Římanům 9

nechat se oddělit od Krista jako prokletý: To znamená být pod Boží kletbou. Pavel tady používá hyperbolu, neboli zveličení. Vyjadřuje ochotu vzít na sebe Boží kletbu, která čekala jeho „bratry“, nevěřící Židy, protože odmítli slíbeného Mesiáše. (Srovnej Ga 3:13.) Pavel tím chtěl říct, že byl ochotný udělat všechno, co bylo v jeho silách, aby jim pomohl využít Boží prostředek záchrany.

přijati za syny: Tento výraz je tady použit v přeneseném smyslu ve spojitosti s tělesnými Izraelity. V tomto případě tedy zjevně poukazuje na jejich jedinečné postavení v době, kdy byli Božím lidem ve smluvním vztahu. Hebrejská písma proto někdy mluví o přirozeném Izraeli jako o Božím synovi nebo synech. (2Mo 4:22, 23; 5Mo 14:1, 2; Iz 43:6; Jer 31:9; Oz 1:10; 11:1) Skutečné synovství ale nebylo možné, dokud nebylo prostřednictvím Krista Ježíše poskytnuto výkupné, a záviselo na tom, jestli člověk toto Boží opatření přijme a projeví v něm víru. (Jan 1:12, 13; 2Ko 6:16-18; Ga 4:4, 5).

posvátnou službu: Nebo „uctívání“. Tady se tím myslí posvátná služba stanovená ve smlouvě Zákona. V Heb 9:1, 6 Pavel tento výraz použil, když popisoval uctívání u svatostánku, které zahrnovalo oběti přinášené za Izrael v době, kdy byla smlouva Zákona v platnosti. V Ří 12:1 Pavel tento výraz používá znovu, ale tentokrát ve vztahu k uctívání Boha ze strany křesťana. (Viz studijní poznámku k Ří 12:1).

Bůh, který je nade vším, ať je navždy chválen: Tato věta se vztahuje na Jehovu Boha; je to výzva, aby byl chválen za to, co udělal pro svůj lid, včetně toho, co je zmíněno dříve v této pasáži. Některé překlady ale tento verš podávají tak, že by ztotožňovaly Krista s Všemohoucím Bohem. Například: „Kristus, který je Bůh nade vším.“ Z gramatického hlediska je takový překlad možný, ale je potřeba vzít v úvahu kontext. Předchozí část popisuje Boží láskyplná opatření pro jeho lid. Všimni si také, co následuje v Ří 9:6–13. Tyto verše ukazují, že uskutečňování Božího záměru nezávisí na dědictví „podle těla“, ale na vůli Boha. Verše 14–18 odkazují na Boží poselství faraonovi, jak je zaznamenáno v 2Mo 9:16, aby zdůraznily, že Bůh je nade vším. V verších 19–24 je Boží nadřazenost dál znázorněna přirovnáním k hrnčíři a hliněným nádobám, které vyrábí. Když se vezme v úvahu kontext, je tedy přirozené, že Pavel mluví o „Bohu, který je nade vším“. Je také pozoruhodné, že Pavel ve svých spisech takové chvalozpěvy nejčastěji nepřipisuje Kristu Ježíši, ale Bohu. (Ří 11:34–36; 16:27; Ga 1:4, 5; Fil 4:20; 1Ti 1:17) Pavel jasně rozlišuje mezi Ježíšem a Jehovou Bohem, například v Ří 15:5, 6, kde vybízí spolukřesťany, aby „oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista“. (2Ko 1:3; Ef 1:3) Překlad hlavního textu v Ří 9:5 je také silně podpořen Pavlovými slovy v 1Ko 15:27, 28.—Další rozbor Ří 9:5 je v Kingdom Interlinear, dod. 2D „Bůh, který je nade vším“.

Amen: Výraz, který se v inspirovaných dopisech Křesťanských řeckých písem často používá, když pisatel vyjádřil nějakou formu chvály Bohu. (Ří 16:27; Ef 3:21; 1Pe 4:11; viz studijní poznámku k Ří 1:25).

potomky: Nebo „potomstvo“. Dosl. „semeno“. (Viz Dodatek A2).

potomstvo: Viz studijní poznámku k Ří 9:7.

nezáleží na přání člověka ani na jeho snaze: Dosl. „nezáleží na tom, kdo si přeje, ani na tom, kdo běží“. Doslovné vyjádření „kdo běží“ se tady používá obrazně a vztahuje se na člověka, který vynakládá úsilí, aby dosáhl nějakého cíle. Pavel ve svých dopisech často používal metaforu běžce v závodě. (1Ko 9:24-26; Ga 5:7; Php 2:16) Když Pavel mluvil o tom, jak Bůh vybral duchovní Izrael, vysvětlil, že ti z přirozeného Izraele spoléhali na svůj tělesný vztah k Abrahamovi a na to, že se snažili dosáhnout „spravedlnosti“ prostřednictvím Mojžíšova Zákona. Běželi neboli „usilovali“ o cíl „spravedlnosti“ nesprávným způsobem. (Ří 9:30-32) Členové pravého „Izraele“ neměli spoléhat na vlastní úsilí nebo úspěchy, ale na Boha, „který se slitovává“. (Ří 9:6, 7) Museli vynakládat úsilí ve službě Bohu, ale bez Božího slitování by jejich snaha byla marná.

Písmo přece říká faraonovi: V následujících slovech Pavel cituje z 2Mo 9:16. Ta slova jsou součástí poselství, které Jehova přikázal Mojžíšovi vyřídit egyptskému faraonovi. (2Mo 9:13-19) Pavel ale „Písmo“ personifikuje, tedy píše, jako by ta slova faraonovi říkalo přímo Písmo. Podobnou personifikaci používá v Ří 3:19, kde říká: „Všechno, co Zákon říká, je určeno těm, kdo jsou pod Zákonem.“ Použití tohoto obrazného vyjádření je v těchto souvislostech výstižné, protože Hebrejská písma, včetně Zákona, byla uznávána jako Boží slovo – v podstatě tedy mluvil Bůh. Podobně Ježíš někdy personifikoval Božího svatého ducha, když řekl, že „bude učit“ a „bude vydávat svědectví“. (Jan 14:26; 15:26)

Nechal jsem tě naživu: Mnoho překladů tento výraz překládá jako „povolal jsem tě“ nebo „vzbuzoval jsem tě“, což může vyvolávat dojem, že Bůh faraona dosadil do úřadu. Pavel ale cituje z 2Mo 9:16 a z kontextu je jasné, co tím je myšleno. Když Bůh oznamoval sedmou ránu, řekl faraonovi: „Už jsem mohl vztáhnout ruku a udeřit tě... a byl bys smeten ze země.“ (2Mo 9:15) Místo toho se Bůh rozhodl faraona ušetřit a řekl mu: „Nechal jsem tě naživu [neboli „ponechal jsem tě“; doslova „nechal jsem tě stát“].“ (2Mo 9:16) Je také dobré si všimnout, že řecká Septuaginta překládá Jehovova slova faraonovi jako „byl jsi zachován“. Jak kontext v Hebrejských písmech, tak znění v Septuagintě tedy podporují myšlenku, že řecký výraz v Ří 9:17 znamená, že Bůh nechal faraona naživu až do doby, kdy mu ukázal svou moc.

aby se o mém jménu mluvilo po celé zemi: Pavel tu opět cituje z 2Mo 9:16. Tato slova jsou součástí toho, co Jehova po šesté ráně přikázal Mojžíšovi vyřídit faraonovi. (2Mo 9:8-15) V Bibli slovo „jméno“ někdy zastupuje samotnou osobu, její pověst a všechno, čím se sama prohlašuje být. (2Mo 34:5, 6; viz studijní poznámky k Mt 6:9; Jan 17:6, 26.) Bible důsledně zdůrazňuje posvěcení a obhájení Božího jména. Například žalmista se modlil: „Ať lidé vědí, že ty, jehož jméno je Jehova, ty jediný jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Ža 83:18) V knize Ezekiel je více než 50krát uvedeno Jehovovo prohlášení, že lidé „budou muset poznat, že já jsem Jehova“. (Ez 6:7; 38:23) Ježíš učil své učedníky, aby se modlili, že Boží jméno má být posvěceno. (Mt 6:9) Apoštol Pavel povzbuzoval křesťany, aby Boží jméno veřejně vyhlašovali (Heb 13:15), a v Zj 15:4 zaznívá otázka: „Kdo by se tě opravdu nebál, Jehovo, a neoslavoval tvé jméno?“

hrnčíř: Výrobce hliněných hrnců, misek a dalších nádob. Řecký výraz ke·ra·meusʹ pochází z kořene s významem „míchat“, což možná poukazuje na to, že při přípravě hlíny k použití je potřeba smíchat zeminu nebo jíl s vodou. Hebrejské slovo pro hrnčíře (yoh·tserʹ) doslova znamená „tvůrce“ nebo „ten, kdo tvaruje“. V Hebrejských písmech se pravomoc hrnčíře, tedy jeho právo nad hlínou, opakovaně používá jako ilustrace Boží svrchovanosti nad jednotlivci i národy. (Iz 29:16; 45:9; 64:8; Jer 18:1–12) V tomto verši je to vyjádřeno slovy: „Copak nemá hrnčíř hlínu ve své moci?“

nádoby: Pavel tu dál používá přirovnání o hrnčíři. (Viz studijní poznámku k Ří 9:21.) Řecké slovo skeuʹos doslova označuje nádobu jakéhokoli druhu. V Písmu se ale často používá v přeneseném významu pro lidi. (Sk 9:15; pozn. pod čarou; 2Ti 2:20, 21, pozn. pod čarou.) Například křesťané jsou přirovnáni k hliněným nádobám, kterým byl svěřen slavný poklad, služba. (2Ko 4:1, 7) V kontextu Ří 9:21-23 to, že Bůh nepřistoupí k okamžitému zničení ničemných lidí, „nádob hněvu“, slouží k tomu, aby ušetřil ty, kdo jsou správně naladění, protože jim dává čas, aby byli utvářeni jako „nádoby milosrdenství“. (Ří 9:23).

Izajáš o Izraeli prohlašuje: Tady a v následujícím verši Pavel cituje Iz 10:22, 23. Tyto verše předpověděly, co se stalo v roce 607 př. n. l., když Jehova použil Babylonskou říši k vykonání rozsudku nad Izraelem. Celá země včetně Jeruzaléma padla do rukou dobyvatele. Židé byli odvedeni do babylonského zajetí na 70 let. Potom se „z nich jen malá část“ vrátila, aby v Jeruzalémě znovu obnovila pravé uctívání. Pavel tady ve svém dopise Římanům ukazuje, že toto proroctví se ještě jednou splnilo v 1. století n. l. Tehdy se relativně malý počet Židů, „malá část“, stal Ježíšovými následovníky a v duchovním smyslu se vrátil k Jehovovi. (Ří 11:4, 5) Později se k nim připojili věřící z jiných národů, a tak vznikl duchovní národ, „Boží Izrael“. (Ga 6:16).

Jehova: V tomto citátu z Iz 10:23 se v původním hebrejském textu vyskytuje božské jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

důkladně a rychle: Nebo „vykoná to úplně a rychle“. Pavel tady cituje z Septuaginty, znění Iz 10:22, 23. Toto proroctví se splnilo na Jeruzalému jak v roce 607 př. n. l., tak v roce 70 n. l., když Jehova vykonal soud úplně a rychle.

Jehova: V tomto citátu z Iz 1:9 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

Jehova, Bůh vojsk: Toto vyjádření má původ v Hebrejských písmech, kde se vyskytuje 283krát (s určitými obměnami), a to už od 1Sa 1:3. Je to spojení tetragramu a hebrejského slova pro „vojska“, tseva·ʼohthʹ. Řecký ekvivalent tohoto výrazu se v Křesťanských řeckých písmech objevuje dvakrát — tady a v Jk 5:4. Pavel i Jakub citují nebo zmiňují proroctví z Hebrejských písem. V těchto dvou případech je hebrejské slovo tseva·ʼohthʹ, „vojska“, v řečtině přepsáno jako Sa·ba·othʹ. Ačkoli řecké rukopisy doslova uvádějí „Pán Sabaoth“ (řecky Kyʹri·os Sa·ba·othʹ), jeden slovník říká, že Sa·ba·othʹ se používá „v označení, které se vztahuje na Boha . . . =יהוה צְבָאוֹת [JHVH tseva·ʼohthʹ] Jahve, Pán vojsk, Pán zástupů“. (A Greek-English Lexicon of the New Testament and Other Early Christian Literature, třetí vydání) Další důvody, proč Překlad nového světa v hlavním textu používá jméno Jehova, jsou vysvětleny v Dodatku C1.

vojsk: Nebo „nebeských vojsk“. Řecký výraz Sa·ba·othʹ je přepis hebrejského slova tseva·ʼohthʹ, což je množné číslo od tsa·vaʼʹ a v základním významu označuje doslovné vojsko vojáků neboli bojové síly. (1Mo 21:22; 5Mo 20:9; viz studijní poznámku k výrazu Jehova, Bůh vojsk u tohoto verše.) Zdá se, že „vojska“, o kterých je řeč, jsou především — ne-li výhradně — andělské síly. Výraz „Jehova, Bůh vojsk“ tak vyjadřuje, jakou moc má Svrchovaný Vládce vesmíru, který má k dispozici obrovské zástupy duchovních tvorů. (Ža 103:20, 21; 148:1, 2; Iz 1:24; Jer 32:17, 18) Někteří ale naznačují, že „vojska“ ve výrazu „Jehova, Bůh vojsk“ nezahrnují jen andělské síly, ale také izraelské vojsko a neživá nebeská tělesa.

potomstvo: Viz studijní poznámku k Ří 9:7.

v něj: Tedy v symbolický kámen zmíněný v Iz 28:16, z něhož Pavel cituje. Ten kámen představuje Ježíše Krista, což je zřejmé z toho, jak je Izajášovo proroctví použito v Ří 10:11 a 1Pe 2:6. Řecké zájmeno použité na tomto místě by se tedy dalo přeložit i jako „v něj“ (ve smyslu „v něho“). Tak je to přeloženo v Ří 10:11, kde Pavel cituje část stejného proroctví z Izajáše, ale „kámen“ už nezmiňuje. Inspirovaná slova Izajáše, Pavla a Petra tak dávají záruku, že víra v Ježíše nepovede ke zklamání.

nezklame se: Pavel tu cituje ze Septuaginty verzi Iz 28:16. Řecký obrat v podstatě znamená „nebude se stydět (nebude zahanben)“. Zdůrazňuje to, že ti, kdo projevují víru v Ježíše Krista, symbolický kámen zmíněný v Izajášově proroctví, nezažijí hanbu a zklamání jako ti, u nichž se ukáže, že jejich víra byla marná. Stejný výraz je použit v Ří 10:11 a 1Pe 2:6.