Hebrejcům 1

Kdysi dávno Bůh mluvil k našim předkům: Během mnoha staletí Bůh používal dlouhou řadu proroků, aby mluvil ke svému lidu. Mezi proroky, které Pavel v tomto dopise zmiňuje nebo cituje, jsou Abraham (1Mo 20:7; Heb 7:1), Mojžíš (5Mo 34:10; Heb 9:19), Jeremjáš (Jer 31:31-34; Heb 8:8-12), Abakuk (Ab 2:3, 4; Heb 10:37, 38) a Ageus (Ag 2:6; Heb 12:26). Pavel pak vytváří kontrast, když říká, že „na konci těchto dnů“ Bůh mluvil prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista.​—Heb 1:2 a studijní poznámka.

mnohokrát a mnoha způsoby: V řeckém textu Pavel začíná svůj dopis použitím dvou podobně znějících slov, která se významově překrývají. Jehova komunikoval se svým lidem prostřednictvím proroků, ne najednou, ale „mnohokrát“ (řecky polymerosʹ), v různých dobách, na různých místech a v různých situacích. Také používal „mnoho způsobů“ (řecky polytroʹpos), aby předal své poselství. Někdy Jehova mluvil k prorokům přímo a nechal je zapsat poselství písemně. (2Mo 34:27) Jindy dal prorokům sny nebo vidění. (Iz 1:1; Da 2:19; 7:1; Ab 1:1) Nebo Bůh poslal anděly, aby předali jeho poselství. (Za 1:7, 9) Proroci pak inspirované poselství předávali různými způsoby. Mohli ho veřejně pronést, zapsat nebo prezentovat pomocí symbolů nebo symbolických činů.​—Jer 7:1, 2; Ez 4:1-3; Oz 1:2, 3; Ab 2:2.

Nyní na konci těchto dnů: Pavel zřejmě odkazuje na konec židovského systému věcí. (1K 10:11 a studijní poznámka) Tento systém vznikl, když se v roce 1513 př. n. l. zrodil izraelský národ. V té době Bůh mluvil ke svému lidu prostřednictvím Mojžíše. Jehova však slíbil, že vzbudí proroka podobného Mojžíšovi. „Budete ho muset poslouchat,“ řekl Mojžíš. (5Mo 18:15, 18, 19) Tím předpověděným prorokem byl Ježíš Kristus. (Jan 5:46) O něm zde Pavel říká, že Bůh k nám promluvil prostřednictvím Syna. Jako Boží Syn byl Ježíš mnohem větší než všichni nedokonalí lidský proroci, kteří mu předcházeli. Pavel tak začíná linii uvažování, která zabírá velkou část tohoto inspirovaného dopisu: Křesťanský způsob uctívání je nadřazený uctívání v židovském systému věcí.

kterého ustanovil dědicem všeho: Dědic je někdo, kdo má právo přijmout nebo zdědit peníze, majetek nebo autoritu určité osoby. Většina výskytů v křesťanských řeckých písmech však používá slova „dědic“ a „zdědit“ ve spojení s lidmi, kteří přijímají odměnu od Boha. (Mt 5:5 a studijní poznámka; 19:29; 25:34 a studijní poznámka; 1K 6:9) V tomto případě Bůh ustanovuje svého prvorozeného Syna dědicem „všeho“, což znamená, že mu dává autoritu nad vším v nebi i na zemi. (Ža 2:8; Mt 28:18; Heb 1:6; 2:8; 1Pe 3:22; Zj 11:15) Ježíš je podřízen pouze svému Otci, Jehovovi.​—1K 15:27, 28; Fp 2:9-11.

skrze něhož stvořil systémy věcí: Jak je zde použito, fráze „systémy věcí“ může být chápána nejméně dvěma způsoby. Za prvé, může odkazovat na charakteristické rysy určitých časových období neboli „věků“, jak by mohlo být také přeloženo řecké slovo. V tomto dopise Pavel odkazuje na věrné v době před potopou, v dobách patriarchů a v letech izraelského smluvního vztahu s Bohem. Během všech těchto odlišných období Bůh umožňoval lidem, aby ho uctívali přijatelným způsobem. Vždy však ukazoval dopředu na dobu, kdy budou lidé plně smířeni s ním prostřednictvím jeho Syna. V křesťanské éře ustanovil novou smlouvu, založenou na Ježíšově oběti. Tento křesťanský systém věcí byl vytvořen skrze Krista, protože Ježíš jako „prostředník nové smlouvy“ má hlavní roli v uskutečňování Božího záměru. (Heb 1:3; 2:9; 12:24; viz také Slovníček, „Systém(y) věcí.“) Za druhé, výraz „systémy věcí“ by zde mohl být chápán ve smyslu světa nebo vesmíru, tedy veškerého Božího fyzického stvoření, jako je slunce, měsíc, hvězdy a země. Ježíš měl roli „mistrovského dělníka“ ve všech takových tvůrčích dílech.​—Př 8:30; Jan 1:3; srovnej Heb 11:3.

Je odleskem Boží slávy: Jeden z několika výrazů, které Pavel zde používá k popsání jedinečného vztahu mezi vzkříšeným Ježíšem Kristem a jeho nebeským Otcem. Řecké slovo přeložené jako „odlesk“, které doslova znamená „vyzařování“, se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. Toto slovo lze chápat v aktivním smyslu (jako vyzařování světla ze zdroje) nebo v pasivním smyslu (jako odrážení světla z jiného zdroje). Ježíš není zdrojem slávy svého Otce. Spíše je „obrazem neviditelného Boha“. (Kol 1:15; srovnej Jan 5:19.) Proto překlad „odlesk“ souhlasí s celkovým učením Bible a je paralelní s výrazem „přesné vyjádření“ v tomto verši.

přesné vyjádření jeho samé bytosti: Řecké slovo přeložené jako „přesné vyjádření“ (kha·ra·kterʹ) doslova odkazuje na „značku nebo otisk umístěný na předmětu“. V mimobiblických řeckých spisech tento termín odkazuje na rytiny do dřeva nebo kovu, značky na zvířecích kůžích, otisky v hlíně nebo obrazy vyražené na mincích. Zde popisuje, jak vzkříšený Ježíš dokonale reprezentuje samou bytost svého nebeského Otce. I když byl na zemi jako dokonalý člověk, Ježíš odrážel Otcovy vlastnosti a osobnost v největší možné míře, jakou může člověk dosáhnout. (Viz studijní poznámku k Jan 14:9.) Ale poté, co Jehova Ježíše vzkřísil a dal mu „vyšší postavení“, stal se Ježíš podobným svému Otci více než kdy předtím. (Fil 2:9; Heb 2:9) Má nesmrtelnost a má „život sám v sobě“. (Jan 5:26 a studijní poznámka; Ří 6:9; Zj 1:18) Nyní je tedy „přesným vyjádřením [Boží] samé bytosti“.​—Heb 1:2-4.

udržuje všechno: Jako důkaz obrovské autority Krista Ježíše Pavel ukazuje, že Bůh dal svému Synu moc udržovat „všechno“ ve vesmíru. (Srovnej Kol 1:16, 17.) Řecké slovo pro „udržuje“ může znamenat „nese; podpírá“. Zde vyjadřuje myšlenku udržování něčeho v existenci nebo jeho zachování. Ježíš také hraje hlavní roli v naplňování Božích záměrů.

mocným slovem své moci: Pavel pravděpodobně odkazuje na Jehovovu moc. Zatímco Jehova je konečným zdrojem moci, dává ji druhým podle své vůle. (Iz 40:26, 29-31; Lk 5:17; Fil 2:13; 4:13) Tento řecký výraz by také mohl být správně přeložen jako „svým mocným slovem“.

posadil se po pravici Velebnosti: Ježíš „vykonal očištění“ za hříchy lidstva tím, že obětoval „jednou provždy jednu oběť za hříchy“. (Heb 10:12, 13) Jehova ho odměnil tím, že ho vzkřísil k duchovnímu životu a dal mu „veškerou moc ... na nebi i na zemi“, což je postavení vyšší, než měl předtím, než přišel na zem. (Mt 28:18; Fil 2:9-11; Heb 2:9; 1Pe 3:18) Výraz „po pravici Velebnosti“, Jehovy Boha, se zdá odkazovat na Ža 110:1. (Heb 1:13 a studijní poznámka; 8:1; 12:2) Sedět „po pravici“ označuje postavení moci, autority a cti. Je to postavení druhé pouze samotnému Jehovovi.​—Ří 8:34; 1Ko 15:27, 28; Ef 1:20; viz studijní poznámka k Sk 7:55.

Tak se stal lepším než andělé: V tomto dopise Pavel často používá slovo „lepší“, aby zdůraznil nadřazenost křesťanského způsobu uctívání. (Viz „Úvod k Hebrejským.“) Ježíš se stal „lepším než andělé“ díky jménu, které zdědil. To „jméno“ představovalo velkou autoritu, kterou mu Jehova dal. (Viz studijní poznámka k Fp 2:9.) Jehova učinil Ježíše „dědicem všech věcí“. (Heb 1:2 a studijní poznámka) Také ustanovil svého Syna​—nikoli žádného z andělů​—za krále, apoštola a velekněze podle řádu Melchizedeka. (Heb 1:8; 3:1; 5:8-10; 7:1-3; srovnej Zj 11:15.) Navíc pouze Ježíš byl obětován jako výkupné „jednou provždy“.​—Heb 1:3; 9:28.

kterému z andělů kdy Bůh řekl: V hebrejských Písmech jsou andělé jako skupina někdy nazýváni „synové Boží“ (Job 38:7; Ž 89:6) nebo „synové pravého Boha“ (1Mo 6:2, 4; Job 1:6; 2:1). Žádný z nich však není Bohem výslovně označen jako můj syn ve zvláštním smyslu. (Mt 3:17; 17:5) Zde apoštol Pavel vysvětluje, jak Kristus Ježíš má jedinečný vztah s Otcem, Jehovou, a je nadřazen andělům. Pavel cituje dva verše obsahující slova „můj syn“ v jednotném čísle a vztahuje je na Ježíše.

„Ty jsi můj syn; já jsem se dnes stal tvým otcem“: Pavel cituje Ž 2:7, aby zdůraznil Ježíšovu nadřazenost nad anděly. Tento žalm popisuje krále, kterého Bůh ustanovil. Proroctví se zjevně původně vztahovalo na Davida. Bůh učinil Davida svým synem ve zvláštním smyslu tím, že ho vybral za krále. Při Ježíšově křtu Jehova Ježíše zvláštním způsobem uznal, když prohlásil: „To je můj Syn.“ (Mt 3:17 a studijní poznámka; Jan 1:14) V Sk 13:33 byl Pavel inspirován k vysvětlení, že tato slova se také naplnila, když byl Ježíš vzkříšen.​—Viz studijní poznámku k Ří 1:4; viz také Heb 5:5, kde Pavel znovu cituje Ž 2:7.

„Já mu budu otcem a on mi bude synem“: Tento citát je z 2Sa 7:14. (Viz také 1Pa 17:13; 28:6.) V 2Sa 7:11-16 uzavřel Jehova s Davidem smlouvu, že v jeho rodové linii bude ustanoveno království, včetně slibu, že Davidův syn Šalomoun se stane Božím synem. Zde apoštol pod inspirací ukazuje, že toto proroctví mělo větší naplnění v Kristu Ježíši.

když znovu uvede svého Prvorozeného do obydlené země: Pavel zde odkazuje na budoucí událost. Tento závěr podporují jeho slova v Heb 2:5 o „přicházející obydlené zemi, o níž mluvíme.“ (Viz studijní poznámka.) Pavel tedy poukazuje na dobu, kdy Bůh znovu pošle svého Prvorozeného, tentokrát neviditelně, aby věnoval pozornost světu lidstva.​—Viz studijní poznámky k Lk 2:1; Sk 1:11.

Ať se mu pokloní všichni Boží andělé: Pavel zde cituje řecký překlad Septuaginty z Dt 32:43 nebo Ž 97:7, nebo možná kombinuje myšlenky z obou textů. V Septuagintě Dt 32:43 zní: „Ať se mu pokloní všichni Boží synové.“ V Ž 97:7 Septuaginta uvádí: „Pokloňte se mu [nebo ‚Skloníte se před ním‘], všichni jeho andělé.“ Písmo často používá výraz „synové Boží“ pro označení andělů. (Viz studijní poznámka k Heb 1:5.) V hebrejském masoretském textu se fráze „ať se mu pokloní všichni Boží synové“ v Dt 32:43 nevyskytuje. Toto znění však bylo podpořeno objevem fragmentu Kumránského svitku Deuteronomia psaného v hebrejštině. Fragment obsahuje frázi s podobným zněním jako v Septuagintě. Je to poprvé, co byla tato fráze nalezena v jakémkoli hebrejském rukopise Dt 32:43. Řecký překlad tohoto výrazu tedy zřejmě vycházel z hebrejského textu podobného tomu, který se objevuje v tomto fragmentu.

poklonit se mu: Nebo „sklonit se před ním“, tedy před Ježíšem. Bůh vyvýšil Ježíše na pozici hned pod Nejvyšším. Všechny anděly tak podřídil autoritě svého Syna. Proto může Bůh andělům přikázat, aby se před jeho Synem poklonili. Toto napomenutí je v souladu s Fp 2:9-11, kde Pavel napsal, že „každé koleno . . . těch v nebesích“ by se mělo sklonit „ve jménu Ježíšově“. (Viz studijní poznámky k Fp 2:9, 10.) Řecké sloveso přeložené jako „poklonit se“ (pro·sky·neʹo) v Heb 1:6 má široký význam. Jeden lexikon uvádí následující možné významy: „(padnout na zem a) uctívat, poklonit se, klanět se před, projevovat úctu, vítat s úctou“. Kontext je klíčový pro určení správného překladu v tomto případě. (Viz studijní poznámka k Lk 24:52.) Mnoho překladatelů Bible zde používá termín „uctívat“ (Heb 1:6), což vyvolává dojem, že Ježíš je Bůh. Bible však jinde ukazuje, že Ježíš není Všemohoucí Bůh. Pouze Jehova má právo být uctíván. (Mt 4:10; Zj 4:10, 11; 22:8, 9) Proto jsou takové překlady jako „poklonit se“ nebo „sklonit se před“ dobře podložené a vyskytují se v různých překladech tohoto verše. Židovský spisovatel Josephus z 1. století n. l. používá řecké sloveso pro·sky·neʹo, když mluví o poddaných, kteří z úcty „projevovali poklonu před“ nebo „se klaněli před“ římskými místodržiteli a dokonce i před jejich tělesnou stráží.​—Židovská válka, II, 366 (xvi, 4).

Činí své anděly větry: Pavel cituje Žalm 104:4 (103:4, LXX) z Septuaginty. Ani žalmista, ani Pavel neuváděli jen zjevnou pravdu, že andělé jsou duchovní bytosti. Spíše se tato fráze vztahuje k tomu, jak Bůh své anděly používá. Hebrejské i řecké slovo přeložené jako „duchové“ může také odkazovat na mocnou sílu, jako je „vítr“. (Žalm 1:4; 147:18; 148:8; viz také Jan 3:8 a studijní poznámku.) Andělé jsou jako mocný vítr, který Bůh uvolňuje a řídí. Tato myšlenka je ozvěnou v druhé části verše, kde jsou andělé nazváni sluhy, doslova „veřejnými služebníky“. Jehova používá anděly, aby podporovali jeho služebníky na zemi. Někdy Bůh také způsobí, že andělé jsou plamenem ohně, když je používá k vykonání svých ohnivých soudů nad ničemnými.​—Srovnej 2Kr 19:20, 34, 35; Mt 16:27; 2Te 1:7, 8.

Bůh je tvůj trůn navždy: Jehova Bůh je Ježíšovým trůnem v tom smyslu, že Jehova je zdrojem Ježíšova královského úřadu nebo autority. Jehova dal svému Synovi „panství, čest a království“. (Da 7:13, 14; Lk 1:32) V Heb 1:8, 9 Pavel cituje Ža 45:6, 7. Řecký text umožňuje překlad, který nacházíme v mnoha překladech: „Tvůj trůn, Bože, je navždy.“ Existují však dobré důvody pro překlad, jaký je v Překladu nového světa (a některých dalších překladech): „Bůh je tvůj trůn navždy.“ Například kontext v Heb 1:9 říká: „Bůh, tvůj Bůh, tě pomazal,“ což ukazuje, že ten, na kterého se v Heb 1:8 (nebo v Ža 45:6) odkazuje, není všemohoucí Bůh, ale jeden z jeho uctívačů. Kromě toho bylo Ža 45:6, 7 původně určeno ne samotnému Bohu, ale lidskému králi Izraele, kterého Bůh ustanovil. Jako proroctví tedy stejně tak poukazovalo na velkého Krále, kterého Bůh ustanovil – Mesiáše.

žezlo tvého království: „Žezlo“, které Ježíš Kristus nese, je symbolem jeho královské autority. (Ža 110:2; viz Slovníček, „Žezlo.“) Toto je citace z Ža 45:6, která předpověděla, že Jehovův mesiánský Král bude vždy používat svou autoritu správným způsobem. Proto se jeho žezlo nazývá „žezlo přímosti [nebo „spravedlnosti“].“

Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezbožnost: Pavel pokračuje v citování Žalmu 45:7, 8, který obsahuje inspirované proroctví o Božím Mesiášském Králi. Během své pozemské služby Ježíš jasně prokázal, že miloval spravedlnost a nenáviděl bezbožnost. (Mt 21:12, 13; 23:27, 28, 33; Jan 2:13-17; Žd 7:26; 1Pt 2:22) Písmo často ukazuje, že láska k tomu, co je v Božích očích správné, je neoddělitelně spojena s nenávistí k tomu, co je špatné.​—Ža 97:10; 119:113, 163; Iz 61:8; Am 5:15.

pomazal tě olejem radosti: V biblických dobách bylo mnoho králů ustanoveno do úřadu pomazáním doslovným olejem. (1Sa 10:1; 1Kr 1:39; 2Kr 9:6) Olej byl spojován s radostí. (Iz 61:3; Jl 2:23, 24) Zde Pavel cituje Žalm 45:8, který prorocky mluví o radostné události – pomazání Mesiáše jako Krále. Mesiášova radost by byla větší než radost jeho společníků, tedy králů z Davidova královského rodu. Na rozdíl od těchto králů by Mesiáš byl pomazán přímo Jehovou, ne doslovným olejem, ale svatým duchem. Při svém křtu byl Ježíš pomazán jako budoucí Král a Velekněz. Avšak pomazání, o kterém zde Pavel mluví, se zřejmě vztahuje k radostné události v nebi, když byl Ježíš na konci časů pohanů uveden na trůn jako Král. (Lk 21:24 a studijní poznámka) Tato nebeská oslava byla nepochybně mnohem radostnější než jakákoli pozemská událost, včetně oslavy při pomazání Davidova syna Šalomouna.​—1Kr 1:39, 40.

Pane, ty jsi položil základy země: Pavel cituje z Septuaginty text Žalmu 102:25 (101:25, LXX), který obsahoval výraz „Pane“. Tím dále ukazuje nadřazenost Ježíše nad anděly. Žalmista tato slova adresoval Bohu. (Ž 102:1, 24) Pavel je však vztahuje na Ježíše, protože Ježíš byl tím, koho Bůh použil jako svého nástroj při stvoření všeho, jak ukazuje Heb 1:2 a další verše. (Jan 1:2-4; Kol 1:15-17 a studijní poznámky k veršům 15 a 16; viz také Př 8:23-31.) Vzhledem k jejich úzkému vztahu při společné práci lze správně říci, že jak Jehova, tak Ježíš „položili základy země“ a že „nebesa jsou dílem“ jejich rukou. Podobně jsou jak Jehova, tak Ježíš v Bibli označeni jako „náš Spasitel“.​—Tit 1:3, 4 a studijní poznámka.

Zahynou: Pavel zde cituje Ž 102:26, což odhaluje, že fyzická „nebesa a země“ jsou pomíjivá. (Heb 1:10) Všechno by mohlo být zničeno, pokud by to byl Boží záměr. A na rozdíl od Jehovy jsou nebesa a země přirozeně podrobeny zkáze. Proto inspirovaný záznam o nich říká, že jako oděv se všechno obnoší. Bůh však své služebníky ujišťuje, že může a zachová jakékoli své stvoření navěky – podle své volby. — Ž 148:4-6; viz také Ž 104:5; Ka 1:4.

ale ty zůstaneš: Pod vlivem inspirace Pavel aplikuje tato slova z Ž 102:26 na Ježíše. (Viz studijní poznámku k Heb 1:10.) Cílem je ukázat kontrast mezi Božím Synem („ty zůstaneš“) a fyzickými nebesy a zemí („zahynou“). Vzkříšený Ježíš má nesmrtelnost a „nezničitelný život“. (Heb 7:16 a studijní poznámka) Trvalost Božího Syna tedy překonává i trvalost nebes a země, které pomáhal stvořit. — 1Mo 1:26; Ko 1:15.

tvoje léta nikdy neskončí: Pavel aplikuje tato slova z Ža 102:27 na Ježíše. (Viz studijní poznámku k Heb 1:10.) Po svém vzkříšení Ježíš získal nesmrtelnost. (1Tm 6:16 a studijní poznámka; Heb 7:15, 16) To znamená, že Ježíš nejen žije navždy, ale užívá si život, který nemůže být zničen.​—Srovnej studijní poznámku k 1Ko 15:53.

Usedni po mé pravici: Tímto veršem Pavel vrcholí svůj argument o Ježíšově nadřazenosti nad anděly. Apoštol aplikuje tato slova z Žalmu 110:1 na Krista, stejně jako to učinil Petr a sám Ježíš. (Mt 22:41-45; Mr 12:35-37; Lu 20:41-44; Sk 2:34, 35; Heb 10:12 a studijní poznámka, 13) Po svém vzkříšení Ježíš čekal po Boží pravici​—na místě nejvyšší přízně​—až bude ustanoven jako mesiášský Král v Jehovou určený čas. (Viz studijní poznámky ke Sk 7:55; Heb 1:3.) V té době budou Ježíšovi nepřátelé položeni jako podnož jeho nohám, což znamená, že nad nimi bude mít plnou autoritu a moc.​—Viz studijní poznámku k Heb 10:13; viz také 1K 15:25, kde Pavel aplikuje Žalm 110:1 na Ježíše.

pro svatou službu: Nebo „pro veřejnou službu“.​—Viz studijní poznámku k He 1:7.

vysíláni, aby sloužili: V předkřesťanských dobách Bůh často používal své anděly, aby sloužili jeho věrným lidským služebníkům a chránili je. (1Kr 19:5-8; 2Kr 6:15-17; Ža 34:7; Da 6:22) Andělé také sloužili pomazaným křesťanům prvního století, kteří čelili pronásledování a nebezpečí. (Sk 12:6-11; 27:23, 24) Andělé projevili pozoruhodnou pokoru tím, že sloužili pouhým lidem, včetně těch, kteří měli být jednoho dne povýšeni na postavení ještě vyšší než andělé.​—1Ko 6:3.

pro ty, kdo mají zdědit spásu: Pomazaní křesťané, jimž je tento dopis adresován, by „zdědili spásu“ ve zvláštním smyslu, neboť měli vládnout v nebi s Kristem. (Mt 19:28; 2Tm 2:10-12; He 3:1) Pavel zde opět ukazuje nadřazenost křesťanství. Židovský systém uctívání již neměl Boží schválení, a proto nemohl svým stoupencům nabídnout spásu zmíněnou zde ani žádné jiné takové vznešené výsady.​—Lk 13:35.