Jan 18

údolí Kidron: Nebo „zimní bystřina Kidron“. Údolí Kidron, které je v Křesťanských řeckých písmech zmíněné jen tady, odděluje Jeruzalém od Olivové hory. Táhne se od severu k jihu podél východní strany města. Údolí Kidron bylo obvykle bez vody, dokonce i v zimě, kromě případů mimořádně silného deště. Řecké slovo kheiʹmar·ros, které je tady přeložené jako „údolí“, doslova znamená „zimní bystřina“, tedy vodní tok, který teče vydatně kvůli silným dešťům v zimním období. Toto řecké slovo se v Septuagintě používá víc než 80krát jako překlad hebrejského slova naʹchal, což je odpovídající výraz pro „údolí“ používaný, když se v Hebrejských písmech mluví o údolí Kidron. (2Sa 15:23; 1Kr 2:37) Tato hebrejská i řecká slova přeložená jako „údolí“ můžou označovat jak bystřinu nebo potok. (5Mo 10:7; Job 6:15; Iz 66:12; Ez 47:5) Častěji ale označují údolí, které vyhloubila zimní bystřina a kterým během zimních dešťů protéká voda. (4Mo 34:5; Joz 13:9; 17:9; 1Sa 17:40; 1Kr 15:13; 2Pa 33:14; Ne 2:15; Pís 6:11) Obě slova se často překládají jako „vádí“.—Viz Slovníček, „Vádí“.

oddíl vojáků: Řecký výraz speiʹra, který je tady použitý, ukazuje, že jde o římské vojáky. Ze čtyř pisatelů evangelií je Jan jediný, kdo zmiňuje, že při Ježíšově zatčení byli přítomní římští vojáci. (Jan 18:12).

zasáhl veleknězova otroka: O této události se zmiňují všichni čtyři pisatelé evangelií a jejich záznamy se navzájem doplňují. (Mt 26:51; Mr 14:47; Lk 22:50) Jen Lukáš, „milovaný lékař“ (Kol 4:14), uvádí, že Ježíš „se dotkl ucha a uzdravil ho“. (Lk 22:51) Jan je jediný pisatel evangelia, který zmiňuje, že meč použil Šimon Petr a že Malchos bylo jméno toho otroka, kterému ucho usekl. Jan byl zjevně učedník „známý veleknězi“ i jeho domácnosti (Jan 18:15, 16), takže je přirozené, že ve svém evangeliu uvádí zraněného muže jménem. Janova obeznámenost s veleknězovou domácností je vidět i v Jan 18:26, kde Jan vysvětluje, že otrok, který Petra obvinil, že je Ježíšovým učedníkem, byl „příbuzný toho muže, kterému Petr usekl ucho“.

pít pohár: V Bibli se „pohár“ často používá v přeneseném významu pro Boží vůli neboli „přidělený podíl“ pro nějakého člověka. (Ža 11:6; 16:5; 23:5) „Pít pohár“ tady znamená podřídit se Boží vůli. V Ježíšově případě „pohár“ zahrnoval utrpení a smrt na základě falešného obvinění z rouhání a také jeho vzkříšení k nesmrtelnému životu v nebi. (Viz studijní poznámky k Mt 20:22; 26:39).

vojenský velitel: Řecký výraz khi·liʹar·khos (chiliarcha) doslova znamená „vládce nad tisícem“, tedy nad tisícem vojáků. Označuje římského vojenského velitele zvaného tribun. V každé římské legii bylo šest tribunů. Legie ale nebyla rozdělena na šest samostatných velitelství; spíš každý tribun velel celé legii po jednu šestinu času. Takový vojenský velitel měl velkou pravomoc, včetně práva jmenovat a přidělovat setníky. Řecké slovo se může používat i obecně pro vysoce postavené vojenské důstojníky. Římský vojenský velitel doprovázel vojáky, kteří Ježíše zatkli.

židovské: Zřejmě se tím myslí židovské úřady neboli náboženští vůdci. (Viz studijní poznámku k Jan 7:1).

Odvedli ho nejdřív k Annášovi: Jen Jan výslovně uvádí, že Ježíš byl odveden k Annášovi, kterého asi v roce 6 nebo 7 n. l. jmenoval veleknězem Quirinius, římský místodržitel Sýrie. Annáš sloužil asi do roku 15 n. l. I potom, co ho Římané sesadili a už neměl oficiální titul velekněze, se zdá, že Annáš dál uplatňoval velkou moc a vliv jako „bývalý“ velekněz a jako hlavní hlas židovské hierarchie. Pět jeho synů zastávalo úřad velekněze a jeho zeť Kaifáš sloužil jako velekněz asi od roku 18 n. l. do asi roku 36 n. l. To zahrnovalo i „v tom roce“, tedy rok 33 n. l., památný rok, kdy byl Ježíš popraven. (Viz studijní poznámku k Lk 3:2).

ještě jeden učedník: Zřejmě se tím myslí apoštol Jan. Odpovídá to Janovu typickému stylu, kdy v evangeliu neuvádí své jméno. (Viz studijní poznámky k Jan 13:23; 19:26; 20:2; 21:7; 21:20.) Jan a Petr jsou navíc spojeni i v zprávě o událostech po Ježíšově vzkříšení v Jan 20:2–8. Bible nevysvětluje, jak se Jan, učedník z Galileje, mohl znát s veleknězem, ale díky tomu, že se vyznal v domácnosti velekněze, se Jan dostal přes vrátného na nádvoří a také pomohl, aby se dovnitř dostal i Petr. (Jan 18:16).

dřevěné uhlí: Černá, křehká, porézní forma uhlíku, obvykle zbytek po částečně spáleném dřevě. Ve starověku se dřevěné uhlí vyrábělo tak, že se hromada dřeva zasypala zeminou a několik dní se pomalu spalovala jen s takovým množstvím vzduchu, aby se spálily plyny. Zůstala tak poměrně čistá forma uhlíku. Byl to časově náročný postup, který vyžadoval pečlivý dohled, ale dřevěné uhlí bylo oblíbeným palivem, když bylo potřeba silné, dlouhotrvající teplo bez kouře. Dřevěné uhlí v otevřeném ohni nebo v ohništi se používalo k zahřátí. (Iz 47:14; Jer 36:22) Díky rovnoměrnému žáru a tomu, že nevznikaly plameny ani kouř, bylo ideální na vaření. (Jan 21:9).

přední kněz: Tedy Annáš. (Viz studijní poznámky k Jan 18:13; Sk 4:6).

k veleknězi Kaifášovi: Možné umístění Kaifášova domu najdeš v Dodatku B12.

zakokrhal kohout: Viz studijní poznámku k Mr 14:72.

místodržitelského paláce: Viz studijní poznámku k Mt 27:27.

brzy ráno: Tedy ráno 14. nisanu, v den Ježíšova soudu a smrti. Pesach začal už předchozí večer a jak ukazují další zprávy z evangelií, Ježíš a apoštolové jedli pesachové jídlo předchozí noc. (Mt 26:18-20; Mr 14:14-17; Lk 22:15) Proto se v tomto verši zmínka o tom, že mohli jíst „pesachové jídlo“, musí vztahovat na jídlo 15. nisanu, prvního dne Svátku nekvašených chlebů. V Ježíšově době se někdy Pesach (14. nisan) a následující Svátek nekvašených chlebů (15.–21. nisan) společně označovaly jako „Pesach“. (Lk 22:1)

Jsi králem Židů?: Viz studijní poznámku k Mt 27:11.

Moje království není částí tohoto světa: Ježíš neodpověděl Pilátovi přímo na otázku: „Co jsi udělal?“ (Jan 18:35) Místo toho udržel pozornost na Pilátově první otázce: „Jsi král Židů?“ (Jan 18:33) Ve své krátké odpovědi se Ježíš třikrát zmínil o Království, ve kterém měl být dosazen jako Král. Tím, že řekl, že „moje království není částí tohoto světa“, jasně ukázal, že toto Království nepochází z lidského zdroje. To je v souladu s dřívějšími výroky, které mluví o „království nebes“ nebo o „Božím království“. (Mt 3:2; Mr 1:15) Ježíš také řekl, že jeho následovníci „nejsou částí světa“, tedy nespravedlivé lidské společnosti odcizené Bohu a jeho služebníkům. (Jan 17:14, 16) A tím, co řekl Petrovi dříve toho večera, Ježíš ukázal, že jeho následovníci nemají bojovat, aby ho bránili, tak jak by to udělali stoupenci lidského krále. (Mt 26:51, 52; Jan 18:11).

Sám říkáš, že jsem král: Touto odpovědí Ježíš potvrzuje, že je král. (Mt 27:11; srovnej studijní poznámky k Mt 26:25, 64.) Ježíšovo kralování se ale liší od toho, co si Pilát představuje, protože Ježíšovo Království „není součástí tohoto světa“, a proto nepředstavuje pro Řím žádnou hrozbu. (Jan 18:33-36).

abych vydal svědectví o: V Křesťanských řeckých písmech mají řecká slova přeložená jako „vydat svědectví“ (mar·ty·reʹo) a „svědectví“ (mar·ty·riʹa; marʹtys) široký význam. Tyto příbuzné výrazy se používají v základním smyslu „dosvědčit fakta“ na základě přímé nebo osobní znalosti, ale můžou zahrnovat i myšlenku „prohlásit; potvrdit; mluvit o někom dobře“. Ježíš nejen dosvědčoval a oznamoval pravdy, o kterých byl přesvědčený, ale také žil tak, že podporoval pravdivost prorockého slova a slibů svého Otce. (2Ko 1:20) Boží záměr v souvislosti s Královstvím a jeho mesiášským Vladařem byl podrobně předpovězen. Celý Ježíšův pozemský život, který vyvrcholil jeho obětní smrtí, splnil všechna proroctví, která se ho týkala, včetně předobrazů neboli vzorů obsažených v Zákonné smlouvě. (Kol 2:16, 17; Heb 10:1) Dá se tedy říct, že Ježíš slovy i skutky „vydal svědectví o pravdě“.

pravdě: Ježíš nemluvil o pravdě obecně, ale o pravdě týkající se Božích záměrů. Důležitou součástí Božího záměru je, že Ježíš, „syn Davida“, slouží jako Velekněz a jako Vládce Božího Království. (Mt 1:1) Ježíš vysvětlil, že jedním z hlavních důvodů, proč přišel do světa lidstva, proč žil na zemi a vykonával svou službu, bylo oznámit pravdu o tomto Království. Podobné poselství oznámili andělé před Ježíšovým narozením i v době jeho narození v judském Betlémě, ve městě, kde se narodil David. (Lk 1:32, 33; 2:10-14).

Co je pravda?: Pilátova otázka se zřejmě týká pravdy obecně, ne konkrétně „pravdy“, o které Ježíš právě mluvil. (Jan 18:37) Kdyby to byla upřímná otázka, Ježíš by na ni nepochybně odpověděl. Pilát ji ale nejspíš položil řečnicky se skeptickou nebo cynickou nedůvěrou, jako by říkal: „Pravda? Co to je? Nic takového neexistuje!“ Pilát dokonce ani nečeká na odpověď, ale odchází a jde ven k Židům.

je u vás zvykem, že bych měl … propustit jednoho člověka: Tento zvyk propustit vězně se zmiňuje také v Mt 27:15 a Mr 15:6. Zřejmě měl židovský původ, protože Pilát Židům řekl: „u vás je zvykem“. V Hebrejských písmech pro takový zvyk neexistuje žádný podklad ani precedens, ale zdá se, že v Ježíšově době si Židé tuto tradici vytvořili. Římanům by takový postup nepřipadal nijak zvláštní, protože existují doklady, že propouštěli vězně, aby se zavděčili davům.