2. Tesaloničanům 2

příchod našeho Pána Ježíše Krista: Řecké slovo přeložené jako „příchod“ je parousia, což doslova znamená „být po boku“. Označuje delší časové období, nikoli okamžité příchody nebo příjezdy. V tomto kontextu odkazuje na královskou přítomnost Ježíše Krista, počínaje jeho neviditelným uvedením na trůn jako mesiánského Krále na počátku posledních dnů tohoto systému věcí.​—Viz studijní poznámka k 1K 15:23; Slovníček, „Přítomnost“.

inspirovaným prohlášením: Nebo „duchem.“ (Viz Slovníček, „Duch.“) Řecké slovo pneuʹma (často překládané jako „duch“) se někdy používá ve spojení s prostředkem komunikace. Například v tomto verši se objevuje spolu s „mluveným poselstvím“ a „dopisem“. V jiných verších je toto řecké slovo přeloženo jako „inspirované prohlášení“ (1Tm 4:1; 1J 4:1-3, 6) a „inspirovaný výraz“ (Zj 16:13, 14).​—Srovnej studijní poznámku k 1K 12:10.

dopisem, který se zdál být od nás: Někteří v sboru v Soluni trvali na tom, že Ježíšův příchod je bezprostřední. Je dokonce možné, že dopis mylně připisovaný Pavlovi byl vykládán tak, že „Jehovův den“ již nastal. Pokud ano, mohlo by to vysvětlovat, proč apoštol zdůrazňuje pravost svého druhého dopisu slovy: „Zde je můj pozdrav, Pavlův, napsaný mou vlastní rukou, což je znamení v každém dopise; takto píšu.“​—Viz studijní poznámku k 2Te 3:17.

Jehovův den: Viz studijní poznámku k 1Te 5:2 a Úvod k příloze C3; 2Te 2:2.

odpadnutí: Řecké podstatné jméno a·po·sta·siʹa, použité zde, pochází ze slovesa, které doslova znamená „stát stranou“. Podstatné jméno má význam „odpadnutí; opuštění; vzpoura“. Označuje tedy více než pouhé odpadnutí kvůli duchovní slabosti nebo pochybnostem. (Viz studijní poznámku ke Sk 21:21.) V klasické řečtině se toto podstatné jméno používalo pro politickou zradu nebo vzpouru. V tomto kontextu Pavel používá slovo „odpadnutí“ ve vztahu k náboženskému odpadnutí, které se vyvine před „dnem Jehovovým“. (2Te 2:2) Míní tím úmyslné opuštění pravého uctívání a služby Bohu.​—Viz Slovníček, „Odpadnutí“.

nejprve přijde odpadnutí: Někteří tesaloníčtí křesťané byli uváděni v omyl ohledně „přítomnosti našeho Pána Ježíše Krista“ a „dne Jehovova“. Pavel jim proto připomíná dvě události, které se musí stát nejprve: (1) Přijde odpadnutí (viz studijní poznámku k odpadnutí v tomto verši) a (2) bude „zjeven člověk bezbožnosti“. (2Te 2:1-3) Pavlovo očekávání, že křesťanské sbory postihne rozsáhlé odpadnutí, je v souladu s Ježíšovým podobenstvím o pšenici a plevelu. (Mt 13:24-30, 36-43) Pavel vydal další prorocká varování, že do sboru proniknou odpadlíci; později tak učinil i apoštol Petr.​—Sk 20:29, 30; 1Ti 4:1-3; 2Ti 4:3, 4; 2Pe 2:1-3.

člověk bezbožnosti: Řecké slovo zde přeložené jako „bezbožnost“ vyjadřuje myšlenku života v úmyslném odporu k zákonu. Jak je použito v Bibli, naznačuje pohrdání Božími zákony. (Viz studijní poznámku k Mt 24:12.) V tomto verši Pavel ukazuje, že „člověk bezbožnosti“ je spojen s odpadnutím. Mnoho sborů se potýkalo s problémem odpadnutí, takže je zřejmé, že „člověk bezbožnosti“ neoznačuje žádnou jednotlivou osobu. Tento složený „člověk“ spíše představuje nebezpečnou skupinu falešných křesťanů. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:8.) Pavel také předpovídá, že v budoucnu bude identita tohoto „člověka“ zjevena​—ve smyslu jeho vystoupení na veřejnost. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:7.) Několik biblických překladů zde čte „člověk hříchu“, na základě čtení v některých rukopisech. Překlad „člověk bezbožnosti“ však podporují starší rukopisy. Tento překlad je také v souladu s kontextem; o několik veršů dále Pavel mluví o „tajemství této bezbožnosti“ a nazývá tohoto člověka „bezbožníkem“.​—2Te 2:7, 8.

syn zatracení: Tento výraz, který by se dal také přeložit jako „syn zahynutí“, se používá k popisu Jidáše Iškariotského, který zradil Ježíše. (Viz studijní poznámku k Jan 17:12.) Pavel tím naznačuje, že „člověk bezbožnosti“, o kterém zde mluví, bude jistě trvale zahuben, stejně jako zrádce Jidáš zemřel trvalou smrtí.

vyvyšuje se nad každého takzvaného boha nebo předmět uctívání: Výraz „předmět uctívání“ překládá řecké slovo, které lze také přeložit jako „předmět úcty“. Pavel zde naznačuje, že zkažený „člověk bez zákona“ by se vyvyšoval tím, že by učil pokřivené věci, které jsou v rozporu s Božím zákonem. (2Te 2:3) Fráze „každý takzvaný bůh“ může zahrnovat mocné lidi, jako jsou světské vládci. (Srovnej Jan 10:34-36.) Pavel tedy naznačuje, že tento domýšlivý „člověk“ se chová, jako by jeho učení bylo nejvyšší autoritou.

usedá v Božím chrámu: Pavel se zde zdá zaměřovat na pokrytecké činy „člověka bez zákona“. (2Te 2:3) Ve skutečnosti nemůže sedět v Božím chrámu (nebo „božském příbytku [přebývání]“), ale v podstatě tvrdí, že to dělá. „Boží“ doslova znamená „toho Boha“. Pavlovo použití řeckého členu ukazuje, že tento „člověk“ lživě tvrdí, že je zástupcem pravého Boha.

Nevzpomínáte si . . . ?: Pavel navštívil sbor v Soluni kolem roku 50 n. l. a tento dopis píše z Korintu krátce poté, pravděpodobně kolem roku 51 n. l. (Sk 18:11) Zde vybízí solunské křesťany, aby si vzpomněli, že jim osobně dával varování velmi podobná těm, která nyní předkládá písemně.

co působí jako zábrana: Zdá se, že Pavel zde odkazuje na věrné apoštoly, kteří jako skupina byli touto zábranou. Pavlova slova, jako jsou ta zaznamenaná v tomto oddíle a jinde, ukazují, že usilovně pracoval na zadržování nebo bránění odpadlictví. (Viz také Sk 20:29, 30; 1Tm 4:1-3; 2Tm 2:16, 17; 4:2, 4.) Stejně tak apoštol Petr bojoval proti tomuto škodlivému vlivu. (2Pt 2:1-3) Desetiletí později starý apoštol Jan stále bojoval proti šíření odpadlictví, ale varoval, že už je v kongregacích rozšířené. (1J 2:18; 2J 7) Pavel zde naznačuje, že „člověk bez zákona“ bude odhalen, až bude zábrana „pryč“.​—2Te 2:3; viz studijní poznámka k 2Te 2:7.

tajemství této nezákonnosti: Pro „tajemství“ Pavel používá řecké slovo my·steʹri·on, které popisuje něco tajného a přesahujícího běžné chápání. Podobný význam má i na Zj 17:5, 7. (Pro rozbor dalších výskytů tohoto řeckého slova viz studijní poznámku k Mt 13:11.) V případě „člověka nezákonnosti“ zde bylo prvek tajemství, protože vedení mezi odpadlíky se ještě nestalo rozpoznatelnou skupinou. Ale toto tajemství již působilo, protože odpadlíci pronikali do sboru a působili jako podvratný vliv směrem k nezákonnosti.​—Sk 15:24; viz studijní poznámku k 2Te 2:3.

ten, kdo nyní působí jako překážka: Pavel zde opakuje řecké slovo pro „působit jako překážka“ z předchozího verše a přidává časový prvek „nyní“. Pravděpodobně odkazuje na omezující vliv apoštolů. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:6.) O desetiletí později, kolem roku 98 n. l., apoštol Jan naznačil, že tehdy nastala „poslední hodina“ apoštolského věku a že odpadlictví se šířilo. (1J 2:18) Tato poslední překážka proti odpadlictví byla „odstraněna“ po Janově smrti kolem roku 100 n. l.

ten bezbožník: Pavel zde odkazuje na stejného „člověka bezbožnosti“, který je zmíněn v 2Te 2:3.​—Viz studijní poznámku.

duchem svých úst: Jako „Boží Slovo“ slouží Ježíš jako Jehovův hlavní mluvčí. (Zj 19:13; viz studijní poznámku k Jan 1:1.) S autoritou, kterou mu Jehova udělil jako mesiášskému Králi, Ježíš vyhlásí Boží soudy proti všem nepřátelům Boha, včetně tohoto „bezbožníka“.​—Srovnej Iz 11:3, 4; Zj 19:14–16, 21.

zjevením své přítomnosti: Pavel zde nemluví o celé Kristově neviditelné přítomnosti, ale o události, která nastane ke konci této přítomnosti. Kristova přítomnost se pak stane zjevnou, zřetelně patrnou pro všechny. (Lk 21:25–28; viz Slovníček, „Přítomnost.“) Pavlova slova zde ukazují, že „člověk bezbožnosti“, který již působil v prvním století n. l., bude stále existovat během Kristovy přítomnosti. To naznačuje, že Pavel odkazuje na složeného člověka, a ne na jednotlivce. (Viz studijní poznámku k 2Te 2:3.) Vykonání Božího soudu nad „člověkem bezbožnosti“ učiní zřejmým nejen to, že Kristus je přítomen jako Král, ale také to, že „velké soužení“, které Kristus předpověděl, již bude probíhat.​—Mt 24:21; viz Slovníček, „Velké soužení.“

příchod toho bezbožného: Řecký text by zde mohl být doslovněji přeložen jako „jehož příchod“. Kontext jasně ukazuje, že tato fráze se nevztahuje na příchod Krista, ale na příchod „toho bezbožného“, zmíněného v předchozím verši.

působením Satana: Řecké slovo zde přeložené jako „působení“ by mohlo být přeloženo také jako „činnost“. Jeden odborný zdroj uvádí, že v křesťanských řeckých písmech je tento termín „používán pouze pro nadlidskou moc, ať už Boží nebo ďáblovu“. Pavel tedy naznačuje, že Satan používá svou nadlidskou moc, aby posílil „člověka bezbožnosti“. (2Te 2:3) Navíc „Satan“ je hebrejské slovo znamenající „odpůrce“ a „člověk bezbožnosti“ odporuje Jehovovi tím, že se staví proti jeho učení a jeho lidem.​—Viz studijní poznámku k Mt 4:10.

zázraky: Nebo „znamení“. Praví apoštolové Krista skutečně konali mocné skutky, znamení a zázraky, protože měli Božího svatého ducha. (Sk 2:43; 5:12; 15:12; 2K 12:12) Jakékoli podobné projevy ze strany vzpurného „člověka bezbožnosti“ by však ve skutečnosti byly známkou Satanova mocného působení a činnosti. (2Te 2:3) „Zázraky“ nebo „znamení“ by byly lživé. Buď by byly podvodné, nebo by vedly k falešným nebo zavádějícím závěrům. (2Te 2:10, 11) Odváděly by lidi od Zdroje života a cesty k věčnému životu.​—Srovnej Mt 7:22, 23; 2K 11:3, 12-15; viz studijní poznámku ke Sk 2:19.

klam: Nebo „svádění; lákání.“ Řecký výraz přeložený jako „klam“ byl někdy používán jako synonymum pro smyslné požitky, což naznačuje, že takový klam může zahrnovat svádění hříšnými a materialistickými touhami spíše než přímý podvod.​—Viz studijní poznámku ke Kol 2:8.

milovaní Jehovou: Pavel zde ujišťuje své spoluvěřící v Tesalonice, že je Bohu vděčný za ně a že jsou milováni Bohem Jehovou. Podobný výraz používá Pavel v 1Te 1:4, kde oslovuje své duchovní bratry jako ty, „které Bůh miluje“. Tyto výrazy mohou odrážet podobné zmínky v hebrejských Písmech o lásce Jehovy Boha k jeho lidu.​—5Mo 7:7, 8; 33:12; ohledně použití Božího jména zde viz Příloha C3 úvod; 2Te 2:13.

tradice, kterým jste byli vyučeni: Pavel zde odkazuje na tradice, které byly správné nebo přijatelné součásti pravé bohoslužby.​—Viz studijní poznámka k 1K 11:2.

věčná útěcha: Řecké slovo přeložené zde jako „útěcha“ (pa·raʹkle·sis) doslova znamená „povolání k něčí straně“. (Viz studijní poznámku k 2K 1:3.) Bůh poskytuje útěchu, která je „věčná“, tedy bez konce.​—Viz studijní poznámku k 2Te 2:17.

potěšit vaše srdce: V této prosbě Pavel používá řecké sloveso pa·ra·ka·leʹo, zde přeložené jako „potěšit“, které doslova znamená „povolat k sobě“. (Viz studijní poznámka k Ř 12:8.) Poté, co v verši 16 zmínil „Boha . . . který nás miloval“, Pavel spojuje myšlenku potěšení srdce se základní pravdou, že Jehova miluje své služebníky. (Ř 8:32, 38, 39; Ef 1:7; 2:4, 5) Tato připomínka musela být obzvláště povzbuzující pro křesťany v Soluni, kteří zažívali pronásledování.​—2Te 1:4.