Skutky 13

Herodes, místodržitel: Viz studijní poznámku k Mt 14:1.

konali službu: Nebo „veřejně konali službu“. Řecké slovo lei·tour·geʹo použité zde a příbuzná slova lei·tour·giʹa (veřejná služba) a lei·tour·gosʹ (veřejný služebník) používali staří Řekové k označení práce nebo služby vykonávané pro stát nebo civilní úřady a ku prospěchu lidu. Například v Římanům 13:6 jsou světské autority nazvány Božími „veřejnými služebníky“ (množné číslo od lei·tour·gosʹ) v tom smyslu, že poskytují prospěšné služby lidu. V Lukášovi 1:23 (viz studijní poznámka) je termín lei·tour·giʹa přeložen jako „svatá služba“ (nebo „veřejná služba“) v souvislosti se službou Zachariáše, otce Jana Křtitele. V tomto verši použití slova lei·tour·giʹa odráží, jak jsou toto a příbuzné termíny použity v Septuagintě v souvislosti se službou vykonávanou kněžími a Levity ve stanu setkávání (Exodus 28:35; Numeri 1:50; 3:31; 8:22) a v chrámu (2. Letopisů 31:2; 35:3; Joel 1:9, 13; 2:17). Taková služba zahrnovala myšlenku služby ku prospěchu lidu. V některých kontextech však byla zahrnuta i myšlenka svatosti, protože levitští kněží učili Boží Zákon (2. Letopisů 15:3; Malachiáš 2:7) a přinášeli oběti, které pokrývaly hříchy lidu (Leviticus 1:3-5; Deuteronomium 18:1-5). Ve Skutcích 13:2 je řecké slovo lei·tour·geʹo použito v obecnějším smyslu, popisující službu křesťanských proroků a učitelů ve sboru v syrské Antiochii. Slovo odkazuje na různé projevy oddanosti a služby Bohu, včetně takových aspektů křesťanské služby, jako je modlitba, kázání a vyučování. Služba těchto proroků a učitelů nepochybně zahrnovala kázání veřejnosti.​—Skutky 13:3.

sloužili Jehovovi: Řecké slovo lei·tour·geʹo (sloužit; konat službu) použité v tomto verši se často objevuje v Septuagintě při překladu pasáží hebrejských Písem, kde se v původním hebrejském textu nachází Boží jméno. Například v 2. Letopisů 13:10 je stejný řecký výraz jako ve Skutcích 13:2 použit v Septuagintě k překladu hebrejské fráze „sloužili Jehovovi“. V 2. Letopisů 35:3 jsou stejná řecká slova použita k překladu hebrejské fráze „sloužit Jehovovi“.​—1. Samuelova 2:11; 3:1; Ezechiel 45:4; Joel 2:17; viz Dodatek C3 úvod; Skutky 13:2.

Seleukie: Opevněné středomořské přístavní město sloužící syrské Antiochii, nacházející se asi 20 km (12 mil) JZ od tohoto města. Obě lokality byly spojeny silnicí a splavnou řekou Orontes, která tekla kolem Antiochie a vlévala se do Středozemního moře krátkou vzdálenost jižně od Seleukie. Seleukos I. (Níkátor), jeden z generálů Alexandra Velikého, založil toto město a pojmenoval je po sobě. V doprovodu Barnabáše odplul Pavel z Seleukie na začátku své první misionářské cesty, kolem roku 47 n. l. Seleukie ležela severně od dnešního Süveydiye, neboli Samandağ, v moderním Turecku. Nánosy z řeky Orontes proměnily starověký přístav Seleukie v bažinu.​—Viz Příloha B13.

odpluli na Kypr: Cesta dlouhá asi 200 km (125 mil). Pokud byly příznivé větry, loď v prvním století mohla urazit asi 150 km (93 mil) za den. Za nepříznivých podmínek mohla taková cesta trvat mnohem déle. Kypr byl Barnabášovým domovem.​—Viz Příloha B13.

Salamis: Nacházelo se na východní straně ostrova Kypr a bylo rozumnou volbou pro zahájení kazatelské cesty na Kypru, ačkoli Pafos, ležící na západním pobřeží, byl římským hlavním městem. Salamis bylo blíže výchozímu bodu misionářů poblíž syrské Antiochie a bylo kulturním, vzdělávacím a obchodním centrem ostrova. V Salamis také žilo značné množství Židů a město mělo více než jednu synagogu. Barnabáš, rodák z Kypru, nepochybně skupině sloužil jako schopný průvodce. V závislosti na zvolené trase mohli muži při kázání po celém ostrově ujít alespoň 150 km (asi 100 mil).​—Viz Příloha B13.

Jan: To znamená Jan Marek, jeden z Ježíšových učedníků, „bratranec Barnabášův“ (Ko 4:10) a autor Markova evangelia. (Viz studijní poznámka k názvu Mr.) Jako Jan je označen také ve Sk 13:13, ale další tři verše ve Skutcích, kde je zmíněn, dodávají „jenž byl [nebo „který je“] zván Marek“ – jeho římské příjmení. (Sk 12:12, 25; 15:37) Jan je anglický ekvivalent hebrejského jména Jehohanan nebo Jochanan, což znamená „Jehova projevil přízeň; Jehova byl milostivý“. V ostatních částech křesťanských řeckých písem je označován jako „Marek“.​—Ko 4:10; 2Tm 4:11; Fm 24; 1Pt 5:13.

prokonzul: Titul guvernéra provincie spravované římským senátem. Některé římské provincie, jako například Judea, byly císařské provincie pod přímou vládou císaře, který jmenoval guvernéra. Protože se Kypr stal v roce 22 př. n. l. senátní provincií, byl spravován prokonzulem. Byla nalezena mince z Kypru s hlavou a titulem římského císaře Claudia (v latině) na jedné straně a nápisem „Za vlády Cominia Prokla, prokonzula Kypřanů“ (v řečtině) na druhé straně.​—Viz Slovníček.

Saul, zvaný také Pavel: Od tohoto okamžiku je Saul označován jako Pavel. Apoštol se narodil jako Hebrej s římským občanstvím. (Sk 22:27, 28; Fp 3:5) Je tedy pravděpodobné, že od dětství měl jak hebrejské jméno Saul, tak římské jméno Pavel. V té době nebylo neobvyklé, aby Židé, zejména ti žijící mimo Izrael, měli dvě jména. (Sk 12:12; 13:1) Někteří Pavlovi příbuzní měli rovněž římská a řecká jména. (Ř 16:7, 21) Jako „apoštol národů“ byl Pavel pověřen hlásat dobrou zprávu pohanům. (Ř 11:13) Zřejmě se rozhodl používat své římské jméno; možná cítil, že bude přijatelnější. (Sk 9:15; Ga 2:7, 8) Někteří se domnívají, že přijal římské jméno na počest Sergia Paula, což se zdá nepravděpodobné, protože Pavel si toto jméno ponechal i po odchodu z Kypru. Jiní navrhují, že Pavel se vyhýbal používání svého hebrejského jména, protože jeho řecká výslovnost zněla podobně jako řecké slovo označující člověka (nebo zvíře), který se při chůzi kolébal.​—Viz studijní poznámku ke Sk 7:58.

Pavel: V křesťanských řeckých písmech se jméno Pauʹlos, z latiny Paulus, což znamená „Malý; Nepatrný“, používá 157krát v souvislosti s apoštolem Pavlem a jednou v souvislosti s prokonzulem Kypru Sergiem Paulem.​—Sk 13:7.

cesty Jehovovy: Pavlova odpověď židovskému kouzelníkovi Bar-Ješuovi (zaznamenaná v verších 10 a 11) obsahuje několik výrazů, které mají základ v hebrejských Písmech. Některé příklady jsou: Řecký výraz zde přeložený jako „překrucuješ... cesty“ se nachází v Př 10:9 („křiví své cesty“) v Septuagintě. Řecká slova, která se objevují ve frázi „správné cesty Jehovovy“, se také vyskytují v překladu Septuaginty v Oz 14:9. V tomto verši původní hebrejský text používá Boží jméno („Neboť cesty Jehovovy jsou přímé“).​—Viz Dodatek C3 úvod; Sk 13:10.

Jehovova ruka: Viz studijní poznámku ke Sk 11:21 a Dodatek C3 úvod; Sk 13:11.

Jehovovo učení: Výraz „Jehovovo učení“ je synonymem pro „Boží slovo“, použité ve Sk 13:5. Tento verš říká, že když Pavel a jeho společníci dorazili na Kypr, „začali v židovských synagogách zvěstovat Boží slovo“. V důsledku toho byl prokonzul Sergius Paulus „dychtivý slyšet Boží slovo“. (Sk 13:7) Poté, co byl svědkem Pavlových slov a činů, byl Sergius Paulus ohromen tím, co se dozvěděl o Jehovovi Bohu a učení pocházejícím od Něj.​—Viz Příloha C3 úvod; Sk 13:12.

Antiochie v Pisidii: Město v římské provincii Galácii. Toto město leželo na hranici regionů Frygie a Pisidie, takže v různých obdobích historie mohlo být považováno za součást jednoho z těchto regionů. Ruiny města se nacházejí poblíž Yalvaç v dnešním Turecku. Pisidská Antiochie je zde zmíněna a také na Sk 14:19, 21. Každý, kdo cestoval z Perge, města poblíž středomořského pobřeží, do Pisidské Antiochie, musel podstoupit obtížnou pouť; toto město leželo asi 1 100 m (3 600 stop) nad mořem (viz Příloha B13), a bandité přepadávali na nebezpečných horských stezkách. „Antiochie v Pisidii“ se nesmí zaměňovat s Antiochií v Sýrii. (Sk 6:5; 11:19; 13:1; 14:26; 15:22; 18:22) Ve skutečnosti většina výskytů jména Antiochie ve Skutcích se nevztahuje k Pisidské Antiochii, ale k Syrské Antiochii.

veřejné čtení Zákona a Proroků: V prvním století n. l. se toto veřejné čtení konalo „každou sobotu“. (Sk 15:21) Jednou z částí synagogální bohoslužby bylo recitování Šema, což představovalo židovské vyznání víry. (5Mo 6:4-9; 11:13-21) Název Šema pochází od prvního slova první použitého textu: „Slyš [Šemaʽʹ], Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (5Mo 6:4) Nejvýznamnější částí bohoslužby bylo čtení Tóry neboli Pentateuchu. V mnoha synagogách byl celý Zákon naplánován tak, aby byl přečten v průběhu jednoho roku; v jiných tento program trval tři roky. Četly se a vysvětlovaly také části Proroků. Po veřejném čtení následovala řeč. Právě po veřejném čtení v synagoze v Pisidské Antiochii byl Pavel vyzván, aby promluvil povzbudivá slova k shromážděným.​—Viz studijní poznámku k Lk 4:16.

po dobu asi 450 let: Pavlův výklad izraelských dějin začíná významnou událostí, totiž když Bůh „vyvolil naše předky“. (Sk 13:17) Pavel zjevně měl na mysli dobu, kdy se Izákovi jako zaslíbenému potomku skutečně narodil. (1Mo 17:19; 21:1-3; 22:17, 18) Izákovo narození definitivně vyřešilo otázku, koho Bůh uzná za tohoto potomka, což bylo do té doby nejisté kvůli neplodnosti Sáraj (Sáry). (1Mo 11:30) Od tohoto výchozího bodu Pavel vypráví o Božích činech ve prospěch jeho vyvoleného národa až do doby, kdy jim dal soudce až po Samuela proroka. Období „asi 450 let“ tedy zjevně zahrnuje čas od Izákového narození v roce 1918 př. n. l. do roku 1467 př. n. l. Toto období trvá 46 let po začátku izraelského exodu z Egypta v roce 1513 př. n. l. Tento koncový bod je vhodný, protože Izraelité strávili 40 let putováním po poušti a 6 let dobýváním země Kanaán.​—4Mo 9:1; 13:1, 2, 6; 5Mo 2:7; Joz 14:6, 7, 10.

potomek: Nebo „potomci“. Dosl. „semeno“.​—Viz Příloha A2.

kůl: Nebo „strom“.​—Viz studijní poznámku ke Sk 5:30.

hrob: Nebo „pamětní hrob“.​—Viz Slovník, „Pamětní hrob“.

sloužil Bohu: Nebo „plnil Boží vůli (záměr).“​—Viz studijní poznámku ke Sk 20:27.

kteří uctívali Boha: Řecké slovo seʹbo·mai, zde přeložené jako „kteří uctívali Boha“, znamená „uctívat; uznávat; vážit si“. Mohlo by být také přeloženo jako „bohabojní; zbožní“. (Viz studijní poznámka ke Sk 13:50.) Syrská Pešitta to překládá jako „kteří se báli Boha“. Jeden překlad křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označovaný jako J¹⁸ v Příloze C4) zde používá Boží jméno a celý výraz lze přeložit jako „kteří se báli Jehovy“.

nezasloužená laskavost Boží: Vzhledem k Pavlově minulosti jako odpůrce Ježíše a jeho následovníků (Sk 9:3-5) měl Pavel všechny důvody zdůrazňovat Jehovovu nezaslouženou laskavost. (Viz Slovníček, „Nezasloužená laskavost“.) Pavel si uvědomoval, že jen díky Boží nezasloužené laskavosti mohl vykonávat svou službu. (1K 15:10; 1Tm 1:13, 14) Když se setkal se staršími z Efezu, mluvil o této vlastnosti dvakrát. (Sk 20:24, 32) Ve svých 14 dopisech Pavel zmiňuje „nezaslouženou laskavost“ asi 90krát, což je mnohem více než kterýkoli jiný biblický pisatel. Například odkazuje na nezaslouženou laskavost Boha nebo Ježíše v úvodních pozdravech všech svých dopisů kromě dopisu Hebreům a používá tento výraz v závěrečných poznámkách každého dopisu.

slovo Jehovovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Dodatek C3 úvod; Sk 13:44.

Jehova nám přikázal těmito slovy: Citát v tomto verši je převzat z Iz 49:6, kde kontext původního hebrejského textu jasně identifikuje Jehovu jako toho, kdo mluví. (Iz 49:5; srovnej Iz 42:6.) Naplnění proroctví zahrnuje dílo, které by vykonal Jehovův Služebník, Ježíš Kristus, a jeho následovníci.​—Iz 42:1; viz studijní poznámku k Lk 2:32 a Dodatek C3 úvod; Sk 13:47.

až na sám konec země: Nebo „až do nejvzdálenější části země.“ Toto proroctví je citováno z Iz 49:6, kde se v Septuagintě objevuje stejný řecký výraz. Izajáš předpověděl, že Jehovův služebník bude „světlem národů“ a že spása od Boha „dosáhne až na konec země“. Když Pavel a Barnabáš mluvili v Pisidské Antiochii, naznačili, že tato prorocká slova představují Jehovův příkaz, aby Kristovi následovníci sloužili jako světlo národům. Řecký výraz, zde přeložený jako „až na sám konec země“, je také použit ve Sk 1:8 (viz studijní poznámku), aby ukázal rozsah, v jakém by Ježíšovi následovníci byli jeho svědky.

Jehovovo slovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Úvod k příloze C3; Sk 13:48.

byli správně naladěni k: Tento výraz popisuje určité pohany v Pisidské Antiochii, kteří uvěřili poté, co slyšeli Pavla a Barnabáše kázat. Řecké slovo zde přeložené jako „byli správně naladěni k“ (tvar slovesa tasʹso) má široký významový rozsah, včetně „ustanovit; umístit; uspořádat; určit“. Kontext pomáhá určit zamýšlený význam. Sk 13:46 kontrastuje určité Židy z Pisidské Antiochie s pohany zmíněnými zde v verši 48. Předchozího sabatu Pavel oběma skupinám podal důkladné svědectví prostřednictvím působivé veřejné řeči. (Sk 13:16-41) Podle Pavla a Barnabáše Židé tvrdošíjně odmítli „Boží slovo“ a svým postojem a jednáním ukázali, že se „nepokládají za hodné věčného života“. (Sk 13:46) Pohané v tomto městě však projevili zcela odlišný postoj. Zpráva uvádí, že začali se radovat a oslavovat Jehovovo slovo. V tomto kontextu tedy řecké sloveso tasʹso vyjadřuje myšlenku, že tito pohané v Antiochii „se postavili do pozice“ k získání života tím, že projevili postoj, sklon nebo dispozici, která by mohla vést k získání věčného života. Proto je řecký termín vhodně přeložen jako „byli správně naladěni k“. Mnoho biblických překladů však překládá Sk 13:48 výrazy jako „byli předurčeni; byli určeni“, což by mohlo vyvolat dojem, že tito lidé byli Bohem předurčeni k získání života. Ani bezprostřední kontext, ani zbytek Bible však nepodporuje myšlenku, že tito pohané v Antiochii byli předurčeni k získání života, stejně jako Židé tam nebyli předurčeni nezískat věčný život. Pavel se snažil Židy přesvědčit, aby přijali dobrou zprávu, ale oni se vědomě rozhodli zprávu odmítnout. Nebylo jim to předurčeno. Ježíš vysvětlil, že někteří svým jednáním ukáží, že nejsou „vhodní pro Boží království“. (Lk 9:62) Naproti tomu tito pohané v Antiochii patřili mezi ty, o nichž Ježíš řekl, že svým postojem ukáží, že jsou „hodni“ dobré zprávy.​—Mt 10:11, 13.

Jehovovo slovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Dodatek C3 úvod; Sk 13:49.

kteří se báli Boha: Nebo „kteří uctívali Boha.“ Řecké slovo seʹbo·mai může být také přeloženo jako „uctívat; vážit si.“ Syrská Pešitta překládá tento výraz jako „kteří se báli Boha.“ Některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označené jako J^{7, 8, 10, 18} v Příloze C4) zde používají Boží jméno, a výraz lze přeložit jako „kteří se báli Jehovy.“

setřásli na ně prach ze svých nohou: Pavel a Barnabáš zde uplatnili Ježíšův pokyn zaznamenaný v Mt 10:14; Mr 6:11; Lu 9:5. Zbožní Židé, kteří procházeli pohanskou zemí, setřásali prach, který považovali za nečistý, ze svých sandálů, než znovu vstoupili na židovské území. Ježíš však zřejmě měl na mysli jiný význam, když dával tyto pokyny svým učedníkům. Toto gesto znamenalo, že učedníci se zříkají odpovědnosti za následky, které přijdou od Boha. Když Pavel udělal něco podobného v Korintu, když vytřepal své šaty, dodal vysvětlující slova: „Krev vaše na vaši hlavu. Já jsem čistý.“​—Viz studijní poznámku ke Sk 18:6.