Skutky 3

hodina modlitby: Modlitby byly zřejmě pronášeny v chrámu v souvislosti s ranními a večerními oběťmi. (Ex 29:38-42; 30:7, 8) Lukáš spojuje „hodinu kadění“ s dobou, kdy „lid se modlil“. (Lk 1:10) Při stanovování podrobností o každodenních obětech přikázal Jehova králi Davidovi, aby organizoval kněze a levity, aby ho uctívali, děkovali mu a chválili ho, což nepochybně zahrnovalo modlitbu. (1Pa 16:4; 23:30; 2Pa 29:25, 26) Kadidlo a modlitby tedy byly úzce spojeny. (Ža 141:2; Zj 5:8; 8:3, 4) V hodinu modlitby se lidé obvykle shromažďovali v chrámových nádvořích. Někteří pravděpodobně přišli, aby byli toho dne očištěni kněžími, zatímco mnozí další přišli, aby se zúčastnili modliteb a obecně bohoslužby. (Lk 2:22-38) Rabínská tradice uvádí, že kněží losem určovali, který z nich, kdo dosud neobětoval kadidlo na zlatém oltáři, by měl mít tuto jednou za život čest. Se všemi shromážděnými kněžími a levity by vybraný kněz slavnostně vstoupil do Svatyně, zatímco kněží a lid na nádvořích se modlili. Jak příjemná vůně kadidla stoupala vzhůru, lidé pokračovali v tiché modlitbě asi půl hodiny. (Lk 1:9, 10) „Hodina modlitby“ pak byla zakončena radostným závěrem, který zahrnoval požehnání lidu (4Mo 6:22-27) a sbor levitů zpívajících žalm určený pro daný den v týdnu.

devátá hodina: To je asi 15:00​—Viz studijní poznámku ke Sk 2:15.

Nazaretský: Viz studijní poznámku k Mr 10:47.

Hlavní zprostředkovatel: Řecký výraz použitý zde (ar·khe·gosʹ) v podstatě znamená „hlavní vůdce; ten, kdo jde první“. V Bibli je použit čtyřikrát, pokaždé odkazuje na Ježíše. (Sk 3:15; 5:31; Žd 2:10; 12:2) Toto řecké slovo může také označovat někoho, kdo ukazuje cestu, jako průkopník nebo pionýr, a připravuje ji pro ostatní, aby mohli následovat. Tím, že se stal Prostředníkem mezi Bohem a lidstvem a otevřel cestu k získání věčného života, mohl být Ježíš právem nazván Hlavním zprostředkovatelem života nebo Průkopníkem Života. Výraz přeložený jako „Hlavní zprostředkovatel“ naznačuje, že ten, kdo jde první, tak činí v oficiální nebo správní funkci jako vůdce nebo kníže. (Příbuzné slovo je použito v Sk 7:27, 35 v souvislosti s Mojžíšem jako „vládcem“ v Izraeli.) Jak je tento termín zde použit, zahrnuje myšlenku, že je prostředkem, který Bůh používá k uskutečnění svého záměru. Ježíš se stal „odpovídajícím výkupným“ výměnou za mnohé. (1Tm 2:5, 6; Mt 20:28; Sk 4:12) Poté, co byl Ježíš vzkříšen, mohl jako velekněz a soudce uplatnit hodnotu svého výkupného. Tato oběť umožňuje lidem, kteří v ni projevují víru, být osvobozeni od hříchu a smrti. Ježíš je tedy tím, skrze koho dochází k vzkříšení mrtvých. (Jan 5:28, 29; 6:39, 40) Tak otevírá cestu k věčnému životu. (Jan 11:25; 14:6; Žd 5:9; 10:19, 20) Ačkoli někteří překladatelé Bible překládají tento výraz jako „Původce“ nebo „Tvůrce“ života, Bible jasně ukazuje, že Ježíš tomuto popisu neodpovídá. Spíše přijal svůj život a svou autoritu od Boha a je Bohem používán.​—Ža 36:9; Jan 6:57; Sk 17:26-28; Ko 1:15; Zj 3:14.

Čiňte pokání . . . a obraťte se: Řecké slovo me·ta·no·eʹo, „činit pokání“, doslova znamená „změnit své smýšlení“, což značí změnu v myšlení, postoji nebo záměru. V tomto kontextu pokání zahrnovalo touhu člověka napravit nebo obnovit svůj vztah s Bohem. Hříšník, který upřímně činí pokání, hluboce lituje své špatné cesty a je odhodlán svůj hřích neopakovat. (2K 7:10, 11; viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8.) Pravé pokání navíc hříšníka podnítí, aby se „obrátil“, opustil svou špatnou cestu a vydal se na cestu, která je Bohu příjemná. V hebrejštině i řečtině slovesa pro „obrátit se“ (hebrejsky šuv; řecky streʹpho; e·pi·streʹpho) znamenají „vrátit se; otočit se zpět“ v doslovném smyslu. (1Mo 18:10; 50:14; Rt 1:6; Sk 15:36) Když se však používají v pozitivním duchovním smyslu, mohou označovat obrácení se k Bohu od špatné cesty.​—1Kr 8:33; Ez 33:11; viz studijní poznámky ke Sk 15:3; 26:20.

aby byly . . . vymazány: Použité řecké sloveso bylo definováno jako „způsobit zmizení utřením“. V Bibli se používá ve spojení s utřením slz (Zj 7:17; 21:4) a vymazáním jmen z knihy života (Zj 3:5). V tomto kontextu vyjadřuje myšlenku „odstranit tak, aby nezůstala žádná stopa“. Podle některých učenců je zde vyjádřen obraz vymazání písma.​—Srovnej Ko 2:14, kde je stejné řecké slovo přeloženo jako „vymazán“.

období: Nebo „stanovené časy“. Řecké slovo kai·rosʹ (zde je množné číslo přeloženo jako „období“) může odkazovat na časový bod, pevně stanovené časové období nebo „období“ charakterizované určitými rysy. (Mt 13:30; 21:34; Mk 11:13) Tento řecký termín se používá pro „stanovený čas“ začátku Ježíšovy služby (Mk 1:15) a „stanovený čas“ jeho smrti (Mt 26:18). Používá se také s odkazem na budoucí časy nebo období v rámci Božího uspořádání nebo časového plánu, zejména ve vztahu k Kristově přítomnosti a jeho Království.​—Sk 1:7; 1Te 5:1.

od samého Jehovy: Dostupné řecké rukopisy doslova uvádějí „od tváře Pána“. (Viz Příloha C.) Kontext Sk 3:17-22 naznačuje, že „Pán“ se nevztahuje na Ježíše, ale na Boha Jehovu, toho, kdo by „poslal Krista“. (Sk 3:20) Řecké slovo pro „Pán“ (Kyʹri·os) se také používá ve Sk 3:22 v citátu z 5Mo 18:15, kde se v původním hebrejském textu vyskytuje Tetragrammaton. (Viz studijní poznámka ke Sk 3:22.) V hebrejských Písmech je fráze „tvář Jehovy“ kombinací hebrejského slova pro „tvář“ a Tetragrammatonu.​—1Mo 3:8; 2Mo 34:24; Sd 5:5; Ža 34:16; Pl 4:16; viz Úvod k Příloze C3; Sk 3:19.

přijmout tohoto: Nebo „zachovat tohoto.“ Toto se zřejmě vztahuje k období, kdy Ježíš čeká po Boží pravici v nebi, než začnou časy obnovy.​—Ža 110:1, 2; Lk 21:24; Heb 10:12, 13.

časy obnovy: Řecké slovo pro „obnovu“ (a·po·ka·taʹsta·sis), v některých biblických překladech překládané jako „napravení“, pochází z a·poʹ, což znamená „zpět“ nebo „znovu“, a ka·thiʹste·mi, což doslova znamená „ustanovit“. Odpovídající sloveso je přeloženo jako „obnovit“ ve Sk 1:6. Josephus použil řecké slovo pro „obnovu“ v souvislosti s návratem Židů z babylonského vyhnanství. V papyrových spisech se toto slovo používá pro opravu budov, navrácení majetku právoplatným vlastníkům a vyrovnání účtů. Sk 3:21 nespecifikuje, co bude obnoveno, takže obnova všech věcí musí být určena studiem Božího poselství, které promluvil skrze své proroky dávných dob. Obnova je opakujícím se tématem v spisech hebrejských proroků. Skrze ně Jehova slíbil obnovenou a znovu osídlenou zemi, úrodnou, chráněnou před divokými zvířaty a útoky nepřátel. Popisoval jejich obnovenou zemi jako ráj! (Iz 65:25; Ez 34:25; 36:35) Především by byl znovu postaven chrám a obnoveno čisté uctívání. (Iz 2:1-5; Mi 4:1-5) Předpověděná obnova by zahrnovala jak duchovní, tak fyzickou obnovu.

Jehova: V tomto citátu z 5Mo 18:15 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Stojí za zmínku, že když se tento citát objevuje v raném fragmentu Septuaginty (ve sbírce Papyrus Fouad Inv. 266), je Boží jméno v řeckém textu napsáno hranatými hebrejskými znaky (). Tento fragment je datován do 1. století př. n. l. (Viz Příloha A5.) Také řada překladů křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označovaných jako J^{7, 8, 10-12, 14-18, 20, 22-24, 28} v Příloze C4) zde používá Tetragrammaton. Ačkoli existující rukopisy křesťanských řeckých písem zde používají Kyʹri·os (Pán), jsou dobré důvody pro použití Božího jména v hlavním textu.​—Viz Příloha C.

kdokoli: Nebo „jakákoli duše.“ Řecké slovo psy·kheʹ, tradičně překládané jako „duše“, zde odkazuje na jednotlivce nebo osobu. (Viz Slovníček, „Duše.“) Toto je jeden z několika veršů v křesťanských řeckých písmech, které mluví o „duši“ (psy·kheʹ) jako o smrtelné a zničitelné.​—Viz studijní poznámky k Mt 2:20; Mr 3:4; Lk 6:9; viz také Heb 10:39, pozn. pod čarou; Jk 5:20, pozn. pod čarou.

potomstvo: Dosl., „semeno“.​—Viz Příloha A2.