Římanům 11

potomstvo: Nebo „potomci“. Dosl. „semeno“.​—Viz Příloha A2.

Jehova: Pavel zde cituje z 1Kr 19:10, 14, kde prorok Eliáš oslovuje Jehovu Boha. V původním hebrejském textu je Boží jméno reprezentováno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Pavel citát zkracuje a mění pořadí některých vět. Na začátku citátu také přidává přímé osobní oslovení, což ukazuje, že tato slova byla určena Bohu. Dostupné řecké rukopisy používají formu slova Kyʹri·os (Pán), ale v hlavním textu je zde použito „Jehova“, protože v kontextu slov, která Pavel cituje, stejně jako v jiných souvislostech, Eliáš důsledně oslovuje Jehovu a používá jeho osobní jméno. (1Kr 17:20, 21; 18:36, 37; 19:4) Hebrejský pozadí tohoto citátu tedy podporuje názor, že Kyʹri·os byl nahrazen za Boží jméno. Také řada překladů křesťanských řeckých písem do hebrejštiny zde používá Boží jméno.​—Viz Příloha C3 úvod; Ř 11:3.

můj život: Zde řecké slovo psy·kheʹ, v některých biblických překladech překládané jako „duše“, odkazuje na život člověka. Výraz usilují o můj život (doslova „hledají mou duši“) lze také přeložit jako „snaží se [chtějí] mě zabít“. Tento výraz odráží formulace používané v hebrejských písmech, jako například v 1Kr 19:10, 14, z nichž Pavel cituje.​—Ex 4:19, pozn.; 1Sa 20:1, pozn.; viz Slovníček, „Duše.“

božské prohlášení: Řecké podstatné jméno khre·ma·ti·smosʹ označuje výrok božského původu. Zde popisuje, co Bůh řekl svému proroku Eliášovi v 1Kr 19:18. Většina lexikonů a biblických překladů používá výrazy jako „božské prohlášení; božská odpověď; Boží odpověď; Boží slovo“. Tento termín souvisí se slovesem khre·ma·tiʹzo, které je použito několikrát v křesťanských řeckých písmech. Například Sk 11:26 uvádí, že Ježíšovi následovníci „byli z božího vnuknutí nazváni křesťany.“​—Viz studijní poznámky ke Sk 10:22; 11:26.

Baal: Kanaánský bůh, kterého někteří z jeho uctívačů považovali za vlastníka nebes a dárce deště a plodnosti. Toto je jediná zmínka o Baalovi v křesťanských řeckých písmech. Pavel zde cituje z 1Kr 19:18. V hebrejských písmech je tento bůh označen hebrejským termínem hab·Baʹʽal, doslova „Baal“. (Sd 2:13; 1Kr 16:31; 18:25) Hebrejský termín se také vyskytuje v množném čísle (Baalové), zřejmě odkazující na různé místní božstva, o kterých se předpokládalo, že vlastní nebo mají vliv na určitá místa. (Sd 2:11; 8:33; 10:6) Hebrejské slovo baʹʽal (bez určitého členu) znamená „vlastník; pán“.​—Ex 21:28; 22:8.

Bůh: V tomto verši Pavel cituje slova z 5Mo 29:4 a Iz 29:10. Hebrejský text těchto veršů nepoužívá slovo „Bůh“, ale Pavel možná citoval z Septuaginty, která podle většiny rukopisů uvádí v 5Mo 29:4 (29:3, LXX): „Hospodin Bůh nedal . . . “ Z důvodů uvedených v Dodatku C1 pravděpodobně kopie Septuaginty z Pavlových dob obsahovaly text: „Jehova Bůh nedal . . . “ Ve skutečnosti existují důkazy, že fragment obsahující 5Mo 29:4 v papyrové sbírce Fouad Inv. 266 používá v řeckém textu Tetragrammaton, následovaný řeckým výrazem pro „Boha“. Pavel tedy možná citoval Septuagintu mírně zkráceně, použil pouze „Bůh“, což je čtení nalezené v dostupných řeckých rukopisech Ř 11:8. (Srovnej podobně zkrácenou citaci v Sk 7:37; viz studijní poznámku.) Hebrejské texty 5Mo 29:4 i Iz 29:10 používají Boží jméno, což se odráží v některých překladech Ř 11:8 do hebrejštiny (označených jako J^{7, 8, 10, 14, 15, 20} v Dodatku C4), které zde používají Tetragrammaton.

stůl: Možná narážka na obětní stůl nebo na hostinu. Pavel zde cituje Žalm 69:23, kde je „stůl“ paralelní k „prosperitě“ a zjevně označuje požehnání. Pavel tento žalm aplikuje na Židy, z nichž většina odmítla Ježíše a byla kamenem úrazu. Toto pohoršení bylo částečně způsobeno jejich trváním na tom, že jejich tělesný vztah s Abrahamem je dostatečný k tomu, aby od Boha nadále dostávali požehnání. (Mt 3:9; Jan 8:39) Tento mylný názor by pro ně nakonec vedl k „odplatě“.

svět: V tomto kontextu Pavel používá řecké slovo koʹsmos jako ekvivalent k lidem z národů, tedy k pohanům neboli nežidům. Zde je „svět“ odlišen od izraelského lidu, s nímž Bůh uzavřel smlouvu. Křesťanští pisatelé Bible také často používali koʹsmos k označení světa lidstva odděleného od pravých Kristových následovníků. Toto použití řeckého výrazu přeloženého jako „svět“ je jedinečné pro Písmo.​—Viz studijní poznámku k Jan 15:19.

apoštol národů: To znamená pro nežidy neboli pohany. Když se Pavel obrátil ke křesťanství, pravděpodobně kolem roku 34 n. l., vzkříšený Ježíš prohlásil: „Tento muž je mi vyvolenou nádobou, aby nesl mé jméno k národům stejně jako ke králům a synům Izraele.“ (Sk 9:15) Pavel byl tedy Pánem Ježíšem Kristem vybrán, aby byl „apoštolem [což znamená ‚někdo vyslaný‘] národů“. (Sk 26:14-18; Ř 1:5; Ga 1:15, 16; 1Tm 2:7) Ačkoli Pavel měl silné přesvědčení a důkazy o svém apoštolství, nikde v Bibli nenajdeme náznak, že by nahradil jednoho z „Dvanácti“; ani se sám nikdy neoznačil za jednoho z „Dvanácti“.​—1K 15:5-8; srovnej studijní poznámku ke Sk 1:23.

oslavuji: Nebo „zvětšuji“. Řecké sloveso do·xaʹzo (oslavovat; vzdávat slávu), související se slovem doʹxa (sláva; čest), se často používá ve spojení s oslavováním Boha. (Mt 5:16; 9:8; Mk 2:12; Lk 2:20; 5:25, 26; Sk 4:21; 11:18; Ř 15:6, 9) V tomto kontextu může sloveso vyjadřovat odstíny významu jako „být hrdý na; brát vážně; co nejlépe využít“. Pavel ukazuje, že si svou „službu“ velmi váží a považuje ji za nejvyšší čest.

moje služba: Když byl Ježíš na zemi, pověřil své následovníky, aby učinili učedníky z lidí všech národů. (Mt 28:19, 20) Pavel tuto činnost nazval „službou smíření“. Pavlovými slovy „prosíme“ svět odcizený Bohu, aby „byl smířen s Bohem“. (2K 5:18-20) Pavel co nejlépe využíval svou křesťanskou službu národům, ale zároveň jeho vroucí touhou bylo, aby i někteří Židé byli pohnuti k nezbytným krokům k získání spásy. (Ř 11:14) Základní význam řeckého slova di·a·ko·niʹa je „služba“ a související sloveso se v Bibli někdy používá ve vztahu k osobním službám, jako je obsluha u stolu. (Lk 4:39; 17:8; J 2:5) Zde odkazuje na křesťanskou službu. Jde o povýšenou formu služby, služby duchovním potřebám druhých.

můj vlastní lid: Dosl., „mé tělo.“ Pavel zde odkazuje na své krajany, Izraelity.​—Srovnej 1Mo 37:27.

kořen . . . větve: Zde Pavel přirovnává naplnění Božího záměru týkajícího se Abrahamovy smlouvy k olivovníku. Jehova, kořen stromu, dává život duchovnímu Izraeli. (Iz 10:20) Ježíš, kmen stromu, je hlavní částí Abrahamova potomstva. (Ga 3:16) Pavel říká, že větve dohromady představují „plný počet“ těch, kdo jsou zahrnuti do vedlejší části Abrahamova potomstva.​—Ří 11:25; Ga 3:29.

některé větve byly vylomeny: To znamená, že přirození Židé, kteří odmítli Ježíše, byli sami odmítnuti.

ty, ačkoli jsi byl planou olivou, jsi byl naroubován: Pavel se stále obrací na křesťany z nežidovského prostředí. (Ří 11:13) Pokračuje v ilustraci pěstované olivy, aby ukázal, jak se naplňuje Boží záměr týkající se Abrahamovy smlouvy. (Viz studijní poznámka k Ří 11:16.) Zpočátku měli pouze Židé příležitost být součástí této smlouvy. Nežidé, neboli pohané, byli přirovnáváni k větvím z jiného stromu, tedy z plané olivy. Jehova otevřel cestu pohanům, aby se stali součástí Abrahamova potomstva jako duchovní Židé, obrazně je narouboval do pěstované olivy. Římský sbor se skládal z věrných křesťanů jak židovského, tak pohanského původu a od všech se očekávalo, že ponesou duchovní ovoce.​—Ří 2:28, 29.

naroubován: Roubování je proces spojení větve nebo výhonku ze stromu, který nese dobré ovoce, se stromem, který nese horší ovoce. Poté, co se spojení stane trvalým, naroubované větve přinášejí kvalitní ovoce podobné tomu, které pochází ze stromu, z něhož byly vzaty. Pavel diskutuje o roubování větví z méněcenného stromu do pěstovaného stromu „proti přírodě“, což zřejmě praktikovali někteří pěstitelé v prvním století. (Viz studijní poznámka k Ří 11:24.) Řecké slovo pro „roubovat“ se používá pouze v 11. kapitole Římanům.

nepřirozeně naroubováni na ušlechtilou olivu: Obvykle zemědělci roubovali větve z ušlechtilé olivy do divoké olivy. Výsledkem bylo, že divoká oliva pak plodila lepší ovoce, srovnatelné s plody stromu, z něhož byla větev odebrána. Opačný postup – roubování divokých větví do ušlechtilého stromu – by byl zcela proti běžné praxi a obvykle by se neočekávalo, že přinese dobré výsledky. Nicméně v prvním století někteří zemědělci občas roubovali větve z divoké olivy do ušlechtilé. (Viz Galerie médií, „Roubování olivové větve“.) Tím, že Pavel poukazuje na tento neobvyklý – dokonce nepřirozený, nebo proti přírodě jdoucí – postup, zesiluje účinek svého přirovnání. Pavel používá ušlechtilou olivu jako ilustraci toho, jak se naplnil Boží záměr týkající se Abrahamovy smlouvy. Přirovnává ty, kdo se stávají součástí Abrahamova potomstva, k větvím na tomto symbolickém olivovníku. (Ří 11:21) Křesťané z pohanů jsou přirovnáváni k větvím z divoké olivy, protože dříve byli odcizeni Božímu lidu, Izraeli, který byl přirozeným potomstvem Abrahamovým a dědicem smlouvy uzavřené s Abrahamem. (Ef 2:12) Ale když někteří Židé, přirovnaní k přirozeným větvím, projevili nedostatek víry, byli Bohem odmítnuti a „vylámáni“. (Ří 11:20) Jehova zařídil, aby tito pohané byli naroubováni na jejich místo a nahradili tak neplodné větve. (Ga 3:28, 29) Stejně jako by větve z divoké olivy prospívaly, kdyby byly naroubovány do ušlechtilé olivy, křesťané z pohanů mají velký užitek, když přijímají „bohatství [dosl., „tučnost“]“ kořene ušlechtilé olivy. Toto uspořádání zdůraznilo Boží nezaslouženou laskavost vůči křesťanům z pohanů a odstranilo jakýkoli základ pro jejich vychloubání.​—Ří 11:17; srovnej Mt 3:10; Jan 15:1-10.

ušlechtilá oliva: V řeckém výrazu kal·li·eʹlai·os, který je zde použit, má slovo pro „olivovník“ předponu odvozenou od slova ka·losʹ. To znamená „dobrý; pěkný; vynikající“, což naznačuje, že je vhodný pro svůj účel – jako olivovník, který je pěstován, aby byl plodný a výnosný. Zde je ušlechtilá oliva kontrastována s divokým olivovníkem (a·gri·eʹlai·os; dosl., „polní olivovník“), který není pěstován.

a takto bude zachráněn celý Izrael: To znamená celý duchovní Izrael, „Boží Izrael“. (Ga 6:16; Ř 2:29) Božím záměrem je mít 144 000 duchovních Izraelitů v zachráněném stavu, kteří budou vládnout s jeho Synem v nebi. Tento záměr se naplní „takto“, totiž tím, že budou obrazně naroubovány větve z „divoké olivy“, aby se naplnil Boží záměr mít jeho „zahradní olivovník“ plný plodných větví. (Ř 11:17-25; Zj 7:4; 14:1, 3) To zahrnovalo přijetí křesťanů z pohanů jako součást duchovního Izraele. Někteří dávají přednost překladu řeckého výrazu na začátku verše jako „a potom“ nebo „a nakonec“, ale překlad „a takto“ podporuje mnoho slovníků a dalších biblických překladů.

vysvoboditel: Nebo „spasitel“. Pavel zde cituje z Septuaginty, konkrétně z Iz 59:20, a aplikuje toto proroctví na křesťany, kteří jsou členy „Božího Izraele“. (Ga 6:16) Naznačuje, že proroctví se naplní úplně, až bude dosaženo plného počtu duchovního Izraele.

Jehovův: V tomto citátu z Iz 40:13 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako YHWH). Řecké výrazy přeložené jako „poznat... mysl“ a „stát se jeho rádcem“ odpovídají znění Iz 40:13 v Septuagintě.

Amen: Viz studijní poznámku k Ří 1:25.