Skutky 6

řecky mluvící Židé: Doslova „helénisté“. Řecké slovo Hel·le·ni·stesʹ se v řecké ani helénistické židovské literatuře nevyskytuje, ale kontext podporuje překlad „řecky mluvící Židé“, jak to uvádí i mnoho slovníků. V té době byli všichni křesťanští učedníci v Jeruzalémě, včetně těch, kdo mluvili řecky, židovského původu nebo byli židovskými proselyty. (Sk 10:28, 35, 44–48) Výraz přeložený jako „řecky mluvící Židé“ je použit v protikladu k výrazu přeloženému jako „hebrejsky mluvící Židé“ (doslova „Hebrejci“; množné číslo řeckého slova E·braiʹos). „Helénisté“ tedy byli Židé, kteří mezi sebou komunikovali řecky a kteří přišli do Jeruzaléma z různých částí Římské říše, možná i z Dekapole. Naproti tomu většina hebrejsky mluvících Židů byli pravděpodobně Judejci a Galilejci. Tyto dvě skupiny židovských křesťanů tak nejspíš měly poněkud odlišné kulturní zázemí. (Viz studijní poznámku ke Sk 9:29).

hebrejsky mluvící Židé: Doslova „Hebrejci“. Řecké slovo E·braiʹos (jednotné číslo) obecně označuje Izraelitu, Hebreje. (2Ko 11:22; Fil 3:5) V tomto kontextu ale označuje hebrejsky mluvící židovské křesťany na rozdíl od řecky mluvících židovských křesťanů. – Viz studijní poznámku k výrazu řecky mluvící Židé v tomto verši a studijní poznámku k Jan 5:2.

při každodenním rozdělování potravin: Nebo „při každodenní službě (ministériu)“. Řecké slovo di·a·ko·niʹa, často překládané jako „služba“ nebo „ministérium“, je tady použito pro jednu stránku služby, která zahrnovala hmotnou péči o potřebné bratry a sestry ve sboru. (Viz studijní poznámku ke Sk 6:2, kde je příbuzné sloveso di·a·ko·neʹo přeloženo jako „rozdělovat jídlo“; viz také studijní poznámku k Lk 8:3).

správné: Dosl. „příjemné“. Nebylo by příjemné ani Bohu, ani apoštolům, kdyby zanedbávali „službu slova“ od Boha. (Sk 6:4).

sloužili u stolů: Nebo „obsluhovali; sloužili“. Řecké slovo di·a·ko·neʹo tady popisuje jednu stránku služby, která zahrnuje hmotnou péči o potřebné, ale zasloužilé spoluvěřící v rámci sboru. (Viz studijní poznámku ke Sk 6:1, kde je příbuzné podstatné jméno di·a·ko·niʹa přeloženo jako „rozdělování“; viz také studijní poznámku k Lk 8:3).

muže, kteří mají dobrou pověst: Nebo „muže, o kterých se dobře mluví; muže s dobrou pověstí“. Je tu použita trpná forma řeckého slovesa mar·ty·reʹo („vydávat svědectví“). Byli potřeba způsobilí muži, protože tato práce nejspíš nezahrnovala jen rozdávání jídla, ale také nakládání s penězi, nákup zásob a pečlivé vedení záznamů. O těchto mužích se říká, že jsou plní ducha a moudrosti, což ukazovalo, že v jejich životě je vidět vedení Božím duchem a zbožnou moudrostí. Situace byla citlivá. Ve sboru už existovaly potíže a rozdíly, a proto byli potřeba zkušení muži, kteří projevovali dobrý úsudek, taktnost a porozumění. Jedním z těchto mužů byl Štěpán a jeho obhajoba před Sanhedrinem ukazuje, že byl opravdu dobře způsobilý. (Sk 7:2-53).

vyučování Božího slova: Stejné řecké slovo přeložené jako „vyučování“ (di·a·ko·niʹa) je použité ve Sk 6:1 i ve Sk 6:4. Je tedy zřejmé, že se tady mluví o dvou druzích služby – o nestranném rozdělování potravin pro ty, kdo jsou v nouzi, a o poskytování duchovního pokrmu z Božího slova. Apoštolové pochopili, že by nebylo správné, aby věnovali svůj čas rozdávání doslovného jídla, místo aby se soustředili na svou hlavní službu, totiž na to, aby sboru poskytovali duchovní pokrm prostřednictvím modlitebního studia, zkoumání, vyučování a pastýřské péče. Věděli, že postarat se o hmotné potřeby chudých vdov ve sboru je nezbytnou součástí křesťanské služby. Později Jehova inspiroval Jakuba, aby napsal, že ti, kdo chtějí Boha uctívat přijatelným způsobem, musí „pečovat o sirotky a vdovy v jejich soužení“. (Jk 1:27) Apoštolové ale také uznávali, že jejich prioritou je starat se o duchovní potřeby všech učedníků, včetně vdov.

Štěpána, … Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše: Všech sedm těchto jmen je řeckých, což vyvolává možnost, že ze všech způsobilých mužů, kteří byli ve sboru v Jeruzalémě k dispozici, apoštolové vybrali řecky mluvící Židy nebo proselyty. „Mikuláš“ je ale jediný, o kom se říká, že byl „proselyta z Antiochie“, což naznačuje, že mohl být jediným nežidem z celé skupiny. Řecká jména ostatních byla běžná i mezi rodilými Židy. Přesto se zdá, že apoštolové, kteří jednali jako řídící sbor, vybrali právě tyto muže s ohledem na pocity řecky mluvících Židů. (Sk 6:1-6).

Antiochie: Toto město, které je tady v Bibli zmíněno poprvé, leželo asi 500 km severně od Jeruzaléma. V roce 64 př. n. l. se Antiochie stala hlavním městem římské provincie Sýrie. V prvním století n. l. to bylo třetí největší město Římské říše po Římě a Alexandrii. I když byla syrská Antiochie obdivovaná pro svou krásu a rozsáhlý politický, obchodní a kulturní vliv, získala si také pověst města s mravní zkažeností. Podle zpráv žila v Antiochii početná židovská populace, která mezi řecky mluvícími lidmi získala mnoho proselytů. Mikuláš se stal takovým proselytou a později se obrátil ke křesťanství. Barnabáš a apoštol Pavel strávili v Antiochii rok vyučováním a Pavel toto město používal jako základnu, ze které podnikal své misionářské cesty. Právě v Antiochii byli Kristovi následovníci poprvé „z Boží prozřetelnosti nazváni křesťany“. (Viz studijní poznámky ke Sk 11:26.) Tuto Antiochii si není dobré plést s Antiochií v Pisidii, která je zmíněna ve Sk 13:14. (Viz studijní poznámka ke Sk 13:14 a Dodatek B13).

položili na ně ruce: V Hebrejských písmech se vkládání rukou provádělo buď na člověka, nebo na zvíře a mohlo mít různé významy. (1Mo 48:14; 3Mo 16:21; 24:14) V souvislosti s lidmi to obvykle bylo gesto, kterým se dávalo najevo, že je dotyčný nějakým zvláštním způsobem uznáván nebo je určen k nějakému zvláštnímu úkolu. (4Mo 8:10) Například Mojžíš položil ruce na Jozua, aby tím potvrdil, že se Jozue stává Mojžíšovým nástupcem. Díky tomu se Jozue stal „plný ducha moudrosti“ a dokázal Izrael správně vést. (5Mo 34:9) V události zaznamenané ve Sk 6:6 apoštolové položili ruce na muže, které ustanovili do odpovědných úkolů. Udělali to ale až potom, co se pomodlili, čímž dali najevo, že chtějí Boží vedení. Později sbor starších ustanovil Timotea k zvláštní službě tím, že na něj položil ruce. (1Ti 4:14) Také Timoteus měl oprávnění ustanovovat další tím, že na ně vkládal ruce, ale jen potom, co pečlivě zvážil, jestli splňují požadavky. (1Ti 5:22).

zázraky: Nebo „divy“. (Viz studijní poznámku ke Sk 2:19).

synagogy propuštěnců: Za římské nadvlády byl „propuštěnec“ člověk, který byl osvobozen z otroctví. Bylo vysloveno domněnka, že k této synagoze patřili Židé, které Římané odvedli do zajetí a kteří pak byli později propuštěni na svobodu. Podle jiného názoru šlo o propuštěné otroky, kteří se stali židovskými proselyty.

starší: Viz studijní poznámku k Mt 16:21.

Nazaretský: Viz studijní poznámku k Mr 10:47.

jako obličej anděla: Hebrejský i řecký výraz přeložený jako „anděl“ znamená „posel“. (Viz studijní poznámku k Jan 1:51.) Protože andělé přinášejí poselství od Boha, mají důvod být nebojácní a klidní, protože si jsou jistí, že za nimi stojí Boží podpora. Podobně i Štěpánův výraz ve tváři byl výrazem Božího posla. Nebylo na něm vidět žádnou vinu. Naopak byl klidný a jeho výraz ukazoval, že důvěřuje v podporu Jehovy, „Boha slávy“. (Sk 7:2).