Římanům 13

osoba: Nebo „žijící osoba“. Řecké slovo psy·kheʹ, které je v některých překladech Bible přeloženo jako „duše“, se tady vztahuje na osobu.—Viz Slovníček, „Duše“.

vládnoucí moc: Tedy světské vládní autority. Výraz přeložený jako „moc“ je množné číslo řeckého slova e·xou·siʹa. Čtenáři řecké Septuaginty možná znali, jak se toto slovo používalo pro vlády nebo panství. (Viz Da 7:6, 14, 27; 11:5, kde je e·xou·siʹa použito jako překlad hebrejských a aramejských slov s významem „pravomoc vládnout; vláda; vládní moc“.) V Lk 12:11 se objevuje ve spojení „vládní úředníci a moc“. Řecký výraz přeložený jako „vládnoucí“ souvisí se slovem použitým v 1Ti 2:2 ve spojení „králové a všichni, kdo jsou ve vysokém postavení [nebo „v postavení autority“, pozn. pod čarou]“. V některých souvislostech vyjadřuje, že někdo je v řídící pozici, má moc nebo autoritu nad druhými, ale neznamená to, že je „nejvyšší“. Je to vidět z použití v Fil 2:3, kde jsou křesťané vybízeni, aby považovali druhé za „vládnoucí“ vůči sobě, ne za nejvyšší.

umístil do jejich relativních postavení Bůh: Doslova „Bůh je uvedl do pořádku“. Jinými slovy, stalo se to s Božím dovolením. Řecké slovo tasʹso, které je tady použito, je v různých slovnících definováno jako „uvést věci do určitého uspořádání tím, že se rozestaví; umístit; seřadit; stanovit určitý pořádek; ustanovit“. V některých souvislostech se překládá jako „zařídit“ nebo „uspořádat“. (Mt 28:16; Sk 15:2; 28:23) V Lk 7:8 Lukáš používá stejné řecké slovo, když zaznamenává slova vojenského důstojníka: „I já jsem člověk umístěný [tvar slova tasʹso] pod autoritou [tvar slova e·xou·siʹa, stejného slova přeloženého jako „moc; moc“ v Ří 13:1-3], a mám pod sebou vojáky.“ Tento důstojník měl někoho nad sebou a zároveň měl „pod sebou vojáky“, takže jeho „moc“ byla relativní ve vztahu k ostatním. To ukazuje, že slovo tasʹso neznamená vždy jen „někoho dosadit“. Může také vyjadřovat určité uspořádání, v němž je někdo postaven ve vztahu k druhým. Mnoho překladů Ří 13:1 používá vyjádření jako „ustanovené Bohem“ nebo „zřízené (založené; jmenované) Bohem“, což může vyvolat dojem, že Bůh nese konečnou odpovědnost za dosazování světských vládců. Ale s ohledem na význam řeckého slova, bezprostřední kontext a na to, co Bible učí jinde (Př 21:1; Ka 5:8; Da 4:32; Jan 19:11), Překlad nového světa používá vyjádření „umístil do jejich relativních postavení Bůh“. Bůh světským vládám dovoluje, aby měly „relativní“ postavení autority — větší nebo menší ve vztahu jedna k druhé — ale vždy podřízené jeho vlastní nejvyšší autoritě jako Svrchovaného Vládce vesmíru.

Božímu uspořádání: „Vládnoucí moci“ jsou součástí dočasného uspořádání, které Bůh dovoluje. (Ří 13:1) Řecký výraz použitý na tomto místě označuje to, co Bůh nařídil nebo ustanovil. Tyto světské autority jsou Božím dočasným prostředkem k udržování pořádku v lidské společnosti. Ale žádná lidská autorita by neexistovala, kdyby ji Bůh nedovolil. (Jan 19:11) V tom smyslu mají vládnoucí moci relativní postavení v rámci Božího záměru. Když Pavel tento dopis psal, vládnoucí moci, které ovlivňovaly křesťany, byly především římská vláda pod císařem Nerem, který vládl v letech 54 až 68 n. l. Pavel jasně uznával potřebu Božího způsobu vlády i jeho nadřazenost. (Sk 28:31; 1Ko 15:24) Pouze říkal, že dokud Jehova dovoluje, aby lidská vláda existovala, křesťané by ji měli respektovat a přijímat jako „Boží uspořádání“.

od ní: Tedy „od vládnoucí moci“.

je Boží služebnicí: To se vztahuje na „autoritu“ zmíněnou v Ří 13:1-3. Tato lidská autorita je v určitém smyslu Boží „služebnicí“ neboli služebníkem (řecky di·aʹko·nos). Bible někdy používá toto řecké slovo ve významu „služebníci; ti, kdo slouží“ druhým. (Mt 22:13; Jan 2:5, 9) Příbuzné sloveso di·a·ko·neʹo (sloužit; obsluhovat; vykonávat službu) se také používá pro lidi, kteří pro druhé vykonávají různé osobní služby. (Viz studijní poznámku k Lk 8:3.) V tomto smyslu se tedy světské autority dají nazvat „služebnicí“ neboli služebníkem. Jsou Boží služebnicí, protože Bůh jim dovoluje, aby po určitou dobu existovaly. Poskytují lidem určité služby k jejich dobru — zajišťují určitou míru pořádku a ochrany před bezprávím. Bible navíc ukazuje, že světské autority někdy sloužily jako Boží služebnice i jinými způsoby. Například perský král Kýros vyzval Židy, aby odešli z Babylona a znovu postavili Boží dům v Jeruzalémě. (Ezr 1:1-4; Iz 44:28) Perský král Artaxerxés poslal Ezdrášovi příspěvek na obnovu toho domu a později pověřil Nehemjáše, aby znovu postavil jeruzalémské hradby. (Ezr 7:11-26; 8:25-30; Ne 2:1-8) Římská autorita vysvobodila Pavla z rukou davu v Jeruzalémě, chránila ho po ztroskotání lodi a dovolila mu, aby jako vězeň bydlel v pronajatém domě, dokud jeho případ nemohl projednat Caesar. (Sk 21:31, 32; 28:7-10, 30, 31).

meč: Tady se tím myslí právo neboli moc světských autorit trestat ty, kdo jednají špatně. Když autority tuto moc používají správně, může to být silná odstrašující překážka pro zločin a přispívá to k pořádku ve společnosti. Zároveň ale nesou odpovědnost před Bohem za to, jak tuto autoritu používají. Například král Herodes Antipas nechal stít Jana Křtitele, a tím tento symbolický meč zneužil. (Mt 14:1-12) Podobně král Herodes Agrippa I. zneužil svou autoritu, když dal „Jakuba, bratra Jana, usmrtit mečem“. (Sk 12:1, 2) Pokud by se světské vlády snažily přimět křesťany, aby jednali v rozporu s Písmem, nejednaly by jako Boží služebnice.

která trestá: Když člověk poruší lidský zákon, který není v rozporu s Božími zákony, trest uložený „vládci“ je nepřímým vyjádřením Božího hněvu proti tomu, kdo jedná špatně. (Ří 13:3) V tomto kontextu by se řecký výraz přeložený jako „která trestá“ dal také vyjádřit jako „která přináší trest“.

Proto je nutné: Nebo „Je to . . . nezbytné“. Řecké slovo a·nagʹke, které je tady použité, doslova znamená „nutnost“. Tento verš ukazuje, že pádným důvodem, proč křesťané poslouchají Caesarovy zákony a platí daně, by mělo být křesťanské svědomí, a ne strach z Caesarova „meče“ trestu. (Viz studijní poznámky k Ří 13:4.) Křesťan se proto podřizuje lidským vládám, když nějaký příkaz není v rozporu s Božími zákony.

Božími služebníky: Řecké slovo lei·tour·gosʹ (veřejný služebník nebo pracovník), které je tady použité, a související slova lei·tour·geʹo (vykonávat veřejnou službu) a lei·tour·giʹa (veřejná služba) používali staří Řekové a Římané pro práci nebo službu pro stát či pro civilní úřady, která se vykonávala pro dobro lidí. (Výše uvedená řecká slova jsou odvozena od la·osʹ, „lid“, a erʹgon, „práce“.) V tomto verši jsou světské úřady nazvány „Božími služebníky“ (množné číslo slova lei·tour·gosʹ) v tom smyslu, že lidem poskytují užitečné služby. V Křesťanských řeckých písmech se ale tyto řecké výrazy často používají v souvislosti se službou v chrámu a s křesťanskou službou. K tomuto použití viz studijní poznámky k Lk 1:23; Sk 13:2; Ří 15:16.

a jejich úlohou je sloužit veřejnosti: Nebo „věnují se právě tomu“. Světské úřady plní své povinnosti, jak je popsáno v předchozích verších, a jako „Božími služebníky“ poskytují lidem užitečné služby.

Dávejte: Dosl. „vracejte“. Stejné řecké sloveso (a·po·diʹdo·mi) je použito v Mt 22:21; Mr 12:17; a Lk 20:25 ve vyjádření „Vraťte . . . Caesarovi, co je Caesarovo“. (Viz studijní poznámku k Mt 22:21).

zcizoložíš: Viz studijní poznámku k Ří 2:22.

divoké večírky: Nebo „hýření“. Řecké slovo koʹmos se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje třikrát a vždy v nepříznivém smyslu. (Ga 5:21; 1Pe 4:3) Bývá definováno jako „pitky spojené s neomezeným holdováním alkoholickým nápojům a s doprovodným nemravným chováním“. Ve starověkých řeckých spisech se toto slovo používalo v souvislosti s bouřlivými svátečními průvody v ulicích, které uctívaly pohanské bohy, například Dionýsa (nebo Bakcha), boha vína, a při kterých se zpívalo až do pozdní noci. Takové průvody a nevázané chování byly běžné v řeckých městech v době apoštolů, včetně měst v Malé Asii. (1Pe 1:1) Petr adresoval svůj dopis tamním křesťanům, kteří předtím, než se stali křesťany, „žili v . . . nezkrotných vášních, nadměrném pití, divokých večírcích, pijáckých zábavách a nezákonných modlářstvích“. (1Pe 4:3, 4) Pavel zařadil „divoké večírky“ mezi „skutky těla“ a dodal, že ti, kdo se takového chování dopouštějí, „nezdědí Boží Království“. (Ga 5:19-21) Ve verších, kde se výraz „divoké večírky“ objevuje, Pavel i Petr uvádějí také takové jednání jako opilství, nemravné styky, sexuální nemravnost, nečistotu, nestoudné chování a nezkrotné vášně.

nestoudné chování: Nebo „skutky nestoudného chování“. Je tu použit množný tvar řeckého slova a·selʹgei·a. Toto řecké slovo označuje chování, které je závažným porušením Božích zákonů a které odráží drzý neboli okázale pohrdavý postoj. (Viz Slovníček).

Napodobujte Pána: Nebo „napodobujte vlastnosti (způsoby) Pána“. Řecké slovo přeložené jako „napodobujte“ doslova znamená „obléknout se (obléct se)“. (Lk 15:22; Sk 12:21) Tady je použité v přeneseném smyslu a vyjadřuje, že člověk na sebe bere něčí charakteristické rysy. Stejné řecké slovo je použité v Kol 3:10, 12 ve spojení „oblékněte se“. Pavlova výzva v Ří 13:14 („Napodobujte Pána Ježíše Krista“) znamená, že křesťané mají Ježíše věrně následovat, obrazně se „oblékat“ do jeho příkladu a jeho smýšlení a usilovat o to, aby byli jako Kristus.