1. Tesaloničanům 2

„snášeli potupu“ ve Filipech: Pavel tady odkazuje na události zaznamenané ve Sk 16:12, 16–24. Pavla a Silase odvlekli na tržiště, městští úředníci je bez dlouhého vyšetřování odsoudili, svlékli je, zbili pruty, uvrhli do vězení a dali do klády. Pavel to výstižně shrnuje jako to, že „snášeli potupu“. Používá silné slovo, které podle jednoho odborného zdroje může označovat „zacházení, jehož cílem je veřejně urazit a otevřeně ponížit toho, kdo ho musí snášet“. O to pozoruhodnější je pak odvaha, kterou Pavel a Silas projevili.

sebrali odvahu: I když s nimi ve Filipech takhle potupně zacházeli, Pavel a Silas se nenechali zastrašit ani neustoupili. Naopak „sebrali odvahu“, tedy získali odvahu pokračovat v kázání. (Sk 17:2–10) Pavel pokorně uznává, že tu odvahu měli „s pomocí našeho Boha“, a ne díky vlastní vnitřní síle. Podobně žalmista David řekl Jehovovi: „Učinil jsi mě odvážným a silným.“ (Ža 138:3; viz také Ezr 7:28.) Řecký výraz přeložený jako „sebrali odvahu“ se v souvislosti s Pavlovou službou objevuje několikrát a často v sobě nese myšlenku „mluvit odvážně“. (Sk 13:46; 14:3; 19:8; viz studijní poznámky ke Sk 4:13; 28:31).

navzdory velkému odporu: Krátce po příchodu do Tesaloniky narazili Pavel a Silas na tvrdý odpor. (Sk 17:1–14; viz studijní poznámku k 1Te 1:6.) Pavel ale službu miloval, a tak odpor snášel a dál odvážně kázal dobrou zprávu. (Ří 1:14, 15; 2Ti 4:2) Řecké vyjádření, které Pavel používá, se dá přeložit i jako „uprostřed velkého zápasu“. Naznačuje to, že on a Silas odporu čelili, „zápasili“ s ním a navzdory němu kázali odvážně. Někdy se tento výraz používal i o sportovcích na olympijských hrách, kteří tvrdě bojovali o vítězství proti soupeřům.

nečistých pohnutek: V přeneseném významu „nečistota“ (řecky a·ka·thar·siʹa) zahrnuje jakoukoli nečistotu – v sexuálních záležitostech, v řeči, v jednání i v duchovních vztazích. (Srovnej Ří 1:24; 1Ko 7:14; 2Ko 6:17; Ef 4:19; 1Te 4:7.) V této souvislosti může „nečistota“ odkazovat na špatné nebo nečisté pohnutky. (Viz studijní poznámku k Ga 5:19).

lichotili: Lichocení je nepravdivá, neupřímná nebo přehnaná chvála – často pronášená s cílem získat si přízeň nebo nějakou hmotnou výhodu. Takové pokrytecké řeči Písmo odsuzuje. (Ža 5:9; 12:2, 3) Jeden slovník definuje řecké slovo ko·la·kiʹa, které je tady přeloženo jako „lichotili“, jako „chválu používanou k tomu, aby se uspokojila něčí ješitnost“. V Křesťanských řeckých písmech se toto slovo vyskytuje jen tady. Pavel říká „Bůh je svědek!“, že když kázal Tesaloničanům, „nikdy jsme nikomu nelichotili“. Když se křesťané vyhýbají lichocení, následují v tom největší vzor – samotného Ježíše Krista. Ten okamžitě opravil jednoho židovského předáka, který ho oslovil „Dobrý učiteli“, zřejmě jako lichotivým titulem. (Mr 10:17 a studijní poznámka, 18; srovnej Job 32:21, 22).

přetvařovat: V tomto kontextu řecké slovo přeložené jako „přetvařovat“ vyjadřuje myšlenku „předstírání; zastírání“. Jeden slovník ho definuje jako „to, co se dává na odiv druhým, aby se skryl skutečný stav věcí“. Pavel a jeho společníci se nikdy nenechali vést chamtivostí; ani v sobě nechovali sobecké pohnutky, které by museli skrývat pomocí lichocení nebo jiných klamných prostředků.

usilujeme o slávu od lidí: Pavel jako pokorný služebník, který se snažil napodobovat Krista, mohl mít na mysli Ježíšova podobná slova: „Nepřijímám slávu od lidí.“ (Jan 5:41; 7:18; 1Ko 11:1) Pavel tím nenaznačuje, že je špatné projevovat těm, kdo jsou ve sboru, patřičnou úctu neboli čest. (Srovnej Ří 12:10; 1Ti 5:17.) Od svých bližních ale odmítal vyhledávat pocty, prestiž, slávu nebo chválu.

mohli zatížit velkými výdaji: Pavel nežádal tesaloničanské křesťany ani o skromnou hmotnou podporu, která by mu pomohla věnovat se službě víc. V Korintu postupoval podobně, i když později vysvětlil, že měl biblický základ o takovou pomoc požádat. (1Ko 9:11-15, 18) Podle 1Te 2:9 Pavel v Tesalonice pracoval „nocí i dnem“, možná ve svém řemesle výroby stanů, stejně jako v Korintu. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:3.) Možná také chtěl dát tesaloničanským křesťanům příklad, který by jim pomohl. (2Te 3:7-12).

jemní: Pavel a jeho společníci „byli k vám jemní“, protože tesaloničtí bratři jim přirostli k srdci a měli starost o jejich duchovní růst. (Viz 1Te 2:8.) Některé překlady ale uvádějí „stali jsme se malými dětmi“ nebo „stali jsme se nemluvňaty“. Důvodem tak odlišného znění je to, že některé řecké rukopisy používají slovo, které znamená „jemní“ (eʹpi·oi), zatímco jiné mají slovo, které znamená „nemluvňata; malé děti“ (neʹpi·oi). Tato dvě řecká slova se liší jen jedním písmenem. Někteří badatelé vysvětlují rozdíly v rukopisech tím, že písaři neúmyslně zdvojili řecké písmeno „n“ z předchozího slova – chyba, které se říká dittografie. Kontext a následující přirovnání „jako když kojící matka něžně pečuje o své děti“ ale podporují znění „jemní“, které používá mnoho moderních překladů.

kojící matka: Během několika veršů Pavel použije dvě působivé metafory založené na rodinných vztazích, které odrážely vřelé city, jaké k sobě měl on i tesaloničtí křesťané. (Viz 1Te 3:6.) Tady Pavel přirovnává vztah, který měl se svými společníky ke sboru, k vztahu „kojící matky“ – takové, která své děti miluje natolik, že jejich zájmy dává před své vlastní. Potom v 1Te 2:11 přejde k metaforě otce. (Viz studijní poznámku.) Výraz přeložený jako „kojící matka“ se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen tady. Je ale použit v Septuagintě v Iz 49:23, kde Jehova říká, že až přivede svůj lid zpátky z vyhnanství, dá mu kněžny, které budou působit jako „chůvy“.

něžně pečuje o: Nebo „hýčká“. Řecký výraz použitý na tomto místě doslova znamená „zahřívat; udělat teplým“. V tomto kontextu mohl vyvolat představu, jak se lidská matka stará o své děti tím, že je udržuje v teple a pohodlí. V Septuagintě, je toto slovo použito v 5Mo 22:6 (pro hebrejské „sedět na“) a v Job 39:14 („udržuje . . . v teple“) k popisu toho, jak ptačí matka zahřívá svá mláďata nebo vejce.

tolik jsme vás milovali: Pavel vyjadřuje své city k tesaloničanským křesťanům pomocí řeckého slovesa, které podle jednoho slovníku vyjadřuje myšlenku „prožívat silný cit, zesílený vnitřní náklonností“. Jiný slovník ho definuje jako „mít silnou touhu“ nebo „toužit“.

byli jsme rozhodnutí: Pavel a jeho spolupracovníci „tolik [Tesaloničany] milovali“, protože přijali Boží dobrou zprávu. Tyto pocity je vedly k tomu, aby se pro tyto nové křesťany úplně vydali. Řecké sloveso přeložené jako „byli jsme rozhodnutí“ vyjadřuje, že byli pevně odhodlaní a dělalo jim to radost (dosl. „byli potěšeni“), že to můžou udělat. Jedna odborná publikace o Pavlovi také uvádí: „Imperfektum [řeckého] slovesa vyjadřuje trvalé odhodlání dávat se svým obráceným.“

sami sebe: Nebo „životy“; „duše“.—Viz Slovníček, „Duše“.

abychom nikomu z vás nebyli na obtíž: Viz studijní poznámku k 1Te 2:6.

tak jako otec své děti: Pavel tady přirovnává svou úlohu mezi Tesaloničany k úloze otce, který své děti s láskou vybízí a utěšuje a učí je důležitým pravdám. (Srovnej 5Mo 6:6, 7; Ža 78:5, 6.) Tato metafora doplňuje tu v 1Te 2:7, kde Pavel používá přirovnání ke kojící matce. (Viz studijní poznámku.) Oba tyto obrazné popisy zdůrazňují, že Pavel a jeho společníci, i když byli pastýři s autoritou od Boha, se snažili v sboru podporovat láskyplnou, podpůrnou atmosféru podobnou rodině. — Srovnej 1Ti 5:1, 2.

abyste dál vedli život hodný Boha: Pavel tady přirovnává životní dráhu křesťana k chůzi a používá přitom podobné vyjádření jako v Kol 1:10. (Viz studijní poznámku).

přijali jste Boží slovo: Tesaloničtí křesťané přijali Boží slovo neboli poselství prostřednictvím kázání Pavla a Silase (Sk 17:1-4), ale chápali, že to není lidské poselství. Pocházelo od Jehovy Boha a vycházelo z inspirovaných Hebrejských písem. Od Ježíšovy doby ale výraz „Boží slovo“ (neboli „slovo Boží“) zahrnoval také dobrou zprávu o záchraně prostřednictvím Ježíše. (Ef 1:12, 13; Kol 4:3) Když byla sestavena Křesťanská řecká písma, Pavlův první dopis Tesaloničanům byl pravděpodobně prvním z jeho spisů, který se stal součástí inspirovaného Božího slova. Apoštol Petr později zařadil Pavlovy spisy mezi „Písma“.—2Pe 3:15, 16; viz Slovníček, „Kánon (biblický kánon)“.

A toto slovo působí ve vás věřících: Tvar řeckého slova e·ner·geʹo, které je tady přeloženo jako „působí“, se dá přeložit také jako „dodává energii“. (Viz studijní poznámku k Fil 2:13.) Protože poselství, které Pavel a jeho spolupracovníci kázali, nebylo pouhé „lidské slovo“, ale „Boží slovo“, mocně působilo v opravdových věřících. (V Heb 4:12 je příbuzný řecký výraz přeložen jako „uplatňuje moc“.) Pavel během své služby viděl mnoho lidí, kteří díky moci Božího slova udělali ve svém životě mimořádné změny. (1Ko 6:9-11; Ef 2:3; Tit 3:3) Sám Pavel byl živým důkazem toho, jakou moc má „Boží slovo“ změnit člověku osobnost i způsob života. (Ga 1:13, 22, 23; 1Ti 1:12-14).

vytrpěli od svých krajanů: Viz studijní poznámku k 1Te 1:6.

Ti se nelíbí Bohu: Tato slova se vztahují na ty, kdo se snaží bránit druhým, aby se smířili s Bohem a získali naději na záchranu a věčný život. (1Te 2:16) Stejně jako Pavel, když pronásledoval křesťany, si takoví pronásledovatelé můžou myslet, že tím vlastně prokazují Bohu posvátnou službu. (Jan 16:2; Ga 1:13; 1Ti 1:13) Ve skutečnosti ale ti, kdo pronásledují křesťany, nepoznali ani Jehovu, ani jeho Syna. (Jan 16:3).

a škodí všem lidem: O těch, kdo pronásledují pravé křesťany, se dá říct, že jednají proti zájmům celého lidstva, protože kazatelské dílo, které zahájil Ježíš, je Jehovův prostředek, jak smířit hříšné lidi se sebou. (Viz studijní poznámky k 2Ko 5:18, 19).

Tím stále naplňují míru svých hříchů: Pavel tady mluví o Židech z prvního století, kteří „zabili Pána Ježíše“ a jeho následovníky krutě pronásledovali. (1Te 2:15) Tito odpůrci se také snažili bránit křesťanům, aby „mluvili s lidmi z jiných národů“. Výraz „naplňují míru svých hříchů“ naznačuje, že hřeší, jak jen to jde. Tím, že Pavel říká, že to dělají stále, ukazuje, že židovští pronásledovatelé pokračovali v jednání, které jejich předkové dělali už po staletí. (Viz studijní poznámku k Mt 23:32).

jeho hněv: Doslova „ten hněv“. Čas řeckého slovesa přeloženého jako „přichází“ zdůrazňuje, že Boží hněv měl na Židy jistě přijít. Tento hněv vyvrcholil zničením Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 n. l. Římany. Některé starověké rukopisy tady uvádějí „Boží hněv“.

když jsme od vás byli odloučení: Nebo „když jsme o vás přišli“. Pavel tady používá řecké sloveso (a·por·pha·niʹzo), které souvisí s výrazem přeloženým jako „sirotci“ (množné číslo od or·pha·nosʹ) v Jk 1:27 a doslova by se dalo přeložit jako „stát se sirotky“ nebo „být učiněn sirotkem“. Používalo se ale i pro ztrátu obecně, včetně situace, kdy rodičům zemřely děti. V 7. a 11. verši této kapitoly Pavel přirovnal sebe a své společníky ke kojící matce a k otci. Je tedy možné, že tímto výrazem chtěl vyjádřit, že se on i jeho společníci cítili jako rodiče, kteří přišli o své děti — tak silně prožívali, že jsou „od vás … odloučení, přestože jen nakrátko (a jen fyzicky, ne v srdci)“. Je to další příklad toho, jak Pavel používal výrazy spojené s rodinou, aby popsal svůj vztah ke spoluvěřícím. (Viz studijní poznámky k 1Te 2:7, 11).

přestože jen nakrátko: Pavel používá idiom, který se v Křesťanských řeckých písmech objevuje jen tady. Doslova by se dal přeložit jako „na dobu (určený čas) jedné hodiny“. Smysl je zřejmě v tom, že i když své spoluvěřící v Tesalonice viděl teprve nedávno — možná jen pár měsíců předtím — „velmi … toužili osobně vás vidět“. Pavel je tak ujišťuje, že i když k tomuto odloučení došlo proti jeho vůli, „udělali jsme pro to všechno, co bylo v našich silách“, aby se s nimi znovu setkal. Aby je povzbudil, poslal k nim Timotea. (1Te 3:1, 2).

Satan nám zkřížil cestu: Řecký výraz přeložený jako „zkřížil cestu“ se dá přeložit také jako „zablokoval nám cestu“ nebo „bránil nám“. Pavel používá stejné sloveso v Ří 15:22. Toto sloveso se někdy používalo pro praxi rozkopání cesty, aby se stala neprůjezdnou, a také pro vojenskou taktiku, kdy se prorazí nepřátelská linie. Pavel možná měl na mysli nějakou taktiku, kterou odpůrci v Tesalonice použili, aby mu zabránili se tam vrátit. Ať už ta překážka byla jakákoli, Pavel ji tady pod inspirací připisuje Satanovi, protože věděl, že Satan je „bohem tohoto systému věcí“. (Viz studijní poznámky k Jan 12:31; 2Ko 4:4).

korunou, na kterou budeme hrdí: Pavel nazývá křesťany v Tesalonice „korunou, na kterou budeme hrdí“. Možná měl na mysli zvyk, podle kterého dostal návštěvník s významným postavením, vážený veřejný činitel nebo sportovec korunu či věnec, aby je nosil jako symbol pocty a úspěchu. Řecké slovo přeložené jako „hrdí“ vyjadřuje myšlenku „radovat se“, ale může také znamenat „chlubit se; být na něco hrdý“. Tady je použité v pozitivním smyslu – jako radostná a přiměřená hrdost na výsadu podílet se na tom, že v Tesalonice vznikl křesťanský sbor. (2Te 1:4; srovnej Fil 4:1; srovnej studijní poznámku k 2Ko 10:17).

přítomnosti: Tohle je první ze šesti míst, kde Pavel ve svých dvou dopisech Tesaloničanům zmiňuje Kristovu „přítomnost“. (Viz Slovníček, „Přítomnost“; viz také „Úvod k 1. Tesaloničanům“.) Pavel se těší na přítomnost Pána Ježíše a má radost z vyhlídky, že jeho drazí spoluvěřící budou v té době odměněni. Později v dopise se modlí, aby byli „bezúhonní ve svatosti před naším Bohem a Otcem během přítomnosti našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými“. (1Te 3:13; viz studijní poznámku k 1Ko 15:23).