Skutky 16

Timoteus: V Bibli je toto první zmínka o Timoteovi, jehož řecké jméno znamená „Ten, kdo ctí Boha“. Není přesně známo, kdy Timoteus přijal křesťanství. Nicméně jeho věřící židovská matka Eunika a pravděpodobně také jeho babička Lois ho od raného dětství učily „posvátným spisům“ obsaženým v hebrejských Písmech, jak je chápali Židé. (2Tm 1:5; 3:15) Je velmi pravděpodobné, že Eunika a Lois se staly křesťankami, když Pavel navštívil Lystru během své první misionářské cesty. Timoteův otec byl označován jako Řek, což znamená, že buď jeho předkové pocházeli z Řecka, nebo že byl příslušníkem jiného národa. Zřejmě nebyl křesťanem. Během Pavlovy druhé misionářské cesty, koncem roku 49 nebo začátkem roku 50 n. l., Pavel přišel do Lystry, která byla zřejmě Timoteovým rodným městem. V té době byl Timoteus křesťanským učedníkem, o kterém „bratři v Lystře a Ikoniu vydávali dobré svědectví“. (Sk 16:2) Timoteus mohl být tehdy na konci svých teenagerských let nebo na začátku dvacátých let, což podporuje Pavlovo vyjádření k Timoteovi asi o 10 nebo 15 let později, když řekl: „Nikdo ať nepohrdá tvým mládím.“ (1Tm 4:12, pravděpodobně napsáno mezi lety 61 a 64 n. l.) To naznačuje, že i tehdy byl Timoteus poměrně mladý muž.

obřezal ho: Pavel dobře věděl, že obřízka není křesťanským požadavkem. (Sk 15:6-29) Timoteus, jehož otec byl nevěřící, nebyl obřezán. Pavel věděl, že by to mohlo být kamenem úrazu pro některé Židy, které společně navštíví během své kazatelské cesty. Aby této překážce zabránil v narušení jejich díla, požádal Pavel Timotea, aby podstoupil tento bolestivý zákrok. Oba muži tak dali příklad toho, co Pavel sám později napsal Korinťanům: „Židům jsem se stal jako Žid, abych získal Židy.“​—1K 9:20.

apoštolové a starší v Jeruzalémě: Jak je ukázáno v studijní poznámce ke Sk 15:2, někteří starší v izraelském národě zastávali odpovědné pozice na celonárodní úrovni. Podobně tito starší v Jeruzalémě spolu s apoštoly tvořili vedoucí těleso pro všechny křesťanské sbory v prvním století n.l. Poté, co vyřešili otázku obřízky, tito apoštolové a starší oznámili své rozhodnutí sborům a bylo přijato jako závazné.

provincie Asie: Viz Slovníček, „Asie.“

duch Ježíšův: Zřejmě odkazuje na Ježíšovo použití svatého ducha neboli činné síly, kterou „obdržel... od Otce“. (Sk 2:33) Jako hlavu křesťanského sboru Ježíš používal ducha k řízení kazatelské práce prvních křesťanů, aby ukázal, kde by se měli soustředit. V tomto případě Ježíš použil „svatého ducha“, aby zabránil Pavlovi a jeho spolucestujícím kázat v provincii Asii a provincii Bithýnii. (Sk 16:6-10) Tyto oblasti však byly později dosaženy dobrou zprávou.​—Sk 18:18-21; 1Pt 1:1, 2.

prošli kolem: Nebo „prošli skrz.“ Řecké sloveso pa·rerʹkho·mai, zde přeložené jako „prošli kolem“, umožňuje myšlenku cestování skrz danou oblast, což zřejmě Pavel a jeho společníci udělali. Přístavní město Tróas se nacházelo v oblasti Mýsie, ležící na severozápadě Malé Asie. Museli projít Mýsií, aby se dostali do Tróady, takže „prošli kolem Mýsie“ v tom smyslu, že cestovali skrz tuto oblast bez zastavení, aby tam kázali.

Makedonie: Viz Slovník.

my: Až do Sk 16:9 jsou Skutky apoštolů vyprávěny výhradně ve třetí osobě, to znamená, že pisatel Lukáš zaznamenává pouze to, co říkali a dělali jiní. Zde v Sk 16:10 však dochází ke změně tohoto stylu a Lukáš se sám zahrnuje do vyprávění. Od tohoto okamžiku používá v některých částech knihy zájmena „my“ a „nás“, kde zřejmě doprovázel Pavla a jeho spolucestující. (Viz studijní poznámka ke Sk 1:1 a „Úvod ke Skutkům.“) Lukáš poprvé doprovázel Pavla z Troady do Filipi kolem roku 50 n. l., ale když Pavel opustil Filipy, Lukáš s ním neodešel.​—Sk 16:10-17, 40; viz studijní poznámky ke Sk 20:5; 27:1.

oznamovat dobrou zprávu: Viz studijní poznámka ke Sk 5:42.

Filippy: Toto město se původně jmenovalo Krenidy (Krenides). Filip II. Makedonský (otec Alexandra Velikého) dobyl město Thrákům kolem poloviny 4. století př. n. l. a pojmenoval je po sobě. V oblasti se nacházely bohaté zlaté doly a razily se zde zlaté mince s Filipovým jménem. Kolem roku 168 př. n. l. římský konzul Lucius Aemilius Paulus porazil Persea, posledního z makedonských králů, a obsadil Filippy i okolní území. V roce 146 př. n. l. se celá Makedonie stala jedinou římskou provincií. Bitva, v níž Octavianus (Octavius) a Marcus Antonius porazili vojska Brutuse a Gaia Cassia Longina, vrahů Julia Caesara, se odehrála na planině u Filipp v roce 42 př. n. l. Poté, jako památku na své velké vítězství, udělal Octavianus z Filipp římskou kolonii. O několik let později, když byl Octavianus římským senátem prohlášen za císaře Augusta, pojmenoval město Colonia Augusta Julia Philippensis.​—Viz Příloha B13.

řeka: Mnoho učenců identifikuje tuto řeku s Gangitem, který se nachází 2,4 km (1,5 míle) západně od Filip, tedy více než na vzdálenost sabatní cesty. Někteří se domnívají, že kvůli vojenskému charakteru Filip mohlo být Židům zakázáno shromažďovat se k uctívání uvnitř města a museli se scházet daleko za ním. Jiní upřednostňují Krenidy (Krenides), malý potok blíže k městu, který je místně nazýván Lydiin potok. Nicméně zde byly nalezeny římské hroby, a protože se jednalo o veřejně přístupnou oblast, někteří se domnívají, že by to bylo nepravděpodobné místo pro modlitbu. Další navrhují oblast nyní již vyschlého koryta potoka, které bylo za Neapolskou branou, kde bylo ve čtvrtém nebo pátém století n. l. postaveno několik kostelů na památku Pavlovy návštěvy ve Filipech.

místo modlitby: Možná bylo Židům zakázáno mít ve městě synagogu kvůli vojenskému charakteru Filip. Nebo město možná nemělo deset židovských mužů​—minimální počet tradičně požadovaný pro založení synagogy.

žena jménem Lydie: Lydie je v Bibli zmíněna pouze dvakrát, zde a v Sk 16:40. Existují dokumentární důkazy, že Lydie bylo užíváno jako vlastní jméno, ačkoli někteří se domnívají, že šlo o přezdívku znamenající „Lýdská žena“. Lydie a její domácnost přijali křesťanství kolem roku 50 n. l. ve Filipech, takže patřili mezi první jednotlivce v Evropě, kteří přijali křesťanství díky Pavlovu kázání. Lydie​—která možná nikdy nebyla vdaná nebo byla vdovou​—měla štědrého ducha, což jí umožňovalo mít obohacující společenství s misionáři Pavlem, Silasem a Lukášem.​—Sk 16:15.

prodavačka purpuru: Lydie možná obchodovala s různými druhy purpurového zboží, včetně purpurových látek, oděvů, tapisérií, barviv nebo jiných předmětů. Pocházela z Thyatir, města v západní Malé Asii v oblasti zvané Lýdie. Nápis nalezený ve Filipech svědčí o přítomnosti cechu prodavačů purpuru v tomto městě. Lýdové a jejich sousedé byli proslulí svým uměním barvení purpuru již od dob Homéra (9. nebo 8. století př. n. l.). Protože Lydiin obchod vyžadoval značný kapitál a měla velký dům, který mohl pojmout čtyři muže​—Pavla, Silase, Timotea a Lukáše​—, je pravděpodobné, že byla úspěšnou a bohatou obchodnicí. Zmínka o „její domácnosti“ by mohla znamenat, že žila s příbuznými, ale také to mohlo naznačovat, že měla otroky a služebnictvo. (Sk 16:15) A skutečnost, že před odchodem z města se Pavel a Silas setkali s některými bratry v pohostinném domě této ženy, naznačuje, že se toto místo stalo shromaždištěm prvních křesťanů ve Filipech.​—Sk 16:40.

Jehova jí otevřel srdce: Lydie je označena jako ctitelka Boha, což naznačuje, že byla židovskou proselytkou. (Sk 13:43) V sobotu se sešla s dalšími ženami na modlitebním místě u řeky mimo Filipe. (Sk 16:13) Možná bylo ve Filipech málo Židů a žádná synagoga. Lydie se mohla seznámit s uctíváním Jehovy ve svém rodném městě Thyatirech, které mělo velkou židovskou populaci a židovské shromaždiště. Jehova, Bůh, kterého uctívala, si všiml, že pozorně naslouchala.​—Viz Příloha C3 úvod; Sk 16:14.

věrná Jehovovi: Jak ukazuje studijní poznámka v předchozím verši, Lydiino pozadí, pravděpodobně jako židovské proselytky, činí logickým, že měla na mysli Jehovu. Právě slyšela o Ježíši Kristu z Pavlova kázání, ale ještě neprokázala, že je věrná Ježíši. Zdá se tedy logické, že se odkazovala na svou věrnost Bohu, kterého již uctívala, Jehovovi.​—Viz Dodatek C3 úvod; Sk 16:15.

s duchem, démonem věštění: Dosl., „s duchem pythonovým.“ Python bylo jméno mytického hada či draka, který střežil chrám a věštírnu v Delfách v Řecku. Řecké slovo pyʹthon začalo označovat osobu, která dokázala předpovídat budoucnost, a ducha, který skrze ni mluvil. Ačkoli se později používalo pro označení břichomluvce, zde ve Skutcích je použito k popisu démona, který umožňoval mladé dívce praktikovat umění předpovídání.

věštěním: Nebo „praktikováním umění předpovídání.“ V Bibli jsou kněží praktikující magii, spiritističtí věštci, astrologové a další uváděni jako ti, kdo si nárokují schopnost předpovídat budoucnost. (3Mo 19:31; 5Mo 18:11) V křesťanských řeckých písmech je jediná zmínka o démonech předpovídajících budoucnost spojena s touto událostí ve Filipech. Démoni se staví proti Bohu a těm, kdo konají jeho vůli, takže není překvapivé, že Pavel a Silas utrpěli silný odpor poté, co vyhnali tohoto démona věštění.​—Sk 16:12, 17-24.

tržiště: Nebo „veřejné náměstí; fórum.“ Řecké slovo a·go·raʹ je zde použito k označení otevřeného prostoru, který sloužil jako centrum pro nákup a prodej a jako místo veřejného shromažďování v městech a obcích starověkého Blízkého východu a řecko-římského světa. Z tohoto popisu událostí ve Filipech vyplývá, že některé soudní záležitosti byly řešeny na tržišti. Výzkum ruin Filipek naznačuje, že Egnatiova cesta vedla středem města a podél ní se nacházelo poměrně velké fórum neboli tržiště.​—Viz studijní poznámky k Mt 23:7; Sk 17:17.

civilní úředníci: Množné číslo řeckého výrazu stra·te·gosʹ zde označuje nejvyšší představitele římské kolonie v Filippech. Jejich povinností bylo udržovat pořádek, spravovat finance, soudit a rozhodovat o porušovatelích zákona a udělovat tresty.

jsme Římané: Město Filipe bylo římskou kolonií a jeho obyvatelé měli uděleno mnoho privilegií, možná včetně částečné nebo druhořadé formy římského občanství. To může vysvětlovat, proč se zdá, že měli silnější vazbu k Římu, než by tomu bylo za jiných okolností.​—Viz studijní poznámka ke Sk 16:12.

slovo Jehovovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Dodatek C3 úvod; Sk 16:32.

byli pokřtěni bez odkladu: Žalářník a jeho domácnost, jeho rodina, byli pohané a pravděpodobně neznali základní biblické pravdy. Poté, co je povzbudili, aby „uvěřili v Pána Ježíše“, Pavel a Silas k nim mluvili „slovo Jehovovo“, nepochybně obsáhle. (Sk 16:31, 32) To na ně hluboce zapůsobilo, neboť téže noci, jak ukazuje Sk 16:34, „uvěřili v Boha“, neboli získali v něj víru. Proto bylo vhodné, že byli pokřtěni bez odkladu. Když Pavel a Silas opustili Filippi, Pavlův spolucestující Lukáš s nimi neodešel, jak je naznačeno ve Sk 16:40. (Viz studijní poznámku ke Sk 16:10.) Možná mohl Lukáš zůstat ve Filippis nějakou dobu, aby poskytl novým křesťanům tamější pomoc.

biřici: Řecké slovo rha·bdouʹkhos, doslova znamenající „nosič hole“, označovalo úředního sluhu přiděleného k doprovodu římského úředníka na veřejnosti a k vykonávání jeho pokynů. Římský termín byl lictor. Některé povinnosti římských biřiců měly policejní charakter, ale biřici byli striktně přiděleni k úředníkovi s odpovědností být neustále k jeho službám. Nebyli přímo podřízeni přáním lidu, ale pouze rozkazům svého úředníka.

jsme Římané: To znamená římskými občany. Pavel a zřejmě také Silas byli římskými občany. Římský zákon stanovil, že občan má vždy nárok na řádný proces a nikdy nesmí být veřejně potrestán bez odsouzení. Římské občanství zaručovalo určitá práva a výsady, ať už se občan nacházel kdekoli v říši. Římský občan podléhal římskému právu, nikoli zákonům provinčních měst. Pokud byl obviněn, mohl souhlasit s tím, aby byl souzen podle místního práva; přesto si zachoval právo být vyslechnut římským tribunálem. V případě trestného činu, za který hrozil trest smrti, měl právo odvolat se k císaři. Apoštol Pavel kázal rozsáhle po celé Římské říši. Využil svých práv římského občana ve třech zaznamenaných případech. První je zde ve Filipech, když informoval filipské úředníky, že porušili jeho práva tím, že ho zbičovali.​—Pro další dva případy viz studijní poznámky ke Sk 22:25; 25:11.