Skutky 9

Saul: Viz studijní poznámku ke Sk 7:58.

veleknězem: Tedy Kaifášem. (Viz studijní poznámku ke Sk 4:6).

dopisy: V prvním století n. l. lidé spoléhali na dopisy od důvěryhodného zdroje, které měly představit neznámého člověka a potvrdit jeho totožnost nebo oprávnění. (Ří 16:1; 2Ko 3:1-3) Židé v Římě se o takovém druhu sdělení zmiňovali. (Sk 28:21) Dopisy, o které Saul požádal velekněze a které byly adresované synagogám v Damašku, ho opravňovaly pronásledovat židovské křesťany v tom městě. (Sk 9:1, 2) Zdá se, že Saul v těchto dopisech žádal synagogy v Damašku, aby s ním při jeho tažení proti křesťanům spolupracovaly.

Damašek: Damašek leží na území dnešní Sýrie a říká se o něm, že je jedním z nejstarších měst na světě, která jsou od svého založení nepřetržitě obývaná. Patriarcha Abraham mohl tímto městem procházet nebo kolem něj procházet na cestě na jih do Kanaánu. V určité době si do své domácnosti vzal jako sluhu Eliezera, „muže z Damašku“. (1Mo 15:2) Téměř o tisíc let později se Damašek znovu objevuje v biblickém záznamu. (Viz Slovníček „Aram; Aramejci“.) V té době byli Syřané (Aramejci) ve válce s Izraelem a oba národy se staly nepřáteli. (1Kr 11:23-25) V prvním století byl Damašek součástí římské provincie Sýrie. V té době tam žilo možná asi 20 000 Židů a bylo tam několik synagog. Saul se možná zaměřil na křesťany žijící v Damašku, protože město leželo na křižovatce důležitých cest a on se obával, že by se křesťanské učení z tohoto místa rychle šířilo. (Viz Dodatek B13).

ta Cesta: Označení používané v knize Skutků pro křesťanský způsob života a raný křesťanský sbor. Možná vychází z Ježíšových slov v Jan 14:6: „Já jsem ta cesta.“ O těch, kdo se stali Ježíšovými následovníky, se mluvilo jako o těch, kdo patří k „té Cestě“, tedy že žili způsobem života, který se řídil Ježíšovým příkladem. (srov. „každého stoupence té Cesty“ ve verši: »a vyžádal si od něj dopisy do synagog v Damašku, které ho opravňovaly přivést v poutech do Jeruzaléma každého stoupence té Cesty, kterého by našel, muže i ženy.«) (Sk 19:9) Jeho život se soustředil na uctívání jediného pravého Boha, Jehovy. Pro křesťany se tento způsob života zaměřoval také na víru v Ježíše Krista. Možná už kolem roku 44 n. l. byli v syrské Antiochii Ježíšovi učedníci „z Boží prozřetelnosti nazváni křesťany“. (Sk 11:26) Ale i poté, co se toto označení začalo používat, Lukáš o sboru mluví jako o „té Cestě“ nebo „této Cestě“. (Sk 19:23; 22:4; 24:22; viz studijní poznámky ke Sk 18:25; 19:23).

Slyšeli sice ten hlas: V Sk 22:6–11 Pavel sám popisuje, co zažil na cestě do Damašku. Když se tato zpráva vezme společně s tímto vyprávěním, dostaneme úplný obraz toho, co se stalo. Řecká slova použitá v obou zprávách jsou stejná, ale liší se gramatika. Řecký výraz pho·neʹ se dá přeložit jak „zvuk“, tak „hlas“. Tady je v genitivu, a proto je přeložen jako „zvuk hlasu“. (V Sk 22:9 je stejné řecké slovo v akuzativu a je přeloženo jako „hlas“.) Muži, kteří Pavla doprovázeli, tedy slyšeli zvuk hlasu, ale zřejmě nedokázali slyšet a porozumět vysloveným slovům. Proto ten hlas neslyšeli tak, jako ho slyšel Pavel. (Sk 26:14; viz studijní poznámku ke Sk 22:9).

ulice nazývané Přímá: Je to jediná ulice, která je v Křesťanských řeckých písmech uvedena jménem. Předpokládá se, že to byla hlavní tepna, která vedla Damaškem od východu na západ. Damašek byl v 1. století n. l. vybudovaný do podoby šachovnicové sítě ulic. Ulice byla asi 1,5 km dlouhá a 26 m široká, včetně pruhů pro pěší, a možná ji lemovaly sloupy. Hlavní třída dodnes prochází tím, co zůstalo ze starého římského města, a kopíruje trasu starověké římské Via Recta neboli Přímé ulice.

vidění: Tato slova se nacházejí v řadě starověkých rukopisů.

zatknout: Nebo „uvěznit“. Doslova „svázat; dát do pout“, tedy do vězeňských pout. — Srovnej Kol 4:3.

izraelským synům: Nebo „izraelskému lidu; Izraelitům“. — Viz Slovníček, „Izrael“.

v koši: Lukáš tady použil řecké slovo sphy·risʹ, které se v evangeliích Matouše a Marka používá také pro sedm košů, do kterých se po tom, co Ježíš nasytil 4 000 mužů, sesbíraly zbytky. (Viz studijní poznámku k Mt 15:37.) Toto slovo označuje velký koš nebo nůši. Když apoštol Pavel vyprávěl křesťanům v Korintu o tom, jak unikl, použil řecké slovo sar·gaʹne, které znamená pletený koš neboli „proutěný koš“ vyrobený z provazu nebo z propletených proutků. Oba řecké výrazy se můžou používat pro stejný typ velkého koše.—2Ko 11:32, 33; pozn. pod čarou.

chodil po Jeruzalémě: Nebo „vedl svůj každodenní život“. Doslova „vcházel a vycházel“. Tento obrat odráží semitský idiom, který zahrnuje myšlenku, že člověk může svobodně vykonávat běžné životní činnosti nebo se stýkat s druhými bez překážek. (Srovnej 5Mo 28:6, 19; Ža 121:8, pozn. pod čarou; viz studijní poznámku ke Sk 1:21.)

řecky mluvícími Židy: Doslova „helénisty“. Nejspíš šlo o Židy, kteří mluvili řecky, a ne hebrejsky. Pravděpodobně přišli do Jeruzaléma z různých částí Římské říše. Ve Sk 6:1 se tento výraz vztahuje na křesťany, ale souvislosti tady ve Sk 9:29 ukazují, že tito „řecky mluvícími Židy“ nebyli Kristovými učedníky. Nápis Theodota, který byl nalezen na pahorku Ofel v Jeruzalémě, dokládá, že do Jeruzaléma přicházelo mnoho řecky mluvících Židů. (Viz studijní poznámku ke Sk 6:1).

bázeň před Jehovou: Výraz „bázeň před Jehovou“ se v Hebrejských písmech objevuje mnohokrát jako spojení hebrejského slova pro „bázeň“ a tetragramu. (Některé příklady jsou uvedeny v 2Pa 19:7, 9; Ža 19:9; 111:10; Př 2:5; 8:13; 9:10; 10:27; 19:23; Iz 11:2, 3.) Naproti tomu výraz „bázeň před Pánem“ se v textu Hebrejských písem nikdy nepoužívá. Důvody, proč Překlad nového světa v hlavním textu používá výraz „bázeň před Jehovou“, i když většina řeckých rukopisů ve Sk 9:31 uvádí „bázeň před Pánem“, jsou vysvětleny v Dodatku C1 a v úvodu k Dodatku C3; Sk 9:31.

Tabitha: Aramejské jméno Tabitha znamená „Gazela“ a zřejmě odpovídá hebrejskému slovu (tsevi·yahʹ) ve významu „samice gazely“. (Pís 4:5; 7:3) Řecké jméno Dorkas také znamená „Gazela“. V přístavním městě, jako byla Joppe, s jeho smíšeným obyvatelstvem Židů a nežidů je možné, že Tabitha byla známá oběma jmény podle toho, jakým jazykem se zrovna mluvilo. Nebo Lukáš to jméno přeložil kvůli čtenářům z nežidů.

oděvů: Nebo „svrchních oděvů“. Řecké slovo hi·maʹti·on zřejmě označovalo volný plášť, ale častěji šlo o obdélníkový kus látky.

Tabitho, vstaň!: Petr postupoval podobně jako Ježíš, když vzkřísil Jairovu dceru. (Mr 5:38-42; Lk 8:51-55) Je to první zaznamenané vzkříšení, které vykonal některý z apoštolů, a vedlo k tomu, že se v celé Joppe stalo mnoho lidí věřícími. (Sk 9:39-42).

u koželuha, který se jmenoval Šimon: Viz studijní poznámku ke Sk 10:6.