Hebrejcům 7

Melchisedech: V hebrejských Písmech je Melchisedech poprvé zmíněn v 1Mo 14:17, 18, kde je popsáno jeho setkání s Abrahamem (Abramem). Asi 900 let po této události David předpověděl, že Mesiáš bude „knězem navždy podle způsobu Melchisedecha“. (Ža 110:1-4) Ježíš citoval z tohoto žalmu 11. nisanu 33 n. l. (Mt 22:42-45; Mr 12:35-37; Lu 20:41-44) O několik týdnů později, o Letnicích 33 n. l., Petr potvrdil, že Davidovo proroctví se splnilo. (Sk 2:33-36) V křesťanských řeckých Písmech je jméno Melchisedech zmíněno pouze v listu Hebrejům. (Heb 5:6 a studijní poznámka) V hebrejštině jméno Melchisedech znamená „Král spravedlnosti“.​—Heb 7:2.

král Sálemu: Podle 1Mo 14:18 je „Sálem“ město, kde Melchisedech sloužil jako král a kněz. Starověká židovská tradice ztotožňuje Sálem s Jeruzalémem a hebrejský pravopis „Sálem“ je obsažen v názvu Jeruzalém. Také hebrejská Písma naznačují, že Sálem odkazuje na Jeruzalém. Například Abraham se s Melchisedechem setkal v „Údolí krále“, které zřejmě leželo blízko Jeruzaléma. (1Mo 14:16, 17; 2Sa 18:18) V Ža 76:2 žalmista použil „Sálem“ paralelně se „Sionem“. Zdá se tedy, že Melchisedech sloužil jako král a kněz na stejném místě, kde mnohem později sloužili králové z Davidovy linie a levitští kněží. Tam také Ježíš Kristus, ten, který byl vybrán, aby byl králem a knězem „podle způsobu Melchisedecha“, obětoval svůj život.​—Heb 3:1; 7:1-3, 15-17; 10:12.

kněz Nejvyššího Boha: V Písmech je Melchisedech první osobou, na kterou je termín „kněz“ aplikován. (1Mo 14:18) Uctíval ne pohanského boha, ale Boha, kterého uctíval Abraham. Oba muži označovali Jehovu jako „Nejvyššího Boha“ a jako „Tvůrce nebe a země“. (1Mo 14:18-20, 22) Sám Jehova byl tím, kdo ustanovil Melchisedecha, aby sloužil jako kněz.​—Ža 110:4; Heb 7:17.

král Sálemu, to znamená „Král pokoje“: Ačkoli hebrejská Písma neuvádějí význam jména Sálem (1Mo 14:18), Pavel zde pod inspirací vysvětluje, že znamená „Pokoj“, zjevně je spojuje s hebrejským slovem pro „pokoj“ (ša·lohmʹ). „Král pokoje“ je vhodný titul pro Melchizedeka, kterého Pavel spojuje s Ježíšem. (Heb 6:20; 7:3) A v Bibli je pokoj často spojován s Ježíšovou vládou jako slíbeného Mesiáše. Například v Iz 9:6, 7 je nazýván „Kníže pokoje“, tedy kníže podporující pokoj.​—Viz také Ža 72:1, 3, 7; Ze 9:9, 10; pro rozbor původních jazykových výrazů pro „pokoj“ viz studijní poznámku k Mr 5:34.

bez rodopisu: Stejně jako ostatní lidé měl Melchisedek rodiče a možná i potomky. Proto by Melchisedek měl rodopis, tedy rodokmen. Ale protože Bible nezaznamenává žádné podrobnosti o Melchisedekových předcích ani potomcích, mohl Pavel říci, že Melchisedek byl „bez rodopisu“. Syrská Pešitta (překlad používaný od 5. století n. l.) překládá Heb 7:3 takto: „Není zapsáno v rodokmenech, kdo byli jeho otec a matka, kdy se narodil nebo kdy zemřel. Místo toho jeho kněžství trvá věčně stejně jako kněžství Božího Syna.“ Ježíšovo kněžství nezávisí na lidském rodokmenu. Nenarodil se v kněžském kmeni Levi. Spíše se, podobně jako Melchisedek, stal „veleknězem“ přímým Božím ustanovením. (Heb 5:10; 7:15, 16) Naproti tomu zákony upravující levitské kněžství byly založeny na „tělesném původu“, takže bylo zásadní, aby tito kněží vedli přesné rodokmeny.​—Heb 7:16; Nu 3:10, 15, 16; Ne 7:63, 64.

nemaje počátku dnů ani konce života: Pavel nenaznačuje, že by Melchisedek nebo Ježíš byli doslova bez jakéhokoli počátku. Melchisedek se narodil přirozeným způsobem. Ježíš byl stvořen jako duchovní bytost, „prvorozený veškerého stvoření“ a „počátek Božího stvoření“. (Kol 1:15 a studijní poznámka; Zj 3:14) Jde prostě o to, že Melchisedek – stejně jako Ježíš – nedlužil své kněžství žádnému dědictví, které by mu bylo uděleno při narození. Také proto, že Melchisedekův „konec života“ nebyl zaznamenán, mohl Pavel tento fakt použít k ilustraci, že Ježíšovo kněžství bude věčné.

učiněn podobným Synu Božímu: Pavel neříká, že Bůh učinil svého Syna podobným Melchisedekovi, ale že v jistém smyslu učinil Melchisedeka podobným svému Synu. Jehova to udělal tak, že zajistil, aby zpráva v Genesis o králi-knězi Melchisedekovi neobsahovala žádné podrobnosti o jeho původu, narození, rodině nebo smrti. (1Mo 14:18-20) Tato pečlivě formulovaná zpráva umožnila, aby Melchisedek sloužil jako prorocký předobraz – kněz, který byl přímo ustanoven Bohem.

zůstává knězem navždy: Bible neobsahuje žádnou zmínku o tom, že by Melchisedek měl předchůdce nebo nástupce ve svém kněžství. Proto může být nazýván knězem „navždy“ nebo „ustavičně“. „Způsobem Melchisedekovým“ neměl Ježíš žádného předchůdce. (Heb 5:5, 6, 10; 6:20; 7:15-17) Bible také ukazuje, že Ježíšovo „kněžství nemá nástupce“.​—Heb 7:24 a studijní poznámka.

jemuž Abraham . . . dal desátek z nejlepší kořisti: Mojžíšův zákon vyžadoval, aby Izraelité odevzdávali desátek, tedy desetinu z úrody země, na podporu kmene Leviho, ale to začalo až asi pět století po Abrahamově době. (4Mo 18:21, 24) Když Abraham dal Melchizedechovi desátek z kořisti, neudělal to proto, že by to vyžadoval zákon, ale protože uznával, že Jehova dal Melchizedechovi autoritu sloužit jako „kněz Nejvyššího Boha“. (Heb 7:1) Záznam v Genesis říká, že Abraham dal Melchizedechovi „desátek ze všeho“, což odkazuje na kořist z Abrahamova vítězství nad koalicí čtyř králů. (1Mo 14:9, 18-20) Pavel zde dodává detail „desátek z nejlepší kořisti“. Je zřejmé, že Abraham považoval Melchizedecha za hodného nejvyšší pocty.

Abraham, hlava rodiny: Mnoho překladů zde používá slovo „patriarcha“ (z řeckého slova pa·tri·arʹkhes, které zde Pavel používá), což znamená „otec kmene nebo národa“. (Viz studijní poznámku ke Sk 7:8.) Během svého života byl Abraham jak vládcem, tak náboženským vůdcem své velké rodinné skupiny. Celý izraelský národ, včetně jeho kněžské a královské linie, pocházel z něj. Abraham byl tedy větší než levitští kněží, kteří z něj pocházeli. Přesto, jak zde Pavel ukazuje, patriarcha Abraham pokorně uctil Melchizedecha, uznávaje tohoto krále-kněze za většího. (Heb 7:1, 2) Pavel argumentuje, že Král a Velekněz, kterého Melchizedech předobrazoval, Ježíš Kristus, musí být ještě větší.​—Viz studijní poznámku k Heb 4:14.

synové Leviho: Ne-kněžští členové kmene Levi neměli dědičný podíl na zemi, a tak dostávali desátky od zbytku národa. (Nu 18:21) Tito ne-kněžští Levité pak odevzdávali desetinu z toho, co obdrželi​—„to nejlepší“ z toho​—těm z jejich kmene, kteří měli čest sloužit jako kněží. (Nu 18:25-29) Ne-kněžští Levité také pomáhali kněžím v jejich práci.​—Viz Slovníček, „Levi; Levita“.

příkaz vybírat desátky: Viz Slovníček, „Desátina“.

jsou potomci: Dosl., „vyšli z beder“. Podobný výraz „plod jeho beder“ je přeložen jako „potomstvo“ ve Sk 2:30.​—Viz studijní poznámka.

menší je požehnán větším: Pavel používá tento princip ve svém argumentu, že Melchisedechovo kněžství je nadřazené Leviho kněžství. Protože Melchisedech požehnal Abrahamovi, tento král-kněz musel být větší než Abraham a než kterýkoli z jeho potomků, včetně Leviho a levitských kněží.​—Heb 7:1, 6.

požehnal: V Bibli může člověk požehnat druhému člověku tím, že uzná jeho dobré vlastnosti nebo skutky. (2Mo 39:43) Nebo může vyjádřit přání, aby Bůh projevil přízeň druhé osobě, což v podstatě znamená prosbu, aby Bůh toho člověka požehnal. (Rt 3:10) Když však Melchisedech požehnal Abrahamovi, šlo o něco víc. Jako kněz s autoritou mluvit za Boha byla jeho slova prorocká. Potvrdil Abrahamovi, že Jehova zamýšlí požehnat jemu a jeho ještě nenarozenému potomstvu.​—1Mo 14:18-20.

je vydáno svědectví, že žije: Jako nedokonalý člověk Melchizedek skutečně zemřel. (Ří 5:12) Pavel zde však zdůrazňuje, že Písmo se o jeho smrti nezmiňuje. V tomto smyslu Písmo vydává svědectví, neboli dosvědčuje, že „žije“.​—Heb 7:3 a studijní poznámka.

Levi . . . zaplatil desátky prostřednictvím Abrahama: Pavel zde vysvětluje, že když Abraham uznal Melchisedeka jakožto Jehovova kněze a projevil mu úctu tím, že mu zaplatil desátky, do jisté míry tím všichni Abrahamovi dosud nenarození potomci projevili úctu Melchisedekovi. Abraham v podstatě jednal jako zástupce všech svých potomků. Mezi ně patřil i Levi, Abrahamův pravnuk, a také Áron, který pocházel z Leviho rodu. Tím Pavel dále podporuje své tvrzení, že Melchisedek byl větší než Abraham. S výjimkou Ježíše musel být tento král-kněz také větší než kterýkoli z Abrahamových potomků, včetně všech kněží sloužících v jeruzalémském chrámu v Pavlově době. Proto tito kněží nikdy nemohli být srovnatelní s dávno předpovězeným „veleknězem podle Melchisedekova řádu“.​—Žd 5:10; Ž 110:4.

budoucí potomek: Dosl., „v bedrech“.​—Viz studijní poznámku k He 7:5.

Kdyby tedy dokonalost byla dosažitelná: Dokonalý člověk má zcela čisté svědomí; ví, že je před Jehovou Bohem bez hříchu. (Srovnej Heb 10:1, 2.) Ale žádný hříšný člověk nemohl takové dokonalosti dosáhnout prostřednictvím Mojžíšova Zákona a jeho levitského kněžství. (Heb 7:19) Tito kněží přinášeli oběti, které Božímu lidu připomínaly skutečnost a závažnost hříchu. (Heb 10:3) Oběti také ukazovaly na větší oběť, kterou měl přinést Kristus Ježíš „jednou provždy“. (Heb 9:12; 10:10) Pouze tato dokonalá oběť, přesně odpovídající životu, který Adam ztratil, mohla vést k úplnému odpuštění hříchů. (1Ti 2:6 a studijní poznámka; Heb 10:4) Prostřednictvím výkupního výkupu se Kristus stal „koncem Zákona“ a jako velekněz otevřel lidem cestu k dosažení dokonalosti.​—Ří 10:4; Heb 10:14 a studijní poznámka.

bylo to součástí Zákona: Toto tvrzení by se také dalo přeložit jako „bylo to základem Zákona“. Kněžství Izraele bylo klíčovou součástí Zákona, který Jehova dal lidu. Přinášením obětí kněží pomáhali naplnit základní účel Zákona, totiž připomínat Božímu lidu závažnost hříchu a potřebu smíření. (Viz studijní poznámka k Heb 5:1.) Ve skutečnosti je celá jedna kniha Pentateuchu​—Leviticus​—věnována tématu kněžství, svatostánku a obětí.

kněžství se mění: Jehova přísahou slíbil, že ustanoví Mesiáše jako krále-kněze podle způsobu Melchisedeka. (Ž 110:2, 4; Heb 7:11) Tato přísaha naznačovala, že lévijské kněžství bude změněno; ve skutečnosti bude nahrazeno. Ježíš, který byl potomkem Judy, nemohl splňovat podmínky pro službu velekněze podle Mojžíšova Zákona, protože ten stanovil, že kněží musí pocházet z kmene Levi. (Mt 2:6; Zj 5:5; viz studijní poznámku k Heb 7:14.) Protože však Ježíš – stejně jako Melchisedek – byl ustanoven přímo Bohem, mohl sloužit jako král i kněz. – Heb 7:15, 21 a studijní poznámka.

náš Pán pocházel z Judy: Aby Ježíš mohl právoplatně vládnout jako předpovězený Mesiášský Král, musel pocházet z pokolení Juda. (1Mo 49:10) V prvním století n. l. byly pravděpodobně k dispozici přesné rodokmeny ve veřejných archivech. Tyto záznamy dokazovaly, že Ježíš byl potomkem Judy prostřednictvím Davidovy královské linie. Tyto dokumenty byly zřejmě zničeny během židovského povstání proti Římu v letech 66–70 n. l. Ježíšův rodokmen však byl zachován v evangeliích Matouše a Lukáše. (Mt 1:1, 3, 16; Lk 3:23, 33) Naproti tomu pro prokázání Ježíšovy kvalifikace jako velekněze nebyl rodokmen potřeba. Nemusel pocházet z pokolení Levi. Místo toho měl být králem a knězem jako Melchisedek, na základě Božího ustanovení a přísahy.​—Ža 110:1-4; Mk 12:35, 36; Heb 7:15-17; viz studijní poznámku k Heb 7:12.

právní požadavek, který závisí na tělesném původu: Dosl., „zákon tělesného přikázání“. Pavel zde odkazuje na nařízení v Mojžíšově Zákoně týkající se kněžství​—například na požadavek, aby všichni kněží pocházeli z pokolení Leviho.

moc nepomíjejícího života: Ježíš se mohl stát „knězem navždy podle způsobu Melchisedechova“, protože mu Jehova dal „moc nepomíjejícího života“. (Heb 7:3, 17) Tuto slavnou odměnu obdržel, když ho jeho Otec vzkřísil z mrtvých. (Sk 13:33-37; 1Tm 6:16 a studijní poznámka) Jehova tak splnil svou přísahu a umožnil svému Synovi sloužit jako „kněz navždy“. (Ž 110:4) Ježíš je nyní nesmrtelný, což znamená, že má život, který nelze zničit ani znehodnotit. Proto může sloužit jako velekněz, který dává život, aniž by potřeboval nástupce; „je stále živ, aby se přimlouval“ za věrné věřící.​—Heb 7:24, 25.

„Ty jsi kněz navždy podle způsobu Melchizedeka“: Viz studijní poznámky k Žid 5:6; 7:1.

předchozí přikázání je zrušeno: Kontext naznačuje, že „předchozí přikázání“ se konkrétně vztahuje na nařízení ohledně levitského kněžství. (Heb 7:15, 16) Řecké slovo pro „zrušeno“ bylo někdy používáno jako právní termín ve významu „zrušení“, „anulování“, takže Pavel ukazuje, že tato klíčová část Zákona byla anulována. (Heb 7:11 a studijní poznámka, 12) Nakonec se toto kněžství ukázalo jako slabé a neúčinné, protože žádný nedokonalý kněz, který přinášel oběti zvířat, nemohl lidi přivést k dokonalosti. (Viz studijní poznámky k Ř 8:3; Heb 5:2.) Ale nyní Bůh ustanovil svého Syna, aby sloužil jako kněz podobný Melchisedechovi. Takže „předchozí přikázání“ bylo nahrazeno „lepší nadějí“, založenou na výkupní oběti Ježíše Krista.​—Heb 7:19 a studijní poznámka, 22-27.

Zákon nic nedokonal: Podle Mojžíšova zákona obětní zvířata, které přinášeli kněží, poskytovala hříšným lidem základ, aby se mohli přiblížit k Bohu v naději na odpuštění hříchů. (3M 1:3, 4; Ž 65:2-4) Avšak kněžství a oběti stanovené tímto Zákonem nikdy nemohly úplně odstranit hřích. (Ř 8:3 a studijní poznámka; Heb 10:4) Proto Zákon nemohl plně obnovit vztah nedokonalého člověka s Jehovou.

ale zavedení lepší naděje ano: Jehova zavedl „lepší naději“, když poslal na zem Ježíše Krista, aby poskytl lepší oběť a kněžství, které bylo lepší než to, které stanovoval Mojžíšův zákon. Tato naděje zahrnuje vyhlídku na záchranu prostřednictvím Kristovy výkupní oběti, která nedokonalým lidem dává možnost „přiblížit se k Bohu“ a užívat si dokonale obnoveného vztahu s Ním.​—Heb 6:18, 19; 7:25.

a to se nestalo bez přísahy: Bůh nejen ustanovil Ježíše jako velekněze, ale učinil tak s vážnou přísahou. (Ž 110:1, 4; Heb 7:21 a studijní poznámka) Na základě této přísahy Jehova ustanovil „lepší smlouvu“​—smlouvu, která je dokonce lepší než smlouva Zákona daného Mojžíšem.​—Heb 7:22.

kněží bez přísahy: Jehova přikázal Mojžíšovi, aby ustanovil Árona jako prvního velekněze Izraele, a určil Áronovy syny jako podkněží. (Ex 28:1; 29:35) Potom Áronovi potomci sloužili jako kněží Izraele a ostatní muži z kmene Levi jim pomáhali. (Ex 29:9; Nu 3:6-10) Kněží Izraele tedy získali svou váženou pozici „bez přísahy“; spíše ji získali na základě „tělesného původu“. (Heb 7:16) Pavel přesvědčivě argumentuje, že kněžství založené na Boží přísaze je mnohem lepší než to, které je založeno na lidském původu.

Jehova: Původní hebrejský text v Ža 110:4, z něhož je tento citát převzat, obsahuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisováno jako YHWH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno.​—Viz Příloha C1 a C2.

Jehova přísahal: Pavel znovu cituje Ža 110:4, ale tentokrát zahrnuje část, kterou dříve necitoval: „Jehova přísahal [přísahu] a nebude toho litovat.“ (Viz studijní poznámky k Heb 5:6.) Pavel již dříve ukázal, že Jehovova přísaha je nezměnitelná; je to nejspolehlivější možná záruka. (Viz studijní poznámky k Heb 6:17, 18.) Jehovova přísaha ohledně Ježíše: „Ty jsi kněz navždy“ podle způsobu krále-kněze Melchisedeka, tedy představuje osobní smlouvu mezi Jehovou a jeho Synem. (Heb 7:17) Ježíš se zřejmě na tuto smlouvu odvolal, když uzavřel svou vlastní smlouvu „o království“ se svými následovníky.​—Lk 22:29 a studijní poznámka.

ručení za lepší smlouvu: Ježíš není jen „prostředník“ nové a lepší smlouvy (Heb 8:6 a studijní poznámka), ale také „ručení“ (neboli „ten, kdo byl dán jako zástava“) této smlouvy. Řecké slovo pro „ručení“ bylo právní termín odkazující na někoho, kdo poskytuje záruku, že „právní závazek bude splněn“. Ježíš se stal právní zárukou, že „lepší naděje“ se jistě naplní.​—Heb 7:19 a studijní poznámka, 20 a studijní poznámka; srovnej Ř 8:32.

smlouva: Viz Slovníček.

mnoho jich muselo nastoupit jako kněží jeden po druhém: Pavel zde odkazuje na linii velekněží. V roce 1512 př. n. l. Jehova ustanovil Árona jako prvního velekněze. Když Áron zemřel ve věku 123 let, jeho syn Eleazar ho v úřadu velekněze vystřídal. (4Mo 20:25-28; 33:39) Poté, když Eleazar zemřel, vystřídal ho jeho syn Pinchas. (Joz 24:33; Sd 20:27, 28) V Pavlově době, tedy asi o 15 století později, již „mnoho jich nastoupilo jako kněží jeden po druhém“. Podle všeho více než 80 mužů sloužilo jako velekněz do doby, než byl jeruzalémský chrám v roce 70 n. l. zničen.

nemá nástupce: Nebo „je trvalé“, to znamená, že nepřechází na někoho jiného. Všichni áronovští velekněží nakonec zemřeli, a tak potřebovali mít nástupce. (Heb 7:23) Ježíš Kristus však „zůstává naživu navždy“, a proto jeho kněžství nepotřebuje nástupce.​—Viz studijní poznámka k Heb 7:25.

je schopen také zcela zachránit: Na rozdíl od nedokonalých lidských velekněží, kteří rok co rok přinášeli oběti zvířat, Ježíš přinesl svou dokonalou oběť „jednou provždy“. (Heb 7:27) Navíc je Ježíš nesmrtelný, a proto je schopen dokončit – od začátku až do konce – dílo záchrany hříšných lidí. (Ří 6:9; Heb 7:23, 24) Zachraňuje „zcela“ v tom smyslu, že pomáhá každému poslušnému učedníkovi získat věčný život, ať už nesmrtelný život v nebi, nebo nekonečný život na zemi.​—1Ko 15:54, 55; Zj 21:3, 4.

přímluvu činit: Tento výraz znamená prosit někoho jménem jiné osoby. Protože žádný nedokonalý člověk se nemůže k Bohu přiblížit přímo, Ježíš láskyplně prosí jménem svých následovníků a stává se jejich obhájcem před Bohem. (Heb 2:18 a studijní poznámka) Křesťané se mohou vždy obracet k Bohu v Ježíšově jménu s vědomím, že Kristus je připraven jim pomoci. (Jan 16:23; Heb 4:15, 16 a studijní poznámka) Samozřejmě Pavel zde nenaznačuje, že Bůh je neochotný odpouštět a vyžaduje, aby ho Ježíš prosil o milosrdenství. Jehova je soucitný a ochotný odpouštět. (2Mo 34:6, 7; Ža 86:5) Ve skutečnosti je to Bůh, kdo poskytl Ježíše jako obhájce, skrze kterého se k němu mohou pravdiví ctitelé přiblížit, aby získali milosrdenství a pomoc.​—Ří 3:24, 25; 2Ko 5:18, 19; 1Ja 2:1, pozn.; 4:10.

velekněz, který je věrný: Pavel zmiňuje tuto vlastnost jako výjimečný důvod, proč je Ježíš nadřazený jakémukoli židovskému veleknězi, který sloužil v izraelském národě; žádný z nich se nemohl rovnat jeho dokonalé věrnosti Bohu. Řecké slovo přeložené jako „věrný“ může vyjadřovat také význam „svatý“ nebo „zbožný“ (jak je zde překládáno v některých překladech), ale překlad „věrný“ je dobře podložen. Například toto řecké slovo se často objevuje v Septuagintě jako překlad hebrejského slova znamenajícího „věrný“ nebo „věrný člověk“. Jak je zaznamenáno v Ž 16:10, David napsal: „Nedopustíš, aby tvůj věrný spatřil jámu.“ Petr a Pavel citovali tento žalm a vztáhli ho na Ježíše. Zprávy v Sk 2:27 a 13:35 používají stejné řecké slovo, které zde používá Pavel. (Srovnej studijní poznámku k Titovi 1:8.) Ježíš je nejvýznamnějším příkladem věrnosti mezi Božími tvory a právem může být nazván Božím „věrným“.

oddělený od hříšníků: Ježíš byl „oddělený od“, tedy odlišný od všech ostatních lidí​—včetně jakéhokoli jiného velekněze​—tím, že nikdy nespáchal žádný hřích. (1Pt 2:22) Neměl žádné hříšné sklony. Jehova jej prostřednictvím svatého ducha ochránil před dědičným hříchem od své nedokonalé matky Marie. (Lk 1:35) Popis „oddělený od hříšníků“ však neznamená, že se Kristus vyhýbal všem hříšným, nedokonalým lidem. Jako soucitný Velekněz s nimi přicházel do styku, aby jim pomohl přiblížit se k Jehovovi a splnit jeho požadavky. (Mt 9:11, 12) Pavel tedy považuje za „vhodné“, aby hříšní lidé měli takového Velekněze. (Srovnej Heb 2:10 a studijní poznámku.) Kromě toho, když Pavel psal Hebrejům, byl Ježíš již dávno „oddělený od hříšníků“ v jiném smyslu​—vystoupil do nebes.

vyvýšený nad nebesa: Jehova vyvýšil svého Syna tím, že jej posadil po své pravici, na místo mnohem vyšší než cokoli ve fyzických nebesích a daleko nad hříšnými lidmi. (1Kr 8:27; Heb 1:3 a studijní poznámku; 4:14 a studijní poznámku) Ježíšovo kněžství bylo tedy vyvýšeno nad kněžství Levitů, kteří sloužili v chrámu, který měl být brzy zničen. Bible navíc často používá slovo „nebesa“ nebo „nebe“ obrazně k popisu vlády nebo vlád. (Iz 65:17; Da 4:26; 2Pt 3:13; Zj 21:1) Jako král-kněz podobný Melchizedechovi sedí Ježíš na svém trůnu po Boží pravici a je vyvýšen nad každou vládu a autoritu v nebi i na zemi.​—Mt 28:18; 1K 15:27; Ef 1:20, 21; Fp 2:9; 1Tm 6:14-16; Heb 1:4 a studijní poznámku; srovnej Ko 1:16 a studijní poznámku.

jednou provždy: Tato fráze zdůrazňuje výrazný kontrast mezi obětí, kterou přinesl Ježíš Kristus jako velekněz, a oběťmi, které přinášeli všichni áronovští veleknězi Izraele. Ti nedokonalí muži museli přinášet oběti za své vlastní hříchy i za hříchy lidu. (3. Moj 4:3, 13–16) Přinášeli oběti rok co rok na Den smíření. (Heb 10:1) Mohli také rozhodnout o přinášení dalších obětí, které se obětovaly denně. Ježíš však přinesl jen jednu oběť, dokonalou. Je to konečná oběť, která platí pro všechny věrné lidi navždy. Zajistí, že hřích bude navždy vymazán. Není třeba, aby se tato oběť kdykoli opakovala. — Heb 9:12 a studijní poznámka, 26, 28; 10:1, 2, 10; 1Pe 3:18.

dokonalým učiněn: Viz studijní poznámky k Heb 2:10; 5:9.