Skutky 22

hebrejsky: Viz studijní poznámku k Jan 5:2.

Gamaliel: Učitel Zákona, který je ve Skutcích zmíněný dvakrát, tady a ve Sk 5:34. (Pavel řekl, že byl „vychovaný … u Gamalielových nohou“.) (Viz studijní poznámku ke Sk 5:34).

shromáždění starších: Nebo „rada (sbor) starších“. Řecké slovo pre·sby·teʹri·on, které je tady použité, souvisí s výrazem pre·sbyʹte·ros (dosl. „starší muž“). V Bibli se tímto výrazem většinou označují ti, kdo mají v nějaké komunitě nebo v národě autoritu a odpovědnost. I když se někdy vztahuje na věk v doslovném smyslu (jako v Lk 15:25 a Sk 2:17), není omezené jen na lidi ve vysokém věku. Výraz „celé shromáždění starších“ v tomto verši zjevně odkazuje na Sanhedrin, židovský nejvyšší soud v Jeruzalémě, který tvořili přední kněží, znalci Zákona a starší. Tyto tři skupiny se často zmiňují společně. (Mt 16:21; 27:41; Mr 8:31; 11:27; 14:43, 53; 15:1; Lk 9:22; 20:1; viz studijní poznámku k Lk 22:66).

Nazaretský: Viz studijní poznámku k Mr 10:47.

neslyšeli hlas: Nebo „nerozuměli hlasu“. V Sk 9:3-9 Lukáš popisuje Pavlův zážitek na cestě do Damašku. Když se tyto dva záznamy vezmou dohromady, dávají úplný obraz toho, co se stalo. Jak je vysvětleno ve studijní poznámce ke Sk 9:7, muži, kteří Pavla doprovázeli, slyšeli „zvuk hlasu“, ale zřejmě nerozuměli proneseným slovům. Proto „neslyšeli hlas“ tak, jako ho slyšel Pavel. To odpovídá tomu, jak je řecké slovo přeložené jako „slyšet“ použito ve Sk 22:7, kde Pavel říká, že „slyšel hlas“, tedy že slova nejen slyšel, ale také jim rozuměl. Naproti tomu ti, kdo s Pavlem cestovali, nepochopili poselství, které bylo Pavlovi sdělováno — možná proto, že hlas byl nějak tlumený nebo zkreslený. Právě v tomto smyslu tedy platí, že „neslyšeli hlas“. — Srovnej Mr 4:33; 1Ko 14:2, kde by stejné řecké slovo přeložené jako „slyšet“ mohlo být přeloženo také jako „naslouchat“ nebo „rozumět“.

ať zase vidíš!: Doslova „podívej se nahoru!“ Řecké slovo v zásadě znamená „zaměřit svůj zrak vzhůru“ (Mt 14:19; Lk 19:5), ale může také označovat, že člověk získá zrak poprvé (Jan 9:11, 15, 18) nebo že se mu zrak obnoví, tedy že „zase vidí“ (Mr 10:52; Lk 18:42; Sk 9:12).

smyj své hříchy tím, že budeš vzývat jeho jméno: Člověku budou hříchy smyty ne samotnou vodou při křtu, ale tím, že bude vzývat jméno Ježíše. To zahrnuje projevovat víru v Ježíše a tuto víru dokazovat křesťanskými skutky. (Sk 10:43; Jk 2:14, 18; viz studijní poznámku k Ří 10:13).

upadl jsem do vytržení: K pojednání o řeckém výrazu ekʹsta·sis, který je tady přeložen jako „vytržení“, viz studijní poznámku ke Sk 10:10. Některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označované jako J^{14, 17, 22} v Dodatku C4) znějí: „Jehovova ruka byla na mně.“ Jiný překlad (označovaný jako J¹⁸) uvádí: „Jehovův duch mě oděl.“

tvého svědka: Řecký výraz pro „svědka“, marʹtys, označuje někoho, kdo je očitým svědkem nějakého činu nebo události. Někteří křesťané v 1. století mohli na základě osobní zkušenosti vydávat svědectví, tedy potvrzovat historická fakta o Ježíšově životě, smrti a vzkříšení. (Sk 1:21, 22; 10:40, 41) Ti, kdo uvěřili v Ježíše později, mohli vydávat svědectví tím, že oznamovali význam jeho života, smrti a vzkříšení. (Sk 22:15) Když Pavel mluvil s Ježíšem, použil slovo „svědek“ právě v tomhle smyslu, když Štěpána nazval „tvého svědka“. Před Sanhedrinem Štěpán podal o Ježíšovi působivé svědectví. Štěpán byl také první, kdo dosvědčil, že ve zvláštním vidění viděl Ježíše, jak se vrátil do nebe a stojí po Boží pravici, jak bylo předpovězeno v Ža 110:1. (Sk 7:55, 56) Křesťanské svědectví často znamenalo čelit odporu, zatčení, bití, a dokonce i smrti, jako v případě Štěpána, Jakuba a dalších. Proto řecký výraz marʹtys později začal znamenat „ten, kdo svědčí za cenu vlastního života, mučedník“, tedy člověk, který raději zemře, než aby se zřekl své víry. V tomto smyslu se Štěpán stal prvním křesťanským mučedníkem; jeho „krev … prolévali“ kvůli svědectví, které vydal o Kristu. (Viz studijní poznámku ke Sk 1:8).

velitel: Řecký výraz khi·liʹar·khos (chiliarcha) doslova znamená „vládce nad tisícem“, tedy nad tisícem vojáků. Označuje římského vojenského velitele zvaného tribun. (Viz studijní poznámku k Jan 18:12.) Kolem roku 56 n. l. byl velitelem jeruzalémské posádky Claudius Lysias. (Sk 23:22, 26) Jak je popsáno ve Skutky kapitoly 21–24, byl to právě on, kdo Pavla zachránil jak před pouličním davem, tak před rozvášněným Sanhedrinem, a když byl Pavel tajně odveden do Cesareje, napsal místodržiteli Felixovi vysvětlující dopis.

důstojník: Nebo „setník“. Setník velel v římské armádě zhruba 100 vojákům.

římského občana: Tedy římského občana. Tohle je druhý ze tří zaznamenaných případů, kdy Pavel využil svých práv jako římský občan. Římské úřady se do židovských záležitostí obvykle příliš nepletly. V Pavlově případě ale Římané zasáhli nejen proto, že při jeho návštěvě chrámu vypukla vzpoura, ale také proto, že Pavel byl římský občan. Občanství člověku zajišťovalo určité výsady, které byly uznávané a respektované v celé říši. Bylo například nezákonné „římského občana bičovat bez soudu“, protože takové zacházení se považovalo za něco, co patří jen otrokům. —Další dva případy viz studijní poznámky ke Sk 16:37 a 25:11.

koupil jsem si to občanství: Nebo „koupil jsem si toto občanství“. Jak ukazuje tato zpráva, za určitých okolností bylo možné získat římské občanství za peníze. Pavel řekl Claudiu Lysiasovi, že on (Pavel) ho má „už od narození“, což naznačuje, že jeden z Pavlových mužských předků musel občanství získat. Existovaly i jiné způsoby, jak římské občanství získat. Jednotlivec, nebo dokonce celé svobodné obyvatelstvo nějakého města či oblasti, ho mohli dostat jako odměnu od císaře. Otrok ho mohl získat poté, co si od římského občana koupil svobodu, nebo když ho římský občan propustil na svobodu. Veterán pomocných jednotek, který byl propuštěn z římské armády, ho dostal. A občanství se dalo také zdědit. Je nepravděpodobné, že by v Judeji v prvním století n. l. žilo mnoho římských občanů. Teprve ve třetím století n. l. dostali římské občanství všichni obyvatelé provincií.