2. Korinťanům 3

doporučující dopisy: V prvním století n. l. se lidé spoléhali na dopisy z důvěryhodného zdroje, které představily cizího člověka a potvrdily jeho totožnost nebo oprávnění. (Sk 18:27; viz studijní poznámku k Ří 16:1.) Takové dopisy byly běžné a v příručkách pro psaní dopisů se daly najít i ustálené formulace, jak je sestavit. (Sk 28:21) V 2Ko 3:1 Pavel zdůrazňuje, že k tomu, aby prokázal, že je služebníkem, nepotřebuje „doporučující dopisy“ pro Korinťany ani od Korinťanů. Pomohl jim stát se křesťany, a proto mohl říct: „Vy sami jste náš dopis.“ (2Ko 3:2)

Vy sami jste naším dopisem: Tím Pavel odpovídá na otázku, kterou nastolil v předchozím verši. Z odpovědi je patrné: „Ne, nepotřebujeme žádné písemné osvědčení, které by nás opravňovalo být Božími služebníky. Vy jste naším živým doporučujícím dopisem.“ Křesťanský sbor v Korintu byl důkazem, že Pavel je Božím služebníkem.

napsaným na našem srdci: Pavel nosil členy sboru ve svých citech. Vycvičil je, aby byli veřejnými svědky Boha a Krista, a tak byli dopisem, který je všem na očích, „který zná a čte celé lidstvo“.

dopis Kristův, který jsme napsali my, služebníci: Ježíš Kristus vybral Pavla jako „vyvolenou nádobu“ a pověřil ho, aby „nesl [Kristovo] jméno k národům“ (tedy k nežidovským národům) (Sk 9:15). A použil Pavla jako svého služebníka při psaní takového doporučujícího dopisu. Každou sobotu Pavel v Korintu kázal, aby získal jak Židy, tak Řeky. (Sk 18:4-11) Pavel by takový dopis nemohl „napsat“ z vlastní iniciativy, protože Ježíš svým učedníkům řekl: „Odloučeni ode mě nemůžete dělat vůbec nic.“ (Jan 15:5).

na tělesných tabulkách, na srdcích: Nebo „na tabulkách, na srdcích z masa“ či „na tabulkách lidských srdcí“. Mojžíšův Zákon byl napsán na kamenných tabulkách. (2Mo 31:18; 34:1) V této souvislosti je smlouva Zákona postavena do protikladu k nové smlouvě, která byla zaslíbena v Jeremjášově proroctví, kde Jehova říká: „Vložím svůj zákon do jejich nitra a napíšu ho do jejich srdce.“ (Jer 31:31-33) Ezekiel prorokoval o vysvobození Božího lidu z babylonského zajetí a popsal, že Jehova odstraní „kamenné srdce“, tedy nereagující srdce, a dá jim „srdce z masa“, tedy měkké, tvárné a poslušné srdce, citlivé na Boží vedení. (Ez 11:19; 36:26).

naše způsobilost je od Boha: V tomto kontextu mají řecká slova přeložená jako „způsobilost“ (dosl. „být dostatečně způsobilý“) základní význam „dost; postačující; vhodný“. Když se používají ve vztahu k lidem, můžou znamenat „schopný; kompetentní; hodný“. (Lk 22:38; Sk 17:9; 2Ko 2:16; 3:6) Celou tu myšlenku by bylo možné vyjádřit i takto: „Je to Bůh, kdo nám dává schopnost dělat tuto práci.“

Jeden z těchto řeckých výrazů se vyskytuje v 2Mo 4:10 v Septuagintě, kde se popisuje, jak se Mojžíš cítil neschopný předstoupit před faraona. Podle hebrejského textu Mojžíš řekl: „Nikdy jsem nebyl výmluvný [dosl. ‚muž slov‘].“ Septuaginta ale tuto větu překládá: „Nejsem dostatečně způsobilý.“ Jehova přesto Mojžíše pro tento úkol způsobil. (2Mo 4:11, 12) Podobně jsou křesťanští služebníci způsobilí díky „duchu živého Boha“. (2Ko 3:3).

služebníky: Nebo „sluhy“. Bible často používá řecké slovo di·aʹko·nos pro někoho, kdo nepolevuje v pokorné službě ve prospěch druhých. (Viz studijní poznámku k Mt 20:26.) Pavel tady mluví o sobě, Timoteovi a o všech křesťanech pomazaných duchem jako o „služebnících nové smlouvy“. (2Ko 1:1) To mimo jiné znamená, že sloužili jejím zájmům tím, že kázali a vyučovali dobrou zprávu, aby pomohli druhým vstoupit do nové smlouvy nebo získat z ní užitek. (Viz studijní poznámku k Ří 11:13).

nové smlouvy: Jehova prostřednictvím proroka Jeremjáše předpověděl „novou smlouvu“, která se měla lišit od smlouvy Zákona. (Jer 31:31-34) Smlouva Zákona byla mezi Jehovou a přirozeným Izraelem; nová smlouva je mezi Jehovou a duchovním Izraelem. Mojžíš byl prostředníkem smlouvy Zákona; Ježíš je Prostředníkem nové smlouvy. (Ří 2:28, 29; Ga 6:15, 16; Heb 8:6, 10; 12:22-24) Smlouva Zákona byla potvrzena zvířecí krví; nová smlouva byla potvrzena prolitou krví Ježíše, jak Ježíš ukázal, když se zmínil o „nové smlouvě“ v noci před svou smrtí, 14. nisanu roku 33 n. l. (Lk 22:20 a studijní poznámku; 1Ko 11:25).

ne psaného zákoníku: Křesťané pomazaní duchem nejsou služebníky smlouvy Zákona, jejíž část byla napsaná na deskách a později opisovaná na svitky. Nová smlouva je naopak smlouva ducha, tedy Božího ducha. Psaný zákoník odsuzoval Izraelity k smrti, ale služebníci nové smlouvy jsou vedeni Božím duchem k věčnému životu. Ten duch jim umožňuje zachovat bezúhonnost a rozvíjet vlastnosti potřebné k tomu, aby získali svou věčnou odměnu. (2Ko 1:21, 22; Ef 1:13, 14; Tit 3:4-7).

zákoník, který přináší smrt: Tento výraz se vztahuje na Mojžíšův Zákon. Zákon zjevně ukázal přestoupení neboli hřích. (Ga 3:19) Proto se o něm dalo říct, že „odsuzuje k smrti“. (2Ko 3:6; Ga 3:10) Smlouva Zákona předznamenávala novou smlouvu, kterou předpověděl Jeremjáš (Jer 31:31-33) a kterou Pavel nazývá „službou ducha“ (2Ko 3:8). Nová smlouva je lepší než smlouva Zákona, protože ti, kdo jsou v nové smlouvě, jsou následovníky Hlavního zprostředkovatele života, Ježíše Krista. Nová smlouva tedy nepřináší smrt, ale život. (Sk 3:15).

s takovou slávou: V této pasáži (2Ko 3:7-18) Pavel rozebírá, že nová smlouva má ve srovnání se starou smlouvou mnohem větší slávu. To je hlavní myšlenka této části jeho úvah, jak je vidět i z toho, že v těchto verších použije řecká slova, která se vztahují ke „slávě“ nebo k tomu „být slavný“, celkem 13krát. Řecké podstatné jméno přeložené jako „sláva“ původně znamenalo „názor; pověst“, ale v Křesťanských řeckých písmech získalo význam „sláva; lesk; nádhera“.

zákoník, který přináší odsouzení: Pavel tu znovu odkazuje na Mojžíšův Zákon, který „odsuzuje k smrti“. (2Ko 3:6; viz studijní poznámku k 2Ko 3:7.) Novou smlouvu Pavel označuje jako „to, jak jsou lidé prohlašováni za bezúhonné“. Křesťané pomazaní duchem, kteří jsou v nové smlouvě, září duchovní slávou, která je mnohem větší než doslovná sláva doprovázející dání Mojžíšova Zákona. Dělají to tak, že odrážejí Boží vlastnosti. Nová smlouva zajišťuje „odpuštění hříchů“ a „královské kněžstvo“ k požehnání celého lidstva, a proto její přínosy daleko převyšují přínosy smlouvy Zákona, která nemohla přinést bezúhonnost. (Mt 26:28; Sk 5:31; 1Pe 2:9).

si zakrýval obličej závojem: Pavel vysvětluje, že Mojžíš nosil závoj kvůli tělesnému smýšlení a špatnému stavu srdce Izraelitů. (2Ko 3:7, 14) Izraelité byli Božím vyvoleným lidem a Jehova chtěl, aby se k němu přiblížili. (2Mo 19:4-6) Ale na rozdíl od Mojžíše, který s Jehovou mluvil „tváří v tvář“ (2Mo 33:11), se zdráhali upřeně se dívat na něco, co bylo jen odrazem Boží slávy. Místo aby v láskyplné oddanosti obraceli své srdce a mysl k Jehovovi, obrazně se od něj odvraceli.

Izraelité: Nebo „izraelský lid; lid Izraele“. — Viz Slovníček, „Izrael“.

jejich myšlení ale bylo otupělé: Protože Izraelité u hory Sinaj neměli srdce plně obrácené k Jehovovi, „jejich myšlení“, neboli jejich rozumové schopnosti, „bylo otupělé“, doslova „ztvrdlo“. Totéž platilo o Židech, kteří dál zachovávali Zákon i poté, co ho Bůh prostřednictvím Ježíše zrušil. Neviděli, že Zákon ukazoval na Ježíše. (Kol 2:17) Pavel používá výraz závoj obrazně ve smyslu něčeho, co lidem brání vidět nebo porozumět. „…protože je odstraňován jen prostřednictvím Krista“ — tedy jedině tehdy, když ho uznají jako Mesiáše a projeví v něj víru — může být tento závoj odstraněn, aby mohli jasně pochopit Boží záměry. (Lk 2:32).

při čtení staré smlouvy: Pavel mluví o smlouvě Zákona zaznamenané v knihách od 2. Mojžíšovy po 5. Mojžíšovu, které tvoří jen část Hebrejských písem. Říká jí „stará smlouva“, protože byla nahrazena „novou smlouvou“ a byla zrušena na základě Ježíšovy smrti na mučednickém kůlu. (Jer 31:31-34; Heb 8:13; Kol 2:14; viz studijní poznámky ke Sk 13:15; 15:21).

leží na jejich srdci závoj: Židé odmítli dobrou zprávu, kterou Ježíš kázal. V důsledku toho, když se četl Zákon, nepochopili, že je vede ke Kristu. I když četli inspirované Písmo, neměli správný postoj srdce ani ducha víry a pokory. Jediný způsob, jak by pro ně mohl být „závoj . . . odstraněn“, by byl, kdyby se s pokorou a upřímností obrátili k Jehovovi, s celým srdcem se mu podřídili a byli mu oddaní a uznali, že začala platit nová smlouva. (2Ko 3:16).

když se člověk obrátí k Jehovovi: V této pasáži (2Ko 3:7-18) Pavel rozebírá, jak „nová smlouva“ převyšuje slávou smlouvu Zákona, kterou Bůh uzavřel s Izraelem prostřednictvím Mojžíše jako prostředníka. Pavel naráží na to, co je popsáno v 2Mo 34:34. Řecké sloveso v 2Ko 3:16, přeložené jako „obrátí“, doslova znamená „vrátit se; otočit se zpátky (zpět)“. (Sk 15:36) V duchovním smyslu může označovat obrácení se k Bohu nebo návrat k němu ze špatné cesty. (Sk 3:19; 14:15; 15:19; 26:18, 20) V tomto kontextu „obrátit se k Jehovovi“ znamená přiblížit se k němu s pokorou a upřímností, celým srdcem se mu podřídit a oddaně mu sloužit a uznat, že je v platnosti nová smlouva. Protože 2Ko 3:14 ukazuje, že symbolický závoj je odstraněn „jen prostřednictvím Krista“, obrátit se k Jehovovi zahrnuje také uznat úlohu Ježíše Krista jako Prostředníka nové smlouvy. (Viz Dodatek C3 (úvod); 2Ko 3:16).

Jehova je duch: Toto prohlášení je podobné tomu, co řekl Ježíš, jak je zaznamenáno v Jan 4:24: „Bůh je duch.“ Řecké slovo pneuʹma je tady použito ve významu duchovní osoby neboli bytosti. — Viz Slovníček „Duch“ a také studijní poznámku k Jan 4:24; viz také úvod k dodatku C3; 2Ko 3:17.

a kde je Jehovův duch, tam je svoboda: Pavel tady obrací pozornost svých spoluvěřících ke Zdroji pravé svobody — ke Stvořiteli všech věcí, jedinému, kdo se těší naprosté a neomezené svobodě. Aby člověk mohl mít pravou svobodu, „obrátí se k Jehovovi“, tedy naváže s ním osobní vztah. (2Ko 3:16) Svoboda, která souvisí s „Jehovovým duchem“, je víc než osvobození z doslovného otroctví. „Jehovův duch“ přináší osvobození z otroctví hříchu a smrti a také z otroctví falešného uctívání a jeho praktik. (Ří 6:23; 8:2) Boží svatý duch navíc podporuje pravou svobodu tím, že v křesťanech rozvíjí vlastnosti, které jsou pro svobodu nezbytné. (Ga 5:22, 23).

Jehovův duch: Tedy Jehovova činná síla. (Viz studijní poznámku ke Sk 5:9.) Důvody, proč Překlad nového světa používá v hlavním textu Boží jméno, jsou vysvětlené v dodatku C1 a v úvodu k dodatku C3; 2Ko 3:17.

zrcadlíme: Starověká ruční zrcadla se vyráběla z kovů, jako je bronz nebo měď, a mnohá byla vysoce vyleštěná, aby měla dobrý odrazný povrch. Podobně jako zrcadla křesťané pomazaní duchem zrcadlí Boží slávu, která na ně září skrze Ježíše Krista. Jsou „přeměňováni v ten samý obraz“, který zprostředkovává Jehovův Syn. (2Ko 4:6; Ef 5:1) Prostřednictvím svatého ducha a Písem v nich Bůh vytváří „novou osobnost“, odraz jeho vlastních vlastností. (Ef 4:24; Kol 3:10).

Jehovovu slávu: Řecké slovo přeložené jako „sláva“ (doʹxa) původně znamenalo „názor; pověst“, ale v Křesťanských řeckých písmech získalo význam „sláva; záře; velkolepost“. Odpovídající hebrejský výraz (ka·vohdhʹ) má základní význam „tíha“ a může se vztahovat na cokoli, co působí „vážně“, tedy impozantně nebo působivě. Boží sláva tak může označovat působivý důkaz jeho všemohoucí moci. V Bibli se hebrejský výraz pro „slávu“ vyskytuje spolu s tetragramem více než 30krát. Některé příklady jsou v 2Mo 16:7; 3Mo 9:6; 4Mo 14:10; 1Kr 8:11; 2Pa 5:14; Ža 104:31; Iz 35:2; Ez 1:28; Hab 2:14. (Viz Dodatek C3 – úvod; 2Ko 3:18).

obraz čím dál slavnější: Doslova „od slávy ke slávě“. Křesťané pomazaní duchem zrcadlí Jehovovu slávu stále víc, jak dělají duchovní pokroky. Jsou přeměňováni do Božího obrazu, který odráží jeho Syn, „Kristus, který je obrazem Boha“. (2Ko 4:4) Stojí za povšimnutí, že řecké sloveso přeložené jako „přeměňováni“ (me·ta·mor·phoʹo) Pavel používá i ve svém dopise Římanům. (Viz studijní poznámku k Ří 12:2).

přesně jak to s námi dělá Jehova, duch: Tento překlad je v souladu s první částí 2Ko 3:17, kde se říká, že „Jehova je Duch“. (Viz studijní poznámku.) Je ale také možné tuto frázi přeložit „duchem Jehovy“. Z gramatického hlediska jsou správné obě možnosti. (Viz Dodatek C3 – úvod; 2Ko 3:18).