Matouš 1

kniha rodopisu: Matoušovy úvodní slovo v řečtině, Biʹblos ge·neʹse·os (forma slova geʹne·sis), by se také dalo přeložit jako „historický záznam“ nebo „záznam rodokmenu“. Řecké slovo geʹne·sis doslova znamená „původ; narození; rodová linie“. Používá se v Septuagintě k překladu hebrejského termínu toh·le·dhohthʹ, který má podobný význam a v knize Genesis je obvykle překládán jako „rodopis“.​—1Mo 2:4; 5:1; 6:9; 10:1; 11:10, 27; 25:12, 19; 36:1, 9; 37:2.

rodopis Ježíše Krista: Matouš sleduje linii přes Davidova syna Šalomouna. Naproti tomu Lukáš sleduje linii přes Davidova syna Nátana. (Mt 1:6, 7; Lk 3:31) Matouš sleduje Ježíšovo právní nároky na Davidův trůn od Šalomouna přes Josefa, který byl Ježíšovým právním otcem. Lukáš zřejmě sleduje rodokmen Marie, zaznamenávající Ježíšovo přirozené potomstvo od Davida.

Kristus: Tento titul je odvozen z řeckého slova Khri·stosʹ a je ekvivalentem titulu „Mesiáš“ (z hebrejského ma·shiʹach), oba znamenají „Pomazaný“. V biblických dobách byli vládci obřadně pomazáváni olejem.

syn: V tomto rodokmenu může „syn“ odkazovat na přímého syna, vnuka nebo potomka.

syn Davidův: Označuje, že Ježíš je dědicem královské smlouvy uzavřené s Davidem, která má být naplněna někým z Davidovy linie.​—2Sa 7:11-16; Ža 89:3, 4.

syn Abrahamův: S ohledem na židovské čtenáře Matouš začíná sledování Ježíšova právního původu tím, že zdůrazňuje, že Ježíš je zákonitým potomkem, nebo dědicem Božího zaslíbení daného Abrahamovi, skrze něhož mohou všechny národy země získat požehnání.

otec: Ve výrazu stal se otcem (doslova „zplodil; přivedl na svět“) může slovo „otec“ označovat bezprostředního otce, dědečka nebo vzdálenějšího mužského předka.​—Mt 1:8, 11.

Támar: První z pěti žen uvedených v Matoušově rodokmenu Mesiáše. Další čtyři jsou Rachab a Rút, obě neizraelské ženy (v. 5); Bat-šeba, „manželka Uriášova“ (v. 6); a Marie (v. 16). Tyto ženy jsou pravděpodobně zahrnuty do jinak výhradně mužského rodokmenu, protože každá z nich se něčím výjimečným zasloužila o to, aby se stala předkyní Ježíše.

Král David: Ačkoli je v tomto rodokmenu zmíněno několik králů, David je jediný, kdo je označen titulem „král“. Izraelská královská dynastie byla označována jako „dům Davidův“. (1Kr 12:19, 20) Tím, že Matouš v verši 1 nazývá Ježíše „synem Davidovým“, zdůrazňuje téma Království a identifikuje Ježíše jako dědice království zaslíbeného v Davidově smlouvě.​—2Sa 7:11-16.

manželka Uriášova: To znamená Bat-šeba, manželka Chetity Uriáše, jednoho z Davidových cizích bojovníků.​—2Sa 11:3; 23:8, 39.

Joram se stal otcem Uziáše: Slovo „otec“ je zde použito ve smyslu „předek“, jak je to běžné v genealogických seznamech. Jak je uvedeno v 1Pa 3:11, 12, mezi Joramem a Uziášem (nazývaným také Azarjáš) jsou vynecháni tři zlí králové (Achazjáš, Jóaš a Amasjáš) z Davidovy linie.

otec: Použito zde ve smyslu „dědeček“, protože Jóšijáš byl ve skutečnosti otcem Jójakíma, který byl zase otcem Jekoniáše, nazývaného také Jójakín a Koniáš.​—2Kr 24:6; 1Pa 3:15-17; Est 2:6; Jer 22:24.

Šealtíel zplodil Zerubbábela: Ačkoli je Šealtíel v mnoha případech označován jako otec Zerubbábela (Ezd 3:2, 8; 5:2; Neh 12:1; Ag 1:1, 12, 14; 2:2, 23; Lk 3:27), jednou je takto označen Pedajáš, Šealtíelův bratr. (1Pa 3:19) Zerubbábel byl pravděpodobně přirozeným synem Pedajáše, ale zjevně byl právně považován za syna Šealtíela.​—Viz studijní poznámky k Lk 3:27.

Josef: Matoušovo vyprávění nepoužívá výraz „stal se otcem“ (viz studijní poznámka k Mt 1:2), když popisuje Josefův vztah k Ježíšovi. Jednoduše uvádí, že Josef byl manželem Marie, z níž se narodil Ježíš. Řecké zájmeno přeložené jako „z níž“ je ženského rodu a může odkazovat pouze na Marii. Matoušova genealogie tedy zdůrazňuje, že ačkoli Ježíš není fyzickým synem Josefa, je jeho adoptivním synem, a tedy právoplatným dědicem Davidovým. Lukášova genealogie zase ukazuje, že Ježíš je skrze svou matku Marii přirozeným dědicem Davidovým.

Kristus: Viz studijní poznámka k Mt 1:1 a Slovníček.

zasnoubená: U Hebrejců být „zasnoubený“ nebo zaslíbený k manželství představoval závaznou dohodu. Zasnoubený pár byl považován za již sezdaný, i když muž a žena spolu nezačali žít jako manželé, dokud nebyly dokončeny svatební formality.

duch: První výskyt řeckého slova pneuʹma v křesťanských řeckých písmech. V tomto případě odkazuje na Boží činnou sílu.​—Viz Slovníček.

manžel . . . rozvést: Protože zasnoubení lidé byli považováni za manžele, Josef mohl být právem označován jako Mariin manžel a Marie jako Josefova manželka. (Mt 1:20) K rozvázání zasnoubení bylo nutné rozvést se.

hle: Řecké slovo i·douʹ, zde přeložené jako „hle“, se často používá k upoutání pozornosti na následující text, aby čtenář lépe vizualizoval scénu nebo si všiml důležitého detailu v příběhu. Také se používá pro zdůraznění nebo k uvedení něčeho nového či překvapivého. V křesťanských řeckých písmech se tento výraz nejčastěji vyskytuje v evangeliích Matouše a Lukáše a v knize Zjevení. Odpovídající výraz se často objevuje i v hebrejských písmech.

Jehovův: Toto je první z 237 míst v křesťanských řeckých písmech, kde se v hlavním textu této verze objevuje Boží jméno Jehova.​—Viz Příloha C.

Jehovův anděl: Tento výraz se mnohokrát objevuje v hebrejských písmech, počínaje 1Mo 16:7. Když se vyskytuje v raných kopiích Septuaginty, řecké slovo agʹge·los (anděl; posel) je následováno Božím jménem napsaným v hebrejských znacích. Tak je tento výraz zpracován v Za 3:5, 6 v kopii Septuaginty nalezené v Nahal Hever v Izraeli, datované mezi roky 50 př. n. l. a 50 n. l. (Viz Příloha C.) Několik biblických překladů zachovává Boží jméno při překladu výrazu „Jehovův anděl“ v tomto verši.​—Viz Příloha A5 a Příloha C3 úvod; Mt 1:20.

synu Davidův: Aby anděl Josefa připravil na to, co měl uslyšet, oslovil ho „synu Davidův“, čímž mu připomněl zaslíbení v Davidově smlouvě.​—Viz studijní poznámky k Mt 1:1, 6.

vzít si svou manželku Marii k sobě: Podle židovského zvyku manželství začínalo, když se pár zasnoubil. Svatba byla dokončena, když si muž vzal svou nevěstu k sobě domů. Tato událost obvykle probíhala v určený den a byla doprovázena oslavou. Muž tak veřejně prohlásil, že si ženu bere za manželku. Manželství bylo tímto způsobem veřejně oznámeno, uznáno a zaznamenáno a stalo se závazným.​—1Mo 24:67; viz studijní poznámky k Mt 1:18, 19.

počala: Nebo „otěhotněla“. Doslova „zplodila; přivedla na svět“. Stejné řecké slovo je přeloženo jako „se narodil“ v verši 16; aktivní forma je přeložena jako „zplodil“ v verších 2–16.​—Viz studijní poznámka k Mt 1:2.

Ježíš: Odpovídá hebrejskému jménu Ješua nebo Jozue, což je zkrácená forma jména Jehošua, což znamená „Jehova je spása“.

aby se splnilo, co bylo řečeno od Jehovy skrze jeho proroka: Tento a podobné výrazy se v Matoušově evangeliu vyskytují mnohokrát, zřejmě aby zdůraznily židovskému publiku Ježíšovu roli jako slíbeného Mesiáše.​—Mt 2:15, 23; 4:14; 8:17; 12:17; 13:35; 21:4; 26:56; 27:9.

Jehova: Citát, který bezprostředně následuje v verši 23, je převzat z Iz 7:14, kde se uvádí, že znamení dává Jehova. (Viz Příloha C3 úvod; Mt 1:22.) Toto je Matoušův první citát z hebrejských Písem.

panna: Matouš zde cituje z Septuaginty, řeckého překladu Iz 7:14, který používá slovo par·theʹnos, „ta, která nikdy neměla pohlavní styk“, aby přeložil hebrejské slovo ʽal·mahʹ, širší termín, který může znamenat „panna“ nebo prostě „mladá žena“. Pod vlivem inspirace Matouš aplikuje řecký termín pro „pannu“ na Ježíšovu matku.

Immanuel: Hebrejské jméno vyskytující se v Iz 7:14; 8:8, 10. Immanuel je jedno z prorockých jmen-titulů, kterými měl být Mesiáš identifikován.

Jehova: Viz studijní poznámku k Mt 1:20 a Úvod k Dodatku C3; Mt 1:24.

neměl s ní pohlavní styk: Dosl., „neznal.“ V biblické řečtině může být sloveso „znát“ použito jako eufemismus pro pohlavní styk; totéž platí pro hebrejské sloveso „znát“, přeložené jako „měl pohlavní styk s“ na 1Mo 4:1, 1Sa 1:19 a v dalších místech.