Lukáš 21

pokladnice: Viz studijní poznámku k Mr 12:41.

chudou: Nebo „nemajetnou“. Řecké slovo pe·ni·khrosʹ, které je tady použité, může označovat člověka, který postrádá základní životní potřeby, nebo někoho, pro koho je život velkým zápasem. V Křesťanských řeckých písmech se vyskytuje jen tady.

dvě drobné mince velmi malé hodnoty: Doslova „dva leptony“, množné číslo řeckého slova le·ptonʹ, které znamená „něco malého a tenkého“. Lepton byla mince v hodnotě 1/128 denáru a zřejmě to byla nejmenší měděná nebo bronzová mince používaná v Izraeli. — Viz Slovníček, „Lepton“, a Dodatek B14.

všechno, co měla na živobytí: Jak ukazuje studijní poznámka k Lk 21:2, mince, které vdova vhodila do pokladnice, byly „dva leptony“, což odpovídalo 1/64 denní mzdy. Lepton byl tehdy v Izraeli nejmenší používanou mincí. Podle Mt 10:29 si člověk za jednu minci assarion (což odpovídalo osmi leptonům) mohl koupit dva vrabce, kteří byli nejlevnějšími ptáky používanými jako jídlo. Tato vdova tedy měla jen polovinu částky potřebné na koupi jednoho vrabce – sotva dost na jediné jídlo.

nezůstane kámen na kameni: Viz studijní poznámku k Mt 24:2.

Jsem to já: Viz studijní poznámku k Mr 13:6.

nepokojích: Nebo „nepořádcích; povstáních“. Řecké slovo a·ka·ta·sta·siʹa má v základním významu smysl pro nevázanost, ale může se vztahovat i na odpor vůči zavedené autoritě; vzpouru; politické nepokoje. V 2Ko 6:5 je tento výraz přeložen jako „nepokoje“, když popisuje násilný odpor, kterému Pavel čelil.

konec: Nebo „úplný konec; konečný konec“. (Viz studijní poznámku k Mt 24:6).

Národ: Viz studijní poznámku k Mt 24:7.

bude bojovat: Viz studijní poznámku k Mt 24:7.

mory: Nebo „rozšířené nemoci; epidemie“. Ze tří pisatelů evangelií, kteří zaznamenali Ježíšovo velké proroctví o době konce, se o této součásti složeného „znamení“ zmiňuje jen Lukáš. (Lk 21:7; Mt 24:3, 7; Mr 13:4, 8) Tři záznamy se navzájem doplňují. Jediný další výskyt řeckého slova přeloženého jako „mor“ je ve Sk 24:5, kde je použito obrazně o člověku, který byl považován za „pohromu“ — někoho, kdo působí potíže, rozvraceče nebo veřejné nebezpečí.

strašlivé úkazy: Toto slovo je odvozené z řeckého slovesa pho·beʹo, které znamená „bát se“. V Křesťanských řeckých písmech se vyskytuje jen tady. Zjevně se vztahuje na děsivé události.

slova: Nebo „přesvědčivou řeč“. Doslova „ústa“. V tomto verši je řecké slovo stoʹma použito jako synonymum pro řeč neboli schopnost mluvit. (srov. „dám do úst“.)

Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí: Ježíš tady použil nadsázku, aby nenechal nikoho na pochybách, že jeho následovníci budou chráněni, i když je budou „všichni lidé nenávidět“. (Lk 21:17) Z kontextu je vidět, že Ježíš má na mysli především ochranu před duchovní nebo věčnou újmou, ne ochranu před jakoukoli fyzickou újmou. (Lk 21:16) Ježíšovi učedníci proto nečekají, že budou zázračně uchráněni před týráním, nebo dokonce před smrtí. Můžou si ale být jistí Jehovovou mocí vzkřísit je z mrtvých. (Mt 10:39) Dvě řecké záporky použité se slovesem v tomhle verši navíc důrazně vyjadřují, jak jistý Ježíšův slib je. Podobný význam mají i Ježíšova slova o tom, jak se o ně Bůh stará: „Dokonce i vlasy na vaší hlavě jsou všechny spočítané.“ (Lk 12:7; viz studijní poznámku k Mt 10:30.)

vytrváte: Řecké podstatné jméno hy·po·mo·neʹ se v Písmu používá ve významu odvážné, pevné nebo trpělivé „vytrvalosti“, která neztrácí naději tváří v tvář překážkám, pronásledování, zkouškám nebo pokušením. Příbuzné sloveso hy·po·meʹno, přeložené jako „vytrvat“, doslova znamená „zůstat (setrvat) pod“. Často se používá ve smyslu „zůstat, místo aby člověk utekl; držet svou pozici; vytrvale pokračovat; zůstat pevný“. (Mt 10:22; Ří 12:12; Heb 10:32; Jk 5:11).

zachováte si život: Nebo „získáte (dosáhnete) svůj život (svou duši)“. Význam řeckého slova psy·kheʹ, které se tradičně překládá jako „duše“, je potřeba určit podle kontextu. (Viz Slovníček, „Duše“.) Často označuje život člověka, ať už současný, nebo budoucí. V tomto kontextu je přeloženo jako „váš budoucí život“ nebo „váš skutečný život“.

jeho: Tedy města Jeruzaléma. V tomto kontextu je v řečtině název Jeruzalém rodu ženského, i když v některých jiných souvislostech je rodu středního.

Judeji: Tedy římská provincie Judea.

do hor: Podle historika ze čtvrtého století, Eusebia, křesťané v Judeji a Jeruzalémě uprchli přes řeku Jordán do Pelly, města v hornaté oblasti Dekapole. (Viz Dodatek B10).

do něho: Tedy do města Jeruzaléma. (Viz studijní poznámku k Lk 21:20).

dny pro vykonání spravedlnosti: Nebo „dny pomsty“, tedy božské pomsty a soudu. Při dřívější příležitosti v synagoze v Nazaretu Ježíš citoval část Izajášova proroctví (Iz 61:1, 2) a vztáhl ji na sebe, ale záznam neříká, že by citoval část, která mluví o „dni pomsty našeho Boha“. (Lk 4:16-21) Tentokrát ale Ježíš skutečně oznámil „dny pomsty“ a předpověděl, že Jeruzalém bude obklíčen utábořenými vojsky. Boží pomsta patřila k tomu, co bylo „napsáno“, tedy k tomu, co se mělo splnit, jak říká tento verš: „aby se splnilo všechno, co je napsáno“. Stejné řecké slovo, které je tady přeloženo jako „vykonání spravedlnosti“ nebo „pomsta“, se v Septuagintě objevuje v 5Mo 32:35; Jer 46:10 (26:10, LXX); a Oz 9:7. V těchto verších jsou odpovídající hebrejské výrazy přeloženy jako „pomsta“ nebo „zúčtování“.

stanovené časy národů: Nebo „časy pohanů“. Řecké slovo kai·rosʹ (zde je v množném čísle a je přeloženo jako „stanovené časy“) může označovat určitý okamžik nebo pevně stanovené či přesně vymezené časové období, případně „období“ charakteristické určitými rysy. (Mt 13:30; 21:34; Mr 11:13) Používá se pro „stanovený čas“, kdy měla začít Ježíšova služba (Mr 1:15), i pro „stanovený čas“ jeho smrti (Mt 26:18). Výraz kai·rosʹ se také používá ve vztahu k budoucím časům nebo obdobím v rámci Božího uspořádání či časového plánu, zvlášť v souvislosti s Kristovou přítomností a jeho Královstvím. (Sk 1:7; 3:19; 1Te 5:1) Vzhledem k tomu, jak se slovo kai·rosʹ v biblickém textu používá, výraz „stanovené časy národů“ zjevně neodkazuje na neurčitou nebo nejasně vymezenou dobu, ale na pevně určené časové období, které má začátek i konec. Výraz „národy“ (nebo „pohané“) překládá množné číslo řeckého slova eʹthnos, které bibličtí pisatelé často používali konkrétně pro nežidovské národy.

obydlenou zemi: Řecké slovo přeložené jako „obydlenou zemi“ (oi·kou·meʹne) označuje zemi jako místo, kde žije lidstvo, tedy jako jeho domov. (Lk 4:5;Sk 17:31;Ří 10:18;Zj 12:9;16:14).

uvidí: Viz studijní poznámka k Mt 24:30.

Syn člověka: Viz studijní poznámka k Mt 8:20.

v oblaku: Viz studijní poznámka k Mt 24:30.

podobenství: Nebo „přirovnání; poučení“. (Viz studijní poznámku k Mt 13:3).

Nebe a země pominou: Viz studijní poznámku k Mt 24:35.

ale má slova rozhodně nepominou: Viz studijní poznámku k Mt 24:35.

obstát: V Bibli se tento výraz někdy používá v tom smyslu, že jednotlivec nebo skupina má u někoho, kdo má autoritu, příznivé nebo schválené postavení. (Ža 1:5; 5:5; Př 22:29; Lk 1:19) Například ve Zj 7:9, 15 je velký zástup zobrazen jako ti, kdo „stojí před trůnem a před Beránkem“, což ukazuje, že je Bůh i Ježíš příznivě uznávají.

nocovat na hoře: Během posledních čtyř dnů svého pozemského života byl Ježíš přes den činný v Jeruzalémě. Na noc ale on i jeho učedníci odcházeli z města a nocovali ve vesnici Betanii na východním svahu Olivové hory, nepochybně v domě Marty, Marie a Lazara. (Mt 21:17; Mr 11:11).