Titovi 2

zdravému: Nebo „zdravému; prospěšnému“. (Viz studijní poznámku k 1Ti 6:3).

starší muži: Pavel používá řecké slovo (pre·sbyʹtes), které se v Křesťanských řeckých písmech vztahuje na muže pokročilejšího věku. (Viz také Lk 1:18; Fm 9.) Tento výraz souvisí s řeckým slovem (pre·sbyʹte·ros), které Pavel použil dříve v tomto dopise, když Tita vybízel, aby „ustanovil starší muže [dosl. „starší muže“] město po městě“. (Tit 1:5; viz studijní poznámku ke Sk 11:30.) Z kontextu je ale vidět, že Pavel tady oslovuje všechny křesťanské muže, kteří jsou „starší“ věkem, ať už slouží jako starší ve sboru, nebo ne. Ostatně Pavel pak dává pokyny pro různé věkové skupiny ve sboru, například pro „starší ženy“ a „mladší muže“. (Tit 2:3-6).

umírnění ve svých zvycích: Viz studijní poznámku k 1Ti 3:2.

vážní: Viz studijní poznámku k 1Ti 3:8.

mají zdravý úsudek: Viz studijní poznámku k 1Ti 3:2.

jsou zdraví ve víře, v lásce a ve vytrvalosti: Řecké slovo přeložené jako „zdraví“ se ve skutečnosti vztahuje na tělesné zdraví. (Lk 5:31) Pavel ho ale používá v přeneseném významu. Tímto lékařským přirovnáním povzbuzuje „starší muže“, aby si udržovali pevné duchovní zdraví.

Podobně ať se starší ženy: Pavel ukazuje, že zralé křesťanky, podobně jako „starší muži“, o kterých právě mluvil, mají ve sboru důležitou úlohu. Například „starší ženy“ můžou mít dobrý vliv na mladší ženy. (Tit 2:2, 4, 5) Rodiny na Krétě byly vystavené špatnému mravnímu prostředí a falešným učitelům, kteří „rozvraceli celé domácnosti“. (Tit 1:11, 15, 16) Pavel proto zapojuje pomoc zralých žen, aby posílily křesťanské rodiny.

chovají se zbožnou úctou: Řecké slovo přeložené jako „zbožná úcta“ se v nebiblických spisech používalo o kněžích a dalších lidech, kteří byli „zapojení do posvátných povinností“. Tady naznačuje, že člověk jedná s hlubokou úctou k Bohu. (Srovnej 1Ti 2:10.) Řecké slovo pro „chování“ v tomto kontextu zdůrazňuje skutky, které vycházejí z postoje člověka. Křesťanky, o kterých Pavel mluví, si potřebovaly pamatovat, že jejich každodenní chování i postoj mají být v souladu s Jehovovými svatými měřítky.

nepomlouvají: Pavel chce, aby starší křesťanky dávaly dobrý příklad tím, že nedovolí, aby se jejich rozhovory zvrhly v negativní drby a pomluvy. (Ža 15:3; 1Ti 3:11; viz studijní poznámku k 2Ti 3:3.) Dodává, že nemají být zotročené množstvím vína. Jedním z nebezpečí nadměrného pití je, že člověk pak často mluví bez rozmyslu, a to může vést k pomluvám. (Př 20:1; 23:33).

učitelkami toho, co je dobré: Tato věta zdůrazňuje důstojnou úlohu starších žen ve sboru. V jiném dopise Pavel napsal, že ženy nemají být ustanovovány jako učitelky sboru, protože Bůh tuto úlohu vyhradil starším. (1Ti 2:12; viz studijní poznámky k 1Ti 2:11.) Tady ale Pavel vyzdvihuje důležité způsoby, jakými měly křesťanky učit druhé. Ať už ve službě, nebo v neformálním či soukromém prostředí, učily slovem i příkladem. Díky tomu mohly mít velmi dobrý vliv.

ať vedou mladší ženy: Řecké slovo přeložené jako „ať vedou“ se dá přeložit i jako „cvičit; přivést [mladší ženy] k rozumu“. Souvisí s výrazy, které jsou v tomto dopise jinde přeložené jako „zdravé uvažování“. (Tit 1:8; 2:2, 5, 6) Jeden slovník uvádí, že to slovo zahrnuje učit druhé, aby byli rozvážní, chovali se správně a používali dobrý úsudek. Starší ženy by takové láskyplné vedení mladším ženám poskytovaly tím, že by dávaly dobrý příklad a dělily se o biblické rady. Pavel důvěřoval, že věrné sestry budou mít na paměti inspirované zásady, které zapsal o tom, že je potřeba respektovat důstojnost a soukromí druhých. (1Te 4:11; 1Ti 5:13).

aby milovaly svého manžela: Pavel tady používá jedno řecké slovo, které se často říkalo jako pochvala dobré manželky. Apoštol nepředpokládá, že by manželka svého manžela automaticky milovala. Mnoho žen tehdy mělo jen malý nebo vůbec žádný vliv na výběr manžela. V některých případech proto pro ženu mohlo být náročné takovou náklonnost vypěstovat.

a děti: Tento výraz, podobně jako předchozí („aby milovaly svého manžela“), také překládá jedno řecké slovo, které se často používalo jako pochvala dobré manželky. Pavlova rada ukazuje, že přirozenou mateřskou lásku k dětem je možné rozvíjet a posilovat. Starší ženy mohly pomáhat posilovat rodiny ve sboru tím, že by mladší matky povzbuzovaly, aby svým dětem dál dávaly lásku a vedení, které potřebují. (2Ti 1:5; 3:14, 15).

staraly se o domácnost: Nebo „pečovaly o svůj domov“. V Pavlově době se ženy běžně staraly o domácí povinnosti, i když existovaly výjimky. Apoštol ale nenaznačuje, že by ženy měly omezit své činnosti jen na domov; taková představa by nebyla v souladu s Písmem. (Př 31:10-31; Sk 18:2, 3) Tímto vyjádřením Pavel ukazuje, že péče o domácnost byla důležitá a nezbytná povinnost. Křesťanky, které by zanedbávaly svou rodinu, by vrhaly špatné světlo na sbor i na jeho poselství. Pavel možná také použil výraz „staraly se o domácnost“ jako protiklad k bezcenným činnostem, které některým ženám zabíraly čas. (1Ti 5:13, 14) Jehova dal mužům i ženám důležité odpovědnosti v péči o domácnost. (1Ti 5:8 a studijní poznámky).

podřizovaly se manželovi: Viz studijní poznámku ke Kol 3:18.

aby se o Božím slovu nemluvilo pohrdavě: Pavel právě ukázal, jak se křesťanky můžou ve svém každodenním životě chovat čestně. Teď vysvětluje proč. Kdyby křesťanky dávaly špatný příklad, nekřesťanští pozorovatelé by kritizovali „slovo“, tedy Boží poselství. Tvrdili by, že křesťanské poselství v lidech nevytváří dobré vlastnosti. Naopak ženy, které se chovaly čestně, by vrhaly příznivé světlo na Boha i na jeho poselství a možná by dokonce některé podnítily, aby se stali křesťany. (1Pe 2:12; viz studijní poznámku ke Kol 3:8).

I mladší muže vybízej: Pavel tu používá silnější sloveso než „mluvit“, které použil v Tit 2:1. V tomto kontextu řecké sloveso přeložené jako „vybízet“ znamená „přesvědčovat s autoritou“. (Viz studijní poznámku k Ří 12:8.) Titus ale neměl uplatňovat autoritu tvrdě nebo nevlídně; naopak měl být pro mladší muže „příkladem ve skutcích, které jsou dobré“. (Tit 2:7) Pavel navíc používá průběhový slovesný tvar (zde vyjádřený jako „vybízej“), což ukazuje, že Titus jim měl připomínat tyto věci opakovaně a průběžně.

aby měli zdravý úsudek: Viz studijní poznámku k 1Ti 3:2.

zdravými slovy, proti kterým se nedá nic namítat: Řecké slovo přeložené jako „zdravými“ se dá přeložit také jako „zdravotně prospěšnými“ nebo „užitečnými“. Je pravda, že i dokonalá řeč se může setkat s kritikou. (Srovnej Jan 6:58-61.) Ale výraz přeložený jako „proti kterým se nedá nic namítat“ vyjadřuje myšlenku, že taková zdravá řeč nemůže být oprávněně kritizována ani odsouzena. Titův dobrý příklad v tom, jak mluvil, by vrhal dobré světlo na sbor a mohl by dokonce přivést odpůrce do rozpaků.

Ať se otroci ve všem podřizují svým pánům: Někdo by mohl dojít k závěru, že Pavel tady schvaluje instituci otroctví, ale ve skutečnosti jen uznává realitu své doby, kterou křesťané neměli pravomoc změnit. Je pravda, že v 1Ko 7:21 Pavel křesťanským otrokům doporučil, aby „využili příležitost“ získat svobodu, pokud to mohli udělat legální cestou. Ne všichni to ale mohli. Proto tady vybízí křesťany, kteří jsou otroky, aby byli svědomití a svým jednáním přinášeli slávu Jehovovi. (Viz studijní poznámky k 1Ti 6:1).

neokrádají: Řecké sloveso, které je tady přeložené jako „neokrádají“, není to, které se nejčastěji používá ve významu „krást“. Doslova znamená „odložit si stranou pro sebe“, ale může nést i význam „přisvojit si peníze ve svůj prospěch“ nebo „zpronevěřit“. Stejné slovo je přeložené jako „tajně si nechal“ v Sk 5:2, 3 v líčení o hříchu Ananiáše. V řecké Septuagintě, je tohle sloveso použité v Joz 7:1, kde popisuje, jak si Achan neprávem vzal něco, co patřilo Jehovovi. Jeden odborný zdroj vysvětluje, že v Pavlově době bylo mnoha otrokům „svěřeno nakupování a často měli na starosti velké částky peněz“. Proto byli v pokušení okrádat své pány. Křesťanští otroci, kteří takovému pokušení odolali, ukazovali, že jsou „naprosto spolehliví“. (Viz studijní poznámku k Ef 4:28).

zkrášlovali učení: Řecký výraz přeložený jako „zkrášlovali“ se používal také v souvislosti s drahými kameny, které zdobily Herodův chrám, s přitažlivými vlastnostmi, které si mohly pěstovat křesťanské ženy, a s krásou Nového Jeruzaléma. (Lk 21:5; 1Ti 2:9; 1Pe 3:5; Zj 21:2) Jak Pavel ukazuje, křesťan může Boží poselství „zkrášlovat“, tedy dávat vyniknout jeho kráse. Křesťanský otrok, který si svého majitele vážil a poslouchal ho, mohl udělat biblické učení přitažlivým. Pozorovatelé mohli jasně vidět rozdíl mezi křesťanským otrokem a otrokem, o kterém bylo známo, že je líný, hádavý a má sklony krást.

našeho Zachránce, Boha: Viz studijní poznámku k 1Ti 1:1.

která přináší záchranu: Viz studijní poznámku k 1Ti 2:4.

lidem všeho druhu: Viz studijní poznámku k 1Ti 2:4.

Učí nás: Pavel tady odkazuje na „nezaslouženou Boží laskavost“. Jehova Bůh projevil lidstvu velkou lásku a nezaslouženou laskavost tím, že poskytl výkupní oběť Krista Ježíše, která přináší „záchranu všem druhům lidí“. (Tit 2:11; Ef 1:7; 2:4-7) Jak to Pavel vyjadřuje, tato laskavost „učí“ Kristova následovníka. Vede ho a motivuje. (2Ko 5:14, 15) Když se křesťan nechá poučit o tom, co pro něj Jehova udělal, chce žít tak, aby se líbil svému nebeskému Otci. Například se učí zavrhnout špatné touhy a negativní osobnostní rysy, které odrážejí „v současném systému“ ovládaném Satanem. (Viz studijní poznámky k Ef 2:2.) Křesťan usilovně pracuje na tom, aby rozvíjel takové pozitivní vlastnosti, jako je „zdravý úsudek“, to, že „jedná správně“, a „oddanost Bohu“. (Viz studijní poznámky k 1Ti 3:2; 4:7).

bezbožnost: K rozboru výrazu „bezbožnost“, který je opakem „oddanosti Bohu“, viz studijní poznámku k Ří 1:18.

oddaní Bohu: K rozboru výrazu „oddanost Bohu“ viz studijní poznámku k 1Ti 4:7; viz také studijní poznámku k 1Ti 2:2.

v současném systému: Nebo „v současném věku“.—Viz studijní poznámku k 1Ti 6:17; Slovníček, „Systém(y) věcí“.

nádherná naděje: V Bibli se naděje vztahuje na „jisté očekávání toho, co se určitě splní“, jak to vysvětluje jedno odborné dílo. Pavel tady mluví o naději některých lidí, že budou vzkříšeni jako nesmrtelní duchovní tvorové a že budou spolu s Ježíšem Kristem spoluvládci v „jeho nebeském Království“. (2Ti 4:18; Zj 5:10) Toto Království přinese svým poddaným na zemi požehnání a dá jim vyhlídku na věčný život. Všechny takové vyhlídky působí radost těm, kdo se těší na splnění slibů, které může zaručit jedině „šťastný Bůh“. (1Ti 1:11) Řecké slovo, které je tady přeloženo jako „nádherná“, je v některých překladech Bible přeloženo jako „požehnaná“. Oba překlady zdůrazňují, že Bůh projevuje přízeň těm, kdo takovou naději chovají. — Srovnej studijní poznámku k Mt 5:3.

ve slávě se objeví: Řecký výraz přeložený jako „objeví“ (e·pi·phaʹnei·a) se v Písmu používá ve významu viditelných, přesvědčivých důkazů něčeho; může také označovat projevení autority nebo moci. (Viz studijní poznámku k 1Ti 6:14.) Pavel tady takové „objevení“ spojuje se splněním „nádherné naděje“. Pro křesťany pomazané duchem tato naděje zahrnuje jejich vzkříšení, aby v nebi sloužili jako Kristovi spoluvládci. Bible ukazuje, že k tomuto nebeskému vzkříšení nemělo dojít dřív než během „přítomnosti Pána“ Ježíše. (1Te 4:15-17) Toto vzkříšení je také součástí toho, že se „ve slávě ... objeví velký Bůh a náš Zachránce, Ježíš Kristus“. S Boží podporou je Ježíš „zjeven“, tedy objeví se, a odmění pomazané křesťany, kteří zemřeli.

velký Bůh a náš Zachránce, Ježíš Kristus: Pavel tady mluví o tom, že se „ve slávě ... objeví“ jak Bůh, tak Ježíš Kristus. Obvykle se výraz „objevení“ používá jen ve spojitosti s Ježíšem. (2Te 2:8; 1Ti 6:14; 2Ti 1:10; 4:1, 8) Někteří badatelé proto tvrdí, že se tady mluví jen o jedné osobě, a tuto část překládají: „našeho velkého Boha a Zachránce, Ježíše Krista“. Tento text pak považují za důkaz, že inspirované Písmo označuje Ježíše jako „velkého Boha“. Mnozí badatelé a překladatelé Bible ale uznávají, že tento verš je možné správně přeložit tak, jak je to v Překladu nového světa, tedy že se vztahuje na dvě odlišné osoby. — Podpora pro tento překlad je v Kingdom Interlinear, dod. 2E, „Of the Great God and of [the] Savior of Us, Christ Jesus“.

aby nás osvobodil: Dosl. „aby nás vykoupil; aby nás vykoupil z otroctví“. Řecké sloveso se používalo pro osvobození otroka nebo válečného zajatce zaplacením výkupného. Stejné sloveso je použito v 1Pe 1:18, 19, kde se o křesťanech říká, že byli „osvobozeni [nebo „vykoupeni“, pozn.]“ prostřednictvím Kristovy „drahocenné krve“. — Viz také studijní poznámku k Mt 20:28.

od každého druhu špatného jednání: Bible říká, že každý „hřích je porušování zákona“. (1Ja 3:4) „Špatné jednání“ ale může zahrnovat nejen hříšné skutky, ale i pohrdavé přehlížení Božích zákonů. (Viz studijní poznámku k Mt 24:12.) Pavel samozřejmě věděl, že nedokonalí křesťané nejsou úplně bez hříchu. (Ří 7:19-23) Jejich způsob života se ale změnil; už neignorovali Boží spravedlivé měřítko. Díky Ježíšově kněžské službě teď měli Jehovovy zákony „ve svém srdci a ve své mysli“. (Heb 10:14-16; Ří 7:25; 8:2, 4; Tit 2:12) Tak byli „osvobozeni od každého druhu špatného jednání“.

lid, který je jeho zvláštním vlastnictvím: Kristovi následovníci byli očištěni a „osvobozeni“ prostřednictvím „drahocenné krve“ jeho výkupní oběti. (1Pe 1:18, 19; Heb 9:14) Proto se o nich právem dá říct, že jsou „jeho zvláštním vlastnictvím“. Podle jednoho slovníku může řecké slovo, které Pavel používá pro „zvláštní vlastnictví“, zahrnovat myšlenku „cenného majetku a jedinečného pokladu“. Toto vyjádření připomíná to, co Jehova řekl starověkému izraelskému národu: „Určitě se stanete mým zvláštním vlastnictvím [nebo „mým drahocenným pokladem“] ze všech národů.“ (2Mo 19:5; viz také 5Mo 7:6; 14:2.) Od Letnic roku 33 n. l. má Jehova na zemi nový „národ“, „Boží Izrael“, „lid pro zvláštní vlastnictví“. (1Pe 2:9, 10; Ga 6:16 a studijní poznámku) Proto se o křesťanech pomazaných duchem dá říct, že jsou „zvláštním vlastnictvím“ jak Jehovy Boha, tak Ježíše Krista. Výraz „lid“ použitý v tomto verši se ale neomezuje jen na pomazané křesťany. Zahrnuje i Ježíšovy „jiné ovce“, které je horlivě podporují. (Jan 10:16) Jehova Bůh i Ježíš Kristus si jich všech velmi cení. — Srovnej Ža 149:4; Ag 2:7.

horlivý pro dobré skutky: Pavel vysvětluje, že křesťané budou „horliví“, tedy dychtiví a nadšení dělat to, co je v Božích očích správné a vhodné. Takové „dobré skutky“ zahrnují konání dobra pro druhé, projevování ovoce Božího ducha a především kázání dobré zprávy o Božím Království. (Mt 24:14; Ga 5:22, 23; Tit 2:1-14; Jk 1:27; 1Pe 2:12).

Toto vyučuj“ . . . „a vybízej a kárej: Pavel uzavírá tuto část dopisu Titovi sérií napomenutí, která jsou postupně důraznější. Pavel věděl, že dohlížitel možná bude muset některým dát jen laskavou připomínku, zatímco jiné bude muset vybízet; a další bude muset kárat. U několika by možná musel udělat všechny tři kroky. Titus by začal tím, že bude „toto vyučuj“, potom by jednotlivce „vybízej“, pokud by neposlouchali, a nakonec by je „kárej“, jestliže by na jeho vybízení nereagovali. Titus mohl tyto kroky dělat s jistotou, protože věděl, že má „veškerou pravomoc“ tento úkol splnit.

Ať se na tebe nikdo nedívá svrchu: Pavel tu používá řecké sloveso, které může naznačovat, že Titovi odpůrci se k němu chovali povýšeně. Titus by si ale měl pamatovat, že jako jmenovaný starší má „veškerou pravomoc“ vybízet a kárat ty, kdo narušují pokoj a jednotu sboru. – Srovnej 1Ti 4:12, kde Pavel používá podobné sloveso, aby vyjádřil pohrdání, které někteří mohli projevovat Timoteovi kvůli jeho mládí.