Skutky 20

nás: Lukášovo použití zájmena první osoby „nás“ naznačuje, že se znovu připojil k Pavlovi ve Filipech; oba muži se ve Filipech před časem rozešli. (Sk 16:10-17, 40) Nyní společně cestovali z Filip do Jeruzaléma, kde byl Pavel později zatčen. (Sk 20:5–21:18, 33) Toto je druhá část knihy Skutků, kde Lukáš zahrnuje sebe do vyprávění.​—Viz studijní poznámky ke Sk 16:10; 27:1.

dny nekvašených chlebů: Viz Slovníček, „Svátky nekvašených chlebů.“​—Viz Příloha B15.

připravit jídlo: Dosl., „lámat chléb.“ Chléb byl základní potravou ve starověkém Blízkém východě; proto tento výraz začal označovat jakékoli jídlo. Chléb se obvykle tvaroval do plochých bochníků, které se pekly do tuhé konzistence, takže se často lámal spíše než krájel nožem. Proto bylo zvykem lámat bochníky před jídlem, což Ježíš také často dělal. (Viz studijní poznámku k Mt 14:19; viz také Mt 15:36; Lk 24:30.) Když Ježíš ustanovil Večeři Páně, vzal chléb a lámal jej. Protože to byl běžný způsob dělení chleba, nemá Ježíšovo lámání chleba žádný duchovní význam. (Viz studijní poznámku k Mt 26:26.) Někteří tvrdí, že když se tento výraz vyskytuje na určitých místech ve Skutcích apoštolů, odkazuje na slavení Večeře Páně. (Sk 2:42, 46; 20:7, 11) Pokaždé, když je však Večeře Páně zmíněna, je lámání chleba spojeno s pitím vína z kalichu. (Mt 26:26-28; Mr 14:22-25; Lk 22:19, 20; 1K 10:16-21; 11:23-26) Obě činnosti jsou stejně významné. Když je tedy lámání chleba zmíněno bez odkazu na pití z kalichu, nejde o Večeři Páně, ale o běžné jídlo. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by Ježíš zamýšlel, aby se Památná slavnost jeho smrti konala častěji než svátek, který nahradila – Pascha, která se slavila pouze jednou ročně.

neboť je živ: Nebo „neboť jeho duše [to znamená ‚jeho život‘] je v něm.“ Jinými slovy, mladíkův život byl obnoven. Stejně jako na mnoha místech v křesťanských řeckých písmech zde řecké slovo psy·kheʹ znamená „život jako osoba“.​—Mt 6:25; 10:39; 16:25, 26; Lk 12:20; Jan 10:11, 15; 13:37, 38; 15:13; viz Slovníček, „Duše.“

začal jídlo: Dosl., „lámal chléb.“​—Viz studijní poznámku ke Sk 20:7.

starší: Doslova „starší muži“. V Bibli řecký výraz pre·sbyʹte·ros odkazuje především na ty, kteří zastávají postavení autority a odpovědnosti ve společenství nebo národu. Duchovně starší neboli zralí muži sdíleli odpovědnost za vedení a správu v městech starověkého izraelského národa. Podobně duchovně starší neboli zralí muži sloužili v různých křesťanských sborech v prvním století n. l. Tato zpráva o Pavlově setkání se staršími z Efezu jasně ukazuje, že v tomto sboru bylo více než jeden starší. Počet starších v každém sboru závisel na počtu těch, kteří splňovali kvalifikaci duchovně zralých mužů. (1Tm 3:1-7; Tit 1:5-8) Když Pavel psal svůj první dopis Timoteovi, který v té době pravděpodobně žil v Efezu, zmínil se o „sboru starších“.​—1Tm 1:3; 4:14.

pokora: Tato vlastnost zahrnuje svobodu od pýchy nebo arogance. Pokora se projevuje v tom, jak člověk vnímá sebe ve vztahu k Bohu a druhým. Není to slabost, ale stav mysli, který se líbí Bohu. Křesťané, kteří jsou skutečně pokorní, mohou spolupracovat v jednotě. (Ef 4:2; Fp 2:3; Ko 3:12; 1Pt 5:5) V křesťanských řeckých písmech je slovo ta·pei·no·phro·syʹne, zde přeložené jako „pokora“, odvozeno ze slov ta·pei·noʹo, „ponížit“, a phren, „mysl“. Doslova by tedy mohlo být přeloženo jako „poníženost mysli“. Související termín ta·pei·nosʹ je přeložen jako „pokorný“ (Mt 11:29) a „pokorní“ (Jk 4:6; 1Pt 5:5).​—Viz studijní poznámku k Mt 11:29.

od domu k domu: Nebo „v různých domech“. Kontext ukazuje, že Pavel navštěvoval domy těchto mužů, aby je učil „o pokání vůči Bohu a víře v našeho Pána Ježíše“. (Sk 20:21) Neodkazuje tedy pouze na společenské návštěvy nebo povzbuzování spoluvěřících poté, co uvěřili, protože ti by již měli činit pokání a projevovat víru v Ježíše. Ve své knize Word Pictures in the New Testament (Slovní obrazy v Novém zákoně) Dr. A. T. Robertson uvádí k Sk 20:20 následující komentář: „Stojí za zmínku, že tento největší z kazatelů kázal od domu k domu a své návštěvy neomezoval pouze na společenské návštěvy.“ (1930, sv. III, str. 349–350) V díle The Acts of the Apostles With a Commentary (Skutky apoštolů s komentářem, 1844) Abiel Abbot Livermore k Pavlovým slovům ve Sk 20:20 poznamenává: „Nespokojil se pouze s proslovy na veřejných shromážděních... ale horlivě pokračoval ve své velké práci v soukromí, od domu k domu, a doslova přinášel nebeskou pravdu domů, k rodinným krbům a srdcím Efezanů.“ (str. 270) — Pro vysvětlení překladu řeckého výrazu katʼ oiʹkous (doslova „podle domů“) viz studijní poznámku ke Sk 5:42.

spoután: Nebo „pohnut; donucen.“ Pavel cítil jak povinnost, tak ochotu následovat vedení Božího ducha a jít do Jeruzaléma.

můj vlastní život: Nebo „moje duše.“ Řecké slovo psy·kheʹ zde odkazuje na život člověka.​—Viz Slovníček, „Duše,“ a Příloha A2.

kázal: Řecké slovo v zásadě znamená „veřejně oznamovat jako posel“ a zdůrazňuje způsob prohlášení, obvykle otevřené, veřejné prohlášení spíše než kázání skupině. Tématem křesťanského kázání i nadále bylo „Boží Království“.​—Sk 28:31.

Království: To znamená Boží Království. Toto ústřední téma celé Bible prostupuje knihou Skutků. (Sk 1:3; 8:12; 14:22; 19:8; 20:25; 28:23, 31) Některé rané překlady do jiných jazyků, jako je latinská Vulgata a syrská Pešitta, uvádějí „Boží Království“. Jeden překlad křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označovaný jako J¹⁷ v Příloze C4) používá Boží jméno a celý výraz lze přeložit jako „Jehovovo Království“.

Jsem čistý od krve všech lidí: Pavel byl před Bohem prost viny za krev, protože nezanedbal kázat dobrou zprávu o Království. Nezatajil život zachraňující informace, které toto poselství obsahuje. (Sk 18:6; srovnej Ez 33:6-8) Pavel předal „celou Boží radu“ učedníkům v Efezu, protože nechtěl, aby někdo přišel o život v Božím dni soudu. (Sk 20:27) Jiné způsoby, jak se křesťan může před Bohem stát vinným za krev, jsou spáchání vraždy nebo prolití krve, což může zahrnovat aktivní nebo mlčenlivou podporu činnosti organizace vinné z krve, jako je „Velký Babylon“ (Zj 17:6; 18:2, 4), nebo jiných organizací, které prolily nevinnou krev (Zj 16:5, 6; srovnej Iz 26:20, 21). Také pojídání nebo pití krve jakýmkoli způsobem by přineslo vinu za krev.​—Sk 15:20.

celou Boží radu: Nebo „celý Boží záměr (vůle)“. Zde odkazuje na vše, co Bůh zamýšlí uskutečnit prostřednictvím svého Království, včetně všeho, co rozhodl jako nezbytné pro spásu. (Sk 20:25) Řecké slovo bou·leʹ je přeloženo jako „rada [nebo „vedení; směrování“, pozn. pod čarou]“ v Lk 7:30 a jako „záměr“ v Žd 6:17.

Dávejte pozor na: Nebo „Pečujte o.“ Ovce v Jehovově stádě jsou mu drahé, protože je koupil drahocennou „krví svého vlastního Syna“. Jehova nemohl zaplatit vyšší cenu. Pokorní dozorci proto pečují o blaho každého člena stáda a mají na paměti, jak moc Jehova své ovce miluje.​—1Pt 5:1-3.

dozorci: Řecké slovo pro dozorce, e·piʹsko·pos, souvisí se slovesem e·pi·sko·peʹo, což znamená „pečlivě sledovat“ (Heb 12:15), a s podstatným jménem e·pi·sko·peʹ, což znamená „prohlídka“ (Lk 19:44, Meziliniární překlad Království; 1Pt 2:12), „být dozorcem“ (1Tm 3:1) nebo „úřad dozoru“ (Sk 1:20). Dozorce byl tedy ten, kdo navštěvoval, kontroloval a vedl členy sboru. Ochrana a dohled jsou základní myšlenky obsažené v řeckém termínu. Dozorci v křesťanském sboru mají odpovědnost pečovat o duchovní záležitosti svých spoluvěřících. Pavel zde použil termín „dozorci“, když mluvil k „starším“ ze sboru v Efezu. (Sk 20:17) A ve svém dopise Titovi použil termín „dozorce“, když popisoval kvalifikaci pro „starší“ v křesťanském sboru. (Tit 1:5, 7) Tyto termíny tedy odkazují na stejnou pozici, přičemž pre·sbyʹte·ros označuje zralé vlastnosti toho, kdo je jmenován, a e·piʹsko·pos označuje povinnosti spojené s tímto jmenováním. Tato zpráva o Pavlově setkání se staršími z Efezu jasně ukazuje, že v tomto sboru bylo několik dozorců. Nebyl stanovený počet dozorců pro žádný sbor, ale počet těch, kteří sloužili, závisel na počtu těch, kteří splňovali podmínky jako „starší“ neboli duchovně zralí muži, v daném sboru. Podobně, když Pavel psal křesťanům ve Filipech, zmínil se o „dozorcích“ tam (Fp 1:1), což naznačuje, že sloužili jako těleso, které dohlíželo na záležitosti toho sboru.​—Viz studijní poznámka ke Sk 1:20.

Bůh: Některé starověké rukopisy zde čtou „Pán“, ale hlavní text, který čte „Bůh“, má silnou podporu v rukopisech a mnoha odborníky je považován za původní znění.

krví svého vlastního Syna: Dosl., „skrze krev vlastního (jednoho).“ Gramaticky by řecký výraz mohl být přeložen jako „krví svého vlastního“ nebo „svou vlastní krví“, takže je třeba vzít v úvahu kontext. V řečtině může výraz ho iʹdi·os („jeho vlastní“) stát samostatně bez vysvětlujícího podstatného jména nebo zájmena, jak je vidět z jeho překladu v Jan 1:11 („jeho vlastní domov“); v Jan 13:1 („jeho vlastní“); v Sk 4:23 („jejich vlastní lidé“); a v Sk 24:23 („jeho lidé“). V mimobiblických řeckých papyrech se tento výraz používá jako výraz náklonnosti k označení blízkých příbuzných. Čtenář tohoto verše by z kontextu logicky pochopil, že po výrazu „jeho vlastní“ je implikováno podstatné jméno v jednotném čísle a že toto podstatné jméno odkazuje na Božího jednorozeného Syna, Ježíše Krista, jehož krev byla prolita. Na základě toho poměrně velký počet odborníků a překladatelů uznává, že zde má být slovo „syn“ a překládají tento výraz jako „krví svého vlastního Syna“.

Bůh: Několik rukopisů zde uvádí „Pán“, ale většina rukopisů čte „Bůh“.

slova Pána Ježíše: Následující výrok cituje pouze apoštol Pavel, ačkoli smysl těchto slov lze nalézt v evangeliích a v ostatních inspirovaných Písmech. (Ža 41:1; Př 11:25; 19:17; Mt 10:8; Lk 6:38) Pavel se mohl s tímto citátem seznámit ústně, buď od někoho, kdo Ježíše slyšel toto říkat, nebo od vzkříšeného Ježíše samotného, či prostřednictvím božského zjevení.​—Sk 22:6-15; 1K 15:6, 8.

objali Pavla: Dosl., „padli Pavlovi na šíji“. V Písmu bylo objímání spolu s líbáním a slzami známkou velké náklonnosti, což tito starší jistě cítili k Pavlovi.​—Viz také 1Mo 33:4; 45:14, 15; 46:29; Lk 15:20.

srdečně ho líbali: Nebo „něžně ho líbali“. Pavlova upřímná láska k bratřím si je získala. V biblických dobách se takové přátelství často vyjadřovalo polibkem. (1Mo 27:26; 2Sa 19:39) Někdy bylo líbání doprovázeno srdečným objetím a slzami. (1Mo 33:4; 45:14, 15; Lk 15:20) Řecký výraz přeložený jako „srdečně líbali“ je považován za intenzivní formu slovesa phi·leʹo, které se někdy překládá jako „líbat“ (Mt 26:48; Mr 14:44; Lk 22:47), ale častěji znamená „mít náklonnost“ (Jan 5:20; 11:3; 16:27).​—Srovnej studijní poznámku k Mt 26:49.