Galaťanům 6

chybný krok: Řecký výraz pro „chybný krok“ (pa·raʹpto·ma; dosl. „pád vedle“) může odkazovat na přestupek, který může zahrnovat chybu v úsudku až po závažné porušení Božího zákona. (Mt 6:14; Ř 5:15, 17; Ef 1:7; 2:1, 5) Ten, kdo udělá chybný krok, nechodí v souladu s Božími spravedlivými požadavky. Místo toho směřuje špatným směrem, i když možná ještě nespáchal vážný hřích.

vy, kdo máte duchovní kvalifikaci: Nebo „vy, kdo jste duchovní (duchovně zralí).“ Použitý řecký termín (pneu·ma·ti·kosʹ) souvisí se slovem pro „duch“ (pneuʹma), které se vyskytuje ve spojení „Boží svatý duch“ neboli činná síla. (Ef 4:30) Proto ti, kdo jsou kvalifikováni napravovat druhé, potřebují v sboru více než jen znalosti, moudrost a zkušenosti. Musí také prokazovat, že jsou neustále vedeni Božím svatým duchem.​—Ga 5:16, 18, 25.

pokuste se napravit: Řecké sloveso ka·tar·tiʹzo popisuje uvedení něčeho do správného stavu, uvedení něčeho do správného souladu. V tomto kontextu se sloveso používá pro potřebu duchovně napravit spoluvěřícího, který „udělá chybný krok.“ Tvar řeckého slovesa zde použitý umožňuje překlad „pokuste se napravit“, což naznačuje, že ti, „kdo mají duchovní kvalifikaci“, vynakládají upřímné úsilí, aby přivedli bloudícího zpět na správnou cestu. Skutečné napravení však závisí na tom, zda ten, kdo je napomínán, reaguje pozitivně. Stejné sloveso je použito v Mt 4:21 k popisu „spravování“ sítí. Související podstatné jméno ka·tar·ti·smosʹ, přeložené jako „napravení“ v Ef 4:12, byl termín někdy používaný v lékařských textech k popisu nastavení kosti, končetiny nebo kloubu.​—Viz studijní poznámky k 2K 13:9; Ef 4:12.

hleď sám na sebe: Nebo „měj se na pozoru; věnuj pozornost sám sobě.“ Pavel zde přechází z množného čísla do jednotného. Varuje tak jednotlivého křesťana, který radí druhým, že si musí dávat pozor, aby podlehl morálním pokušením, před kterými varuje druhé. Tato fráze také naznačuje varování před tím, aby se člověk nestal samospravedlivým a nepohrdal druhými.​—1K 10:12.

Stále nosíte břemena jeden druhého: Množné číslo řeckého slova baʹros, přeloženého jako „břemena“, zde doslova znamená „těžké věci“ a může být také přeloženo jako „obtížné věci“. Tato výzva navazuje na to, co Pavel říká v předchozím verši o snaze obnovit člověka, který udělal „falešný krok“ duchovně. Důsledky jeho falešného kroku mohou být břemenem, tedy obtížné pro něj nést bez pomoci. Křesťané, kteří pomáhají svým spoluvěřícím nést jejich břemena, projevují lásku a tím naplňují Kristův zákon. (Jan 13:34, 35) Přesto, jak apoštol uvádí v verších 3 až 5, to neznamená nést „náklad“ (řecky phor·tiʹon) duchovní odpovědnosti druhého člověka před Bohem.​—Viz studijní poznámku k Ga 6:5.

Kristův zákon: Tento zákon zahrnuje vše, co Ježíš učil, stejně jako to, co Boží duch vedl Kristovy následovníky k sepsání v křesťanských řeckých písmech. Jak předpověděl Jeremjáš, tento zákon nahradil Mojžíšův zákon. (Jer 31:31-34; Žd 8:6-13) Kristus tyto zákony a principy nevytvořil; přijal je od velkého Zákonodárce, Jehovy. (Jan 14:10) Výraz „Kristův zákon“ se v křesťanských řeckých písmech objevuje pouze zde, ale podobné znění, „zákon vůči Kristu“, je použito v 1K 9:21. Tento zákon je také označován jako „dokonalý zákon, který patří ke svobodě“ (Jk 1:25), „zákon svobodného lidu“ (Jk 2:12) a „zákon víry“.​—Ří 3:27.

své vlastní břemeno: Nebo „svůj vlastní díl odpovědnosti“. Pavel zde používá řecké slovo phor·tiʹon, které označuje něco, co má být nesené nebo nošené, bez odkazu na jeho váhu. Toto břemeno se liší od „břemen“ zmíněných v verši 2. Člověk může potřebovat pomoc, aby unesl tato těžká břemena. (Viz studijní poznámka.) Zde použitý termín odkazuje na osobní břemeno odpovědnosti vůči Bohu, které má nést každý křesťan. Jeden odborný zdroj říká o řeckém slově: „Bylo používáno jako vojenský termín pro mužův batoh nebo vojákovu výstroj.“

kdo je vyučován slovu: „Slovo“ zde odkazuje na Boží slovo a učení Ježíše Krista. Ve svých dopisech Pavel klade velký důraz na vyučování v křesťanském sboru. Při tom často používá řecký výraz di·daʹsko, který odkazuje na poučování, vysvětlování, ukazování věcí pomocí argumentů a nabízení důkazů. (Ří 2:21; 12:7; 1Ko 4:17; Kol 3:16; 2Ti 2:2; viz studijní poznámka k Mt 28:20.) V tomto verši však Pavel používá konkrétnější termín ka·te·kheʹo, když mluví o tom, kdo „je vyučován“ Božímu slovu a o tom, kdo „takové vyučování poskytuje“. Tento výraz doslova znamená „znít dolů“ a někdy může znamenat ústní poučování. (Viz studijní poznámka k Sk 18:25.) Ten, komu jsou pravdy „slova“ znící dolů do jeho mysli a srdce, je kvalifikován učit druhé.​—2Ti 2:2.

podílej se na všech dobrých věcech s tím, kdo takové vyučování poskytuje: Ten, kdo „je vyučován“, je povzbuzován, aby se dělil jak o hmotné, tak duchovní věci se svým učitelem, což je princip, který nacházíme i jinde v Písmu. (Mt 10:9, 10; Ří 15:27 a studijní poznámka; 1Ko 9:11, 13, 14; 1Ti 5:17, 18; Heb 13:16) Výraz „podílet se na“ může také naznačovat, že student naslouchá tomu, co je vyučován, a uplatňuje to. Vyjadřuje svou víru a přesvědčení vlastními slovy a stává se učitelem dobré zprávy. Student, který takto reaguje, se podílí na „dobrých věcech“ se svým učitelem.​—2Ti 2:2.

vysmíván: Doslovný význam řeckého slova zde použitého zahrnuje projev pohrdání gestem nosem. V některých jazycích by to mohlo být vyjádřeno ošklivým pohledem nebo otočením nosu vzhůru vůči něčemu či někomu. Takové vysmívání může zahrnovat projevy pohrdání nebo výsměchu, dokonce až do té míry, že někoho vyzývá nebo provokuje. Pavel zde varuje, že je nebezpečné myslet si, že principy Božího Slova lze přehlížet s pohrdáním nebo se jim úspěšně vyhnout.

co člověk rozsévá, to také sklidí: Toto přísloví bylo v Pavlově době dobře známé. Pravděpodobně pochází ze starověkých zemědělských společností. Přísloví vyjadřuje realitu; to, co je zaseto do půdy, z ní také vyroste. Ve starověku bylo obrazné použití obvykle negativní​—člověk sklidí negativní následky ze špatného jednání nebo činů. Pavel však také zdůrazňuje, že pozitivní činy mohou přinést dobrý výsledek, „věčný život“. (Ga 6:8) Na tento neměnný princip se odkazuje i na jiných místech Bible.​—Př 11:18; 22:8; Oz 8:7; 10:12; 2K 9:6; viz studijní poznámky k Ga 6:8.

kdo rozsívá pro své tělo: To znamená osoba, která podléhá „skutkům těla“, jež pramení z touh hříšné lidské přirozenosti. (Ga 5:19-21) Jako ovoce, neboli výsledek, tohoto „setí“ sklidí z těla zkázu. Když první člověk zhřešil, on i všichni jeho potomci se stali otroky zkázy. (Ří 5:12; 8:21 a studijní poznámka) Toto otroctví přineslo nedokonalost, která vede nejen k nemocem, stárnutí a smrti, ale také k morálnímu a duchovnímu úpadku. Proto „kdo rozsívá pro své tělo“, nezíská věčný život.​—Srovnej 2Pt 2:12, 18, 19.

kdo rozsívá pro ducha: To znamená osoba žijící způsobem, který umožňuje, aby Boží svatý duch v jejím životě působil svobodně a pomáhal jí projevovat jeho ovoce. Taková osoba „sklidí z ducha věčný život“.​—Mt 19:29; 25:46; Jan 3:14-16; Ří 2:6, 7; Ef 1:7.

neochabujte: Nebo „neúnavě pokračujte“. Použitý řecký výraz může také vyjadřovat myšlenku, že bychom neměli ztrácet odvahu nebo nadšení při konání toho, co je správné.​—Viz studijní poznámku k 2K 4:1.

příležitost: Nebo „vhodný čas“. Řecké slovo kai·rosʹ je někdy překládáno jako „období“ nebo „ustanovený čas“. V Ef 5:16 (viz studijní poznámka) je použito ve výrazu „co nejlépe využívejte svůj čas“.

těm, kdo jsou nám blízcí ve víře: Nebo „těm, kdo patří k domácnosti (rodině) víry“. Řecké slovo přeložené jako „těm, kdo jsou blízcí“ odkazuje na členy doslovné rodiny nebo domácnosti. (1Tm 5:8) V řecko-římském světě mohla domácnost označovat úzce spojenou skupinu lidí, kteří sdíleli stejné přesvědčení, názory nebo cíle. To dobře vystihuje sbory prvního století, které se obvykle scházely v soukromých domech (Ř 16:3-5) a jejichž členové cítili blízké duchovní pouto mezi sebou.​—Ef 2:19.

Vlastní rukou jsem vám napsal: Pavel obvykle diktoval své dopisy písaři, ale tento dopis byl zjevně napsán Pavlem osobně.​—Viz Římanům 16:22 a studijní poznámka.

kteří chtějí udělat dobrý dojem v těle: Nebo „kteří chtějí vypadat dobře navenek.“ V tomto kontextu „tělo“ odkazuje na to, co souvisí s fyzickým tělem, a je tedy viditelné ostatním. Někteří jednotlivci, kteří se prohlašovali za křesťany, učili, že obřízka a dodržování dalších prvků Mojžíšova zákona jsou nezbytné pro získání Božího souhlasu. Jejich motivem však bylo udělat dobrý dojem na Židy. Chtěli „vyhnout se pronásledování“ ze strany židovských nepřátel křesťanství. Tím, že se příliš zabývali vnějšími projevy a trvali na obřízce, ve skutečnosti popírali, že Ježíšova smrt je jediným základem pro získání spásy.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl.“​—Viz Slovníček.

mučednický kůl Kristův: Zde je výraz „mučednický kůl“ (řecky stau·rosʹ) použit jako symbol Ježíšovy smrti na kůlu. Ježíš takto zemřel, aby lidstvo již nebylo otrokem hříchu, ale mohlo být smířeno s Bohem a užívat si s Ním dobrého vztahu. Pavel byl Židy „pronásledován“ za to, že uznal a hlásal Ježíšovu smrt na mučednickém kůlu jako jediný základ pro získání spásy.

usmrcen: Nebo „popraven na kůlu.“ Pavel učil, že Ježíšova smrt na mučednickém kůlu je základem pro získání spásy. Proto ho svět nenáviděl a považoval ho za zločince, který by měl být „usmrcen.“ Zároveň Pavel považoval svět za něco, co je odsouzeno k smrti.

ale nové stvoření je: Každý pomazaný křesťan je novým stvořením​—duchem zplozeným Božím synem s vyhlídkou podílet se s Kristem na nebeském Království. (Ga 4:6, 7) Kromě toho jsou pomazaní součástí křesťanského sboru, „Božího Izraele“ (Ga 6:16 a studijní poznámka), který je rovněž novým duchovním stvořením. (Viz studijní poznámku k 2Ko 5:17.) Proto nezáleží na tom, zda je křesťan obřezán či nikoli.

tímto měřítkem jednání: Řecké slovo použité zde (ka·nonʹ) pochází z hebrejského výrazu pro „rákos“ (qa·nehʹ), který sloužil jako měřicí nástroj. (Ez 40:5) Pavel tento termín používá obrazně k popsání „pravidla chování“, podle kterého se měli řídit ti, kdo patří k „Božímu Izraeli“. Pokud projevovali víru v nezaslouženou laskavost vyjádřenou skrze Krista a jednali v souladu s ní, mohli zakoušet „pokoj a milosrdenství“, jaké dosud nebylo hříšným lidem dostupné.​—Ga 3:24, 25; srovnej Slovníček pojmů, „Kánon (biblický kánon)“.

Boží Izrael: Tento výraz, který se v Písmu vyskytuje pouze jednou, odkazuje na duchovní Izrael, nikoli na přirozené potomky Jákoba, jehož jméno bylo změněno na Izrael. (1Mo 32:22-28) Předchozí verš (Ga 6:15) ukazuje, že obřízka není vyžadována u těch, kdo tvoří „Boží Izrael“. Prorok Ozeáš předpověděl, že Bůh projeví přízeň lidu, který bude zahrnovat i pohany. Bůh řekl: „Těm, kdo nejsou mým lidem, řeknu: ‚Jste můj lid.‘“ (Oz 2:23; Ř 9:22-25) Ačkoli do duchovního Izraele patřili i přirození Židé a proselyté (Sk 1:13-15; 2:41; 4:4), tvořili „jen pozůstatek“ toho odmítnutého národa (Iz 10:21, 22; Ř 9:27). Pavel později Římanům napsal: „Ne všichni, kdo pocházejí z Izraele, jsou skutečně ‚Izrael‘.“​—Ř 9:6; viz také studijní poznámky ke Sk 15:14; Ř 2:29; 9:27; 11:26.

Izrael: Význam „Zápasník (Vytrvalec) S Bohem; Bůh Zápasí“. Toto jméno bylo dáno Jákobovi poté, co zápasil s andělem, aby získal požehnání. Na rozdíl od Ezaua si Jákob vážil posvátných věcí a byl ochoten vynaložit úsilí, aby získal Boží přízeň. (1Mo 32:22-28; Žd 12:16) Ti, kdo patří k „Božímu Izraeli“, napodobují Jákoba a projevují podobný druh víry a oddanosti Boží vůli.​—Viz studijní poznámku k Božímu Izraeli v tomto verši.

znamenání otroka Ježíšova: Výraz přeložený jako „znamenání otroka“ (množné číslo řeckého slova stigʹma) se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. V sekulární řecké literatuře tento termín označoval cejchy sestávající z různých znaků nebo písmen, někdy sloužící k identifikaci otroků, ale může odkazovat i na jizvy. Pavel možná odkazuje na jizvy na svém těle, které mu způsobili jeho pronásledovatelé a které svědčily o tom, že je věrným otrokem Krista. (2K 4:10; 11:23–27; Fp 3:10) Nebo je možné, že Pavel nemá na mysli doslovná znamení, ale odkazuje na způsob, jakým vykonával svou křesťanskou službu, projevoval ovoce Božího ducha a žil svůj život způsobem, který ho označoval jako otroka patřícího Kristu.

s duchem, který projevujete: Dosl. „s vaším duchem.“ Výraz „duch“ v tomto kontextu odkazuje na vnitřní hnací sílu nebo převládající mentální sklon, který vede člověka k tomu, aby říkal nebo dělal věci určitým způsobem. Například Písmo mluví o „tichém a mírném duchu“ (1Pt 3:4) a „duchu mírnosti“ (Ga 6:1). V 2Tm 1:7 Pavel zmiňuje ducha „moci, lásky a rozvážnosti“ v protikladu k „duchu bázlivosti“. Poté uzavírá dopis Timoteovi slovy: „Pán buď s duchem, který projevujete.“ (2Tm 4:22) Stejně jako jednotlivec může projevovat určitého ducha, může tak činit i skupina lidí. Zde v závěrečných slovech Galatským, stejně jako v dopise Filipským, Pavel používá řecké množné zájmeno („vy; váš“), aby vyjádřil svou touhu, aby všichni v těchto sborech projevovali ducha, který je v souladu s Boží vůlí a příkladem, který dal Kristus.​—Fp 4:23.