2. Korinťanům 11

v malé nerozumnosti: Pavel si uvědomoval, že jeho vychloubání by mohlo působit nerozumně. (2Ko 11:16) Cítil se však povinen hájit své apoštolství v závěrečné části 2. Korinťanům. (Ve skutečnosti Pavel v 2Ko 11 a 12 použil řecká slova aʹphron a a·phro·syʹne, přeložená jako „nerozumný [člověk]“, „nerozumně“ a „nerozumnost“ celkem osmkrát: 2Ko 11:1, 16, 17, 19, 21; 12:6, 11.) „Přední apoštolové“ způsobovali sboru velkou škodu tím, že podkopávali úctu k Pavlovi a jeho učení. Takoví falešní učitelé ho donutili vychloubat se, aby zdůraznil svou Bohem danou autoritu. (2Ko 10:10; 11:5, 16; viz studijní poznámka k 2Ko 11:5.) Za těchto okolností jeho vychloubání nebylo vůbec nerozumné.

Žárlím na vás Boží žárlivostí: Řecká slova přeložená jako „žárlím“ a „žárlivost“ obě vyjadřují intenzivní emoci, která může být pozitivní nebo negativní. V tomto verši mají pozitivní význam. Obě slova zahrnují hluboký zájem a silnou osobní starostlivost, vyjádření upřímné náklonnosti. Pavel projevoval takovou správnou starost o své pomazané duchem spoluvěřící. Přirovnal je k čisté panně, zasnoubené jednomu muži, Ježíši Kristu. Pavel žárlivě chtěl chránit všechny ve sboru před duchovní újmou, aby mohli být zachováni neposkvrnění pro Krista. V tomto smyslu „Boží žárlivost [dosl., ‚Boží horlivost‘]“ naznačuje, že Jehovova láska a náklonnost zahrnují nejen hluboký zájem o ty, které miluje, ale také silnou touhu chránit je před újmou.​—Pro negativní význam řeckého slovesa viz studijní poznámku k 1K 13:4.

čistá: Nebo „panenská“. Kristova nevěsta se skládá ze 144 000 pomazaných duchem, kteří jednotlivě zachovávají svou obraznou panenství tím, že zůstávají odděleni od světa a udržují se mravně a naukově čistí.​—Zj 14:1, 4; srovnej 1K 5:9-13; 6:15-20; Jk 4:4; 2J 8-11; Zj 19:7, 8.

výteční apoštolové: Pavel zde používá výraz, který lze také přeložit jako „superapoštolové“ nebo „nejvýznamnější apoštolové“. Toto poněkud sarkastické označení používá k popisu těch arogantních mužů, kteří se zjevně považovali za nadřazené apoštolům, které jmenoval sám Ježíš. Pavel je nazývá „falešnými apoštoly“, protože ve skutečnosti byli služebníky Satana. (2Ko 11:13-15) Učili svou vlastní verzi dobré zprávy o Kristu. (2Ko 11:3, 4) Také snižovali Pavla a pomlouvali ho, zpochybňovali jeho Bohem danou autoritu apoštola.

oloupil: Dosl., „vyloupil“. Řecké sloveso sy·laʹo se často používá ve smyslu braní válečné kořisti. Zde Pavel používá tento silný výraz obrazně jako nadsázku, aby zdůraznil svůj point. Pavel neudělal nic podvodného, když přijímal podporu od ostatních. Spíše odpovídá na obvinění takzvaných „mimořádných apoštolů“ v Korintu, kteří ho obviňovali, že zneužívá korintské sbory. (2K 11:5) Když v Korintu „upadl do nouze“, zdá se, že mu korintští křesťané nepomohli, ačkoli někteří z nich byli zřejmě bohatí. Místo toho jeho potřeby uspokojili chudší bratři z Makedonie. (2K 11:9) Říká, že se „nedopustil hříchu“, když se ponížil, což možná odkazuje na to, že se živil výrobou stanů, aby se mohl věnovat službě. (2K 11:7) S možná lehkou ironií tedy mluví tak, jako by „vyloupil“ jiné sbory tím, že přijímal jejich finanční podporu, zatímco pracoval ve prospěch Korinťanů.

podporu: Nebo „prostředky“. Řecké slovo o·psoʹni·on doslova znamená „plat; mzda“. V Lk 3:14 (viz studijní poznámka) je použito jako vojenský termín označující žold nebo příděl pro vojáky. V tomto kontextu se výraz vztahuje ke skromné hmotné podpoře, kterou Pavel přijímal od některých sborů na své potřeby, když byl v Korintu.​—Pro další výskyty téhož řeckého slova viz studijní poznámky k Ř 6:23; 1K 9:7.

aby odstranil záminku: Pavel odmítal přijímat jakoukoli finanční podporu od sboru v Korintu. (2Ko 11:9) Naproti tomu „apoštolové mimořádné třídy“ v Korintu zjevně takovou podporu přijímali a jejich „záminkou“ nebo tvrzením bylo, že Pavel dokazuje, že není apoštolem jako oni, protože vykonával světskou práci. (2Ko 11:4, 5, 20) Chtěli „důvod [nebo ‚záminku‘], aby byli shledáni rovnocennými“ Pavlovi. To, v čem se chlubí, může odkazovat na jejich tvrzení, že mají kvalifikaci sloužit jako apoštolové. (2Ko 11:7) Později v této kapitole a v kapitole 12 Pavel zdůraznil své vlastní kvalifikace, aby ukázal, že základ jejich tvrzení je silně nedostatečný. Také otevřeně prohlásil, že „apoštolové mimořádné třídy“ jsou ve skutečnosti „falešní apoštolové, ... kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy“.​—2Ko 11:13.

podle těla: To znamená z lidského hlediska, chlubit se svými okolnostmi.

Hebrejové . . . Izraelité . . . potomstvo Abrahamovo: Pavel vysvětluje svůj rodinný původ, pravděpodobně proto, že někteří z jeho kritiků v Korintu se chlubili svým židovským dědictvím a identitou. Nejprve zmiňuje, že je Hebrej, možná aby zdůraznil své rodinné spojení s židovskými praotci, včetně Abrahama a Mojžíše. (1Mo 14:13; 2Mo 2:11; Fp 3:4, 5) Pavlova zmínka o tom, že je Hebrej, může také odkazovat na jeho schopnost mluvit hebrejsky. (Sk 21:40–22:2; 26:14, 15) Za druhé, Pavel říká, že je Izraelita, což je termín, který se někdy používá k označení Židů. (Sk 13:16; Ř 9:3, 4) Za třetí, Pavel konkrétně uvádí, že pochází z Abrahamova rodu. Zdůraznil, že patří mezi ty, kdo měli být dědici Božích slibů daných Abrahamovi. (1Mo 22:17, 18) Pavel však nepřikládal přehnaný význam fyzickým faktorům.​—Fp 3:7, 8.

potomstvo: Nebo „potomci“. Dosl., „semeno“.​—Viz Příloha A2.

40 ran bez jedné od Židů: Mojžíšův zákon nařizoval trestat provinilce bičováním, ale stanovil, že nesmí být uděleno více než 40 ran, aby potrestaný nebyl „zhanoben“. (5Mo 25:1-3) Židovská tradice omezovala počet ran na 39, aby ten, kdo trest vykonával, náhodou nepřekročil stanovený limit. Pavel obdržel maximální trest, což ukazuje, že jeho provinění byla v očích Židů závažná. Pravděpodobně dostal zmíněné rány v synagogách nebo v místních soudních dvorech přiléhajících k nim. (Viz studijní poznámku k Mt 10:17.) Když Pavla bičovaly nežidovské autority, nebyly vázány omezeními danými Mojžíšovým zákonem.​—Viz studijní poznámku k 2K 11:25.

třikrát jsem byl bit holí: Toto byl trest, který často ukládali římští úředníci. Ve Skutcích je zmíněno jen jedno z těch třikrát, kdy Pavel dostal takové bití. Stalo se to předtím, než napsal svůj druhý dopis Korinťanům. K tomuto bití došlo ve Filipech. (Sk 16:22, 23) Byl také zbit Židy v Jeruzalémě, ale není tam zmínka o použití holí. (Sk 21:30-32) V každém případě Pavlovo publikum v Korintu, římské kolonii, jistě vědělo, že taková bití byla brutální. Poníživý proces začínal svlečením oběti. (Srovnej 1Te 2:2.) Římský občan, jako byl Pavel, měl být podle zákona chráněn před bitím. Proto Pavel informoval filipské úředníky, že porušili jeho práva.​—Viz studijní poznámky ke Sk 16:35, 37.

ukamenován: Pavel zde s největší pravděpodobností odkazuje na událost v Lystře popsanou ve Sk 14:19, 20. Kamenování bylo způsobem popravy zmíněným v Mojžíšově zákoně. (3Mo 20:2) Kamenování bylo pravděpodobně akcí davu zahrnujícího fanatické Židy a možná i pohany. Záměrem bylo jednoznačně Pavla zabít; ve skutečnosti po ukamenování útočníci předpokládali, že je mrtvý. Takové brutální činy, jaké jsou popsány v těchto verších, musely Pavlovi zanechat trvalé fyzické jizvy.

třikrát jsem ztroskotal na lodi: Bible podrobně popisuje jedno Pavlovo ztroskotání, ale stalo se až poté, co napsal tento dopis. (Sk 27:27-44) Pavel často cestoval po moři. (Sk 13:4, 13; 14:25, 26; 16:11; 17:14, 15; 18:18-22) Takže existovalo mnoho příležitostí, kdy ho mohla potkat taková katastrofa. Když Pavel píše noc a den jsem strávil v otevřeném moři (doslova „v hlubině“), pravděpodobně odkazuje na následky jednoho ze svých ztroskotání. Pavel se možná celou noc a den držel kusu trosek, zatímco byl zmítán bouřlivým mořem, než byl zachráněn nebo vyplaven na břeh. Přesto ho takové strašné události nikdy nezastavily v dalších cestách po moři.

v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů: Slovo, které Pavel v tomto verši používá pro „řeky“, je stejné jako to, které je přeloženo jako „povodně“ v Mt 7:25, 27. V oblastech, jako je Pisidie​—kterou Pavel procházel během své první misionářské cesty​—řeky často po deštích rozvodnily a proměnily údolí v divoké, smrtící proudy. Stejná hornatá oblast byla také proslulá tím, že v ní přebývaly bandy lupičů. Pavel dobrovolně čelil nebezpečím, ne proto, že by byl bezohledný, ale protože přijal Boží vedení ve své službě. (Sk 13:2-4; 16:6-10; 21:19) Jeho horlivost šířit dobrou zprávu převážila nad jakýmikoli obavami o jeho vlastní pohodlí a bezpečnost.​—Srovnej Ř 1:14-16; 1Te 2:8.

nemaje dost oděvu: Dosl., „v nahotě.“ Řecké slovo gy·mnoʹtes může mít význam „nedostatek dostatečného oděvu“. (Srovnej Jak 2:15; pozn.) Když Pavel řekl, že byl „prochladlý a neměl dost oděvu“, popisoval těžkosti, které pravděpodobně snášel při cestování přes chladné oblasti v nepříznivém počasí, při věznění v chladných žalářích, když ho oloupili lupiči, při brodění ledovými řekami, při kazatelské službě nebo když trpěl pronásledováním.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 4:11.

starost: Řecké slovo meʹri·mna, přeložené jako „starost“, může být také přeloženo jako „úzkostná péče; obava“. Míra Pavlovy péče o jeho spolukřesťany je zřejmá z toho, že ji zmiňuje uprostřed všech nebezpečí a protivenství, která vyjmenoval v předchozích verších. (2Ko 11:23-27) Zůstával v kontaktu s řadou bratrů, kteří ho informovali o duchovní situaci křesťanů v různých sborech. (2Ko 7:6, 7; Kol 4:7, 8; 2Ti 4:9-13) Hluboce mu záleželo na tom, aby všichni zůstali věrní Bohu až do konce.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 12:25, kde související sloveso me·ri·mnaʹo má podobný význam.

Ten, který má být chválen navěky: Řecké gramatické tvary použité v tomto výrazu naznačují, že „Ten“ odkazuje na Jehovu, „Boha a Otce“, nikoli na „Pána Ježíše“. Podobné výrazy chvály směřované k Bohu najdeme na Lk 1:68 (viz studijní poznámka); Ř 1:25; 9:5; 2K 1:3; Ef 1:3 a 1Pt 1:3.

správce: Nebo „etnarcha“; dosl. „vládce národa“. Řecké slovo e·thnarʹkhes, zde přeložené jako „správce“, se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze jednou. Odkazuje na pozici nižší než král, ale vyšší než tetrarcha (okresní vládce). (Viz studijní poznámku k Mt 14:1.) Během staletí však toto slovo mělo různé významy. Správce zmíněný v tomto verši sloužil jako zástupce krále Areta v Damašku, ale jeho národnost a přesné povinnosti nejsou jisté.

král Aretas: Aretas IV. byl arabský král, který vládl přibližně od roku 9 př. n. l. do roku 40 n. l. Jeho hlavní město bylo v nabatejském městě Petra, jižně od Mrtvého moře, ale ovládal také Damašek. Pavel zde popisuje události, které se staly krátce po jeho obrácení ke křesťanství. Zpráva ve Skutcích říká, že „Židé se spikli, aby [Pavla] zabili“. (Sk 9:17-25) Pavel tento útok připisuje místnímu správci, neboli etnarchovi, Damašku, který sloužil pod vládcem Aretem. Mezi Lukášovým a Pavlovým podáním není rozpor. Jeden historický odkaz uvádí: „Židé dodali motiv, Etnarcha vojenskou sílu.“

koš: Nebo „proutěný koš“. Když Pavel vyprávěl korintským křesťanům o svém útěku, použil řecké slovo sar·gaʹne, které označuje pletený koš z provazů nebo spletených proutků. Tento typ koše mohl být používán k přenášení většího množství sena, slámy nebo vlny.​—Viz studijní poznámku ke Sk 9:25.

oknem: Při popisu této události řecký text ve Sk 9:25 doslova uvádí „skrze zeď“. Protože však zpráva zde v 2K 11:33 konkrétně zmiňuje „okno“, existuje dobrý důvod pro překlad „skrze otvor ve zdi“ ve Sk 9:25. Někteří se domnívají, že Pavel byl spuštěn oknem v domě učedníka, který byl součástí městské hradby.