Titovi 3

poslouchali je: Tedy pozemské vládce. O některých lidech v postavení autority bylo známo, že byli nespravedliví, a jejich poddaní se bouřili. I tak chtěl Pavel, aby Titus křesťanům na Krétě připomínal, že mají mít k těm, kdo jsou v autoritě, úctu a poslouchat je, pokud tito vládci nevyžadují, aby křesťané neposlechli Boha. (Mt 22:21; Sk 5:29; Ří 13:1-7).

byli připraveni ke každému dobrému skutku: Výraz „dobrý skutek“ má široký význam a může zahrnovat různé dobré činy, které jsou prospěšné druhým. (Viz studijní poznámku k Tit 2:14.) Jedním druhem „dobrého skutku“, který tu mohl mít Pavel na mysli, je práce, kterou mohou světské úřady vyžadovat od všech občanů. Křesťané se takovým požadavkům můžou ochotně podřídit, pokud nejsou v rozporu s Božími zákony. (Mt 5:41 a studijní poznámku; Ří 13:1, 7) A pokud by nějakou komunitu postihla přírodní katastrofa nebo jiná krize, křesťané by měli být připraveni pomoct nejen svým bratrům, ale i sousedům, kteří nejsou křesťané. (Ga 6:10) Takové skutky by ukázaly, že praví křesťané jsou v každém ohledu pro společnost přínosem. (Mt 5:16; Tit 2:7, 8; 1Pe 2:12).

nebyli hádaví: Dosl. „nebyli naklonění k boji“. Pavel chtěl, aby se křesťané vyhýbali hašteřivosti v jednání s druhými, včetně těch, kdo jsou v postavení světské autority. (Tit 3:1) Některé slovníky řecké slovo použité na tomto místě vykládají jako „mírumilovný“. Stejný výraz se objevuje i v seznamu požadavků na starší. (1Ti 3:3).

rozumní: Viz studijní poznámky k Fil 4:5; 1Ti 3:3.

se všemi lidmi vždycky jednali mírně: Mírný člověk zůstává klidný i pod tlakem a ve svém jednání s druhými je pokojný, a to i s nevěřícími. K dvojímu použití slova „všemi“ v tomto verši jeden odborný zdroj uvádí, že tato vlastnost se má „projevovat ne částečně, ale plně“ a „vůči každému“ bez výjimky. (Viz studijní poznámku k Ga 5:23).

i my jsme kdysi byli nerozumní: V tomto kontextu řecké slovo přeložené jako „nerozumní“ vyjadřuje spíš myšlenku, že člověk jedná nemoudře nebo pošetile, než že by mu chyběla inteligence. Tím, že Pavel použil slovo „my“, ukazuje, že i on sám kdysi postrádal porozumění a pošetile pronásledoval Kristovy následovníky. (1Ti 1:13) Pavel ale zažil milosrdenství a změnil se. (Sk 9:17) Měl tedy dobrý důvod požádat Tita, aby křesťanům na Krétě připomněl jejich dřívější neznalost Jehovových spravedlivých měřítek. Když by tito křesťané pokorně uznali, že kdysi měli mnoho negativních rysů, bylo pravděpodobnější, že se budou k těm, kdo ještě nejsou věřící, chovat mírně a rozumně.

náš Zachránce, Bůh: Viz studijní poznámku k 1Ti 1:1.

jeho láska k lidem: Pavel tady popisuje, jaké city má Bůh, „náš Zachránce“, k lidem, včetně těch, kdo mu ještě neslouží. (Jan 3:16) Jeden slovník definuje řecké slovo phi·lan·thro·piʹa („láska k lidem“) v tomto kontextu jako Boží „laskavou starost o lidstvo a zájem o něj“. (Srovnej studijní poznámku ke Sk 28:2; viz také Tit 2:11.) Tento řecký výraz se někdy používal i ve světských spisech a vztahoval se na soudce, který projevil milosrdenství někomu, kdo byl odsouzen.

koupel, která nás přivedla k životu: Nebo „koupel znovuzrození“; dosl. „koupel znovuzrození“. Pro Pavla a jeho spolukřesťany „koupel“, která vede ke znovuzrození, nebyl jejich křest ve vodě. Tato koupel se spíš vztahuje k očištění, o kterém napsal apoštol Jan: „Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ (1Ja 1:7) Když je Bůh očistil na základě výkupní oběti, Pavel a jeho spolukřesťané mohli být ve zvláštním smyslu „přivedeni k životu“. Mohli být „prohlášeni za spravedlivé na základě víry“. (Ří 5:1).

tím, že nás přetvořil svatým duchem: Kromě toho, že Bůh poskytl právě zmíněnou očistnou koupel, pomazal Pavla a jeho spolukřesťany svým duchem a přijal je za syny. Stali se tak „novým stvořením“. (Viz studijní poznámku k 2Ko 5:17.) Jako duchem pomazaní Boží synové žili úplně nový život, požehnaný vyhlídkou žít navždy v nebi. — Srovnej studijní poznámku k Jan 3:5.

Tohoto ducha na nás bohatě vylil . . . prostřednictvím Ježíše Krista: Řecké sloveso použité v tomto verši se obvykle vztahuje k vylévání nějaké tekutiny. V Křesťanských řeckých písmech se ale někdy používá v přeneseném významu pro vylévání Boží činné síly na Kristovy následovníky. (Viz Slovníček, „Pomazat“.) Stejný výraz se používá pro vylití svatého ducha o Letnicích roku 33 n. l. (Viz studijní poznámky ke Sk 2:17.) Ve Sk 2:16-18 se uvádí, že se při té příležitosti splnilo Joelovo proroctví. (Joe 2:28) V Sk 2:33 se vysvětluje, že Ježíš „přijal slíbeného svatého ducha“ od svého Otce a o Letnicích ho vylil na učedníky. Pavel tady říká, že Jehova dál používal Ježíše jako prostředníka, skrze kterého vylévá svou činnou sílu.

Ježíše Krista, našeho Zachránce: Viz studijní poznámky k Tit 1:4; 2:13.

prohlášeni za bezúhonné: Viz studijní poznámku k Ří 3:24.

hloupým sporům: Podobně jako falešní učitelé v Efezu i někteří na Krétě podporovali zbytečné a rozdělující spory. (Viz studijní poznámku k 2Ti 2:23.) Ať už se tyto spory týkaly Mojžíšova Zákona, rodokmenů nebo nepravdivých příběhů, Pavel tady Tita vybízí, aby se jim vyhýbal. Řecké slovo, které Pavel používá, naznačuje, že se člověk takovým debatám obrátí zády, nebo se od nich dokonce vzdálí. Titův příklad v tom, že se takovým sporům vyhýbá, by druhé učil, že zapojovat se do hloupých hádek je ztráta času a energie.

zkoumání rodokmenů: Viz studijní poznámku k 1Ti 1:4.

hádkám o Zákon: Křesťané nebyli pod Mojžíšovým Zákonem. (Ří 6:14; Ga 3:24, 25) Přesto někteří, kdo byli ve spojení se sbory, tvrdili, že křesťané by měli přísně dodržovat mnohá nařízení Zákona. (Tit 1:10, 11) Ve skutečnosti tím odmítali Boží prostředek k záchraně, totiž výkupní oběť Krista Ježíše. (Ří 10:4; Ga 5:1-4; viz studijní poznámky ke Ga 2:16; 1Ti 1:8).

protože jsou neužitečné a nikam nevedou: Pavel označuje příčiny sporů, které právě zmínil, jako neužitečné neboli podle jednoho slovníku „bez jakékoli výhody“. Také je nazývá tím, co nikam nevede, tedy „prázdné, neplodné, . . . postrádající pravdu“. Pavel nechtěl, aby křesťané na Krétě ztratili soustředění na službu Bohu tím, že se zapletou do rozdělujících sporů, které jsou jen ztrátou času.

člověka, který šíří sektářské myšlenky: Nebo „člověka, který vyvolává rozdělení“. — Viz Slovníček, „Sektářství“, a studijní poznámky ke Sk 24:5; 1Ko 11:19.

zavrhni ho: Nebo „neměj s ním nic společného“. Řecké sloveso, které tu Pavel používá, může zahrnovat myšlenku vyloučení nebo vykázání někoho pryč, například z domu. Kdyby někdo ve sboru začal šířit sektářské myšlenky, starší by se mu láskyplně snažili pomoct. Ale pokud by i po napomenutí ve svém jednání pokračoval, starší ho měli „zavrhnout“, což zjevně znamená, že ho měli odstranit ze sboru. (Ří 16:17; 1Ko 5:12, 13; 1Ti 1:20; 2Ja 10) Jinak by zaséval svár a rozdělení. (2Ti 2:16–18).

napomenutí: Řecké slovo, které tu Pavel používá, se může vztahovat k poučování a vedení. (Viz studijní poznámku k Ef 6:4.) V tomto kontextu vyjadřuje myšlenku „varování“. — Srovnej 1Te 5:14 a studijní poznámku.

sešel ze správné cesty: Tento výraz popisuje člověka, který se odchýlil „od toho, co je považováno za pravdivé nebo morálně správné“. Někteří badatelé se domnívají, že původní řecké sloveso znamenalo „obrátit naruby“, což by mohlo naznačovat, že ten, kdo „sešel ze správné cesty“, se snažil zkazit nebo překroutit biblickou pravdu. Takový člověk měl být odmítnut, vyloučen ze sboru.

sám se odsuzuje: Tento výraz ukazuje, jak vážné bylo prosazovat ve sboru sektářství. Člověk, který v tom vytrvale pokračoval „po prvním a druhém napomenutí“, nebyl jako ti, kdo zápasili s pochybnostmi, ale byli přístupní rozumným argumentům. (Tit 3:10;Juda 22, 23) Jeho vlastní tvrdohlavý, záměrný a úmyslný způsob jednání, kterým ve sboru rozséval rozdělení, ho odsuzoval a vedl by k jeho zničení. (2Pe 2:1).

Artemas: Pavlův společník Artemas je v Křesťanských řeckých písmech zmíněn jen tady. Pavel uvažoval, že na Krétu k Titovi pošle buď jeho, nebo Tychika, možná jako náhradu, aby se Titus mohl připojit k Pavlovi v Nikopoli. (Viz Galerie médií „Pavlovy cesty po roce 61 n. l.“.) Není známo, kdy a kde se Pavel s Artemem seznámil, ale je zřejmé, že mu důvěřoval a považoval ho za vhodného pro tento úkol.

Tychikus: Viz studijní poznámku ke Kol 4:7.

vyprav na cestu . . . aby jim nic nechybělo: Řecký výraz, který je tady přeložený jako „vyprav na cestu“, má široký význam. Může dokonce zahrnovat i to, že někdo cestující doprovodí část cesty nebo i po celou dobu. (Srovnej Sk 20:38; 21:5; Ří 15:24; 1Ko 16:6.) Podle jednoho odborného zdroje mohla pomoc, kterou Pavel žádal, aby Titus poskytl Zenovi a Apollovi, zahrnovat „jídlo, peníze, společníky na cestu, dopravní prostředky a lidi, u kterých by se dalo po cestě zůstat“. Jiný zdroj vysvětluje: „Pomáhat křesťanským cestovatelům bylo v té době běžné. Taková pomoc byla potřebná, protože cestování bylo dost obtížné, a křesťanští cestovatelé by se mezi spoluvěřícími cítili mnohem víc jako doma.“ Pavel tady Titovi doporučuje, aby takovou podporu poskytl pečlivě. Podle původního řeckého slova to může vyjadřovat myšlenku, že to má dělat promyšleně, svědomitě a ochotně. – Srovnej studijní poznámky k Fil 2:30; 2Ti 4:21.

Zena, který je zběhlý v Zákoně: Doslova „Zena právník“. Použité řecké slovo (no·mi·kosʹ) se může vztahovat na právníka v občanských záležitostech, ale Pavel nejspíš popisuje Zenu jako odborníka na Mojžíšův Zákon. Pokud je to tak, Zena byl pravděpodobně Žid, možná dokonce znalec Písma. Zena je ale řecké jméno, takže mohl být pohan, který předtím, než se stal křesťanem, přešel na judaismus. Nebo to mohl být Žid s řeckým jménem; mnoho Židů v Pavlově době mělo řecká nebo římská jména. (Sk 1:23; 9:36 a studijní poznámka; 12:25) V každém případě Pavlovy pokyny Titovi ukazují, že Zena si jako křesťan získal dobrou pověst.

Apollos: Tohle je poslední místo, kde se o tomto věrném muži mluví v Křesťanských řeckých písmech. Poprvé se objevuje ve Skutcích. Tento „výřečný muž“ kázal v Efezu, ale potřeboval další poučení. Potom odešel do Achaje a učedníkům tam „velmi pomohl“. (Sk 18:24-28; viz studijní poznámka ke Sk 18:24.) Získal si takovou vážnost, že se někteří nezralí Korinťané rozdělili podle toho, jestli patří k Apollovi, nebo k Pavlovi. (1Ko 1:12; 3:5, 6) Takové mylné názory ale Apolla nezkazily a neovlivnily ani Pavlův pohled na tohoto horlivého misionáře. (Viz studijní poznámka k 1Ko 16:12.) V tomto verši Pavel říká, aby Titus „pečlivě vypravil na cestu“ Apolla a dal mu všechno, co bude potřebovat, možná kvůli úkolu navštívit sbory jako cestující dozorce.

všemi: I když Pavel napsal tento dopis Titovi, tento výraz („Ať je s vámi všemi nezasloužená laskavost“) naznačuje, že apoštol chtěl, aby byl dopis přečten sboru. Když by ho všichni slyšeli, povzbudilo by je to, aby s Titem spolupracovali, když dával pokyny k nápravě (Tit 1:5, 10), jmenoval starší (Tit 1:6-9), uděloval napomenutí (Tit 1:13; 2:15), často připomínal důležité věci (Tit 3:1, 8) a zajišťoval hmotnou pomoc pro ty, kdo byli v nouzi (Tit 3:13, 14).