1. Timoteovi 1

Bůh náš Spasitel: V Pavlově prvním dopise Timoteovi a v dopise Titovi je termín „Spasitel“ použit šestkrát ve vztahu k Jehovovi Bohu (zde a na 1Tm 2:3; 4:10; Tit 1:3; 2:10; 3:4) ve srovnání s pouhými dvěma případy ve zbytku křesťanských řeckých písem (Lk 1:47; Jud 25). V hebrejských písmech je Jehova často popisován jako Spasitel svého lidu, Izraele. (Ža 106:8, 10, 21; Iz 43:3, 11; 45:15, 21; Jr 14:8) Protože Ježíš je tím, skrze koho Jehova zachraňuje lidstvo od hříchu a smrti, je také Ježíš označován jako „Spasitel“. (Sk 5:31; 2Tm 1:10) Je také nazýván „Hlavním původcem ... spásy“. (Heb 2:10) Jméno Ježíš, dané Božímu Synu na základě andělského pokynu, znamená „Jehova je spása“, protože, jak řekl anděl, „zachrání svůj lid od jejich hříchů“. (Mt 1:21 a studijní poznámka) Takže samotné Ježíšovo jméno zdůrazňuje, že Jehova je zdrojem spásy, která je uskutečněna skrze Ježíše. Proto jsou jak Otec, tak Syn označováni jako Spasitel. (Tit 2:11-13; 3:4-6) Jak hebrejský, tak řecký (v Septuagintě) termín pro „spasitel“ jsou také používány pro lidi, kteří byli povoláni jako „spasitelé, aby vysvobodili“ Boží lid od jejich nepřátel.​—Ne 9:27; Sd 3:9, 15.

Kristus Ježíš, naše naděje: Pavel viděl Jehovu jako „Boha, který dává naději“ (Ří 15:13), ale zde připomíná Timoteovi, že právě skrze Krista Ježíše dal Jehova křesťanům tuto spolehlivou naději. Ježíš naplňuje všechna Jehovova zaslíbení a umožňuje lidem naději na věčný život.​—Viz 2K 1:20 a studijní poznámky; 1Pt 1:3, 4.

Timoteus: Význam „Ten, kdo ctí Boha.“​—Viz studijní poznámku ke Sk 16:1.

pravé dítě: Tímto láskyplným výrazem Pavel vyjadřuje své vřelé otcovské city vůči Timoteovi. Písmo neuvádí, zda Pavel přinesl dobrou zprávu Timoteovi a jeho rodině. Když však byl Timoteus ještě poměrně mladý, stal se Pavlovým spolucestujícím. (Sk 16:1-4) Proto v době, kdy Pavel psal tento dopis, považoval Timotea za své dítě ve víře, tedy své duchovní dítě. (Srovnej Tit 1:4.) Tento zvláštní vztah se vyvíjel deset i více let.​—1K 4:17; Fp 2:20-22.

Nechť máš nezaslouženou laskavost, milosrdenství a pokoj: Viz studijní poznámku k Ř 1:7.

zůstat v Efezu: Tento verš poskytuje cenné pozadí informací o Pavlově prvním dopise Timoteovi. Když Timotej dopis obdržel, sloužil jako dozorce ve sboru v Efezu. Pavel tento sbor dobře znal. (Sk 19:1, 9, 10; 20:31) Povzbuzuje Timoteje, aby zůstal v Efezu „aby přikázal některým, aby neučili odlišnému učení“. Pavel napsal tento dopis přibližně v letech 61–64 n. l., tedy poté, co byl propuštěn z domácího vězení v Římě, ale před svým posledním uvězněním tam.​—Viz Úvod k 1. Timoteovi a Galerie médií, „Pavlovy cesty po roce 61 n. l.“

neučili odlišnému učení: Pavel svěřuje Timoteovi značnou autoritu ve sboru v Efezu​—aby přikázal některým, aby přestali učit nauky, které se lišily od inspirovaného učení Ježíše a těch, které Ježíš ustanovil. Pavel zde používá výraz, přeložený jako „přikázat“, který může vyjadřovat pocit naléhavé povinnosti. Tento pokyn poskytuje náhled do Pavlovy neustálého boje proti odpadlictví. (Viz studijní poznámka k 2Te 2:3.) Několik let předtím, kolem roku 56 n. l., Pavel mluvil k efezským starším a varoval je před „utlačujícími vlky“, kteří povstanou mezi zodpovědnými muži a budou „mluvit převrácené věci, aby odvedli učedníky za sebou“. (Sk 20:29, 30) V jiných inspirovaných dopisech Pavel varoval křesťany, aby neposlouchali „jiné dobré poselství“. (Ga 1:6 a studijní poznámka; 2K 11:4) Je zřejmé, že někteří z těch, kteří taková falešná učení šířili, byli nyní přítomni v efezském sboru.

falešné příběhy: V 2Tm 4:4 Pavel staví „falešné příběhy“ do protikladu k „pravdě“. Jeden lexikon definuje řecké slovo myʹthos, zde přeložené jako „falešné příběhy“, jako „legenda, bajka... fikce, mýtus“. V křesťanských řeckých písmech je toto slovo vždy použito v negativním smyslu. Pavel možná měl na mysli fantastické legendy, které podporovaly náboženské lži, nebo nějaké senzační pověsti. (Tit 1:14; 2Pt 1:16; viz studijní poznámka k 1Tm 4:7.) Nabádá křesťany, aby nevěnovali pozornost takovým falešným příběhům nebo se jimi nezabývali. Ty nepřinášely žádný skutečný užitek a mohly odvrátit mysl křesťanů od pravdy obsažené v Božím Slově.​—2Tm 1:13.

genealogie: Pavel možná odkazuje na osobní rodokmeny, tedy záznamy o rodové linii. Varuje křesťany, aby se nenechali odvést ke studiu a diskusím o takových věcech. Někteří to možná dělali z pýchy na svůj původ nebo aby předvedli své znalosti. Zabývání se tímto tématem však nepřinášelo nic užitečného pro křesťanskou víru. Židovští křesťané neměli pádný důvod zkoumat svůj rodokmen, protože Bůh v křesťanském sboru neuznával žádný rozdíl mezi Židem a nežidem. (Ga 3:28) Bylo však důležité, aby křesťané dokázali vysledovat Kristův původ prostřednictvím Davidovy linie.​—Mt 1:1–17; Lk 3:23–38.

spekulace: Pavel zde zmiňuje jedno nebezpečí, které vyplývá z věnování pozornosti falešným příběhům a genealogiím. (Viz studijní poznámky k falešným příběhům a genealogiím v tomto verši.) Používá řecké slovo, které jeden lexikon definuje jako „zbytečné spekulace“. Jiná příručka popisuje takové spekulace jako „otázky, na které nelze odpovědět a které nestojí za odpověď“. Pavel je staví do protikladu k „čemukoli od Boha ve spojení s vírou“. Neodkazuje tedy na zdravé uvažování založené na pevné biblické podpoře, které může posílit víru. (Sk 19:8; 1K 1:10) Spíše varuje před prázdnými otázkami a pochybnými odpověďmi, které spíše rozdělují Kristovy následovníky než je spojují.

cíl: Nebo „účel; záměr“. — Viz studijní poznámku k Ř 10:4.

příkaz: Nebo „nařízení; rozkaz; pověření“. Pavel zde odkazuje na to, co již dříve Timoteovi řekl, totiž „aby přikázal některým“ ve sboru, „aby neučili odlišnému učení, ani nevěnovali pozornost falešným příběhům“ (1Ti 1:3, 4). Podle jednoho slovníku slovo použité zde vyjadřuje smysl „něčeho, co musí být učiněno“. Pavel toto a podobné výrazy používá ve svém dopise několikrát. — 1Ti 1:18; 4:11; 5:7; 6:13, 17.

láska z čistého srdce: V tomto verši Pavel spojuje nezištnou křesťanskou lásku s „čistým srdcem“, „dobrým svědomím“ a „vírou bez pokrytectví“. Křesťan s čistým srdcem, neboli vnitřním člověkem, je čistý morálně a duchovně. Má čisté pohnutky a je zcela oddán Jehovovi. (Mt 5:8 a studijní poznámka) Jeho čisté srdce ho motivuje, aby projevoval pravou lásku ve vztazích s druhými.

láska ... z dobrého svědomí: Bůh stvořil lidi se svědomím, schopností zkoumat sami sebe a posuzovat své vlastní myšlenky, pocity a činy. Nedokonalí lidé potřebují používat Boží Slovo, aby vycvičili své svědomí, aby jim pomáhalo správně hodnotit věci podle Jehovových měřítek. Křesťan s dobrým svědomím, které je vycvičeno podle Boží vůle, se nemusí cítit provinile za minulé hříchy, protože činil pokání a odvrátil se od špatného. Dělá to, co je správné. (1Pe 3:16, 21; viz studijní poznámku k Ř 2:15.) Pavel zde ukazuje, že dobré svědomí pomáhá člověku projevovat nezištnou lásku.

láska ... z víry bez pokrytectví: Pavel dobře znal pokrytectví farizeů a škodlivé následky jejich jednání. (Sk 26:4, 5; srovnej Mt 23:13.) Varuje Timotea před takovou neupřímností a předstíráním. (1Ti 4:1, 2) Řecká slova vyjadřující myšlenku pokrytectví a pokrytců původně odkazovala na herce, kteří si zakrývali tváře maskami, aby mohli během hry ztvárňovat různé postavy. (Viz studijní poznámku k Mt 6:2.) Řecké slovo zde přeložené jako „bez pokrytectví“ bylo definováno jako „bez herectví“; „bez předstírání jako herec“. Pavel tedy poukazuje na to, že upřímná a opravdová víra pomáhá křesťanům projevovat nezištnou lásku.

Chtějí být učiteli Zákona: Muži, které Pavel zmiňuje, byli zjevně motivováni sobeckou touhou po význačném postavení a autoritě, které někteří spojovali s rolí učitele ve sboru. Takoví ctižádostiví muži nebyli kvalifikováni ani jmenováni, aby pásli a vyučovali Boží stádo. Na druhé straně křesťanští muži, kteří byli vedeni láskyplnou touhou sloužit druhým tím, že je vyučují, a kteří splňovali biblické požadavky, „usilovali o znamenité dílo“.​—1Ti 3:1.

Zákon je dobrý, pokud se správně používá: V Pavlových dnech někteří učili, že křesťané by měli přísně dodržovat předpisy Mojžíšova zákona, jako by tyto předpisy stále byly klíčem ke spáse. Pavel věděl, že tito učitelé zákon nesprávně aplikovali. Křesťané nejsou pod Mojžíšovým zákonem a svou víru vkládají do Kristovy výkupné oběti jako prostředku spásy. (Ga 2:15, 16) Přesto je Mojžíšův zákon pro křesťany užitečný, pokud jeho principy aplikují „správně“ (doslova „zákonným způsobem“). Mají prospěch ze studia Zákona, protože je to „stín budoucích dobrých věcí“ spojených s Kristem Ježíšem. (Heb 10:1) Zákon také ukazuje lidstvu potřebu smířné oběti Ježíše Krista. (Ga 3:19) Především však odhaluje Jehovovo smýšlení o různých věcech.​—2. Moj 22:21; 3. Moj 19:15, 18; Ř 7:12.

Zákon není určen pro spravedlivého člověka: Ti, kdo přijali křesťanství, byli spravedliví v tom smyslu, že přijali Boží měřítka správného a nesprávného. Ochotně se podřizovali vlivu Božího ducha. (Ga 5:16-23) Proto nepotřebovali mnoho podrobných zákonů, jako byly ty v Mojžíšově zákoně. Místo toho křesťané následovali nadřazený „zákon Kristův“, který je založen na lásce.​—Ga 6:2 a studijní poznámka.

sexuálně nemravní lidé: Viz studijní poznámky k 1K 5:9; Ga 5:19.

muži praktikující homosexualitu: Nebo „muži, kteří mají sex s muži.“ Doslova „muži, kteří leží s muži.“​—Viz studijní poznámka k 1K 6:9.

slavná dobrá zpráva: Dobrou zprávu lze právem označit jako „slavnou“ vzhledem k jejímu nádhernému obsahu. Například odhaluje slavnou osobnost a vlastnosti Jehovy Boha, Zdroj této úžasné zprávy. Prostřednictvím této dobré zprávy poskytl „šťastný Bůh“ lidstvu slavnou naději na spásu skrze Ježíše Krista. Není tedy divu, že Pavel cítil, jaké je to privilegium, že mu byla svěřena taková dobrá zpráva.​—Viz studijní poznámky k 2Ko 4:4, 6.

šťastný Bůh: Pavel zde ukazuje, že štěstí je určující vlastností Jehovovy osobnosti. Bůh existuje od věčnosti a byl vždy šťastný, dokonce i když byl sám. (Mal 3:6) Jeho vztah s jeho prvorozeným Synem mu přinesl ještě větší štěstí. (Př 8:30) Ačkoli Satanova vzpoura a pomluvy způsobily zármutek a bolest, Jehova zůstává šťastný a raduje se z věrnosti svých loajálních ctitelů. (Př 27:11) Když se Pavel setkal se staršími z Efesu, citoval Ježíšova slova: „Je větší štěstí dávat než přijímat.“ (Sk 20:35 a studijní poznámka) Tato slova nabízejí jeden z důvodů, proč je Jehova „šťastným Bohem“; je největším Dárcem ve vesmíru. (Ž 145:16; Iz 42:5) Jako napodobovatelé Jehovy mohou být šťastní i jeho ctitelé. (Ef 5:1) Ten, kdo denně čte Jehovův zákon, je nazván „šťastným“ v Ž 1:1, 2, kde Septuaginta používá stejné řecké slovo, jaké zde používá Pavel. V Kázání na hoře Ježíš opakovaně ukazuje, že jeho následovníci mohou být šťastní, dokonce i v dobách tísně a pronásledování.​—Mt 5:3-11; viz studijní poznámky k Mt 5:3; Ř 4:7.

Jsem vděčný Kristu Ježíši: Pavel považoval svůj úkol „k službě“ za důkaz Kristovy Ježíšovy milosrdenství, lásky a důvěry v něj. Dříve byl „pronásledovatelem a opovážlivým mužem“, dokonce schvaloval i Štěpánovu vraždu. (1Ti 1:13; Sk 6:8; 7:58; 8:1, 3; 9:1, 2) Aby projevil svou vděčnost, horlivě sloužil duchovním potřebám druhých. Například s nadšením kázal dobrou zprávu.​—Viz studijní poznámku k Ř 11:13.

nezasloužená laskavost našeho Pána: Pavel si byl stále vědom své hříšné minulosti jako pronásledovatel křesťanů, ale zde se rozhodl zaměřit na pozitivní výsledek​—že i tak se stal příjemcem Jehovovy nezasloužené laskavosti. (Viz studijní poznámky ke Sk 13:43; 1Ko 15:10; Ga 2:20.) Pavel tento bod zdůrazňuje tím, že říká, že Jehovova laskavost v jeho případě velmi se rozhojnila. Používá řecké sloveso, které by mohlo popisovat, jak se nádoba naplní tak, že přeteče, nebo přebývá. Jedna referenční práce definuje toto slovo jako „hojně přebývat nad a mimo“.

Z nich jsem já první: Pavlova slova o hříšnících ukazují jak hloubku jeho pokory, tak sílu jeho naděje. Pokorně odmítal zlehčovat svou minulost, kdy pronásledoval křesťany. Přesto navzdory svým velkým hříchům měl pevnou naději, protože věděl, že „Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky“.​—Srovnej Mt 9:13.

učinil ze mne příklad: Pavel zde přesouvá pozornost od výhod, které získal díky Kristovu milosrdenství, k tomu, jak mohou druzí těžit z Pavlova příkladu. Křesťané, kteří se dozvídají o milosrdenství, jež Bůh projevil Pavlovi, získávají ujištění, že odpuštění hříchů je možné. Jako „nejvýznamnější případ“ se Pavel stal živým důkazem, že Boží milosrdenství projevené skrze Krista může pokrýt i vážné hříchy, pokud je hříšník skutečně kající.

Král věčnosti: Dosl., „Král věků.“ Tento titul náleží výhradně Jehovovi Bohu. Je také nazýván „Starodávným dnů.“ (Da 7:9, 13, 22) Existoval po celou věčnost, než kdokoliv nebo cokoliv jiného ve vesmíru začalo existovat, a jeho existence sahá navždy do budoucnosti. (Ža 90:2) Jehova je tedy jediný, kdo může vytvořit „věčný záměr“ a naplnit jej. (Ef 3:11 a studijní poznámka) Je také jediný, kdo může dát „věčný život.“ (Jan 17:3; Tit 1:2) Titul „Král věčnosti“ se také objevuje v Zj 15:3 jako součást toho, co je nazýváno „písní Mojžíše, služebníka Božího, a písní Beránkovou.“ Podle Ex 15:18 Mojžíš a Izraelité zpívali: „Jehova bude kralovat na věky věků.“​—Ža 10:16; 29:10; 146:10.

Amen: Viz studijní poznámku k Ří 1:25.

instrukci: Nebo „příkaz; rozkaz; nařízení.“​—Viz studijní poznámku k 1Ti 1:5.

mé dítě: Pavel používá tento výraz jako projev náklonnosti.​—2Ti 1:2; Tit 1:4; Fm 10; viz studijní poznámky k Mt 9:2; 1Ti 1:2.

v souladu s proroctvími, která byla pronesena o tobě: Pavel Timoteovi připomíná proroctví, která byla o něm pronesena a která se zjevně týkala jeho budoucí role v sboru. Tato proroctví byla vyřčena působením Božího ducha. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:14.) Zdá se, že zahrnovala i pověření pro Timoteovu službu, protože Pavel říká, že jimi, tedy těmito proroctvími, může Timoteus vést duchovní boj proti falešným učitelům.

vedeš vynikající boj: Stejně jako v 2K 10:3 Pavel zde používá obraz boje k ilustraci neustálého zápasu o obranu sboru před škodlivými vlivy. Timoteova role v tomto boji spočívala v ochraně sboru před těmi, kdo se ho snažili infiltrovat a zkazit falešnými naukami.​—1Ti 1:3, 4; viz studijní poznámku k 2K 10:3.

což vede ke ztroskotání jejich víry: Aby ilustroval nebezpečí zavržení nebo aktivního odmítání víry a dobrého svědomí, Pavel volí živý slovní obraz: Křesťan může ztratit svou víru stejným způsobem, jako může být zničena loď. V dřívějším dopise Pavel zmínil tři skutečná ztroskotání lodi, která přežil. (2K 11:25 a studijní poznámka) Když psal první dopis Timoteovi, přežil už nejméně ještě jedno. (Sk 27:27-44) Pavel tedy z vlastní zkušenosti věděl, jak nebezpečné může ztroskotání lodi být. Z dobrého důvodu varuje, že ten, kdo úmyslně odmítá svou víru, se možná nikdy nevzpamatuje. Ne všechna ztroskotání však byla smrtelná. Podobně i ti, kteří zažijí katastrofální ztrátu víry, se mohou vzpamatovat – pokud využijí duchovní pomoci. – Ga 6:1; Jk 5:14, 15, 19, 20.

Hymenaios a Alexandr patří mezi ně: Tito muži zažili „ztroskotání své víry“ (1Tm 1:19) a zjevně šířili falešné učení. Například v 2Tm 2:16-18 Pavel uvádí, že Hymenaios spolu s Filetem tvrdili, že vzkříšení již nastalo. Tito muži „podvraceli víru některých“. (Viz studijní poznámky k 2Tm 2:18.) Alexandr mohl být mědikovec zmíněný v 2Tm 4:14, 15, který Pavlovi „způsobil mnoho zlého“ a který „nadmíru“ odporoval poselství, které Pavel a jeho spolupracovníci hlásali. (Viz studijní poznámka k 2Tm 4:14.) Výraz „patří mezi ně“ naznačuje, že již existovala řada jednotlivců, kteří se nedrželi víry a kteří měli negativní vliv na některé v křesťanském sboru.

Vydal jsem je Satanovi: Tento výraz zjevně odkazuje na jejich vyloučení ze sboru. Takové opatření bylo nutné, protože muži, které Pavel zmínil, nekáli a úmyslně pokračovali v hříšném jednání.​—Viz studijní poznámku k 1K 5:5.

naučeni kázní: Pavel zde odhaluje jeden z důvodů, proč jsou nekající provinilci „vydáváni Satanovi“, tedy vylučováni ze sboru. (Viz studijní poznámku k Vydal jsem je Satanovi v tomto verši.) Dotyční dva muži zažili ztroskotání své víry a museli být ze sboru odstraněni, aby se naučili „nehanobit“. (Viz studijní poznámku k 1Tm 1:19.) Pavel tedy nemá na mysli pouze trest, ale také poučení. Jak uvádí jeden odborný zdroj, „stále existuje naděje, že se poučí“.

hanobit: Nebo „urážlivě mluvit“.​—Viz studijní poznámky k Mt 12:31; Ko 3:8.