany, aby projevovali jeden druhému.​—Viz studijní poznámku k bratrské lásce v tomto verši.

jít v čele: Nebo „brát iniciativu“. Řecké slovo pro·e·geʹo·mai se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. Doslova znamená „jít před“, a v tomto kontextu označuje horlivost v projevování úcty druhým. V řecké, židovské a římské společnosti prvního století se lidé snažili získat pro sebe co nejvíce poct. (Lk 20:46) Zde Pavel vyjadřuje opačný pohled, totiž že křesťané by se měli snažit projevovat úctu a respekt druhým. Někteří dokonce naznačují, že tento výraz implikuje snahu předčit se v projevování úcty druhým.

Buďte pilní: Nebo „Buďte horliví.“ Řecké slovo spou·deʹ zde použité doslova znamená „rychlost pohybu nebo činnosti; spěch; rychlost.“ (Lk 1:39) V mnoha kontextech však označuje „upřímné odhodlání při plnění povinnosti; horlivost; nadšení; ochotu; zápal.“ Toto řecké slovo se objevuje v Ří 12:8 ve výrazu „ať to koná horlivě.“ V Heb 6:11 je přeloženo jako „píle“ a v 2Pt 1:5 jako „vynaložení úsilí.“ Související sloveso spou·daʹzo bylo přeloženo jako „buďte ... horliví“ (2Pt 1:10) a „vynasnažte se“ (2Tm 2:15; 4:9, 21; 2Pt 3:14).

Hořte duchem: Řecké slovo přeložené jako „hořet“ doslova znamená „vařit se.“ Zde je použito metaforicky k vyjádření představy člověka, který přetéká nebo vyzařuje zápal a nadšení vlivem Božího „ducha“ (řecky pneuʹma), neboli aktivní síly. Tento duch může člověka motivovat a dodávat mu energii k činům v souladu s Jehovovou vůlí. (Viz studijní poznámku k Mr 1:12.) „Hoření“ Božím svatým duchem by také ovlivnilo hnací sílu vycházející z obrazného srdce člověka, naplňujíc ho zápalem a nadšením pro správné věci. Zatímco někteří mají za to, že tento řecký výraz je prostě idiom pro velkou horlivost a nadšení, překlad v hlavním textu podporuje myšlenku, že „duch“ zde je Boží svatý duch.​—Pro diskusi o některých principech překladu Bible, které ilustruje překlad zde probírané řecké fráze, viz Příd. A1.

Sloužete: Nebo „Služte.“ Řecké sloveso (dou·leuʹo) zde použité odkazuje na práci jako otrok, tedy někdo, kdo je vlastněn a poslouchá příkazy svého pána. Stejné řecké sloveso se objevuje v Mt 6:24 (viz studijní poznámku), kde Ježíš vysvětluje, že křesťan nemůže sloužit zároveň Bohu i Mamonu. V Septuagintě, je toto sloveso někdy použito k překladu podobných hebrejských výzev „sloužit Jehovovi“, kde v původním hebrejském textu figuruje Tetragrammaton.​—1Sa 12:20; Ža 2:11; 100:2 (99:2, LXX); 102:22 (101:23, LXX).

Jehovovi: Dostupné řecké rukopisy zde čtou „Pánu“ (toi Ky·riʹoi), ale jak je vysvětleno v Příd. C, existují dobré důvody se domnívat, že božské jméno bylo původně v tomto verši použito a později nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova.​—Viz Příd. C3 úvod; Ří 12:11.

Usilujte o pohostinnost: Řecké slovo přeložené jako „usilovat o“ by doslova mohlo být přeloženo jako „pospíchat; běžet“. Pavel zde toto slovo používá, aby povzbudil křesťany, aby neprojevovali pohostinnost jen tehdy, když jsou k tomu vyzváni. Spíše je vybízí, aby pohostinnost aktivně vyhledávali a pravidelně ji projevovali. Řecké slovo pro „pohostinnost“, phi·lo·xe·niʹa, doslova znamená „láska k (náklonnost k) cizincům“. To naznačuje, že pohostinnost by měla být projevována i mimo okruh blízkých přátel. Pavel toto slovo používá také v Žid 13:2, kde zřejmě naráží na události popsané v 18. a 19. kapitole Genesis o Abrahamovi a Lotovi. Když tito muži projevili pohostinnost vůči cizincům, nevědomky tím hostili anděly. V Gn 18:1-8 je Abraham popsán, jak běží a spěchá, aby se postaral o své hosty. Příbuzné přídavné jméno phi·loʹxe·nos se vyskytuje třikrát v křesťanských řeckých písmech v dalších kontextech, kde je povzbuzováno k projevování pohostinnosti.​—1Tm 3:2; Tit 1:8; 1Pe 4:9.

z pohledu všech lidí: Nebo „v očích všech lidí.“ Zde řecké slovo anʹthro·pos (člověk) odkazuje na muže i ženy.

uvolni místo hněvu: To znamená Božímu hněvu, podle kontextu. Pavel dále cituje Boží slova z Deuteronomia: „Pomsta je má, odplata.“ (5Mo 32:19-35) Ačkoli řecký text v Ří 12:19 neobsahuje výraz „Boží“, mnoho překladatelů Bible jej vkládá, aby vyjádřili správnou myšlenku. Smysl verše tedy zřejmě je: ‚Nech hněv Bohu. Nechť on rozhodne, kdy a na koho má být vykonána pomsta.‘ Toto napomenutí souhlasí s biblickými varováními, abychom se vyvarovali projevování hněvu. (Ža 37:8; Ka 7:9; Mt 5:22; Ga 5:19, 20; Ef 4:31; Ja 1:19) Potřeba ovládat svůj hněv je opakovaně zdůrazňována v knize Přísloví.​—Př 12:16; 14:17, 29; 15:1; 16:32; 17:14; 19:11, 19; 22:24; 25:28; 29:22.

praví Jehova: Pavel cituje z 5Mo 32:35 a kontext jasně ukazuje, že slova, která Pavel cituje, pronesl Jehova.​—5Mo 31:16, 19, 22, 30; 32:19-34; srovnej studijní poznámku k Mt 1:22; viz Příloha C1 a úvod k C3; Ří 12:19.

jestliže tvůj nepřítel hladoví: Pavel zde pokračuje ve svém výkladu citací z Př 25:21, 22.

nahrneš žhavé uhlí na jeho hlavu: Tento výraz je součástí textu, který Pavel čerpá z Př 25:21, 22. Přísloví, na které Pavel odkazuje, stejně jako jeho aplikace, se zjevně vztahuje k starověké metodě používané k tavení kovových rud. Ruda byla zahřívána na vrstvě uhlí a část uhlí byla také nahrnuta na vrch rudy. Tento proces roztavil rudu a způsobil oddělení čistého kovu od nečistot. Podobně projevování laskavosti i vůči nepřátelským jedincům má tendenci změkčit jejich postoj a vyvolat v nich dobro. Tato rada, aby člověk prokazoval dobro svým nepřátelům, má mnoho paralel v Písmu. (2Mo 23:4, 5; Mt 5:44, 45; Lk 6:27; Ř 12:14) Toto porozumění je dále podpořeno kontextem přísloví, které Pavel citoval, a které dodává, že „Hospodin odmění“ toho, kdo takto jedná. (Př 25:22; pozn.) Učenci mají různé názory na význam tohoto metaforického vyjádření. Avšak vzhledem ke kontextu Římanům Pavel zjevně neměl na mysli, že ilustrativní uhlí mělo způsobit trest nebo zahanbit odpůrce.