1. Timoteovi 2

prosb, modlitby, přímluvy a díkůvzdání: Pavel zde zdůrazňuje důležitost modlitby použitím několika výrazů s podobným významem. (Viz studijní poznámka k Fp 4:6.) V tomto kontextu slovo „přímluvy“ zjevně odkazuje na prosby předkládané Bohu ve prospěch druhých. Bible zmiňuje takové přímluvy; například Mojžíš se přimlouval za Mirjam a izraelský národ. (4. Moj 12:10–13; 21:7) V křesťanských řeckých písmech jsou Boží služebníci podobně povzbuzováni, aby se modlili za druhé. (2. Kor 1:11; 2. Te 3:1; Heb 13:18, 19; Jak 5:14–18) Pokud jde o výraz „díkůvzdání“, Pavel opakovaně vybízel křesťany, aby ve svých modlitbách vyjadřovali vděčnost.​—2. Kor 4:15; Kol 2:7; 4:2

všichni, kdo jsou ve vysokém postavení: Nebo „všichni, kdo jsou v postavení autority.“ Tento výraz odkazuje na různé vládní autority a úředníky. (Viz studijní poznámka k Římanům 13:1.) Slovo králové v tomto verši zahrnovalo jak místní vládce, tak římského císaře. V době, kdy Pavel psal Timoteovi (kolem let 61–64 n. l.), byl tímto císařem Nero, který vládl v letech 54 až 68 n. l.

abychom mohli vést klidný a pokojný život: Zde Pavel uvádí důvod, proč by křesťané měli modlitby týkající se vysokých vládních autorit. V odpovědi na takové modlitby může Bůh pohnout autority, aby umožnily křesťanům nadále mu sloužit bez pronásledování a žít pokojný život „s úplnou zbožností a vážností“. (Srovnej Jeremjáš 29:7.) Křesťané by pak mohli mít větší svobodu pokračovat v kázání, což je dílo, které umožňuje, aby byli zachráněni „všichni druhy lidí“. (1. Timoteovi 2:4) Raní křesťané v Efezu, kde Timoteus v té době sloužil, by snadno pochopili, jak mohou lidé ve vysokých postaveních ovlivnit křesťanskou službu. Například o několik let dříve, během Pavlovy třetí misijní cesty (kolem let 52–56 n. l.), vládní úředník uklidnil dav, který se stavěl proti kázání Pavla a jeho společníků. (Skutky 19:23–41) Ale bez ohledu na jednání světských vládců se křesťané modlí o Boží pomoc, aby mohli pokračovat v kázání.​—Skutky 4:23–31.

zbožnost: Řecký výraz zde použitý (eusebeia) odkazuje na úctu a hlubokou úctu k Bohu. (Pro diskusi o řeckém výrazu přeloženém jako „zbožnost“ viz studijní poznámka k 1. Timoteovi 4:7.) Stejné řecké slovo se někdy používá v Septuagintě. Například se vyskytuje v Izajášovi 11:2 a 33:6, kde hebrejský text používá „bázeň před Jehovou“, výraz, který rovněž odkazuje na hlubokou úctu k Bohu Jehovovi. Když byl 1. Timoteovi 2:2 v pátém století n. l. přeložen do syrštiny (do Pešitty), byl tento řecký termín přeložen jako „úcta k Bohu“, výslovně včetně slova pro „Boha“. Podobně některé pozdější překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny přeložily eusebeia jako „bázeň před Jehovou“ v tomto verši a dalších, kde se vyskytuje. (1. Timoteovi 3:16; 4:7, 8; 6:3, 6, 11) Nicméně Překladatelský výbor Nového světa se rozhodl, že není dostatečná podpora pro použití Božího jména v hlavním textu tohoto verše.​—Viz Dodatek C, kde jsou diskutovány důvody pro obnovení Božího jména v jiných verších; srovnej studijní poznámku k Římanům 10:12.

všechny druhy lidí: Ačkoli řecký výraz použitý zde může být doslovněji přeložen jako „všichni lidé“, překlad „všechny druhy lidí“ je vhodný vzhledem ke kontextu. (Pro další příklady viz studijní poznámky k Jan 12:32; Sk 2:17.) Bůh chce, aby všichni lidé „došli k pokání“ (2Pt 3:9), a proto nestranně nabízí spásu každému, bez ohledu na pohlaví, etnický původ, finanční situaci nebo společenské postavení. (Mt 28:19, 20; Sk 10:34, 35; 17:30) Písmo však jasně ukazuje, že mnoho lidí Boží pozvání odmítne a nebude zachráněno. (Mt 7:13, 21; Jan 3:16, 36; 2Te 1:9) Překlad „všechny druhy lidí“ je tedy v souladu s těmito verši. Podobný překlad je vhodný i v předchozích verších, kde Pavel vyzývá své spolukřesťany, aby se modlili „za všechny druhy lidí, za krále a za všechny, kdo jsou ve vysokém postavení.“​—1Tm 2:1, 2.

být zachráněni: Termíny „zachránit“ a „spása“ jsou někdy používány biblickými pisateli k vyjádření myšlenky vysvobození z nebezpečí nebo zničení. (Ex 14:13, 14; Sk 27:20) Často však tyto termíny odkazují na vysvobození z hříchu. (Mt 1:21) Protože smrt je způsobena hříchem, lidé, kteří jsou zachráněni z hříchu, mají naději na věčný život.​—Jan 3:16, 17; viz studijní poznámka k 1Tm 1:1.

dojít k přesnému poznání: Boží vůlí je, aby lidé poznali jeho a jeho záměry co nejpřesněji, tedy úplně.​—Pro vysvětlení řeckého termínu zde přeloženého jako „přesné poznání“ viz studijní poznámky k Ř 10:2; Ef 4:13.

prostředník: Termín „prostředník“ odkazuje na Ježíšovu právní roli ve spojení s novou smlouvou. V Heb 9:15 je Ježíš nazván „prostředníkem nové smlouvy“. (Viz Slovníček, „Prostředník“, a studijní poznámka k Ga 3:19.) Ježíš „dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“, čímž položil základ, aby muži a ženy všech druhů mohli být uvedeni do nové smlouvy. (1Ti 2:6) Je to smlouva mezi Bohem a 144 000 pomazanými křesťany, kteří mají nebeské povolání.​—Lu 22:20; Heb 8:6, 10-13; Zj 7:4-8.

dal sám sebe jako odpovídající výkupné: Řecký výraz přeložený jako „odpovídající výkupné“ je an·tiʹly·tron, který se skládá ze dvou částí: an·tiʹ „výměnou za; v souladu s; namísto“ a lyʹtron „výkupné; cena výkupného.“ Ježíš dal svůj dokonalý lidský život jako oběť, která přesně odpovídá dokonalému lidskému životu, který Adam ztratil vzpourou proti Bohu. Jehova mohl přijmout Ježíšovu oběť jako „odpovídající výkupné“, protože plně uspokojuje jeho vlastní vysoký standard spravedlnosti. V tomto verši mnoho překladů Bible uvádí jednoduše „výkupné“, jako v Mt 20:28 a Mr 10:45, kde se vyskytuje řecké slovo lyʹtron. (Viz studijní poznámka k Mt 20:28; Slovníček, „Výkupné.“) Pavel však používá slovo an·tiʹly·tron, které se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. Jeden referenční zdroj, který komentuje jeho význam, definuje tento výraz jako „výkupné, cenu vykoupení, nebo spíše odpovídající výkupné“. (A Greek and English Lexicon to the New Testament, od Johna Parkhursta) S ohledem na výše uvedené je překlad „odpovídající výkupné“ vhodnější.​—Srovnej studijní poznámku k 1K 15:45.

za všechny: Nebo „za všechny druhy lidí“.​—Mt 20:28; Jan 3:16; viz studijní poznámka k 1Ti 2:4.

Byl jsem ustanoven kazatelem: Křesťanská řecká písma jasně ukazují, že apoštol Pavel bral své ustanovení vážně. Například zde a v 2Tm 1:11 používá tři výrazy („kazatel“; „apoštol“; „učitel“), z nichž každý zdůrazňuje zvláštní aspekt jeho úkolu. Byl „kazatelem“, tedy zvěstovatelem Boží zprávy, stejně jako Ježíš a Jan Křtitel. (Mt 4:17; Lk 3:18; viz studijní poznámka k Mt 3:1.) Podobně Noe byl „kazatelem spravedlnosti“.​—2Pt 2:5.

apoštol: Ježíš Kristus vybral Pavla, aby byl „apoštolem“, neboli „poslaným“. (Sk 9:15; Ř 1:5) Pavel se také popisuje jako „apoštol Krista Ježíše z Boží vůle“ a „apoštol národů“.​—1K 1:1; Ř 11:13 a studijní poznámka; viz studijní poznámka k Ř 1:1.

Mluvím pravdu, nelžu: Pavel možná cítil potřebu zdůraznit pravdivost svých slov, protože někteří odpůrci tvrdili, že je falešný apoštol. Někteří křesťané byli tímto tvrzením zřejmě ovlivněni. (2K 11:4, 5; Ga 1:6, 7, 11, 12) Někteří z těch, kdo se snažili Pavla zdiskreditovat, mohli patřit mezi falešné učitele, s nimiž se Timoteus musel v Efezu potýkat. (1Tm 1:3, 4) Pavel použil výraz, který připomínal přísahy běžné v římském soudním řízení. Tím ujistil Timotea i ostatní křesťany v Efezu, že on, Pavel, je pravý apoštol. Podobné výrazy najdeme v Ř 9:1 a Ga 1:20.

učitel národů: Jako učitel Pavel rozmlouval se svými posluchači a mnohé přesvědčil, aby uvěřili v Krista. (Sk 17:2; 28:23; viz studijní poznámka k Mt 28:20.) Byl „učitelem národů“ v tom smyslu, že učil mnoho nežidů. Tento výraz zdůrazňuje celosvětový rozsah křesťanské kazatelské a učící práce, která začala v prvním století n. l.

muži se mají modlit: Pavel zde odkazuje na veřejnou modlitbu zastupující sbor, což je výsada vyhrazená pouze mužům. (1K 14:34; 1Tm 2:11, 12) Výraz pozdvihujíce . . . ruce popisuje běžnou polohu při modlitbě v biblických dobách; muž pronášející veřejnou modlitbu mohl zvednout ruce k nebi, když prosil o Boží přízeň. (Srovnej 1Kr 8:22, 23.) Věrní ctitelé však při modlitbě zaujímali i jiné polohy a Bible nepovažuje jednu polohu za lepší než jinou. (1Pa 17:16; Mk 11:25; Sk 21:5) Nejpodstatnější byl postoj člověka. V tomto verši Pavel zdůrazňuje, že ten, kdo se modlí, má být loajální. Řecké slovo pro „loajální“, které použil, lze také přeložit jako „svatý“, „čistý“ nebo „posvěcený“. Pro Jehovu je tedy důležitá mravní čistota muže a jeho věrná závislost na Něm.​—Srovnej studijní poznámku k Titovi 1:8.

bez hněvu a hádek: Tato inspirovaná rada je v souladu s jedním z požadavků na křesťanské dozorce, které Pavel zmiňuje později v tomto dopisu​—takový dozorce nesmí být svárlivý. (1Tm 3:1, 3) Pavel tak ukazuje, že žádný křesťanský muž by neměl pronášet veřejné modlitby, pokud má rozvratné smýšlení nebo, jak říká jeden překlad, „hněvivé nebo svárlivé myšlenky“. Takové negativní myšlenky by mohly snadno ovlivnit způsob, jakým jsou modlitby vyjadřovány. Tato rada zapadá do Pavlových slov, která vyzývají všechny křesťany, aby se vyhýbali pomstychtivému hněvu a rozvratným sporům.​—Ef 4:31; Fp 2:14; Ko 3:8 a studijní poznámka.

slušné: Nebo „úctyhodné“. V tomto kontextu řecké slovo naznačuje oblečení, které by bylo považováno za čestné a vhodné. Takový oděv by byl vhodný pro někoho, kdo se hlásí k tomu, že je Božím služebníkem.

s počestností: V tomto kontextu počestnost zahrnuje zohlednění vlastního svědomí i pocitů nebo názorů druhých. Počestný křesťan by se vyhnul ozdobám, které jsou považovány za nemravné, které přitahují nepřiměřenou pozornost nebo které by mohly urazit nebo způsobit pohoršení druhým.​—1Ko 10:32, 33.

rozumnost: Nebo „dobrý úsudek; rozvážnost“.​—Viz studijní poznámku k 1Ti 3:2.

ne s účesy z pletence a zlata nebo perel nebo velmi drahého oděvu: V Pavlových dobách mnoho pohanských žen okázale vystavovalo na odiv své bohatství nebo důležitost. Splétaly si vlasy do propracovaných účesů, zapínaly do nich zlaté ozdoby a nosily velmi drahé šaty spolu s množstvím šperků. Takové okázalé vystupování bylo považováno za přehnané i mnoha nekřesťany. Okázalé zdobení se jistě nehodilo křesťanům, protože mohlo vyvolávat soupeřivost nebo dokonce odvádět mnohé od pravého uctívání. Pavel proto vybízel křesťanské ženy, aby používaly dobrý úsudek a vyhýbaly se extrémům ve svém vzhledu. Podobně Petr radil věrným ženám, aby soustředily svou pozornost nikoli na vnější ozdoby, ale na „skrytého člověka srdce“.​—1Pt 3:3, 4; srovnej Př 31:30.

oddanost Bohu: Nebo „bázeň před Bohem“. Použitý řecký výraz (the·o·seʹbei·a) je kombinací slov pro „Boha“ a pro „oddanost“ nebo „úctu“. Odkazuje na hlubokou úctu k Bohu a oddanost jemu a pravému uctívání jeho. Je významově blízký termínu eu·seʹbei·a, přeloženému jako „zbožná oddanost“, ale výslovně zahrnuje řecké slovo pro „Boha“. (Viz studijní poznámky k 1Tm 2:2; 4:7.) V křesťanských řeckých písmech se vyskytuje pouze zde, ale nachází se také v Septuagintě. Například je použit v 1Mo 20:11 a Jób 28:28, kde hebrejský text uvádí „bázeň před Bohem“ nebo „bázeň před Jehovou“, tedy úctu a hluboký respekt k němu. Zde v 1Tm 2:10 některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny uvádějí „bázeň před Jehovou“. Nicméně Překladatelský výbor Nového světa se rozhodl, že zde není dostatečná podpora pro použití Božího jména v hlavním textu tohoto verše.​—Viz Dod. C, kde jsou diskutovány důvody pro obnovení Božího jména v jiných verších; srovnej studijní poznámku k Ř 10:12.

Ať se žena učí v tichosti: Pavel zde reaguje na názor mnoha židovských náboženských vůdců jeho doby, že ženy by neměly být vyučovány v Písmech. Věděl, že takové tradice nemají oporu v hebrejských Písmech; ani Ježíš takové názory nepodporoval. Ve skutečnosti Ježíš otevřeně učil ženy. (Joz 8:35; Lk 10:38-42; Jan 4:7-27) Pavel je zde inspirován k tomu, aby uvedl, že v rámci sborového shromáždění by se žena měla učit „v tichosti“. Používá řecké slovo, které lze také přeložit jako „klid“ nebo „pokoj“. Tato rada je podobná tomu, co dříve napsal korintskému sboru, kde některé ženy mohly mít rušivý vliv.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 14:34.

s úplnou podřízeností: Touto inspirovanou radou Pavel vybízí křesťanské ženy, aby přijaly a podporovaly Jehovovo uspořádání vedení v rámci sboru. Následující verš ukazuje, že Bůh svěřil mužům odpovědnost za vyučování sboru. (1Tm 2:12) Když Pavel hovoří o podřízenosti a poddanosti, neomezuje své komentáře pouze na ženy. Například říká, že Ježíš se „podřídí“ Jehovovi (1Ko 15:27, 28) a že „sbor je poddán Kristu“ (Ef 5:24). Pavel také vyzývá všechny křesťanské muže a ženy, aby „byli podřízeni“ těm, kdo vedou v sboru.​—Heb 13:17.

Adam byl stvořen jako první, poté Eva: Pavel odkazuje na pořadí stvoření, aby vysvětlil, proč by křesťanské ženy neměly „učit ani . . . uplatňovat autoritu nad mužem“ v sboru. (1Tm 2:12; 1Mo 2:7, 18–22) Pavel neargumentuje tím, že by Jehova udělal Adama lepším než Evu, ale že Bůh stvořil Adama jako prvního. Jehova mu přidělil roli – měl být hlavou rodiny. Později Bůh stvořil Evu a také jí dal čestnou roli, být „pomocnicí“ svého manžela, „jeho doplňkem“. (1Mo 2:18) Pavel naznačuje, že uspořádání hlavy bylo součástí Jehovova původního záměru pro lidi; existovalo ještě předtím, než lidé zhřešili a stali se nedokonalými. (1K 11:3) Pavlova argumentace naznačuje, že i v křesťanském sboru Bůh přidělil mužům a ženám různé úkoly.

Také Adam nebyl oklamán: Pod inspirací zde Pavel uvádí detail, který není v Genesis zmíněn. Adam učinil své rozhodnutí vědomě; žádný klam nezastřel jeho mysl. Věděl například, že had lhal Evě, když jí řekl, že nezemře, pokud neuposlechne Boha. (1Mo 3:4–6, 12) Přesto místo aby hledal Jehovovu pomoc, následoval Evin příklad a vstoupil do hříchu. Tím selhal ve svém Bohem daném úkolu jako hlavy rodiny. Nesl velkou odpovědnost, a Pavel jej nazval „jedním člověkem“, skrze kterého „vstoupil do světa hřích“.​—Viz studijní poznámku k Ří 5:12.

žena byla důkladně oklamána a stala se přestupnicí: Pavel zde používá slovo pro „přestupnici“, které odkazuje na někoho, kdo překročil správné meze. Eva dobře znala Boží příkaz ohledně stromu poznání dobrého a špatného; dokonce jej opakovala hadovi. (1Mo 3:3) Pavel říká, že byla „důkladně oklamána“ a přijala hadovy lži. Ve skutečnosti Eva sama řekla: „Had mě oklamal, a tak jsem jedla.“ (1Mo 3:13) Nebyla však vůbec nevinná; dobrovolně se rozhodla vzepřít se Jehovovi. Je pozoruhodné, že Eva učinila své vlastní rozhodnutí, aniž by hledala vedení u hlavy své rodiny. Také neplnila svou roli věrné pomocnice svému manželovi; místo toho špatně použila svůj vliv na Adama a přiměla ho k hříchu. (1Mo 2:18; 3:1–6, 12) Pavel používá případ Evy, aby ukázal, že meze, které Bůh stanovuje, slouží jako požehnání a ochrana.

bude zachráněna porozením dítěte: Pokud žena porodila děti, starala se o ně a vedla domácnost, byla by „zachráněna“ před tím, aby se stala pomlouvačkou a vměšovala se do záležitostí druhých. (1Ti 5:11-15) Její usilovná práce pro rodinu spolu s její „vírou, láskou a svatostí“ by ji udržovaly blízko Jehovovi.

střízlivost mysli: Nebo „dobrý úsudek; rozumnost.“​—Viz studijní poznámku k 1Ti 3:2.