1. Korinťanům 10

všichni naši předkové byli pod oblakem, všichni prošli mořem: Pavel tady odkazuje na velký zázrak, který se stal během exodu v Mojžíšově době. Jehova způsobil, že vody Rudého moře stály jako zdi po obou stranách Izraelitů, aby mohli přejít po mořském dně po suchu. (2Mo 14:21, 22, 29) Sloup oblaku, který byl znamením Jehovovy ochranné péče, byl nad nimi a za nimi. (2Mo 14:19, 24) Izraelité tak byli „pod oblakem“, když „prošli mořem“.

pokřtěni v Mojžíše: Nebo „ponořeni do Mojžíše“. Pavel tady mluví o symbolickém křtu neboli „ponoření“ izraelského shromáždění. V tomto případě řecké slovo ba·ptiʹzo vyjadřuje, že izraelští předkové byli svěřeni Mojžíšovi jako vůdci, kterého jim dal Bůh. Křtil Jehova prostřednictvím svého anděla. Když Izraelité postupovali na východ po dně Rudého moře, byli obklopeni vodami a před faraonovým pronásledujícím vojskem je skrýval oblak. Bůh je pak obrazně „vytáhl“ z těchto vod tím, že je přivedl na východní břeh jako svobodný národ. (2Mo 14:19, 22, 24, 25) Aby Izraelité tento křest zažili, museli se spojit s Mojžíšem a následovat ho mořem. Proto byl tento symbolický křest „v Mojžíše“, protože lidé museli následovat jeho vedení.

skála: Řecké slovo peʹtra v ženském rodě je přeloženo jako „skála“ a může označovat skalní podloží, útes nebo skalní masiv. Toto řecké slovo se vyskytuje také v Mt 7:24, 25; 16:18; 27:60; Lk 6:48; 8:6; Ří 9:33; 1Pe 2:8. (Viz studijní poznámku k Mt 16:18.) Izraelité dostali zázračně vodu ze skály nejméně dvakrát a na dvou různých místech. (2Mo 17:5–7; 4Mo 20:1–11) Proto se dá říct, že skála jako zdroj vody je vlastně „doprovázela“. Skála sama byla symbolická a znázorňovala „Krista“, který Židům řekl: „Jestli má někdo žízeň, ať přijde ke mně a pije.“ (Jan 7:37).

představovala: Nebo „byla“. Tady má tvar řeckého slovesa „být“ význam „označovat; znamenat“. — Srovnej studijní poznámku k Mt 26:26.

příklady: Množné číslo řeckého slova tyʹpos se v tomto kontextu dá přeložit také jako „varovné příklady“ nebo „ponaučení“. V tomto verši a v následujících verších Pavel zmiňuje několik událostí z dějin Božího starověkého lidu, které můžou křesťanům sloužit jako silné varovné příklady.

abychom netoužili po špatných věcech: Izraelité začali „toužit po špatných věcech“ (nebo „po zlých věcech“, jak to překládají některé Bible) mimo jiné proto, že si nevážili dobrých věcí, které jim Jehova dával. Například opakovaně dávali najevo, že zázračně poskytnutou mannu považují za něco bezcenného. (4Mo 11:4-6; 21:5) Jejich nevděčný postoj se projevil i ostudným projevem chamtivosti, když jim Jehova dal velké množství křepelek k jídlu. Křepelky samy o sobě nebyly „špatné věci“, stejně jako jimi nebyly ani pór, cibule a okurky, po kterých se Izraelitům stýskalo. (4Mo 11:19, 20, 31-34) „Špatnými“ a „zlými“ se tyto věci staly kvůli jejich chamtivé, sobecké touze, jak to Pavel vyjádřil.

Nebuďte modláři, jako byli někteří z nich: Pavel tady odkazuje na událost, kdy Izraelité uctívali zlaté tele u paty hory Sinaj. (2Mo 32:1-6) Přímo tím porušili Jehovův příkaz proti tomuto ničemnému zvyku, zákon, který se zavázali poslouchat jen pár týdnů předtím. (2Mo 20:4-6; 24:3) Zřejmě neměli v úmyslu Jehovu jako svého Boha odmítnout; Áron dokonce jejich modlářskou oslavu nazval „svátkem pro Jehovu“. Izraelité ale padli do pasti, když se snažili smíchat uctívání Jehovy s modlářstvím.

Nedopouštějme se sexuální nemravnosti“ . . . „dopustili se jí: Krátce předtím, než měli Izraelité vstoupit do Zaslíbené země, moábské ženy svedly tisíce z nich k tomu, aby se „dopouštěli sexuální nemravnosti“ a zapojili se do nečistého uctívání Baala Peóra v Šittimu na moábských pláních. (4Mo 25:1-3, 9; viz studijní poznámku k 1Ko 5:1).

23 000“ „za jediný den: Pavel zjevně odkazuje na událost popsanou v 4Mo 25:9 jako na silné varování před tím, aby se člověk zapletl do „sexuální nemravnosti“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 5:9.) Protože 4Mo 25:9 říká, že „těch, kdo zemřeli na pohromu, bylo 24 000“, někteří poukazují na zdánlivý rozpor mezi touto zprávou a číslem, které Pavel uvádí tady. Pavel ale jasně upřesňuje, že zde uvedený počet zemřel „za jediný den“, což pravděpodobně znamená, že 23 000 bylo přímo usmrceno pohromou. „Vůdci“ těch lidí zemřeli rukou soudců. (4Mo 25:4, 5) Je možné, že číslo ve 4. Mojžíšově je celkový počet všech, kdo zemřeli, včetně vůdců, které Bůh považoval za odpovědné za hříchy lidu.

Nezkoušejme Jehovu: Pavel měl zřejmě na mysli různé situace, kdy Izraelité na poušti Jehovu zkoušeli, například při událostech zmíněných v 2Mo 16:2, 3; 17:2, 3, 7; a 4Mo 14:22. V druhé části tohoto verše Pavel naráží na jednu konkrétní událost, když říká „jako ho zkoušeli někteří z nich, takže je zabili hadi“. Tato událost je popsána v 4Mo 21:5, 6, kde se píše, že „lid pořád mluvil proti Bohu a Mojžíšovi“ a že „Jehova poslal mezi lid jedovaté hady“. Pavel možná také odkazuje na Ža 78:18, kde žalmista říká, že Izraelité „pokoušeli [dosl. ‚zkoušeli‘] Boha ve svém srdci“. (Viz Dodatek C3 – úvod; 1Ko 10:9).

Ani nereptejme, jako reptali někteří z nich: Izraelité reptali, tedy stěžovali si proti Jehovovi, při několika příležitostech. Například ostře kritizovali Mojžíše a Árona, když 10 z 12 zvědů vyslaných prozkoumat kanaánskou zemi přineslo špatné zprávy. Dokonce navrhovali, že místo Mojžíše ustanoví nového vůdce, a měli pocit, že by možná bylo lepší vrátit se do Egypta. (4Mo 14:1-4) Později „celé shromáždění … začalo reptat“ kvůli popravě vzbouřenců Koracha, Datana a Abirama a těch, kdo se k nim přidali. Reptající si zřejmě mysleli, že poprava byla nespravedlivá, a jejich stěžovatelský duch ovlivnil mnoho dalších. Jehova zareagoval tím, že poslal pohromu, při které zemřelo 14 700 Izraelitů. (4Mo 16:41, 49) Jehova považoval takové reptání proti svým zástupcům za reptání přímo proti němu. (4Mo 17:5).

příklady: Nebo „varovné příklady“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 10:6).

koho zastihly konce systémů: Apoštol Pavel předtím připomněl řadu událostí z izraelských dějin (1Ko 10:1-10), které vedly až ke koncům „systémů“, neboli tehdejších převládajících poměrů. (Viz Slovníček, „Systém(y)“.) Tyto „systémy“ úzce souvisely se smlouvou Zákona a zahrnovaly například: kněžstvo, systém obětí a stravovacích předpisů, systém uctívání ve stánku a v chrámu se svátky a sabaty a také národní uspořádání, do kterého se nakonec zapojili i lidští králové. Mnohé charakteristické rysy izraelského neboli židovského věku (epochy) neskončily úplně dřív než v roce 70 n. l. Tehdy byl Jeruzalém i jeho chrám zničen, čímž natrvalo skončilo židovské kněžstvo, oběti a chrámové uctívání, jak je předepisoval Zákon. Židovský lid, který byl dřív Božím vyvoleným národem, byl navíc rozptýlen mezi ostatní národy. Tím se splnilo Ježíšovo proroctví z Lk 21:24 a také Pavlova slova tady o „koncech [židovských] systémů“.

to, co obětují národy, obětují démonům: V předchozím verši Pavel jasně ukázal, že modla není nic. Skutečné nebezpečí modloslužby ale spočívá v moci, která za ní stojí. Pavel tu zjevně cituje nebo naráží na 5Mo 32:17. Podobná myšlenka je vyjádřena v Ža 106:36, 37. Ježíš řekl, že mocí, která stojí za veškerou takovou modloslužbou, je Satan, který je „vládcem démonů“. (Mt 12:24-26) Když tedy lidé z národů přinášeli oběti modlám nebo falešným bohům, ve skutečnosti uctívali démony. Navíc jako součást obřadu ctitelé často jedli část obětovaného masa. Tím vlastně sdíleli jídlo se svými bohy, a tak měli společenství s démony.

Jehovův pohár: O pět veršů dřív Pavel mluví o poháru vína, který při Večeři Páně symbolizuje Kristovu krev. (1Ko 10:16) Tam pohár používaný při této slavnosti nazývá „pohár požehnání, který žehnáme“. Když Ježíš tuto slavnost ustanovil, řekl předtím, než pohár podal učedníkům, požehnání neboli modlitbu. (Mt 26:27, 28; Lk 22:19, 20) Podle tohoto vzoru se i dnes před podáváním poháru říká požehnání neboli modlitba. Všechno ale pro křesťany zařídil Jehova, včetně Ježíšovy výkupní oběti; Ježíš předložil hodnotu své oběti Jehovovi; Jehovova vůle určovala, jak bude tato oběť použita; a Jehova také předpověděl a ustanovil novou smlouvu. (Jer 31:31-34) Proto je na místě mluvit o „Jehovově poháru“. (Viz Dodatek C3, úvod; 1Ko 10:21a).

pohár démonů . . . stůl démonů: Stejně jako je Večeře Páně společným jídlem (jídlem, které vyjadřuje společenství)—v některých ohledech podobným obětem společenství ve starověkém Izraeli (3Mo 3:1-16; 7:28-36; 1Ko 10:16)—tak by účast na obětních hostinách modlářů udělala z křesťanů účastníky spolu s démony. Křesťan se nemohl účastnit Večeře Páně a zároveň i hostin pohanů, kteří uctívali falešné bohy.

Jehovova stolu: Tento výraz se chápe jako citát nebo narážka na Mal 1:7, 12, kde je oltář v Jehovově chrámu nazván „Jehovův stůl“. Říká se mu „stůl“, protože oběti, které se na něm přinášely, jsou přirovnány k „jídlu [dosl. ‚chlebu‘]“. (Mal 1:7; pozn. pod čarou; Ez 41:22) Když Izraelité jedli část obětí společenství přinesených Bohu, stávali se jeho společníky, jako by spolu jedli jedno jídlo, protože Boha zastupoval oltář.—Viz studijní poznámku k výrazu „Jehovův pohár“ u tohoto verše a Dodatek C3, úvod; 1Ko 10:21b.

Nebo chceme „Jehovu dohnat k žárlivosti“?: Pavel varuje křesťany, aby neprovokovali Jehovu k žárlivému hněvu tím, že by se zapojovali do jakékoli formy modlářství. Naráží na 5Mo 32:21, ale nepoužívá přímý citát. Z kontextu, 5Mo 32:19-21, je vidět, že je to Jehova, kdo říká: „Dohnali mě k zuřivosti [nebo „žárlivosti“, pozn. pod čarou] tím, co není bůh.“—K pojednání o použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 – úvod; 1Ko 10:22.

dovolené: Nebo „přípustné“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 6:12).

Jezte všechno, co se prodává na masném trhu: „Masný trh“ (řecky maʹkel·lon) neprodával jen maso a ryby, ale i další potraviny. Chrámy někdy prodávaly přebytečné maso obchodníkům, kteří ho pak mohli prodávat ve svých obchodech. Maso prodávané na trhu už nemělo žádný „posvátný“ význam a bylo stejně dobré jako jakékoli jiné maso. Křesťané nemuseli považovat maso, které původně pocházelo z chrámu, za něco špatného samo o sobě nebo za znečištěné. Mohli si ho prostě koupit, pokud z něj byla vhodným způsobem vypuštěna krev. (Viz studijní poznámky k 1Ko 8:1, 4).

Jehova: V tomto citátu ze Ža 24:1 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). („Vždyť ‚Jehovovi patří země a všechno, co je na ní‘.“) (Viz Dodatek C1 a C2).

kvůli svědomí: Některé pozdější řecké rukopisy a starověké překlady do jiných jazyků přidávají tato slova: „Země patří Jehovovi a všechno, co je na ní.“ Toto znění se objevuje i v několika moderních překladech. Mnoho raných a spolehlivých rukopisů ale tuto větu ve verši 28 neobsahuje. Zřejmě tedy nebyla součástí původního textu. Podobné prohlášení je v 1Ko 10:26, kde ohledně řeckého textu nejsou žádné pochybnosti. (Viz Dodatek A3; viz studijní poznámku k 1Ko 10:26).

Boží sbor: Řecké slovo ek·kle·siʹa, které se obvykle překládá jako „sbor“, se v Křesťanských řeckých písmech používá různými způsoby. (Viz Slovníček, „Sbor“.) Někdy se tímto slovem označuje celá skupina křesťanů pomazaných duchem. (Mt 16:18; Heb 2:12; 12:23) V tomto kontextu ale Pavel používá tento výraz v užším smyslu. Nabádá křesťany, aby se vyhýbali tomu, že by se stali „kamenem úrazu“ pro členy „Božího sboru“, tedy pro křesťany, kteří tehdy žili a které by jejich jednání mohlo ovlivnit.