Skutky 24

starší: Tady se tím myslí vůdci židovského národa, kteří jsou často zmiňováni společně s hlavními kněžími a znalci Zákona. (Viz studijní poznámku k Mt 16:21).

veřejným řečníkem: Nebo „právníkem; advokátem“. Řecké slovo rhéʹtór původně znamenalo „veřejný řečník; řečník“, ale později se používalo i ve významu „řečník u soudu; obhájce; advokát“. Tertullus předložil židovskou žalobu proti Pavlovi místodržiteli Felixovi v Cesareji.

jako mor: Nebo „potížista“. Doslova „morová nákaza“. Jediný další výskyt tohoto řeckého slova v Křesťanských řeckých písmech je v Lk 21:11, kde se používá o doslovných morech neboli rozsáhlých epidemiích. Tady ve Sk 24:5 je použito obrazně o člověku, který je vnímán „jako mor“, tedy jako někdo, kdo působí potíže, potížista nebo veřejná hrozba.

po celém světě: Viz studijní poznámku k Lk 2:1.

sekty: Řecké slovo přeložené jako „sekta“, haiʹre·sis (odtud je odvozené anglické slovo „heresy“), zřejmě původně znamenalo „volba“. V tom smyslu je použito v 3Mo 22:18 v Septuagintě, kde se mluví o Izraelitech, kteří přinášejí dary „podle své volby“. V Křesťanských řeckých písmech se tímto výrazem označuje skupina lidí, kteří zastávají odlišné názory nebo učení. Používá se pro dvě významné větve judaismu — farizeje a saduceje. (Sk 5:17; 15:5; 26:5) Nekřesťané nazývali křesťanství „sektou“ neboli „sektou Nazaretských“ a možná ho považovali za odštěpenou skupinu judaismu. (Sk 24:5, 14; 28:22) Řecké slovo haiʹre·sis se používalo i pro skupiny, které vznikaly uvnitř křesťanského sboru. Ježíš zdůrazňoval a modlil se, aby mezi jeho následovníky panovala jednota (Jan 17:21), a apoštolové se snažili zachovat jednotu křesťanského sboru (1Ko 1:10; Juda 17–19). Kdyby se členové sboru rozdělili do skupin nebo frakcí, narušilo by to jednotu. Proto se při popisu takových skupin začalo řecké slovo haiʹre·sis používat v negativním smyslu — jako frakce nebo rozdělující skupina, sekta. Nejednota ve víře mohla vést k prudkým sporům, rozbrojům, a dokonce k nepřátelství. (Srovnej Sk 23:7-10.) Proto se sektám mělo vyhýbat a byly považovány za projev „skutků těla“. (Ga 5:19-21; 1Ko 11:19; 2Pe 2:1).

Nazaretských: Viz studijní poznámku k Mr 10:47.

Několik pozdějších řeckých rukopisů a některé starověké překlady do jiných jazyků, s drobnými rozdíly ve znění, přidávají jako součást veršů 6–8 následující slova: „a chtěli jsme ho soudit podle našeho Zákona. (7) Ale vojenský velitel Lysias přišel a s velkou silou ho vytrhl z našich rukou, (8) a přikázal jeho žalobcům, aby přišli k tobě.“ Tato slova se ale v nejstarších a nejspolehlivějších rukopisech nevyskytují, a zjevně tedy nejsou součástí původního textu Skutků. (Viz Dodatek A3).

sloužím Bohu: Nebo „uctívám“. Řecké sloveso la·treuʹo v zásadě znamená sloužit, ale v některých souvislostech se dá přeložit jako „uctívat“. V biblickém použití se řecké slovo la·treuʹo obecně vztahuje na službu Bohu nebo na službu spojenou s jeho uctíváním (Mt 4:10; Lk 1:74; 2:37; 4:8; Ří 1:9; Fil 3:3; 2Ti 1:3; Heb 9:14; 12:28; Zj 7:15; 22:3), včetně služby ve svatyni nebo v chrámu (Heb 8:5; 9:9; 10:2; 13:10). V několika případech se vztahuje na falešné uctívání – na to, že někdo slouží, nebo uctívá, stvořené věci. (Sk 7:42; Ří 1:25).

vzkříšení: Řecké slovo a·naʹsta·sis doslova znamená „zvednutí; postavení se“. V Křesťanských řeckých písmech se používá asi 40krát ve spojitosti se vzkříšením mrtvých. (Některé příklady jsou uvedené v Mt 22:31; Sk 2:31; 4:2; 17:18, 32; 23:6; 1Ko 15:12, 13.) V Septuagintě v Iz 26:19 je slovesný tvar slova a·naʹsta·sis použitý jako překlad hebrejského slovesa „žít“ ve vyjádření „tvoji mrtví ožijí“. (Viz Slovníček).

důstojníkovi: Nebo „setníkovi“. Setník velel v římské armádě asi 100 vojákům.

Drusilla: Třetí a nejmladší dcera Heroda zmíněného ve Sk 12:1, tedy Heroda Agrippy I. Narodila se asi v roce 38 n. l. a byla sestrou Agrippy II., Bereniky a Mariamny III. (Viz studijní poznámku ke Sk 25:13 a Slovníček „Herod“.) Místodržitel Felix byl jejím druhým manželem. Nejprve byla provdaná za syrského krále Aziza z Emesy, ale rozvedla se s ním a kolem roku 54 n. l., tedy když jí bylo asi 16 let, se provdala za Felixe. Je možné, že byla přítomná, když Pavel mluvil před Felixem „o spravedlnosti, sebeovládání a budoucím soudu“. (Sk 24:25) Když Felix předal místodržitelský úřad Festovi, nechal Pavla ve vazbě „aby si získal přízeň Židů“. Někteří se domnívají, že to udělal, aby se zavděčil své mladé manželce, „která byla Židovka“. (Sk 24:27).